Bednáři začali smolit v areálu Prazdroje 20 ležáckých sudů vážících až 950 kg

Osmičlenná bednářská parta z Plzeňského Prazdroje dnes v pivovaru začala opravovat a smolit 20 dubových ležáckých sudů vážících až 950 kilogramů. Pivovar jich má dodnes 110 v historických sklepech deset metrů pod povrchem. Na jaře a na podzim část nádob vyvalí a jejich vnitřky ošetří smolou uvařenou podle vlastní receptury. Ležák Pilsner Urquell v sudech kvasí a zraje stejně jako před 183 lety. Slouží sládkům k pravidelnému porovnávání s pivem vyrobeným v moderních tancích, aby strážili jeho stále stejnou chuť, řekl dnes ČTK mluvčí pivovaru Zdeněk Kovář. Ve sklepech má pivovar ještě 30 dubových kádí, v nichž zraje mladina.

"Smolení je tradiční postup údržby dřevěných sudů, který je prakticky celou pivovarskou historii neměnný. Jde vlastně o dezinfekci sudu před jeho opětovným naplněním pivem," uvedl mistr plzeňských bednářů Karel Hofman. Toto řemeslo se už podle něj nikde na světě nevyučuje. Pivovar, v jehož učilišti skončila jeho výuka v roce 1974 po zavedení ocelových nádob, nabídl práci truhlářům.

"Dvakrát do roka vyvalí sudy ze sklepa a opraví některou z dužin, obruč nebo dno. A závěrem je jejich přesmolení. Smolu rozehřátou na 200 až 210 stupňů Celsia nalijí do sudu. Potom sud uzavřou a štorcují ho, tedy převalují, aby se rozprostřela po celém vnitřním prostoru," uvedl manažer tradičních řemesel Petr Tůma. V sudu se smola rozprostře, vytvoří jeden až dva milimetry tenkou vrstvu, čímž se dosáhne čistého prostředí pro další naplnění pivem. Smola funguje podobně jako glazura v hrnku, řekl.

Vnitřní vrstva smoly zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem a nepřebere z něj nežádoucí vůně a chutě. Základním materiálem pro výrobu smoly je pryskyřice z jehličnatých stromů, hlavně z borovic. Bednáři používají směs čínské, kanadské a americké pryskyřice a přidávají k ní parafín a medicinální olej, aby se křehká smola neoprýskala. Po smolení se ze sudu přebytečná smola vylije a znovu použije. Vyvalení až 40hektolitrových sudů, smolení a návrat do sklepů zabere dva týdny.

Podle emeritního vrchního sládka Václava Berky se sice technologie postupně modernizují, ale klíčové prvky výroby plzeňského ležáku zůstávají stejné. "Například trojité rmutování, přímé ohřívání měděných kotlů ohněm a pomalé studené kvašení a dokvašování. Chuť piva tím zůstává stejná. Srovnání můžeme dělat právě díky bednářské partě," řekl. Bednáři ročně vyrobí desítky transportních soudků do 50 litrů, na jednom pracují tři dny, velký ležácký sud trvá dvěma až třem bednářům měsíc, spotřebují 2,5 metru krychlového dřeva. "Používáme výhradně dubové, rostlé pomalu na tvrdém podloží, kde vzniká husté dřevo s letokruhy velmi blízko u sebe. Schne přirozeně šest až deset let," řekl Hofman.

Bednáři se podle Tůmy zaměřují na důslednější opravu 110 sudů ze sklepů. "Při dodržení údržby má sud životnost třeba 80 let," uvedl. Dnes se smolili sudy vyrobené po roce 2000. Po smolení a odvětrání se do sklepů vracejí čtvrtý den.

Velkovýroba sudů skončila v Prazdroji v roce 1992, odkdy používá výhradně nerezové tanky. "Práce plzeňských bednářů je natolik unikátní, že byli v roce 2018 zapsáni na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Nyní usilují o zápis na seznam UNESCO," dodal Kovář. Původní bednárna byla v Prazdroji zřízena hned při otevření pivovaru v roce 1842, o 50 let později tam pracovalo 150 bednářů. Na přelomu 19. a 20. století se sklepech používalo až 7000 velkých ležáckých sudů.

Václav Prokš