Jak dále s chovem kamzíka horského v České republice?

V 5. a 6. čísle Myslivosti byly zveřejněny články zabývající se problematikou kamzíka horského u nás, a to Ing. Jiřího Mlčouška (Chovatelská přehlídka kamzičích trofejí z loveckých sezón 1997 a 1998 v Hrubém Jeseníku) a RNDr. Ctibora Babičky, CSc. (Současná problematika kamzíka horského v ČR). Vzhledem k tomu, že oba příspěvky vyjadřovaly spíše jen myslivecký pohled, považuji v zájmu objektivní informovanosti za účelné seznámit zájemce a obdivovatele této krásné zvěře se stanoviskem a komplexním pohledem na problematiku Ministerstva životního prostředí jako ústředního orgánu státní správy pro ochranu přírody a pro myslivost v národních parcích.

Je jen chvályhodné, že se Myslivecká komise ČMMJ na přelomu roku z vlastní iniciativy a dále pak i na základě reakce zainteresované veřejnosti, několikrát zabývala situací v chovu kamzičí zvěře u nás. Přitom došla snad až k příliš dramatickému závěru, že "současná situace ve stavech kamzičí zvěře na obou lokalitách výskytu (Jeseníky i Lužické hory) začíná být vážnou a pokud nebudou včas učiněna opatření vedoucí ke stabilizaci zbytkových stavů, může být existence kamzíka horského v ČR v krátké době o hrožena a dojde k vymizení tohoto druhu v ČR".

Překvapuje však zcela jednostranný, nekritický závěr označující za příčinu současného stavu "dřívější tlak vyvolaný ochranářskými subjekty včetně rozsáhlé kampaně v tisku o nepůvodnosti druhu v ČR, snahou Správy chráněné krajinné oblasti Jeseníky úplně zrušit normované stavy kamzíků a provést jejich likvidaci". Za vše tedy může pouze ochrana přírody.

Nutno ocenit, že Myslivecká komise ČMMJ, na rozdíl od mnoha jiných komisí, pouze nejednala, ale snažila se najít i východiska ze situace a doporučila následující opatření:

1. Zachovat v Jeseníkách asi 300 kusů a v Lužických horách nejméně 100 kusů kamzičí zvěře.

2. Svolat poradu Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí za účasti zástupců státní správy dotčených okresních úřadů.

3. Dohodnout další směry obhospodařování kamzičí zvěře s cílem zachování důležité banky genofondu alpských kamzíků.

4. Zachování kamzičí zvěře je rovněž důležité i z hlediska výskytu rysa ostrovida, kdy kamzík je součástí jeho potravního spektra.

5. Přes jiné názory ze strany ochrany přírody si myslíme, že kamzík např. v Jeseníkách v přiměřených stavech nebude pouze škůdcem vzácných a chráněných rostlin, ale tím, že spárky kypří půdu zvyšuje pravděpodobnost vyklíčení jejich semen. Dříve se v Jeseníkách na hřebenech pásly ovce i skot, jeleni a následně i kamzíci byli přemnoženi. V současné době naopak tyto lokality zarůstají různými ostřicemi apod., a i to bude mít vliv na mizení vzácné flory.

V tomto smyslu se obrátila ČMMJ na obě ministerstva se žádostí o řešení situace.

O jednání, konaném na Ministerstvu zemědělství dne 27. března, již velmi stručně informoval ve svém článku RNDr. Babička, CSc. K tomu nutno dodat pouze jednu zásadní poznámku. Zástupce Ministerstva životního prostředí na závěr jednání zdůraznil, že zásadní stanovisko resortu k celé problematice bude sděleno až po koordinační schůzce zástupců jeho zodpovědných organizací.

Tato schůzka se operativně uskutečnila na Ministerstvu životního prostředí v dubnu a v široké rozpravě byly na ní vyjasněny základní přístupy.

