Sbíráním hub do igelitky lidé ohrožují vlastní zdraví, varuje mykolog

Houbaři jsou v ráži. Sociální sítě zaplavily obrázky přeplněných košíků. Čtenáři se chlubí svými úlovky na webu Deníku, kde vzniká největší galerie hub v republice.

Na talíř, k sušení, prodeji na internetu, ale i do muzea míří houby, které lidé nasbírají. „Češi patří mezi nejvášnivější houbaře na světě,“ potvrzuje Petr Kuráň, předseda mykologického klubu v Trutnově, že houbaření je velký český fenomén. „Když houby opravdu rostou, jako třeba nyní, tak mi lidé volají. Ptají se i na běžné druhy, chtějí si něco ujasnit, ujistit se. Hodně je zajímá, jestli jsou houby, které našli, jedlé,“ říká.

Houbaři se v posledních dnech chlubí velkými úlovky. Znamená to, že je tady hlavní houbařská sezona?

Ano, hlavní houbařská sezóna tu nyní je. Otázkou je, jak dlouho vydrží. Každoročně, pokud houby rostou, má hlavní houbařská sezona několik vln. Když pominu sběr jarních hub, který ovšem může být velmi zajímavý a pestrý, začíná první vlna na přelomu června a července, druhá na přelomu srpna a září a za příhodných podmínek je velmi zajímavým houbařským obdobím i přelom října a listopadu. Ovšem berte to velice orientačně, protože houby jsou natolik specifickou skupinou života na naší planetě, že je jen těžko nacpeme do tabulek.

Co stojí za tím, že tak rostou?

Mají pro to dobré podmínky. Každý druh houby potřebuje trochu jiné. Často nás překvapí, kde co vyroste nebo nevyroste. Jasně předvídat u hub růst nelze. Ovšem u hub atraktivních pro běžného sběrače, jaké představují houby hřibovité, jsou ideální výraznější deště, teplota kolem 20 stupňů, malé rozdíly mezi teplotami přes den a v noci. Obecně trvá asi 3 týdny než vzejdou výtrusy a vytvoří se podhoubí. To potom voní les houbami, ale ještě žádné nenacházíme. Pokud vydrží ideální podmínky pro růst, dá se očekávat růst hub do 14 dní od chvíle, kdy jsme houby ucítili v lesním vzduchu.

Jak moc houby ohrožuje sucho? Může mít zásadní vliv na jejich velký úbytek? Může se stát, že budou jednou lesy bez hub?

To záleží na tom, kdy sucho nastane. Pokud nastane v době, kdy by normálně začala houbařská sezona, pak se vlastně nic neděje. Tento rok je toho živým příkladem. První vlna na přelomu června a července prostě nepřišla. Příroda jen vyčkává na správné podmínky. Růst se pak jen opozdí. Pokud přijdou sucha uprostřed sezony, mezi jednotlivými vlnami růstu hub, již vytvořené podhoubí zaschne. A opět je tu vyčkávání na vhodné podmínky. Pokud není sucho dlouhé, podhoubí se rychleji obnoví. Pokud trvá déle, trvá i jeho obnovení delší dobu a růst dalších hub, pokud vůbec přijde, je pozdější. Letos máme dost útržkovitá místa srážek. V jednom lese to roste, v druhém není nic.

Kde se houby nesmí sbírat?

V nejvíce chráněných zónách národních parků a dalších přírodních rezervacích. Existuje také ochrana hub podle jednotlivých druhů. V současné době máme dle zákona chráněno 46 druhů hub, kdy za jejich sebrání za účelem konzumace hrozí pokuta. V loňském roce skupina odborníků vytvořila nový seznam, neboť ten starý ve vyhlášce z roku 1992 není aktuální. Pokud projde bez změn, bude těchto druhů určených k celoplošné ochraně v Česku kolem stovky. Dále tu máme červený seznam, kam byly vědci zařazeny všechny houby, které jsou vzácné, zranitelné, ohrožené nebo dokonce už i tzv. nezvěstné. Kromě většiny zákonem chráněných druhů je zde uvedeno asi 900 dalších druhů, které by se neměly sbírat. Tento seznam byl vytvořen již v roce 2006 a není závazný. Je spíše doporučující a rozhoduje individuální morální posouzení jedince, zda se jím bude řídit.

Lze najít v našem regionu i některé nezvyklé, méně obvyklé druhy? Co považujete za nejzajímavější úlovky?

Lze tu najít spoustu hub, které nerostou tak často. Letos tu máme nález vzácné lupenopórky červenožluté či hřiba kaštanového. Sám jsem před několika dny nalezl kozáka topolového. To všechno jsou ony druhy z červeného seznamu. První dva jsem již nasušil a jsou připraveny k odeslání k zaevidování do Muzea východních Čech v Hradci Králové.

Existují i nové druhy?

Tak tohle je velice zapeklitá otázka. Ano a ano. První odpověď souvisí s tím, že na základě genetických analýz dochází k oddělování či naopak slučování některých druhů, které byly dříve považovány za jeden či za dva samostatné. Druhé ano souvisí s tím, že některé již známé druhy v Česku dříve nerostly a nyní se začaly objevovat. Například mřížovka červená.

Rostou některé houby pouze v Krkonoších?

