Zachrání sedláci své lesy? Díl V. Návod k záchraně českých lesů a jejich vlastníků

Český národ může v mnohých koutech naší země pozorovat lesní Armagedon. Dříve zelené a hluboké hvozdy na většině území rezavějí, šednou, nebo se z nich stávají rozsáhlé mýtiny. Lesníci se ocitají v pekelném prostředí odumírajících stromů. Těžba čerstvě napadených stromů vázne. Chybí dostatek dřevorubců a techniky. Domácí i zahraniční pilařské kapacity jsou přesyceny dřívím. Z tohoto důvodu nemá řada vlastníků lesů odbyt na asanované dříví, a pokud jím disponuje, cena dříví je často pod výrobními náklady. Vlastníkům docházejí peníze na provoz. Plnění zákonných povinností vyplývající z lesního zákona vázne. Zajištění mimoprodukčních funkcí lesa je proto v ohrožení. Ke všemu stoupá cena práce, náklady na zalesnění a na ochranu nových sazenic před přemnoženou býložravou zvěří. Kvůli tomu se mnoho vlastníků a správců lesů ocitá před bankrotem. Přesto se veškeré změny i za současného kritického stavu prosazují těžce a pomalu. Výše finanční podpory je stále nedostatečná. Krize v oboru se prohlubuje. Možná by pomohla komplexní opatření razantnějšího charakteru.

Úvod

Lesníci svůj boj s chřadnutím lesních porostů prohrávají. Kde ještě včera byl zelený les, jsou dnes častokrát stromy bez jehličí i kůry. Zkáza lesů zkrátka lokálně postupuje až příliš rychle. Tento rok zjevně poukázal na skutečnost, že většina ještě přežívajících smrků i borovice časem padne k zemi. A tím to neskončí. V ohrožení jsou i buky, v budoucnu možná také duby. Každá dřevina je zřejmě v ohrožení vinou klimatické změny a průmyslového hospodaření.

Celorepublikové odumírání lesů odstartovalo sucho v roce 2015, ačkoliv se kalamita obřích rozměrů na severní Moravě a ve Slezsku projevila již o mnoho dříve. Nicméně rozpad lesů nelze spojovat pouze s přemnoženými kůrovci, ale hlavně s monokulturně pěstovanými lesy, které suchu a dalším negativním vlivům odolávají těžko. Zkáza lesů je umocňována řadou dalších problémů. Ty pramení ze špatně provedené transformace státních lesů, z nevhodně nastavené státní správy lesů, z trvale neudržitelné obchodní politiky Lesů ČR a kvůli neakceptování rad vědecké obce lesnickými manažery a mnohými lesníky, kteří zaváděli ekologické poznatky do své praxe a další preventivní opatření pomalu.

Proto se ze zelených lesních komplexů, kam návštěvníci lesů chodili na houby a za odpočinkem, stávají holé pláně. Jenže rozvrat lesů se již netýká jen lesníků a vlastníků lesů, ale celé společnosti. Zachování lesa se schopností zadržet vodu, chránit vodní zdroje s pitnou a užitkovou vodou, produkovat čistý a svěží vzduch, regulovat klima atd. je přece v zájmu celé veřejnosti. Ne nadarmo jsou lesy národním bohatstvím naší země. Řešení záchrany lesů, ať těch živých nebo nově vznikajících, musí být prioritou pro naši společnost a hlavně pro vládu. Stále tomu tak není, a proto jsou dosud uskutečněná opatření jen kosmetická, málo efektivní a podfinancovaná.

Skutečnost?

