Farmové chovy jelenovitých

Chtěl bych v tomto článku krátce seznámit čtenáře Myslivosti a mysliveckou veřejnost o farmových chovech jelenovitých u nás i ve světě. Myslivost provozuji již přes 20 let, z toho většinu profesionálně u lesního závodu, kde myslivost byla priorita. Proto budu rád, když článek bude brán jako informace od kolegy, který se zabývá chovem jelenovitých, než od někoho z "druhé strany" jak bývají často chovatelé vnímáni.

Chovatelé jelenovitých na farmách založili v roce 1990 "Asociaci farmových chovů jelenovitých" (dále jen AFCHJ). Ta má v současnosti 126 řádných členů, l0 pozorovatelů a stav zvěře asi 15 tis. kusů. Ze stanov vyplývá, že: "hlavním cílem AFCHJ je sdružit chovatele a příznivce farmových chovů jelenovitých, zajistit jejich vzájemnou informovanost, hájit zájmy členů při jednáních se státními a jinými orgány a zprostředkovat kontakty s obdobnými organizacemi v ČR a v zahraničí včetně výzkumné práce s přihlédnutím na ochranu zvířat, jmenovitě jelenovitých".

Nejpočetněji chovanými zvířaty na našich farmách jsou daňci a to přesto, že za nejvhodnější se považuje jelen evropský, a to jak z hlediska výtěžnosti, krotkosti zvířat a manipulaci při chovu. Geneticky jsou chovy daňků na vysoké úrovni, neboť převaha chovů je založena na zvěři z Maďarska. Nejstarší a nejznámější jsou farmy v Čejči a Sedmihorkách. Farma v Čejči se podílí na zkvalitňování zvěře, i v našich oborách (konference "Daňčí zvěř 1998"). Jelení chovy tvoří zvířata z našich oblastí, karpatští a importovaní jeleni ze Skotska. Cizí druhy jelenů jako wapiti, maral, sika nejsou zatím rozšířeni na farmách ve větší míře. Nepočetné chovy jsou s muflony a černou zvěří výjimečně, bizon, jak, apod.

V České republice evidujeme přes 100 farem od počtu několika kusů, až po několik set kusů na jedné farmě. Podle informací několik dalších desítek je ve stadiu příprav, nebo budování.

V roce 1997 jsme byli přijati jako první z postkomunistických zemí do Evropské Asociace farmových chovů jelenovitých FEDFA (Federation of Europen Derr Farmers Association) společně s rakouskou Federální asociací farmových chovů jelenovitých.

AFCHJ má napojení na asociace stejného zaměření nejen v Evropě, ale i na Novém Zélandě, v USA, Kanadě i v Austrálii. Tyto kontakty se odrážejí v nabídkách na spolupráci v chovu i obchodní činnosti z různých zemí.

S postupným rozšiřováním chovů získává na důležitosti mezinárodní spolupráce v oblasti genetiky, výživy, fyziologie, veterinární prevence a etologie. Jako příklad může posloužit výskyt hypocupremie (nedostatek mědi v organismu). Ta se projevuje slabostí zádě a zadních končetin v chovech jelenů (daněk vzácně), s postupným chřadnutím a úhynem. Protože v tuzemsku nebyl nikdo schopen poradit oč se jedná, byl zaslán dotaz po speciálních internetových stránkách chovatelů. Během 48 hodin došly odpovědi z celého světa, které pro nás "záhadnou nemoc" vyřešily. Ozvali se chovatelé z Kanady, Velké Británie, Irska, Německa, Nového Zélandu s popisem nemoci a léčbou.

Obrovský potenciál zkušeností a znalostí z chovu farmových zvířat v cizině je výsledkem profesionálního vědeckého výzkumu zaměřeného na farmové chovy a výhodě detailního pozorování a zkušeností se zvířaty, který nemůže při vší snaze a odborné způsobilosti být dosažen ve volné přírodě.

