Zubrům se v českých Benátkách daří. Vyšlapali stezky a okusují mladé boroví

Jak se aklimatizují polští zubři v českých Benátkách? Možná si takovou otázku položil nejeden z našich čtenářů. Odpověď je pozitivní – daří se jim výborně. Stále ale pobíhají ve dvouhektarové aklimatizační ohradě, která je jen malou částí pastviny Traviny.

Stav všech sedmi zubřích samic je dobrý. Po náročném transportu, kdy ve speciálních bednách uložených v nákladním autě musely převážně stát, žádná z nich nekulhá ani nejeví známky jiného poranění," potvrdil s odstupem několika týdnů Karel Bendl, ředitel benátecké Správy městských lesů, která se o zubry i divoké koně stará.

Poznamenal, že vše funguje tak, jako za běžného chodu ve volné přírodě. Do stáda se začlenilo šest samic, jedna zůstává od skupiny ale stranou. Nejsilnější samice se stala přirozeně vůdkyní stáda, ostatní tak v případě potřeby, jak se říká, rovná.

„Zubři se pasou jak v otevřené, tak v travnaté části. Terénu se rychle přizpůsobili, živí se hlavně okusováním mladých borových porostů," popsal Karel Bendl s tím, že stádo už vyšlapalo také první stezky v místech, kudy nejčastěji chodí.

Spolupráci s benáteckými lesy si pochvaluje také ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál. „Pracovníci jsou obětaví a zvířata jezdí mnohdy kontrolovat i ve volném čase, což předčilo veškerá naše očekávání," sdělil Dalibor Dostál.

Divocí koně

Navrácení kopytníků do přírody, k nimž se nedávno přidali také divocí koně z anglického Exmooru, pomůže obnovit dochované stepi, na kterých dosud žijí ohrožené rostliny a živočichové.

Benátky nad Jizerou počítají s tím, že lokalita přiláká zájem návštěvníků. Radnice proto plánuje do těchto míst rozšířit cyklostezku a postavit také pozorovatelnu, odkud lidé budou moci sledovat dění v ohradě. Kromě toho by tu v dohledné době mělo vzniknout centrum ekologické výchovy, které by zájemce seznámilo nejen s vegetací, ale i se životem v celé lokalitě.

Na Travinách ještě před čtyřiadvaceti lety působila sovětská armáda. Od doby, kdy kdy místo opustila, se zde nehospodařilo a příroda tak byla ponechána svému osudu.

Autor: Lucie Růžková