Musíme si připustit, že české lesy a celý lesnicko-dřevařský sektor se ocitají v největší krizi za poslední staletí. V dnešní situaci, kdy na lesy působí dlouhodobá perioda sucha, kdy pro většinu smrků i borovic panují dlouhodobé podmínky neslučitelné s jejich životem, nelze se škůdci efektivně bojovat a věřit, že se celorepubliková kůrovcová kalamita podaří zvládnout. V řadě oblastí je už dobojováno. Někde je už boj s chřadnoucími porosty a kůrovci bezvýznamný. Počasí je dlouhodobě proti lesníkům. Kůrovcům hraje vše do karet: teplejší počasí a prostřený stůl v podobě usychajících jehličnatých monokultur.  Proti expanzi biliónů brouků, kteří napadají oslabené jedince, nejsou obranná opatření už ani účinná. Brouci se totiž nešíří jako lavina, ale zjevují se porůznu. Především tam, kde smrky nejsou vitální, nemají dostatek vody, a tím ztrácejí sílu je zalít mízou. Objevují se kůrovcová ohniska – rezavě svítící oka v krajině. Zde je už pozdě zasahovat. Vzniká lesní hřbitov. Pozorné oko vlastníka lesa se musí soustředit na ještě zelené stromy, které vykazují prvotní symptomy oslabení či napadení. Pakliže je mají, tak takové stromy se musí přednostně kácet a asanovat. Jedině tak lze účinně tlumit populační množství kůrovců. Překážkou je však malá kapacita lesních pracovníků, kteří by káceli a napadané dříví asanovali. A i proto český lesnický sektor tahá za kratší konec než matka příroda.

Boj s kůrovci je téměř prohraný, na prevenci se rezignovalo!

Boj o rozvrat porostů jsme na velkém území republiky již v tuto chvíli prohráli. Je nutno si tento fakt přiznat, ovšem nelze rezignovat. Stále jsou oblasti lesů, jejichž zánik je možné oddálit a až znemožnit, pokud pomůže alespoň trošku příroda. Například plošným zahájením přestaveb u méně ohrožených lesů, aby vznikaly lesy druhově pestré a různého stáří na co nejmenší jednotce plochy. Taková struktura lesa by zajistila i po odumření dospělých stromů existenci lesa a zabránila by vzniku velkoplošných holin. Jenže pěstitelské operace v rámci přestaveb jsou pevně svázány s včasnými těžebními zásahy ohledně zdravých stromů a navíc narážejí na již zmíněný nedostatek pracovních kapacit, odbyt dříví a na nízkou cenu dřeva. Z těchto důvodů bude těžké českým lesům pomoci, jestliže nepřijde ze strany vlády radikální pomoc v podobě státního intervenčního výkupu dříví a na to navazujících opatření. Ovšem takový přístup nelze očekávat. Boj proti kůrovcové kalamitě se tak stává pouhým tlumením šíření kůrovců, po němž vznikají holé pláně bez stromů. Nebo také les plný souší, které se dočasně či trvale ponechají v porostu za účelem snížení nekvalitního množství dříví na trhu, rentability těžeb pro vlastníky lesů či zlepšení růstových podmínek pro následnou generaci lesa.

Proto se veškeré snahy o pestrý a prostorově diferencovaný les soustřeďují jen na nově vznikající lesy na kalamitních holinách, nikoliv na záchranu ještě existujícího dospívajícího či dospělého lesa a implementaci adaptačních opatření. Jedná se o určité rezignování na zavádění prevence před ekologickými a ekonomickými dopady tam, kde to je ještě možné.

Připomenutí minulých i současných faktů!

Ze státního podniku Lesy ČR, tedy z lesnického sektoru, bylo jen od roku 2013 do roku 2018 převedeno do státního rozpočtu a v něm rozpuštěno přibližně 37 mld. Kč. Nyní by se hodily celému sektoru, který se ocitá v krizi. Jenomže dnešní situace je taková, že na výraznou pomoc vlastníkům lesů, resp. celého sektoru stát nemá dostatek finančních prostředků. Upřednostňuje jiné priority na základě rozhodnutí vlády. Bohužel tím se dláždí celé společnosti cesta do pekel, protože bez lesů chránících vodní zdroje a vodu jako takovou se bude žít velmi složitě. 

Investice na boj proti kůrovci a na nově zakládané porosty resort Ministerstva zemědělství plánuje ve výši přibližně 1,50 mld. Kč, a to se ještě neví, kolik se nakonec vyčerpá. Již navýšená částka 1,15 mld. Kč je alokována na dosud zakotvené dotace. Takže by MZe mohlo jen za letošní rok „napumpovat“ do lesního hospodářství 2,65 mld. Kč, což je oproti předcházejícím obdobím výrazné navýšení. Leč stále nedostatečné. Rozpočet MZe je na rok 2019 ve výši 57,40 mld. Kč. Lesy spadající pod resort zemědělství přitom tvoří podíl výměry ČR cca 26 %, přičemž částka z rozpočtu připravená do lesů je necelých 5 %. Spravedlivé by bylo, kdyby do lesů šlo alespoň 15 až 20 % z rozpočtu MZe, tzn. 8 až 10 mld. Kč.

