Zemědělci láteří, myslivci se hájí

Zemědělci si čím dál více stěžují na to, že se v lesích přemnožila zvěř, která jim pak ničí pole a louky. Podle agrárníků se zvýšil počet divokých prasat a srnčí zvěře. Podle myslivců to je jen zdání. Jsou místa, kam se zvířata stahují za potravou, ale rozhodně to neznamená, že když jsou vidět na relativně malé ploše ve větším množství, že jich je všude plno. Jak dodávají, lesní zvěř se tak pouze přizpůsobuje tomu, že obdělaných polí v posledních letech výrazně ubylo.

"Je pravdou, že se stavy zejména černé zvěře, tedy divokých prasat, zvýšily. Neřekl bych ovšem, že jde o dramatický nárůst. Není možné odlovit zvěř, kde jsou lány kukuřice, je to technicky nemožné a také nebezpečné. Problém je také v tom, že divoká prasata se dají lovit především v noci. Pokud ovšem není sníh, na kterém můžeme sledovat jejich stopy, nebo je špatná viditelnost, tak divočáky nespatříme. Navíc divoká prasata migrují a nezůstávají dlouho na jednom místě,"

uvedl dlouholetý myslivec Karel Mojžíšek ze Zákup.

Co se týče stavů srnčí zvěře, tak se nedomnívá, že by došlo k výraznému přemnožení. Podle jeho slov je její stav na únosné hranici.

"Každý uživatel honitby zná předem plán lovu a musí udržovat kmenové stavy zvěře ve svém revíru. Počty zvířat jsou určovány například podle bonity půdy či úživnosti. Chápu, že si zemědělci stěžují na vzniklé škody, ale někdy tomu sami nahrávají. Osejou hektarové pole kukuřicí či brambory u lesa a pak se diví, že jim vznikají škody,"

dodal Karel Mojžíšek. Tomu nahrává i to, že v blízkosti polí nemohou myslivci stavět krmná zařízení a dokonce mnohde ani lovit. Podle jeho slov by bylo nejlepší, kdyby se zemědělec stal nimrodem a mohl si tak odstřelem své pole lépe ohlídat. V některých lokalitách to tak funguje.

Členové Hubertova cechu k tomu navíc dodávají, že je nutné zachovat vyvážený stav zvěře. Cílem ochrany živočichů je i komplexní ochrana jejich stanovišť a vyvážené ekosystémy, kdy počty zvěře odpovídají stavu blízkému v přírodě.