Hala skrývá část sbírky pivních lahví

ZN 7.2.2000

Hala skrývá část sbírky pivních lahví

Lhota u Příbrami - Přepravky a krabice se starými lahvemi zaplnily už dávno sklep i garáž Jiřího Drvoly. Další tisíce lahví už okupují i část pronajaté montované haly, v jejímž sousedství Drvola ve Lhotě u Příbrami bydlí. Jeho 5400 starých pivních lahví s litými nápisy jsou největší sbírkou svého druhu v zemi. Nejstarší z nich pocházejí asi z roku 1870. K zálibě se dostal Drvola oklikou. Původně začal asi v deseti letech sbírat pivní etikety. »Při tom jsem ve starých barácích a hospodách nacházel i staré lahve, takže jsem jich měl do sedmnácti asi dvě stě,« vzpomíná dvačtyřicetiletý nadšenec. S opravdovským sbíráním ale začal až před dvanácti lety. Koníčku věnuje průměrně dvě hodiny denně. »Hodně cestuji, obcházím domy po vesnicích a ptám se. Když jsem se třeba dozvěděl, že někde ruší hospodu, získal jsem najednou i pět set lahví,« vypráví. Dalším zdrojem jeho úlovků jsou starožitnictví a vetešnictví, výměny se sběrateli i inzerce v novinách. O sběratelích ze sousedních zemí hovoří s lehkým despektem jako o »dekoratérech«. »Němci i Rakušané sbírají lahve pro ozdobu, mě zajímá jejich historie,« říká. Stáří přírůstků zjištuje Drvola složitě za pomoci starých katalogů, časopisů či ročenek s dobovými seznamy pivovarů a jmény jejich nájemců či sládků. Kvůli lahvi s nápisem »Max Schrank, Počaply« dokonce objel všech šest obcí s tímto názvem, které v republice jsou. »Jako poslední jsem navštívil ty u Králova Dvora a právě na královodvorském hřbitově jsem objevil i hrob pivovarského nájemce Maxe Schranka s daty narození a úmrtí,« usmívá se Drvola spokojeně. Do jeho sbírky, která má nyní hodnotu přibližně milion korun, nejdříve přibývalo asi pět set lahví ročně, ale loni už jen sto padesát. »Počet druhů těchto lahví v českých zemích se odhaduje asi na patnáct tisíc. Počítám, že je reálné, abych sehnal tak polovinu, tedy sedm a půl tisíce. Je to program na dalších dvacet let,« říká sběratel. K lahvím, po nichž cíleně pátrá, patří například ta z knížecího pivovaru ve Drahenicích. Kdysi před lety ji viděl u kamaráda, ale ten mu ji tak dlouho sliboval, až se ztratila. Při výpravách za dalšími přírůstky Drvola nepotřebuje katalog své sbírky. Celou ji totiž nosí v hlavě. »Když se mi nějaká lahev dostane do ruky, okamžitě vím, jestli ji mám, nebo nemám,« tvrdí. Manželka mu jeho vášeň nezazlívá. »Řekl jsem jí: "Bereš si mě s flaškama. Vadí ti to? A ona řekla, že nevadí,« dodává s úsměvem. Jeho dcerám je osm a deset let a zatím nesbírají vůbec nic, takže jeho lahve zatím nemají dědice. Snem Jiřího Drvoly je ale vytvořit soukromé muzeum se stálou expozicí.

Jiří Drvola v pronajaté hale s částí své sbírky starých pivních lahví.

Foto LEOŠ CHODURA

IVANA CIHLÁŘOVÁ