Ať pohlížíme na plánované navýšení podpory k přežití vlastníků lesů a záchraně českých lesů jakkoliv, jedná se o kosmetickou finanční pomoc, ke které se neplánují další opatření. Z toho plyne, že vlastníci lesů si budou muset pomoci sami, pokud nezaintervenují ani jednotlivé kraje.

Jestliže se vlastníci lesů nacházejí v kraji, kde řídí jednotlivé krajské samosprávy uvědomělá hejtmanka nebo hejtman, jež chápou závažnost situace, tak se jim hospodaří lépe. Většina krajských samospráv si to uvědomuje, některé ale méně či vůbec. Příkladem je Jihomoravský a Jihočeský kraj, kde se žádné dotace do lesního hospodářství zatím ani nezřídily. Vzorem nevkusnosti přístupu k vlastníkům lesů je pak Jihočeský kraj, jenž raději financuje z peněz daňových poplatníků různé kampaně proti státem spravovaným lesům, namísto toho, aby finančně podpořil vlastníky lesů spravující lesy hospodářské.

Jaká opatření by měla v lesích probíhat?

Po pěti letech, kdy české lesy pohlcuje kůrovcová kalamita kvůli suchu, se musí po našem státu žádat daleko adekvátnější kroky. Pro naše lesníky a vlastníky lesů spravující jednu třetinu země, a to ještě tu důležitější, která nám dává kyslík, musí stát vytvořit lepší podmínky pro jejich přežití. Kraje by neměly stát nahrazovat, ale měly by vypomáhat se součinností státu. Situace je opravdu vážná. Hraničí s bezpečností státu a národa, jelikož se už jedná o boj o vodu. Musí se zapojit a přispět každá státní instituce, které se to alespoň trošku týká. 

1. Největším aktuálním problémem je zhroucený trh se dřívím. Cena dříví je pod výrobními náklady, výrazně vázne odbyt dříví, což zhoršuje stav lesa a ekonomickou situaci vlastníků lesů. Aby byli vlastníci vůbec schopní dostát svým hospodářským závazkům, platit lesním dělníkům adekvátní mzdu, a aby byli schopni přistoupit k dalším adaptačním opatřením, je nutné, aby se stát odhodlal ke komplexnějšímu řešení, tedy:

přistoupil k intervenčnímu výkupu dříví s následným státem řízeným prodejem do zahraničí a částečně i do elektráren apod. Nejpodstatnější v této chvíli je nastartovat odbyt dřeva, za který by vlastníci lesů dostávali odpovídající cenu. Se státním výkupem dříví je spojeno zajištění zahraničních kontraktů, logistiky a odbytu dříví mimo EU. Nejvhodnější způsob, jak vše efektivně koordinovat, by bylo najmutí soukromé firmy, či zřízení firmy pro tyto účely, kterou by vlastnil stát. To však není v dnešní dynamicky se vyvíjející době s přemírou byrokracie zcela možné. Nicméně taková společnost vznikla i za první republiky ve 30. letech kvůli globální ekonomické krizi, kdy tehdejší Státní lesy a statky (dnešní obdoba LČR) byly donuceny okolnostmi cenové a odbytové krize zřídit dřevařskou organizaci s názvem Čsl. ústřední jednatelská prodejna dříví v Praze, která obstarávala jednatelský prodej dřeva a dřevních výrobků ze státních lesů a pil jak na trhu domácím, tak zejména v zahraničí.

2. Pakliže víme, že kůrovcovou kalamitu nelze zastavit, měli bychom z mého pohledu přistoupit k těmto krokům:

  • k přehodnocení oblastí z hlediska regionů a nadmořské výšky a s ohledem na dnešní situaci zvážit, kde má význam činit ještě preventivní opatření (přestavby lesů), bojovat a asanovat kůrovcové souše, či část lesů obětovat pro přežití lesů jiných, které mají vyšší šanci odolat.