Biotopem kamzíka horského jsou vysokohorské louky a strmé skalnaté terény, ale v nižších polohách se přizpůsobil i životu v lesním prostředí (viz Lužické hory). K nám byl introdukován počátkem tohoto století (Lužické hory 1907, Hrubý Jeseník 1913 - 1914). Z různých alpských populací tak vznikla u nás jakási směs. Nebylo u ní sice doposud zaznamenáno onemocnění infekční slepotou nebo prašivinou, přesto však v žádném případě se zde nedá mluvit o důležité bance genofondu alpských kamzíků, jak konstatovala ČMMJ. Tuto zvěř nelze považovat za geneticky vhodnou pro případnou reintrodukci.

Měly by skončit nedůstojné tahanice a nesmyslné spory o původnosti či nepůvodnosti kamzíka u nás. Nevyřeší to ani ing. Mlčouškem citovaná část odůvodnění rozhodnutí Ministerstva zemědělství z roku 1998, ve kterém se uvádí, že "Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969 mimo jiné proto, aby chránila vzácné kamzíky" (ve Výnosu Ministerstva kultury tehdejší ČSR o zřízení Chráněné krajinné oblasti Jeseníky č.j. 9.886/69 ze dne 19. 6. 1969 nic takového není), ani občas používaná, vědecky ani legislativně nepotvrzená poučka, RNDr. Babičkou, CSc. ještě okořeněná odvoláním se na Směrnici Evropské unie, že druh samostatně se rozmnožující v dané lokalitě více než tři generace nelze považovat za nepůvodní.

Kamzík horský je u nás jednoznačně nepůvodním živočišným druhem a jeho existence ve zvláště chráněných územích, jako jsou Chráněná krajinná oblast Jeseníky a Chráněná krajinná oblast Lužické hory, je skutečně problematická. Toto potvrzení skutečnosti však přece není vyhlášením "ortelu smrti" nad našimi kamzíky.

Zcela kategoricky nutno odmítnout názor myslivců, prezentovaný v dopise ČMMJ, že příčinou všech problémů s kamzíky jsou ochránci přírody.

Je všeobecně známo, že přítomnost kamzíka v určité lokalitě má i negativní vliv na vegetaci r a to zejména spásáním bylinného kryt, okusem dřevin, sešlapem rostlin a půdy i hromadění trusu na stávaništích s následnou eutrofizací místa a díky transportu dusíkatých látek po svazích i okolních ploch. Rozsah tohoto negativního působení či stupeň určité degradace ekosystému z hlediska této zvěře je závislý především na jejím celkovém počtu v oblasti, počtu v lokalitě, frekvenci, času a ročním období její ho pobytu na konkrétním místě. Ve většině případů se však ukazuje, že stav ekosystémů negativně ovlivňují nejen pouhá přítomnost kamzíka, ale především současná přítomnost ne vždy přiměřeného počtu další spárkaté zvěře, zejména jelení a v poslední době i srnčí. K největším škodám na ekosystémech dochází především právě v lokalitách, kde se kumulují nepříznivé dopady několika druhů spárkaté zvěře.

A co specifika zvláště chráněných území? Je ku prospěchu věci, že máme kamzíky pouze na území chráněných krajinných oblastí či naopak? Osobně jsem pevně přesvědčen, zvláště v kontextu s nepříliš příznivou perspektivou naší myslivosti, že ano.

Zákon číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jednoznačně nevylučuje existenci nepůvodního kamzíka v chráněné krajinné oblasti. V ustanovení § 26 odst. 1 písm. d) a § 29 písm. e) tohoto zákona se na celém území chráněných krajinných oblastí, respektive na celém území národních přírodních rezervací, pouze zakazuje povolovat nebo uskutečňovat záměrné rozšiřování geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů. Obecně ale může orgán ochrany přírody například stanovit podmínky pro výkon činnosti, kterou bezesporu je i výkon práva myslivosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat (§ 66 téhož zákona). Podle ustanovení § 30 je výkon práva myslivosti v národních přírodních rezervacích možný jen se souhlasem orgánu ochrany přírody.

