Stanovisko Zemědělského svazu k návrhu zákona

Stanovisko Zemědělského svazu k návrhu zákona, kterým se mění zákon č.503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

Zásadní připomínka:

Žádáme o zachování  v platném znění zákona stávající ustanovení § 11 a aby bylo upuštěno od jeho navrhovaného zrušení.

Odůvodnění:

Zemědělský svaz České republiky se seznámil s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, který se v současné době projednává v mezirezortním připomínkovém řízení. Předmětný návrh se v řadě aspektů dotýká zemědělských podnikatelů, kteří jsou členy Zemědělského svazu České republiky, a považujeme za nutné vznést primárně zásadní připomínku k navrhovanému vypuštění ustanovení § 11 tohoto zákona, který řeší tzv. komasaci pozemků, kdy na žádost vlastníka mohl být převeden sousedící pozemek ve vlastnictví státu, pokud jeho výměra nepřesahovala 10% výměry sousedního pozemku.

V důvodové zprávě se k tomu uvádí, že ustanovení upravující převod zemědělského pozemku na žádost vlastníka sousedícího pozemku se ruší z důvodu zachování koncepce rezervy státní půdy, tj. zamezení nadbytečnému snižování výměry státní půdy. Dále se zde tvrdí, že využitelnost tohoto ustanovení v praxi byla mizivá a v dosavadním zákoně nastavený mechanismus ocenění převáděného pozemku, resp. výtěžnost převodu byla s ohledem na malé výměry převáděných pozemků ve vztahu k nákladům nevýhodná pro stát z pohledu řádného a efektivního hospodaření s majetkem. Cíle převodů mohou být naplněny i v budoucnu zejména v rámci pozemkových úprav novým uspořádáním pozemků.

S vypuštěním příslušného ustanovení zákona o Státním pozemkovém úřadu a jeho výše citovaným zdůvodněním nemohu v žádném případě souhlasit a to vzhledem k problémům, které zemědělským podnikatelům působí stále přetrvávající roztříštěná půdní držba. Pozemkové úpravy jsou jistě velice důležitým nástrojem řešícím tyto problémy, nicméně jedná se o záležitost velice dlouhého časového období. V posledních letech navíc došlo k několika změnám právní úpravy, které daný stav ještě zkomplikovaly. Jedná se o novelu zákona o půdě, tj. zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, přijatou v roce 2011, která z ustanovení § 22 vypustila vazbu zániku nájemního vztahu ze zákona u nepřístupných pozemků na pozemkové úpravy. Dále pak bylo přechodným ustanovením k zákonu o Státním pozemkovém úřadu zrušeno zatímní bezúplatné užívání založené zákonem č. 284/1991 Sb., ve znění zákona č. 38/1993 Sb., a to ke dni předcházejícímu dni nabytí účinnosti zákona. V obou případech tak byly z platné právní úpravy vypuštěny instituty, které řešily alespoň část problémů spojených s roztříštěnou půdní držbou. Vzhledem k tempu provádění pozemkových úprav se dostávají zemědělské podniky do zásadních problémů při požadavcích vlastníků na vydání pozemků při ukončení nájemního vztahu, neboť tyto pozemky zpravidla netvoří ucelenou půdní držbu, ale jsou roztříštěny do řady nesouvisejících parcel a zpravidla nejsou ani přístupné.

Uvědomujeme si realitu, že stát již nemá příliš velké množství půdy na prodej a tudíž, že prodej státní půdy bude probíhat ve zcela výjimečných případech. Přesto považujeme institut tzv. komasace upravený v ustanovení § 11 zákona o Státním pozemkovém úřadu za důležitý nástroj přispívající k účelnému řešení alespoň některých výše uvedených problémů spojených s roztříštěnou půdní držbou.

V Praze dne 25.3.2015