Jaroslav Šebek: Intenzifikace zemědělství regionům nepomáhá

„Přímé platby jako základní zemědělské dotace jsou v podstatě navázané na konkrétní hektar v konkrétní vesnici. Když je čerpá malý sedlák, investuje ty peníze většinou zase v lokalitě, kde žije a hospodaří. Velká firma shromáždí všechny vyplacené prostředky ze všech svých pozemků a pak je zpravidla investuje do nějakého velkého projektu na jediném místě, nebo ještě hůř, na skoupení konkurence. Takže nijak nepomůže regionu, na který dotace získala, ale dál prohloubí intenzifikaci,“ říká mimo jiné v rozhovoru pro magazín Českého statistického úřadu Statistika & MY předseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jaroslav Šebek.

Podle odhadů ČSÚ je letošní úroda zemědělských plodin v ČR většinou vyšší než loni. Potvrdilo se to i na vašem rodinném statku v Kyškovicích? 

My jsme jen malá specifická rodinná farma, kterou nemůžeme považovat za typický příklad. Ale sklizeň u nás nedopadla špatně, v některých komoditách skončila dokonce velmi dobře. Myslím, že podobně lze hodnotit i celkovou sklizeň v republice. V souhrnu byla mírně nadprůměrná, ale v detailnějším pohledu zaznamenáváme rok od roku větší regionální rozdíly. Někde jsou výnosy rekordní a jinde sedláci už třetí nebo i čtvrtý rok za sebou hlásí velký propad.

Jak se výše a kvalita úrody promítá do cen: Budou díky vyšší úrodě potraviny levnější? 

Tady zemědělec tahá za nejkratší konec provazu. V globální ekonomice nemá téměř žádnou šanci cenu potravin ovlivnit.

Ceny na otevřeném trhu se nastavují na velkých plodinových burzách v Chicagu, v Hamburku, a s nimi úroda v Česku nijak zásadně nepohne.

Další věc je špatně nastavená struktura českého zemědělství, která moc nepřeje tuzemským zemědělcům, aby svou produkci uplatnili alespoň na lokálním trhu. U nás se podporují většinou velké zemědělské a zpracovatelské podniky a ty malé a střední jsou pak znevýhodněny. Přitom, kdyby menší farmáři měli lepší podmínky pro prodej výrobků na lokálním trhu a kdyby fungovali malí lokální zpracovatelé, výrazně by se zkrátil řetězec od výrobce ke spotřebiteli a jak zemědělec, tak i konečný zákazník by spolu mohli napřímo jednat o ceně a slaďováním nabídky s poptávkou určovat její konečnou výši. Dnes ceny, bohužel, většinou určují obchodníci a vliv zemědělce, ale i spotřebitele, je minimální.

A když se zemědělci ozvou, že výkupní ceny jsou pro ně nepřijatelné, lidé, kteří zemědělství nerozumějí, řeknou: Zemědělcům se přidávat nemusí, vždyť přece dostávají dotace.

A jak je to tedy s těmi dotacemi? Dostávají je zemědělci? 

Dostávají, ale jejich rozdělování není podle našeho názoru správně nastaveno. Hlavní rámec určuje společná evropská zemědělská politika, ale ta dává poměrně velký prostor pro úpravu konkrétních parametrů jednotlivým státům.

Základním typem dotací je přímá platba na hektar, která má plnit funkci doplnění příjmů farmáře a jeho rodiny. Z tohoto účelu jasně vyplývá evropská podpora rodinných farem. V Česku je to však postavené na hlavu, protože se peníze vyplácejí na všechny hektary i velkým podnikům. Neexistuje žádné omezení a podporují se i o