Z uvedených příkladů lze logicky vyvozovat, že pokud kamzík nebude nepřiměřeně poškozovat ekosystémy těchto chráněných území a nebude snaha jeho záměrného rozšiřování, nejsou závažné důvody k jeho odstranění.

Na druhé straně nelze zakrývat, že z hlediska dlouhodobých zájmů ochrany přírody by bylo odstranění tohoto nepůvodního živočišného druhu na celém území státu , ovšem spíše teoreticky, ideálním řešením.

Je do jisté míry paradoxem, že u nás máme dvě zcela nezávislé populace kamzíků a ještě ve zcela zásadně rozdílných podmínkách.

Lužický kamzík, žijící ve výrazně odlišnějších podmínkách než má ve své domovině, dobře prosperuje a dosahuje u nás, nejkvalitnějších trofejí. Jeho cílový stav 205 kusů je nyní slabě překročen a činí asi 226 kusů (ve vyhlášce číslo 134/1996 Sb., kterou se provádí zákon o myslivosti, není kamzík uveden v seznamu zvěře, pro kterou se určují normované jarní kmenové stavy a honitby se zařazují do jakostní třídy, a proto si myslivci při jeho obhospodařování pomáhají tímto ukazatelem). Jeho negativní dopad na ekosystém, trochu zjednodušeně řečeno, není tak markantní. Vypásání některých lokalit je třeba zabránit technickým opatřením.

Plán péče, který slouží k dlouhodobému usměrňování a ovlivňování lidské činnosti v chráněné oblasti, byl schválen pro Chráněnou krajinnou oblast Lužické hory v letošním roce. Problematiku kamzíka řeší celkem racionálně. Ukládá v nejbližší době zhodnotit vliv kamzíka ( ve třech honitbách cílový stav 140 kusů) na ekosystémy a stanovit, zda se zde bude dále chovat. V případě pozitivního výsledku stanovit optimální stavy této zvěře a nejvhodnější způsob jejího obhospodařování.

V nově vzniklém Národním parku České Švýcarsko je doposud stanoven cílový stav kamzíka pouze v honitbě Jetřichovice (20 kusů). V ostatních částech národního parku se objevuje jednotlivě nebo v malých skupinkách, a to spíše výjimečně. Teprve plán péče o národní park (předpoklad jeho schválení v příštím roce) bude závazně reagovat na tento stav, ale myslivecké obhospodařování kamzíka ve smyslu zákona o myslivosti i jeho trvalá existence zde není žádoucí. Vliv velmi omezené populace rysa na stavy kamzíka nebyla prokázána (Červený, Koubek 1999) a nelze ji ani v nejbližším období předpokládat.

Jesenický kamzík žije pro něho v podstatně příznivějším terénu. Převládajícími biotopy jsou však lesní horská, společenstva, která díky dlouhodobému negativnímu působení biotických i abiotických vlivů jsou výrazně narušená a značně labilní. Současná druhová skladba dřevin je velmi vzdálena cílovému stavu. Výrazné zvýšení podílu buku, jedle i jeřábu na úkor smrku je v těchto podmínkách mimořádně náročný, dlouhodobý, ale také zásadní úkol. Přitom centrální část chráněné krajinné oblasti, zejména národ ní přírodní rezervace Praděd, Šerák - Keprník a další maloplošná chráněná území zaujímají lesy ochranné a lesy zvláštního určení zařazené do I. a II. zóny ochrany přírody. Toto území o rozloze přibližně 190 km2 je zhruba areálem trvale přítomnost kamzíka a ve vegetační době i koncentrovaného výskytu jelení zvěře, která podniká sezónní migrace mezi úpatím hor v zimě a horskými polohami v létě.

