Ceny potravin příliš neporostou

Konkurenční boj obchodních řetězců na českém trhu brzdí zdražování

Navzdory přání zemědělců a zpracovatelů jejich produktů zřejmě letos ceny potravin na domácím trhu jako celek příliš neporostou. Důvodů je řada, především však kupní síla, klesající či stagnující ceny základních komodit na světových trzích a konkurenční boj nadnárodních obchodních řetězců působících v ČR.

Ceny potravin jsou v ČR v porovnání s vyspělým světem na poloviční, v některých případech na šedesátiprocentní úrovni. Index srovnatelné cenové úrovně ve spotřebě domácností v ČR činí u skupiny potraviny, nápoje a tabák pouze 53 procent úrovně OECD. Zdaleka nejlevnější je přitom chléb a obiloviny (34 procent), ryby (42 procent) a mléko, sýry a vejce (51 procent), nejblíže je ČR průměru OECD ve spotřebitelských cenách tuků (71 procent), ovoce a zeleniny (62 procent) a masa (61 procent). Potraviny jsou na tom v indexu spotřebitelských cen lépe než celkový index - ten je ve srovnání s OECD ještě o deset procent nižší. Když už by se mělo něco zdražovat, abychom se vyrovnali objemu a struktuře osobních výdajů s vyspělým světem, neměly by to být primárně potraviny.

Dalším důvodem je dlouhodobě klesající trend cen základních komodit na světových trzích. Ten vychází z vysokých zásob a tento stav potrvá do doby, kdy dojde k omezení nabídky. Typická je situace u pšenice. USA již přistoupily k redukci její produkce, Evropa však nikoli - přebytek nabídky se sice letos o něco sníží, globálně však potrvá a naděje na oživení cen je tedy malá. V uplynulých 14 dnech sice vzrostly ceny vepřového a hovězího masa, kukuřice a sóji, to vše ale až poté, co se ocitly v předcházejícím období na často mnoharočních historických minimech. Jde o první krůčky k zastavení celkového poklesu cen zemědělských produktů a situace by se mohla stabilizovat koncem letošního roku.

Nicméně cenový nárůst u zemědělských komodit zatím nehrozí a světové ceny budou vodítkem pro cenu surovin k výrobě potravin i v ČR. Cena suroviny impulsem ke zvýšení cen potravin nebude. Zemědělci tvrdí, že potraviny podražit nemusí, i když se cena suroviny zvýší. Požadují totiž jiné procentuální rozdělení podílů v řetězci prvovýrobce - zpracovatel - obchodník, a to ve svůj prospěch. Jenže statistiky dokazují, že podíl prvovýrobců na finální ceně výrobku je v ČR vyšší než v EU - a i tam tento podíl neustále klesá.

Zcela zásadní význam pro cenovou hladinu potravin mají obchodní řetězce, především však konkurenční boj mezi nimi. Klíčové přitom je, že v ČR není dokončen proces výstavby a pozice jednotlivých obchodních společností na trhu. Přitom je evidentní, že podíl obchodních řetězců na trhu poroste, a boj o zákazníka tedy není u konce. Prostředkem k tomu jsou atraktivní dočasné slevy, které budou při stoupajícím množství zákazníků v supermarketech ovlivňovat i ceny v menších nákupních místech. Propad tržeb si mohou řetězce dovolit, protože jsou sanovány jednak z mateřských společností, jednak dodavateli zboží. Pravda je, že přes protesty zemědělců i zpracovatelů jsou tyto praktiky řetězců jak v zájmu spotřebitele, tak i - překvapivě - v zájmu výrobců potravin.

Skutečnost, že řetězce dodavatele tlačí k minimalizaci zisků, vede ve zpracovatelském průmyslu k žádoucí koncentraci a restrukturalizaci. Jeho kapacity jsou naddimenzované. Přitom se dá říci, že restrukturalizace potravinářství je v ČR v ranějším stadiu než v zemědělství. Obě části potravinového řetězce totiž prošly odlišným typem transformace. Zatímco v zemědělství šlo o redukci produkce při v zásadě stejné výrobkové struktuře, zpracovatelé více změnili sortiment, ale méně jich ubylo.

Na trhu je pořád více mlékáren, masokombinátů či průmyslových mlýnů, než potřebujeme. Klasickým příkladem jsou cukrovary, kterých je v ČR do regulace trhu s garantovaným odbytem zařazeno osm (ostatní protestují), v Rakousku ale vyrábí jen jeden a celkově jsou tři. To samé bude časem platit i pro obchod. Prostě nebude tolik obchodních řetězců jako dosud - ve finále budou snad tři až čtyři. V propadlišti ale mohou skončit i zdravé podniky. I tady však platí, že přežije kapitálově silnější či ten, který trefí volné místo na trhu.

Přesto ale nelze generálně tvrdit, že by ceny potravin letos stagnovaly stejně jako loni. Spíše lze očekávat výrazněji odlišený cenový vývoj v jednotlivých potravinářských oblastech.

Cenovou stagnaci či mírný pokles lze například očekávat v pekárenství, ovocnářství a zelinářství, stagnaci až mírný růst v mlékárenství, výrobě olejů a vín, mírný nárůst bude u potravin na bázi cukru a cukrovinek a také u výrobků z masa. Do produktů živočišné výroby se totiž promítnou, o něco více než do jiných oblastí, poplatky zpracovatelů vyplývající z nových vyhlášek k veterinárnímu zákonu. Pravděpodobně také porostou ceny nealkoholických nápojů a piva. Všechny cenové pohyby, až na jednotlivé specifické druhy, by ale neměly překročit rozpětí pět až deset procent v porovnání s loňskou cenovou hladinou.

Petr Havel, autor je publicista