Zákon o přístupu k informacím bude závazný i pro Česko

Zákon o prístupu k informacím bude závazný i pro Cesko

Ackoli Amsterdamská smlouva zarucuje verejnosti svobodný prístup ke všem dokumentum EU, podle Jacoba Södermana nová pravidla navrhovaná Evropskou komisí toto právo popírají.

LN: Který bod návrhu považujete za nejspornejší?

To, co Evropská komise predložila, je v podstate seznam výjimek a prekážek, mezi než se vejde nekolik prípadu, kdy je možné požadovanou informaci získat. Formálne je sice v návrhu stanoven princip svobodného prístupu obcanu ke všem dokumentum unie. Evropským úredníkum se ale nabízí široká paleta prostredku, pri jejichž využití ci zneužiti je možné odmítnout zverejneni jakékoli informace.

LN: Vezmeme klauzuli návrhu, která fiká, že "právo na svobodný prístup k informacím muže být zkráceno ci odejmuto v prípade, že to je ve verejném ci soukromém zájmu zainteresovaných stran". Není to absolutní zbran dané instituce?

Všechny zákony o svobodném prístupu k informacím obsahují seznam výjimek, na které se toto právo nevztahuje, napr. jde-li o obchodní tajemství, údaje o zdravotním stavu jednotlivce ci otázky bezpecnosti a obrany státu.

Místo obecné formulace o verejném ci soukromém zájmu, která nabízí velmi volný výklad, by melo narízení obsahovat konkrétní a jasný soupis výjimek. Je naprosto zásadní, aby takový seznam existoval - bud v rámci zákona o svobodném prístupu k informacím, anebo jako samostatný právní text.

LN: Jedna z výjimek je schována pod klauzulí o ochrane stability a právního rádu EU. Jakou situaci si pod tím lze predstavit?

Zatím jen právní oddelení Evropské komise ví, co všechno se pod ní skrývá, a já se v nejbližší dobe na to komise hodlám zeptat.

LN: Význam slov "prostor pro nerušenou práci", který si instituce Evropské unie vyhrazují, je pro vás srozumitelnejší?

Ackoli je normální, že neoficiální, interní verze dokumentu jsou úplne, ci cástecne neverejné, problém této konkrétní klauzule tkví v tom, že šiji lze zcela libovolne vyložit, že není omezena. Všechny texty EU, i interní zprávy, musejí být a priori k dispozici, protože ovlivnují životy milionu Evropanu. Nelze se bránit prostorem na nerušenou práci - ten potrebujeme všichni.

LN: Kdo bude rozhodovat o tom, zda informaci poskytnout, ci nikoli?

Príslušní zamestnanci té které instituce. Jestliže dotycný clovek nebude spokojen se zamítnutím své žádosti o poskytnutí dokumentu, muže se bránit podle soucasné praxe: bud se muže obrátit na ombudsmana EU, nebo rovnou podat žalobu u Evropského soudu I. instance. Z mého pohledu je tento systém postacující.

LN: Zmínené narízení je závazné

pro všechny clenské státy EU a je nadrazeno národnímu právu. Bude tomu tak i v prípade kandidátských zemí, vcetne Ceské republiky, které se snaží sladit svuj právní rád s právem unie?

Zrejme ano. Zákon o prístupu k informacím EU musí být prijat do kvetna 2001, poté se pravdepodobne stane soucástí acquis communautaire (souhrn evropského práva - pozri. reci.), které musí prejmout každý, i budoucí clen.

LN: Romano Prodi oznacil váš clánek v The Wall Street Journal za zneužití vašeho postavení. Proc jste se rozhodl celý problém medializovat?

Považoval jsem rozproudení verejné debaty na toto téma za duležité. Významným zpusobem k mému rozhodnutí prispel i fakt. že komise nezverejnila predbežný návrh narízení, ackoli se zavázala, že to udelá. Obyvatelé EU by si meli být vedomi, jaká jsou jejich práva tvárí v tvár verejné správe, protože nakonec jsou to predevším oni, kdo tuto evropskou show platí.

Katerina Šafaríková

Fotografie:

"Zákon o prístupu k Informacím EU musí být prijat do kvetna 2001," ríká evropský ombudsman Jacob Söderman Foto AP