Poslední výzkumné práce (Homolka 2000) podporují hypotézu, že nízká biomasa preferovaných druhů rostlin (maliník, dvouděložné byliny, listnaté dřeviny) ve vyšších polohách, v hřebenových partiích, kde dochází k letní koncentraci zvěře, vede k nadměrnému využívání těchto složek vegetace. Přitom botanické složení potravy jelení a kamzičí zvěře je téměř shodné (80 - 90 % překryv), a proto si konkurují v nedostatkové potravní složce s vyšším obsahem živin. Potenciální vliv kamzíka je však větší, neboť j e lépe přizpůsoben k selektivnímu přijímání potravy. Pastevní tlak na omezené zásoby letorostů listnatých dřevin je velmi silný. Listnaté dřeviny jsou zde výrazně redukovány a jejich přirozená obnova za současných stavů zvěře je skutečně problematická. Homolka konstatuje, že využívání letorostů v jednotlivých vegetačních stupních se pohybovalo v závislosti na hustotě velkých býložravců od 39 do 89 %, což zpochybňuje některé dřívější optimističtější odhady. Potvrdilo se, že jelení zvěř je velmi přizpůsobivá, dokáže využívat rozmanitou potravu a při vysoké početnosti je úspěšným konkurentem jak srnčí, tak kamzičí zvěře.

A co vztah, postoj myslivců, uživatelů a vlastníků honiteb ke kamzíku?

V úvodu jsem chválil iniciativu ČMMJ. I obsah citovaných článků dvou našich špičkových mysliveckých praktiků však ukazuje, že se svalováním viny pouze na ochránce přírody to zdaleka není tak jednoznačné.

Poslední výsledky chovatelských přehlídek mluví samy za sebe. V roce 1997 a 1998 bylo uloveno 73 % a v roce 1999 67 % chovných kamzíků, ve stejném období téměř 30 % chovných kamzic.

Z věkového složení ulovené zvěře lze oprávněně usuzovat i na nepříznivé věkové složení celé populace. Při porovnání vývojové řady ročně lovené kamzičí zvěře nemůže obstát vysvětlení, že probíhá ještě redukce. V bývalé oblasti chovu Hrubý Jeseník bylo v roce 1993 při letním stavu asi 650 kusů uloveno 193 kusů, v roce 1998 při letním stavu asi 315 kusů pouze 60 kusů.

Co úvahy ing. Mlčouška o organizovaném i neorganizovaném pytláctví, pochybnosti o solidnosti vykazování skutečného odlovu některým, uživateli honiteb? Nutno jen souhlasit s položenou otázkou RNDr. Babičky, CSc., zde je možná ještě větší devastace populace, jaká je radost a požitek z lovu chovné zvěře a co myslivecká etika?

Přátelé myslivci, zde je základ všech problémů. Dlouhodobé neplnění rozhodnutí státní správy a slibů o redukci spárkaté, zejména jelení zvěře. Trvalé záměrné zkreslování skutečných stavů zvěře, alibismus, neúcta k právu, krátkozraké rozhodování, přehlížení společenských nebo skupinových zájmů, chamtivost, závist, uplácení atd.. Toto nejsou již jen výjimečné jevy, výstřelky jednotlivců, ale tyto nešvary se stávají, bohužel, samozřejmou součásti činnosti některých lidí. Útěchou nemůže být skutečnost, že to jsou jevy všeobecné a nerozšiřující se pouze mezi myslivci.

Stačí si pouze prolistovat agendu z 90. let týkající se kamzíků v Jeseníkách na Správě chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Přes až neuvěřitelně trpělivou a marnou snahu jejich pracovníků s věcí pohnout, dosáhnout alespoň nějakých dílčích řešení, došlo pouze k poklesu stavu kamzičí zvěře na současných 220 kusů (při cílovém stavu 394 kusů). Výsledkem trvalého úsilí o snížení nadměrného negativního tlaku spárkaté zvěře na exponované ekosystémy důslednou redukcí jelení zvěře v celé oblasti (zejména v zájmu zachování určitého stavu zvěře kamzičí) je nerespektování normovaných jarních kmenových stavů jelení zvěře v oblasti a například na okrese Šumperk v části CHKO Jeseníky dokonce opětné zvýšení jejího počtu. Za této situace, při problematické serióznosti partneru v jednáních, lze pochopit i prosazování krajních atypických řešení, mezi která patří například podnět k zahájení řízení k přechodnému zrušení volného chovu kamzičí zvěře v chráněné krajinné oblasti z března 1996.

