Jak ochránit smrkové lesy proti lýkožroutu lesklému

Rozsáhlá přemnožení kůrovců obvykle následují po abiotických narušeních, jako jsou větrné nebo sněhové polomy a období sucha. Tyto události vytvářejí ideální podmínky pro rozmnožování kůrovců, protože poskytují dostatek vhodných stromů, což vede k rychlému nárůstu jejich populace a následně kolonizaci i méně oslabených stromů. Lýkožrouta smrkového, nebezpečného škůdce smrkových lesů, často doprovází lýkožrout lesklý, který je v Evropě považován za významného škůdce jehličnatých lesních porostů.

Za vážného škůdce byl tento druh označen ve třech zemích střední Evropy a ve třech zemích východní Evropy – konkrétně v Rakousku, České republice, Německu, Maďarsku, Rumunsku a na Slovensku. V České republice je lýkožrout lesklý dokonce uveden mezi nejvýznamnějšími škůdci v platné legislativě (vyhláška 76/2018 Sb.).

Zatímco lýkožrout smrkový preferuje starší smrkové porosty, ač během přemnožení napadá i porosty jiných dřevin a porosty mladší, představuje lýkožrout lesklý riziko především pro mladší stromy a běžně napadá širší spektrum hostitelských dřevin. K jeho přemnožení dochází v nepravidelných časových intervalech.

V posledních letech lesníci a vlastníci lesů intenzivně hledají vhodné postupy, jak minimalizovat další škody způsobované tímto druhem. Integrovaná ochrana proti němu dosud není zdaleka tak propracovaná jako u lýkožrouta smrkového nebo lýkožrouta modřínového.

Proto vědci z České zemědělské univerzity v Praze a Mendelovy univerzity v Brně při řešení výzkumného projektu NAZV QL24010235 „Optimalizace zastoupení listnatých dřevin ve smíšených lesních porostech vedoucí ke snížení atraktivity smrku ztepilého pro lýkožrouty“, zpracovali certifikovanou metodiku Integrovaná ochrana proti lýkožroutu lesklému. Publikaci vydal Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., v edici Lesnický průvodce.

Metodika shrnuje dosavadní poznatky o bionomii a potenciální škodlivosti lýkožrouta lesklého, určuje jeho význam a popisuje zásady integrované ochrany, včetně možnosti obrany a ochrany proti němu. Zásadní část metodiky je věnována reprodukčnímu potenciálu tohoto druhu, jelikož právě pochopení jeho závislosti na různých podmínkách je klíčové pro efektivní volbu obranných a ochranných opatření.

Vývoj lýkožrouta lesklého je silně ovlivněn teplotou, která určuje hlavní životní fáze, jako je letová aktivita, napadení stromů a vývoj nové generace. Ve střední Evropě má l. lesklý obvykle dvě generace ročně, a to jak v nížinách, tak v horských oblastech. Letová aktivita probíhá nepřetržitě od dubna do srpna a začíná při teplotách kolem 16,8–17 °C. Vývoj jedné generace vyžaduje přibližně 652,8 (+- 22,7) stupňodnů nad prahovou teplotou 7,4 °C.

Vývoj lýkožrouta lesklého je také velmi pravděpodobně řízen délkou světelné části dne. Například ve stadiu dospělce vstupuje do fotoperiodicky řízené diapauzy, která začíná koncem srpna, kdy délka světelné časti dne klesne pod 13,6 hodiny. Vědci popsali výrazný vliv délky dne na jeho vývoj při nižších teplotách, což podporuje hypotézu o fotoperiodicky indukované diapauze, která je však modifikovaná teplotními podmínkami — vysoké teploty mohou její nástup oddálit nebo potlačit.

Lýkožrout lesklý je oligofágní druh vázaný na jehličnany. Oligofágní strategie představuje pro něj ekologickou a evoluční výhodu, neboť mu umožňuje přežívat i při nedostatku primárních hostitelů – například při kolonizaci nových lokalit. Jeho nejpreferovanější hostitelskou dřevinou je však smrk ztepilý, proto se vyskytuje ve všech smrkových porostech, a to od Skandinávie na severu až po Balkán na jihu.

Lýkožrout lesklý očividně profituje z koexistence s l. smrkovým. Pokud l. smrkový obsadí spodní část stromů a l. lesklý horní část korunovou stromů, je reprodukční úspěch výrazně vyšší, a to 1,20 dceřiných brouků na jednu samici rodičovské generace, ve srovnaní s reprodukčním úspěchem l. lesklého v korunách stromů kolonizovaných pouze samotným l. lesklým, který činí jen 0,75 dceřiných brouků.

Vysvětlení vědci našli v reakci l. smrkového a l. lesklého na feromony druhého druhu, které se liší. Jednoduše řečeno feromony l. lesklého odpuzují l. smrkového, avšak feromony l. smrkového přitahují l. lesklého. Důsledkem je, že se l. smrkový vyhýbá kmenům, které byly dříve kolonizovány l. lesklým, zatímco l. lesklý na přítomnost l. smrkového nijak nereaguje.

Tato zákonitost má jednoznačně evoluční výhodu pro l. lesklého. Obsazuje vrcholové části stromů ve spodní části již obsazené l. smrkovým, tedy stromů, jejichž obranné reakce již byly překonány, nebo vyplňuje volný prostor i na silnějších částech stromů mezi požerkami l. smrkového. Podobně se zpožděním obsazuje l. lesklý lapáky již obsazené l. smrkovým.

Při vysokých populačních hustotách je lýkožrout lesklý schopen zahubit zdravé tenčí stromy a samozřejmě také stromy poškozené a oslabené. Jeho schopnost překonat obranu starších zdravých stromů je však spíše nízká a zdá se nepravděpodobné, že by v základním stavu sám způsobil jejich úhyn.

Mortalita stromů napadených společně l. smrkovým a l. lesklým je totiž mnohem vyšší než u stromů napadených pouze l. lesklým. V případě samostatného napadení vrcholové části dospělých stromů l. lesklým může dojít k odumření vrcholu, nicméně tyto stromy napadení přežijí.

Nebezpečí lýkožrouta lesklého spočívá především v tom, že v nepravidelných časových intervalech způsobuje vysokou mortalitu stromů v mladých smrkových porostech. Příčinou přemnožení bývá nízká vitalita stromů v důsledku vodního stresu v kombinaci s vysokou populační hustotou.

Metodika Integrovaná ochrana proti lýkožroutu lesklému je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2026/01/LP_2_2025b.pdf

Autoři metodiky: prof. Ing. Bc. Jaroslav Holuša, Ph.D., Česká zemědělská univerzita v Praze; Ing. Tomáš Fiala, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně Připravil Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz