Za převahu jehličnanů na Džbánu může zemědělství

Listnaté lesy Džbánské vrchoviny pokrývaly původně celou tuto vymezenou oblast. Dnes jsou však lesní porosty značně změněné a na rozlehlých plochách došlo k radikálnímu zvratu listnatých lesů v jehličnaté. Tento zvrat v lesním hospodářství si vynutila přeměna zemědělství, zejména v oblasti chmelařství.

Podle mšeckého urbáře z roku 1681 by nejrozšířenější dřevinou v celé džbánské oblasti dub, lípa a buk. Přestože jmenované dřeviny byly od 15. století nemilosrdně těženy, dochovaly se tu ještě jejich řídké porosty v podobě smíšených dubových bučin, místy jen v holých bučinách, nebo u vrcholových skal jako lipové bučiny a někde ve svazích jako suťové bučiny s javorem a jako vzácné lipové javořiny. Jedlové bučiny tu nebyly zastoupené; funkci jedle tu obyčejně přebíral domácí smrk.

Rozlehlejší bučiny jsou na Džbánu dochovány ve svazích se severní expozicí a vrstevnicí 350 až 520 metrů, to jest v západní části nad Domoušicemi,

PŘÍRODA LOUNSKA na Markvarci, Pravdě, u Třeboce a pod Dřevíčí. V údolích se nacházejí jen torza bučin a většinou jde o mladé výsadby. Něco málo bučin nazlezneme ještě v okolí Mšece a Pozdně. Z introdukovaných dřevin můžeme v bučinách objevit nejčastěji modřín, někdy douglasku tisolistou a pokusně se zaváděl i buk červený. Staletá bučina je dochovalá na Rovinách, další buky, většinou chráněné, máme třeba nad Hřivicemi.

Dva druhy dubů - dub zimní je nejrozšířenější ve vyšší poloze, dub letní spíše v údolích. Z památných a historických dubů připomínám Oldřichův dub na Peruci. Další pozornost zaslouží chráněné duby u Líčkova, Tuchořic a Velké Černoce.

Z dalších stromů je na Džbánu habr obecný, jilm horský a javory. Na vlhkých místech roste olše lepkavá a šedá a jasan ztepilý, nechybějí teplomilné jeřáby. Na pasekách, v remízech a na lesních okrajích jsou běžné plevelné pionýrské dřeviny - topol, osika, bříza jeřáb obecný, třešeň ptačí, vrba jíva a někdy i kalina obecná.