Ze strany chovatelů považujeme za škodu, že není vůle od mysliveckého vedení o vzájemnou spolupráci, když většina našich chovatelů jsou zejména myslivci a lesáci, kteří mají k této činnosti nejblíže. Jsem přesvědčen, že pro obě skupiny je chov jelenovitých zejména koníčkem s podobným chovatelským cílem a bylo by dobré, kdyby se dohodli na vzájemně prospěšné spolupráci. Například v západní Evropě je časté, že k oborám a honitbám, kde se provádí chov mysliveckým způsobem, majitel vlastní farmu, ve které vede "šlechtitelský chov" při kterém si na každý kus "sáhne" a provede kvalitní selektivní výběr. Odsud vybírá nejkvalitnější jedince na zlepšení chovu v oboře nebo honitbě. Pochopili totiž, že ve volné přírodě, ale i v oboře na větší ploše, není možné provádět kvalitní selektivní výběr pouze odstřelem. Při jednání se zástupci ČMMJ mi bylo logicky oponováno, že například vypouštěním jelenů neznámého původu z farem např. do Jeseníků by se narušil genofond místní zvěře. Proč by však na některé budoucí farmě přímo v Jesenících nemohl být chován čistý genofond místního jelena na profesionální úrovni za spolupráce AFCHJ a ČMMJ a bez nákladů pro ČMMJ na rozdíl od toho, kdyby se této iniciativy ujal např. Interlov. Toto se netýká jen genofondu jesenického jelena. Každoroční přehlídky trofejí asi málokoho přesvědčí (zejména poslední léta), že se po několika desetiletích dosáhlo významného pokroku ve zlepšení chovu. Vím, že jsou zde na vině jiné faktory, než špatná péče o zvěř, které jsou všeobecně známé, ale situace je bohužel taková. Oživení krve z kvalitních chovů bude časem žádoucí a je škoda se bránit zvěři z farem, jestliže se ukáže, že může být stejná, nebo kvalitnější než oborní. Jaký je rozdíl mezi zvěří zjistitelného původu z farmy velké 50 ha a aklimatizační obůrky 5 ha, kde se zvěř "aklimatizuje" již 20 let a provádí se v ní odlov a zazvěřování? Jistě se najde někdo, kdo teoreticky bude oponovat rozdíly, ale prakticky smýšlející člověk ví své. Zapřísáhlým odpůrcům farmových chovů, kteří tvrdí, že myslivecká etika vůči zvěři je tímto narušena, navrhuji zamyslet se nad umělými odchovy bažantů a kachen, jejich odlovu a najít rozdíly.

Jedním z problémů, který zatěžoval vzájemné vztahy mezi AFCHJ a ČMMJ byla chybějící legislativa a z toho vyplývající neshody. Za příklad může sloužit definice "zvěř" a následně zákon o myslivosti.

Změna nastala letos schválením nového veterinárního zákona a novelizace zákona o myslivosti. Po několikaletých marných tahanicích s Ministerstvem zemědělství a díky serioznímu přístupu Státní veterinární správy se podařilo prosadit legislativní úpravy, týkající se farmových chovů, jejich zřizování a provozu. V prvé řadě je vyřešen výše zmiňovaný pojem zvěř. Změnou zákona č. 23/1962 Sb. o myslivosti se za § 19 odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: "(3) Zvěří podle tohoto zákona nejsou jedinci druhů zvěře uvedení v odstavci 1, chovaní k hospodářským účelům ve farmových chovech. Tito jedinci nesmí být vypuštěni do honitby (§ 11 odst. l)".

Zařazení jelenovitých chovaných na farmách řeší nový Veterinární zákon v §3 "Základní pojmy" článek 1 odstavec d) "Pro účely tohoto zákona se rozumí hospodářskými zvířaty zvířata využívaná převážně k chovu, výkrmu, práci a jiným hospodářským účelům, zejména skot, prasata, ovce, kozy, koně, osli a jejich kříženci, hrabavá a vodní drůbež, králíci, kožešinová zvířata, zvěř a jiná zvířata ve farmovém chovu, ryby a včely". Zde je důležité poznamenat, že pojem zvěřina zůstává i pro produkci masa ze zvířat chovaných na farmách (§3 čl. 3). Další velmi důležitá změna se týká možnosti vynětí farem z honební plochy a to změnou zákona o myslivosti č. 23/1962 Sb. takto: 1. V §10 větě první se za slovem "silnice" spojka "a" nahrazuje čárkou a doplňují se slova "a oplocené pozemky, sloužící k farmovému chovu zvěře (§19 odst 3)". V novém veterinárním zákonu je podrobně řešen provoz farem včetně porážky, zpracování zvěřiny apod. Zákon nabyl platnosti již od 28. září 1999.

Novou iniciativou v AFCHJ bylo zajištění ve spolupráci s FEDFA praxe na farmách jelenovitých v západní Evropě pro jednoho studenta zemědělské školy. Nejde o výdělečnou činnost, ale jen o získání vědomostí a zkušeností. Pokud bude zájem ze strany studentů, neměl by být problém tyto praxe zjišťovat i v budoucnu.

Hodně diskutovaným problémem u nás je efektivnost farmových chovů jelenovitých. Převládá názor, že Evropa není schopna konkurovat levným světovým producentům, zejména Novému Zélandu. Osobně si myslím, a nejen já, že se to týká jen západní Evropy a naše země je schopna konkurence. V tom nám konečně mohou napomoci výše uvedené úpravy v legislativě. Zaostáváme za světem zejména ve velikosti farem, kde jsou běžné farmy o desítkách hektarů a stovkách kusů (Nový Zéland). Na druhé straně máme výhodu v zatím levné pracovní síle, pořizovacích nákladech, odborně vzdělaných zájemcích o tuto činnost, tradici chovů zvěře v zajetí, blízkosti západních států jako odbytiště a budoucí vchody ze vstupu do EU.

