Zvířata v hlavním městě mají vlastní záchranku

Záchranná veterinární služba Sejida trans funguje v Praze už skoro čtyři roky. Její zakladatel Jiří Semotán spolu se svou manželkou a sedmi spolupracovníky zachraňuje nemocná nebo zraněná zvířata 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Spolupracuje s hasiči, policií i záchrannou službou. Jeho tři mobilní telefony zvoní téměř neustále.

"Nejčastěji vyjíždíme k dopravním nehodám, u kterých jsou zvířata. Stává se také, že nemocný člověk zkolabuje na ulici nebo ho srazí auto, a jeho pes k němu nechce pustit lékaře. V takových případech pak záchranka volá nás," vysvětluje Jiří Semotán. Jeho lidé často vyjíždějí i ke zvířatům, které porazilo auto.

"Zachránit se nám jich podaří tak 30 procent. Ostatní srážku nepřežijí," dodává. "Moje zkušenosti jsou bohužel takové, že z deseti dopravních nehod osm řidičů nezastaví. Devátý pak jen proto, že má auto zničené a musí volat policii. Z těch deseti jen jediný řidič zavolá, protože je mu zvířete líto."

Kromě policie nebo hasičů se na zvířecí záchranku obracejí i sami majitelé domácích zvířat. "Volají nás k různým úrazům. Přepravujeme také zvířata na operace nebo po operacích," vysvětluje Semotán.

Mnozí obyvatelé hlavního města zvířecí záchranku znají. "Před pár týdny mého psa v parku napadl a zranil jiný pes. Nevěděla jsem, co mám dělat, pes byl celý od krve. Žádný taxikář by mě s ním nevzal," říká Marie Dobiášová z Prahy 5. "Nakonec jsem si vzpomněla na pana Semotána. Vím o něm z televize, jeho telefonní číslo mám schované v peněžence," dodává. Její pes nakonec rvačku díky včasnému příjezdu sanitky přežil.

Záchranku, která se specializuje pouze na zvířata, vítají i veterináři. "Myslím, že je to zajímavá a potřebná služba. Za ty ceny, které si účtují, nabízejí velmi dobrý standard," potvrzuje veterinář Hanuš Velebný z Veterinární kliniky Zahradní Město.

Letní měsíce přinášejí Jiřímu Semotánovi jedno překvapení za druhým. "Teď v létě se nestačím divit, připadám si tu jako v rovníkové Africe. Zatímco v zimě chytáme hada tak jednou za tři týdny, teď k nim vyjíždíme jednou týdně," říká. Kromě hadů se do pražských ulic často vydávají i poněkud exotičtější druhy. "Nedávno jsme ze zdi činžovního domu sundávali leguána jménem Kubíček. Byl docela v pohodě, horší bylo, když jsem chytal varana. Metr a půl dlouhý ještěr je už trochu jiná váhová kategorie a navíc kouše jako piraňa."

Zatímco většina majitelů je zvířecím záchranářům vděčná, s myslivci Jiří Semotán moc dobrou zkušenost neudělal. "Vysokou jsem ošetřoval celkem třikrát a už s tím nechci mít nic společného," tvrdí. První poraženou srnu museli veterináři uspat. Její zranění byla natolik vážná, že ji už nešlo operovat.

"Myslivci tenkrát ztropili neskutečný povyk. Ptali se, kdo to zvíře uspal a proč. Nakonec celý spor skončil u soudu, který jsme vyhráli." Další případy dopadly obdobně. "Od té doby nechci mít s vysokou nic společného já ani veterináři. Aby mi někdo předhazoval, že jsem si ji upekl se šípkovou omáčku, to mi zato nestojí."