  • tedy rozdělit lesy spadající pod rezort Ministerstva zemědělství a Ministerstva obrany do třech zón:

a) Zóna živá (minimální kůrovcové těžby)

Přistoupení k plošným přestavbám lesa podsadbou výhradně stinnými dřevinami či k přeměnám (celková druhová změna) u ohrožených mladých smrkových či borových porostů.

Lapáky (pokácený a větvemi přikrytý strom) využívat jen v omezeném množství pro jarní rojení. Lapače (umělohmotná černá „skříňka“ s lákajícím feromonem) neakceptovat jako obranné opatření, ale jen jako kontrolní nástroj. Jediným bojem proti kůrovcům by se mělo stát včasné vyhledání čerstvě napadených stromů, jejich asanace (mechanická, chemická) nebo vhodné využívání insekticidních sítí a fumigace (zplynování škůdců na skládkách dřeva). 

b) Zóna nárazníková (přechodná) – chránicí živé pásmo

Zaměření jen na intenzivní boj se včasným vyhledáváním kůrovcových stromů a na jejich asanaci jako v předcházejícím bodě bez povinné instalace kontrolních opatření.

c) Zóna odumřelá a odumírající

Dočasné či úplné ponechání stojících stromů. Neaplikovat obranná ani kontrolní opatření. Přesunout těžební kapacitu do předchozích dvou zón. Stát by měl přistoupit k finančním kompenzacím vlastníkům lesů za ponechání uschlých stromů v porostech, a to podle toho, zda se rozhodnou pro úplné či částečné ponechání.

3. Celorepublikově snížit stavy býložravé zvěře v lesích na stav únosný pro lesní ekosystémy, což neznamená, že by v budoucnu muselo být trvale méně zvěře. Za předpokladu, že se zlepší stav ekosystémů a úživnost honiteb, může dojít k navýšení stavu zvěře. V případě zvýšené míry poškození lesa zjištěné na základě posouzení stavu lesního ekosystému, bude početnost býložravé zvěře redukována na požadovaný rovnovážný stav. K tomu je nutné zavést jednoduché předkládání markatů (zcela postačí slecha) ke kontrole orgánu státní správy lesů za účelem odsouhlasení skutečně provedeného lovu. Dosažení vyváženého stavu zvěře s lesním ekosystémem se zefektivní, pokud se prodlouží doba lovu především u holé zvěře a bude se vyplácet zástřelné pro uživatele honiteb za odlov zvěře na předem stanovené časové období. 

Snížení se docílí předložením markatů ke kontrole orgánu státní správy lesů za účelem odsouhlasení skutečně provedeného lovu. K dosažení vyváženého stavu zvěře s lesním ekosystémem se zefektivní, pokud se prodlouží doba lovu především u holé zvěře a bude se vyplácet zástřelné pro uživatele honiteb za odlov zvěře na předem stanovené časové období.  

Jedná se o ekonomicky efektivnější a smysluplnější podporu, než kdyby stát dotoval vlastníkům lesů drahé oplocenky a stavy zvěře se udržovaly stále na stejné výši s negativním ovlivňováním vývoje celého lesa. Nehledě na to, že oplocenky jsou často poškozovány pádem stromů či divokými prasaty, kudy vniká zvěř do oplocenek a uměle vysázené sazenice nebo semenáčky z přirozeného zmlazení ničí okusem. Bohužel v této chvíli k tomu běžně dochází, kvůli čemuž státní podpora na výsadbu nových stromků pocházející z peněz daňových poplatníků končí z velké míry v bachorech zvěře.

4. Každý kraj by měl finančně pomáhat vlastníkům lesů podle lokální problematiky. Prvotním zájmem všech krajů musí být rychlé proplácení dotací a nastavení takových dotačních titulů, které přispějí ke zlepšení situace vlastníků lesů a budou smysluplně a efektivně využity, tzn. budou řešit jádro problému.