Proto se také stručně zmíním o chovech ve světě pro porovnání. V současnosti se počty farem v Evropě zvyšují. Např. v Německu je to za posledních pět let nárůst v počtu chovaných zvířat o 50 % z 60 tis. kusů na 90 tis. kusů. Největší počet zvířat a farem je v Bavorsku. Asi 80 % zvěřiny je prodáváno přímo z farem. Např. chovatelé daňků dostávají po splnění určitých kritérií ochranou známku - záruku kvality. Cena farmové zvěřiny je o 7 - 12 DM vyšší než zvěřina myslivecká, neboť se cení její vyšší kvalita. Při této produkci ještě stále 40 % spotřeby zvěřiny kryje Německo dovozem. Velikost farem je zde spíše menší a působí dojmem hobbyfarem.

Ve Velké Británii také existuje diferenciace mezi zvěřinou mysliveckou a farmovou. Např. cena jatečného trupu jelena je v přepočtu 205 Kč/kg farmová, proti 71 Kč/kg myslivecká. Strategie je zaměřená na to, že zákazník musí vědět, že co je levné, je méně kvalitní. Problémy mají ovšem chovatelé s konkurencí z Nového Zélandu. Kýta na kosti z Nového Zélandu se prodává za 134 Kč/kg, anglická 215 Kč/kg myslivecká a farmová za 427 Kč/kg.

Počty farem jelenovitých v Evropě a jejich produkce masa

Tab. 1: Počet jeleních farem, daněl/laní, průměrná rozlohy farem

(1997 - zdroj: členové FEDFA, částečně odhadováno)

Země Počet jeleních farem (v tis.) Počet daněl (v tis.) Počet laní (j.ev.) (v tis.) Počet zvířat starších než l rok (v tis.) Plocha pro daňky/j.evropské (v tis.ha) Průměrná rozloha farem (ha) Množství masa (tis.t/rok)

Rakousko 1.678 15.800 4.000 39.600 6.487 3.900 0.552

Benelux 0.070 0.200 1.450 3.300 0.443 6.700 0.068

Dánsko 0.646 12.900 2.700 31.200 2.700 3.400 0.261

Francie 0.907 12.000 17.000 58.000 8.250 9.100 1.026

Německo 4.474 49.240 2.590 103.660 7.774 1.700 1.463

Velká Británie 0.255 3.600 14.400 36.000 5.341 21.000 0.709

Irsko 0.556 12.000 16.000 48.000 6.285 10.800 1.092

(Severní Irsko) 0.045 1.800 0.700 5.000 0.460 10.200 0.083

Itálie 0.406 10.000 2.000 24.000 4.400 10.800 0.329

Portugalsko 0.062 0.300 0.350 1.300 0.333 5.400 0.022

Španělsko 0.010 2.000 4.000 0.571 57.000 0.096

Švédsko 0.572 8.700 4.200 25.800 4.886 8.500 0.437

EU 9.681 126.540 67.390 379.860 43.930 5.400 6.238

Norsko 0.018 0.100 0.300 0.800 0.100 6.000 0.017

Švýcarsko 0.479 3.500 0.300 7.600 1.000 2.100 0.098

Česká republika 0.070 3.200 1.700 9.800 1.650 23.400 0.151

Maďarsko 0.005 0.050 0.500 1.100 0.150 30.000 0.023

Polsko 0.010 0.900 0.200 2.200 0.325 32.500 0.031

Slovensko 0.007 0.800 0.200 2.200 0.300 42.900 0.028

Evropa 10270 135.090 70.590 403.360 47.455 4.600 6.589

Kanada 1.667 28.400 13.000 98.600

USA 1.000 180.000 20.000 400.000 22.000 22.000

Austrálie 1.451 64.000 49.000 226.000 16.400 11.300

Nový Zéland 5.500 100.000 536.000 1476.000 329.000 30.200

Na Nový Zéland byla jelení zvěř přivezena v minulém století, kde se díky vynikajícím klimatickým podmínkám přemnožila. Na farmách se chová asi 2 mil. kusů zvířat, zejména jeleni. Nejoblíbenější je jelen evropský, pro svou menší náročnost dále wapiti, maral a kříženci. Daněk (asi 100 tis. ks) je pro svou plachost a nižší užitkovost méně oblíben. Na rozdíl od jelenů se z daňků nevyužívají panty (paroží v lýčí). Celková produkce masa na Novém Zélandu představuje 18 tis. tun masa a 600 tun paroží v lýčí (v ČR neexistuje v současnosti žádný odběratel nebo zpracovatel pantů).

Největší farmy chovají okolo 1000 kusů, na což potřebují okolo 60 - 70 ha plochy, tj. 14 - 16 ks/ha (zhruba jako u nás v nižších polohách). Cena chovných jedinců se pohybuje podle kvality určované na aukcích v katalogu a také podle původu. Za nejkvalitnější jsou považováni jugoslávští a rumunští karpatští jeleni za cenu 62 - 830 tis. korun. Mladý tříletý jelen wapiti stojí 62 - 240 tis. korun. V důsledku ekonomické krize v Asii, poklesla tržní cena 1 kg masa jelena na 97 korun. Zde stojí otázka za kolik se toto maso dodává do Evropy.

Stanislav ŽBÁNEK