Termín vstupu do EU zatím není jistý

Předseda Evropské komise Romano Prodi se musí jako každý demokratický politik bát říkat veřejně cokoli, co by se později mohlo ukázat jako trik. Lze tudíž věřit v upřímnost jeho výroků v Praze; zejména o velké šanci České republiky být v Evropské unii už v roce 2004.

Jako demokrat je na tom Prodi mnohem hůř, než býval prezident Antonín Zápotocký, jenž si v červnu 1953 mohl dovolit falešný slib dělníkům z ČKD, že nepřijdou o úspory, neboť měnová reforma nebude. Byla vzápětí. Prodiho lze tím méně přirovnat k diktátůrkovi Walteru Ulbrichtovi, který v srpnu 1961 prohlásil, že NDR v Berlíně nepostaví "nějakou zeď". Prodiho slib zní jinak i proto, že Berlín a celá Evropa jsou dnes jinde. I Česko.

K tomu, aby směl Prodi v Praze veřejně mluvit o zaslíbeném roce, přispěla ještě jedna okolnost: Bude-li snad ČR v rozporu s jeho proroctvím přijata do EU až v roce 2006, dělníci v ČKD určitě nepřijdou o úspory a od Evropy nás už neoddělí berlínské zdi. A dál k nám potečou investice s vyhlídkou na pěkné dodatečné zhodnocení při vstupu do EU, byť k němu třeba dojde o chvilku později. Rovněž budeme mít - stejně jako už dnes - po celé mezidobí takřka volný přístup na jednotný vnitřní trh EU. Tamní odběratelé našich výrobků a služeb budou ke všemu brzy povinni přímo uznávat - až Parlament schválí podepsané dohody - i značnou část našich certifikátů o jejich hygienické a technické bezpečnosti.

Na druhé straně má předseda Evropské komise pro slibování termínů nemalý handicap: Vstupu ČR musejí požehnat na návrh jeho orgánu šéfové vlád a států všech zemí EU. A ti to musejí obhájit před parlamenty svých států a před poslanci ve Štrasburku. Před občany, kteří je volí - nebo také nikoli. Komisař Günter Verheugen se cestou do Prahy, kde Prodiho doprovázel, zastavil v Berlíně. Na semináři vládní SPD tam živě přikyvoval kancléři Gerhardu Schröderovi, jenž skoro předvolebně hřímal, že kabinet nepřipustí liknavé kontroly na hranici EU. Tu si prý Němci ohlídají i vůči Polákům a Čechům. A že se postará i o přechodné lhůty pro volný pohyb pracovních sil po přijetí východních sousedů.

K dispozici jsou věrohodné náznaky, které nelze s jistotou ověřit, že v souvislosti s volbami ve Francii a Německu roku 2002 a v kontextu nového definování politiky evropských mocností vůči USA a Rusku, se tiše zvažuje rozhodnutí omezit první vlnu rozšiřování unie v roce 2004 jen na Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Maltu a Kypr. Tyto strategické úvahy, které by z výše naznačené indiskrece vyplývaly, s ČR přímo nesouvisejí. Není totiž globální či natolik významný regionální hráč jako třeba Polsko. A není, naštěstí, už ani objektem lačných globálních zájmů. Evropští diplomaté, včetně německých, v tomto kontextu naší zemi s mírnou sebeironií blahopřejí, že se pomalu dostává na okraj pozornosti Berlína stejně jako Nizozemsko, Dánsko či Švýcarsko. Mají pravdu: Česko je poprvé od roku 1918 strategicky de facto v závětří.

A doma je na tom bohudík ekonomicky a politicky vcelku dobře. Takže občasná vzrušení kolem data vstupu do EU, byť by jeho případný odklad mohl mít i nepříjemné krátkodobé ekonomické a psychologické implikace, připomínají spíš bouři ve lžíci vody. Romano Prodi v Praze nebyl jistě zklamán rozhovory s Václavem Havlem či Milošem Zemanem, což se očekávalo, ale ani poněkud oživeným dialogem s Václavem Klausem, ač ten mu vcelku právem připomněl, že volný pohyb osob je jednou ze základních svobod, kvůli níž se Praha uchází o členství v EU. Jinak ale Prodimu také Klaus - známý kritik bruselských eurokratů - potvrdil jasnou vůli všech poslaneckých klubů po členství v unii. Rovněž odhad šéfa diplomacie Jana Kavana, že by se v referendu mohlo pro vstup do EU vyslovit i 65 procent českých občanů, zněl Prodimu po rozhovorech v Praze věrohodněji.

Příznivý dojem vůči partnerům v Bruselu může poškodit snad jen jediné: Chopí-li se česká reprezentace záminky případného nevelkého odkladu přijetí země do EU za špatný konec a vjede si zase do vlasů. Namísto dotažení reforem či posílení kondice před vstupem do unie. To bude tak jako tak výzvou pro každou vládu ČR i její občany.

CITÁT: Existují věrohodné náznaky, že se tiše zvažuje rozhodnutí omezit první vlnu rozšiřování unie v roce 2004 jen na Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Maltu a Kypr.