5. Vlastníkům lesů kompenzovat plnění mimoprodukčních funkcí lesa za tzv. ekosystémové služby: tedy za ukládání CO2 do stromů, za zlepšování klimatu, za zadržování vody v krajině, za ochranu zdrojů pitné a užitkové vody atd., a to podle významu obhospodařovaných lesů, jejich stavu a způsobu obhospodařování.

6. Zrušit tzv. Dřevěnou knihu, která udržuje nefunkční obchodní systém LČR a nastavit trvale udržitelnou obchodní politiku podobnou té, podle které se řídí Bavorské státní lesy. Obchodovat se dřívím ve větší míře ve vlastní režii, disponovat svými zaměstnanci v dělnických profesích a technikou ve větším množství, než je tomu doteď. Schválit dlouhodobou strategii a cíle podniku, které budou chráněny speciálním zákonem o státním podniku LČR, upřednostňující mimoprodukční funkce lesa nad funkcí produkční, a to v poměru 60:40.

7. Snížit DPH u samovýroby a na stavby ze dřeva. 

Další opatření

Schválit novelizaci lesního zákona na podzim tohoto roku. Zahájit práce na novém lesním zákoně a souběžně s tím připravovat ke schválení speciální zákon o státním podniku Lesy ČR. Přistoupit k novelizaci mysliveckého zákona, jejímž základním atributem pro stanovení výše odstřelu zvěře v lesích musí být stav lesního ekosystému. Stát by měl dále zřídit kalamitní fond, z něhož by se mohly okamžitě sanovat přírodní katastrofy na lesích. Tím by vznikla státu finanční rezerva a nástroj na rychlou pomoc soukromým vlastníkům lesů při náhlých přírodních katastrofách, která by jim kompenzovala finanční ztráty z prodeje poškozeného dřeva či území.

Závěr

Dopady změny klimatu zastihly české lesy a lesní hospodářství nepřipravené na největší hrozbu tisíciletí. Proto je řada vlastníků lesů na hraně ekologického a ekonomického zhroucení bez většího zájmu společnosti a médií. Do velké míry za dnešní krizi může chování současné vlády, ale především vlády minulé, které bagatelizovaly hrozbu klimatické změny a podléhaly vlivu finančních skupin profitujících z trvale nefunkčního obchodního modelu Lesů ČR. 

Většina veřejnosti stále vnímá lesy jako něco automatického: zdroj dřeva, peněz pro státní, městskou a obecní pokladnu, prostor pro rekreaci, na vycházky, na sběr hub, ostružin atd. Nyní se vše dynamicky mění. Zelené hvozdy plné svěžího vzduchu a příjemného prostředí mizí, a tím i oblíbený životní prostor, oblíbená místa. Společnosti postupně, ale velmi pomalu dochází, že lesy mají problém. Lidé pozorují, že na mnohých místech je už les mrtvý, či se objevila planina, jež je oplocená a je v ní vysázený nový les. Možná si říkají, že takový proces se jejich stromům a lesům vyhne. To je ale omyl. Určitou proměnou totiž projde zřejmě většina jehličnatých i listnatých lesů v zemi. Zdravé, pestré a odolné lesy závisejí už na způsobu jejich založení a jejich výchově lesníky, kteří je usměrňují do požadované podoby. Je to pro ně nemalá výzva, jejich práci ohodnotí až budoucí generace. 

Přitom se velmi zapomíná na důležitou roli vlastníků lesů, správců jejich lesů a lesníků. Jejich příjmy dosud plynuly jen z prodeje dřeva. Tato skutečnost přestává postupem času platit. Budoucí příjmy poměrně rychle pojídá sucho a kůrovci. Jsou v kritické situaci. Je potřeba lesníkům, kteří spravují přírodní bohatství naší země, maximálně pomoci. Za posledních sto let nebyli v takové nouzi. Záchrana lesů a jejich vlastníků by se proto měla stát pro všechny prioritou. Dost už bylo diskuzí a odborného projednávání různých dokumentů. Nyní je nejvyšší čas dělat odpovídající kroky. Nevšední situace si žádá nevšední řešení, ale bod zlomu, kde už nepomůžou žádná řešení, se blíží velmi rychle. Prosím, konejme. Nejhorší řešení je žádné řešení.

Aleš Erber Článek vyšel v časopise Selská revue (č. 5/2019), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info