Ani v Jeseníkách nelze při stavu rysa ostrovida okolo pěti kusů, očekávat výraznější tlak tohoto predátora na kamzičí populaci. Vzhledem k dosavadním praktickým poznatkům o skutečném vývoji ve vztahu myslivců k rysovi je starost ČMMJ o zachování kamzíka jako potravy pro rysa spíše úsměvná.

Rozhodující vlastník honiteb s. p. Lesy České republiky dopisem generálního ředitele Ing. Jiřího Olivy z ledna 1996 nabídl MŽP pomoc při posílení populace rysa v těch oblastech ČR, kde je v současné době špatný stav lesních porostů pro nepříznivé množství spárkaté zvěře. Stejný subjekt se neúspěšně odvolal proti rozhodnutí Okresního úřadu Bruntál, kterým byl zamítnut výše zmiňovaný podnět Správy CHKO Jeseníky k dočasnému zrušení volného chovu kamzíků. Přes soustavný tlak na uživatele exponovaných honiteb se však ani zodpovědným pracovníkům s. p. lesy ČR nedaří dosáhnout potřebného efektu, tj. trvalého snížení spárkaté zvěře na stavy odpovídající stavu prostředí.

Určitým řešením problematiky by snad mohla být dlouhodobě připravovaná rajonizace zvěře v ČR. Celému připravovanému systému zřejmě chybí účinná legislativní koncovka a tak praktické výsledky, alespoň pro MŽP a orgány ochrany přírody, jsou v nedohlednu.

Po zvážení všech známých skutečností, při respektování přání většiny přátel přírody zachovat kamzíka v naší volné přírodě, byly na Ministerstvu životního prostředí přijaty tyto závěry:

1.Přítomní berou na vědomí současný stav kamzíka horského v obou lokalitách s tím, že:

a)požadují do 31. 3. 2003 nezvyšovat jeho současné stavy,

b)požadují přijmout okamžitá opatření, která vyloučí ve vegetačním období trvalý pobyt kamzíka v Národní přírodní rezervaci Praděd,

c)během tohoto období bude monitorován vliv kamzíka na ekosystémy (zajistí společně Agentura ochrany a přírody ČR společně se Správami CHKO Lužické hory a Jeseníky) a podle výsledků bude stanoven (při koordinaci MŽP) pro další období jeho specifický management.

2.Vzhledem k tomu, že negativní vlivy kamzíka na ekosystémy jsou součástí kumulovaných negativních vlivů způsobovaných zejména zvěří jelení a srnčí, je nutné daleko důsledněji redukovat stavy této zvěře na stav únosný, odpovídající minimálně dnešním jarním normovaným kmenovým stavům.

3.V případě, že k roku 2003 nebude zajištěn stav požadovaný v bodě 2., využijí orgány ochrany přírody všech právních nástrojů k vyloučení chovu kamzičí zvěře ve zvláště chráněných územích (mezi které patří CHKO Lužické hory a Jeseníky).

4.Trvale se vylučuje možnost introdukce kamzíka horského do jiných lokalit, než v kterých existuje nyní.

Zápis z tohoto jednání byl zaslán všem zainteresovaným se žádostí, aby výše uvedené závěry, vyjadřující stanovisko MŽP a dotčených orgánů státní správy ochrany přírody, vzali na vědomí a v rámci svých kompetencí přispěli k jejich naplnění. MŽP bude každoročně za účasti všech dotčených hodnotit naplňování těchto závěrů.

Hlavním smyslem článku bylo nejen seznámení zájemců s postojem ochrany přírody k existenci kamzíka u nás, ale především ukázat na jeho příkladu, že ke každému "přírodnímu problému" nelze přistupovat jednostranně a polovičatě, ale je nutné ho posuzovat komplexně, ve všech souvislostech a řešit za přispění všech dotčených.

Ing. Josef Jirát, Csc.