Houbařská sezona ještě neskončila, při teplotách u nuly roste hlíva a penízovka

Výbavu pro houbaření není ještě třeba zazimovat. Nejen skalní houbaři, ale prakticky každý si totiž může i touto dobou přinést parádní úlovek. Nemusí pro něj přitom ani do lesa.

„Jak klesly teploty k nule, roste třeba hlíva ústřičná a penízovka sametonohá. Ty potřebují takzvaný mrazový šok, aby vyplodily, a nyní jejich růstu počasí přeje. Potřebné chladno sice přechodně přišlo, jinak je ale relativně teplo, zapršelo, jsou mlhy a ranní rosa. Hlívy a penízovky jako už typické pozdně podzimní nebo zimní houby tedy rostou ve větším množství," vysvětlil předseda jihlavského mykologického klubu Jiří Burel.

Kromě hlív a penízovek jsou stále k nalezení i podzemní druhy. „Je spousta šťavnatek a čirůvek, co se dají ještě jíst, sem tam najdete i hřibovitou houbu. U nich bych ale byl už opatrný, hlavně tam, kde už prošel mráz. Je to jako u masa, když houba jednou zmrzne a pak rozmrzne, neměla by se už sbírat," připomněl mykolog.

Vánoční houba

Hlíva a penízovka jsou naopak na nízké teploty kolem nuly či krátkodobě lehce pod ní uzpůsobené. „Jsou to typické houby na Vánoce, však také penízovce se říká vánoční houba," doplnil mykolog.

Penízovku lze upotřebit všestranně, je měkká a jemná. „Řekl bych, že ze zimních hub je nejlahodnější," řekl Burel. Také hlíva, když je mladá, má široké využití, často do gulášů či „dršťkové". Starší plodnice bývá tužší, ty je třeba krájet na menší kousky a déle vařit.

Hlíva a penízovka rostou hlavně na dřevě listnatých stromů: na javorech, jasanech, lípách, a mnoha dalších, hlavně u potoků, v parcích, zahradách. V lese je na Vysočině s převážně smrkovo-borovými porosty najdete zřídka, na jehličnanech rostou vzácně.

Autor: Redakce