V minulosti tu byl nalezen kuřinec subarktický. Ten je zákonem chráněný. Pokud se nepletu, byla v Trutnově v minulosti nalezena i náramkovitka žlutozelená, rovněž zákonem chráněná.

Kolik druhů hub lze nalézt?

Celkově u nás roste asi 4 000 druhů tzv. vyšších hub. Na naší největší podzimní výstavě, která se předloni konala ve Dvoře Králové, a letos se tam uskuteční tento pátek a sobotu, jsme měli rovných 300 druhů. Mnoho hub jsme ovšem v lese i mimo les jistě přehlédli a některé jsme třeba ani nebyli schopni určit, proto jsme je ani nevystavili.

Houby se prodávají i na internetu, za kolik se dá pořídit vzácná houba? Nebo lidé spíš nakupují klasiku jako hřiby?

Pokud je v Česku houba vzácná, vůbec se prodávat nesmí. To platí například o hřibu borovém. Toho lze prodávat jedině tehdy, je-li z dovozu z cizí země, kde se vyskytuje hojněji. Totéž platí pro lanýže, které se jinde běžně konzumují a prodávají, ale lanýž letní, nalezený u nás v Česku, je zákonem chráněný. Je totiž kriticky ohrožený. Hlubší přehled o nákupu hub na internetu nemám, sám toho nejsem velkým příznivcem.

Je v lesech více prašivek než jedlých hub?

Pro amatérského mykologa či jen opravdu zkušeného houbaře není žádná houba prašivka. Každá má své kouzlo, svoji krásu a podstatu v ekosystému naší přírody.

Jak nejlépe očistit houbu?

To asi dost záleží na druhu a na způsobu její kuchyňské úpravy. Obecně se dnes diskutuje o nutnosti houby loupat. Pokud tak činíme, je to proto, že je to praktičtější, ale jinak není houby potřeba loupat. Slupka na klobouku u jedlých hub zpravidla nic špatného neobsahuje. Pokud ano, vyhodil bych raději houbu celou.

Volají vám lidé kvůli identifikaci hub, aby zjistili, jestli jsou jedlé?

Ano. Když houby opravdu rostou, jako třeba nyní, tak se lidé tají i na běžnější druhy. Chtějí si něco ujasnit, ujistit se. Hodně je zajímá, jestli jsou houby, které našli, jedlé. Ale dotazy posílají, i když dlouho houby nerostou. Často se pak ptají na houby, které v hlavní houbařské sezóně míjejí bez povšimnutí, ale jak toho moc neroste, začnou se pídit po tom ostatním. Tam bych řekl, že se lidé nejčastěji naučí o houbách něco nového.

Stále platí to, co jste mi říkal v rozhovoru před třemi lety, že Češi jsou nejvášnivější houbaři na světě?

Skutečně patří mezi ty nejvášnivější. To jednoznačně. Podobné to mají i ostatní slovanské národy, hlavně na východ od nás. Dost houbaří i Italové a svoji letitou tradici mají houby také u asijských národů, hlavně v léčitelství a pěstování na vývoz.

A chovají se Češi pořád při sbírání hub jako kamikadze?

Dnes už mám pocit, že je pojem kamikadze nedostatečný. Sběr hub do igelitky je opravdu příšerný. Houby se zapaří a vzniknou v nich touto reakcí jedovaté látky, které mohou způsobit zdravotní potíže. Nejvíc mě asi dostal zážitek jedné kolegyně z mykologického kroužku, která mi líčila, jak viděla "houbaře" sběrače v lese, jak rval houby do umělohmotného kýble a pak to jen tak sypal do kufru auta a zase běžel do lesa pro další várku. Lidé mají tendenci drancovat a nahamtat si. Houbaření je ovšem také o úctě k přírodě, o relaxaci na čerstvém vzduchu. Poslední dobou mě štvou lidé, kteří chtějí jen prozradit místo, kde rostou a pak se tam jet napakovat houbami. Už si neuvědomují, že nadšený houbař či amatérský mykolog chodí do lesa v průběhu roku a svá místa si pečlivě hledá. Bádá, učí se…

V Německu existuje omezení na množství kilogramů nasbíraných hub na jednu osobu, v Itálii se platí za vstup do lesa drahé poplatky, aniž je jasné, jestli něco nasbíráte nebo ne. Ve Švýcarsku se může houbařit zase jen v určitých dnech. To se mají čeští houbaři oproti cizině dobře, ne?

V jiných zemích se na ochranu hub klade mnohem větší důraz a fungují tam různá omezení. Rád bych připomněl jeden nedávný případ. Paní, původem z Běloruska, si ve Velké Británii odnesla z lesa dvě tašky hub. Dostala za to tehdy pokutu za nešetrné zacházení s plody lesa. Na jednu stranu jsem sám rád, že si můžu svobodně zajít do lesa na houby, kdy chci a zadarmo. Na druhou stranu, chování některých sběračů v posledních letech mě vede k přesvědčení, že některá omezení sběru hub v zahraničí mají svoji logiku. Ale abych zakončil povídání pozitivně, tak zvu všechny, kteří se jakýmkoliv způsobem zajímají o houby, aby navštívili naši letošní podzimní výstavu ve Dvoře Králové 6. a 7. září v prostorách Staré radnice na náměstí TGM.

Autor: Jan Braun

 

Tisk

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info