Nejlepší restaurace v ČR? Zde je Maurerův výběr GRAND RESTAURANT 2020

Po roce opět přichází přehled a hodnocení nejlepších restaurací na české gastronomické mapě - v režii Pavla Maurera, gurmeta, propagátora kvalitní gastronomie a tvůrce průvodce po restauracích, které rozhodně stojí za návštěvu.

Jako by magický letopočet nadcházejícího roku 2020 v sobě skutečně skrýval nějaké tajemno, překvapení dosud nepoznaného, nevídaného a přitom tolik okouzlujícího. Letošní žebříček deseti nejlepších a nejzajímavějších restaurantů TOP 10, který vzniká na základě hodnocení nezávislých hodnotitelů, přináší zajímavou skupinu restaurací, které mají každá úplně jiný charakter, jiné zázemí i jiný způsob vedení.

Jejich týmy jsou velké i velmi malé, kuchyně jsou mezinárodní i domácí, zasahují do několika různých gastronomií od asijské, přes českou, lokální, lehce molekulární až po klasicky francouzsky laděnou. Hlavně však jsou osobité, jedinečné a kvalitní. Najdete tu stálice naší kulinární scény, ale i vycházející hvězdy. Jsou tu podniky z Prahy, ale také Olomouc, Karlovy Vary a Středočeský kraj.

Letošní výběr nejlepších restaurací, kterým se započítává nejen známka za jídlo, ale také za obsluhu a interiér, je opravdu velmi pestrý a každému návštěvníkovi připravují nezapomenutelné zážitky.

Žebříček TOP 101. Bellevue Praha

kuchyně: mezinárodní2. Four Seasons hotel, CottoCrudo Praha

kuchyně: italská, mezinárodní, středozemní3. Levitate Restaurant Praha

kuchyně: asijská, dary moře, fusion, japonská, vietnamská4. Portfolio Praha

kuchyně: mezinárodní, česká moderní5. Chateau Mcely, Piano Nobile Mcely

kuchyně: česká, mezinárodní, regionální6. InterContinental hotel, Zlatá Praha Praha

kuchyně: česká, mezinárodní7. Yamato Praha

kuchyně: japonská8.-9. Le Marché Karlovy Vary

kuchyně: mezinárodní, francouzská8.-9. Taro Praha

kuchyně: asijská, dary moře, rybí, vietnamská10. Entrée Olomouc

kuchyně: česká, česká moderní, mezinárodní

Pavel Maurer: Vysoká gastronomie může být šetrná k planetě

Grand Restaurant Festival, který potrvá od půlky ledna do konce února, bude tentokrát probíhat v duchu science fi ction, neboť rok 2020 ve sci-fi dříve opravdu symbolizoval budoucnost; jak vidíte budoucnost gastronomie - té běžné, i té, řekněme, vysoké? Změní se recepty, celkový přístup ke stravování? Koneckonců, nedoznává už teď výrazných změn?

Když přeskočím všechny ty veselé pokusy s roboty (umělí kuchaři), kteří samostatně míchají, vaří a dochucují omáčky, dokáží používat pachové senzory atd., vidím budoucnost v něčem mnohem podstatnějším. Naše planeta začíná vyčerpávat některé surovinové zdroje. Třeba oblíbení tuňáci se již v některých lovištích nevyskytují, některé druhy ovoce a zeleniny jsou už tak přešlechtěné, že nám nedávají skoro žádné živiny. Krmíme se většinou hlavně procesně upravenými potravinami a zapomínáme na potraviny skutečné. Cestu budoucnosti gastronomie vidím nejen v nových receptech a technologiích, ale hlavně v přístupech ohleduplných vůči planetě.

V úvodu ke GRF zmiňujete, mimo jiné, renesanci jednoduchých a chutných jídel našich babiček, možná i prababiček. I já si vybavuji chuť „grenadýrmarše“, „zablafuněk“ nudlí s mákem… Zavzpomínejte, prosím, na kuchyni svého dětství. Z úst gurmeta to bude nikoli obhajoba, ale přímo reklama.

Moje moravská babička, prostá žena, měla obrovskou zahradu, králíky, slepice. Byla velmi šetrná, uměla žít úsporně, protože jí ani nic jiného nezbývalo. Vařila velmi chutná a jednoduchá jídla. Její koprovka, okurková omáčka, bezmasé dny, zeleninová polévka, rybízové koláče to bylo moje dětství. Občas byla slípka, o svátcích si výjimečně vykrmila husu, pama jaksi na ní obkročmo sedla a ládovala jí do zobáku namleté obilné šišky s kopřivami, aby pořádně přibrala. Hovězí nebo vepřové maso - to byl u nás skutečné sváteční oběd. Takže především zeleninová a ovocná strava. Maso – sváteční.

V čem podle vás spočívá kulturní přesah gastronomie?

Všimněte si, že prakticky každý cestopisný fi lm z jakéhokoli koutu světa ukazuje historické památky, kostely, majáky, moře, tanec a nakonec vždy končí někde na pestrobarevném tržišti, na lovu, na zabíjačce, v kuchyni, v restauraci. Charakter žádné země se neobejde bez toho, abychom poznali co se tam jí, jak se jí, jaké mají typické nápoje a vůbec zvyklosti při jídle a po jídle.

Celý rozhovor a mnohem více najdete v magazínu Víkend, který je součástí sobotních regionálních Deníků.

Autor: David Nesnídal

Tisk

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info
  • Jak vnímáte komunikaci zemědělců se širokou veřejností?
  • Jako velmi špatnou. Zemědělcům média nedávají dostatek prostoru k vyjádření.
    85,71%
  • Velmi pozitivně. Veřejnost má možnost pravidelně sledovat vyjádření zemědělců k různým tématům.
    3,57%
  • Nikdy jsem se nad touto otázkou nezamýšlel/a.
    10,71%