ZAMYŠLENÍ NAD ROSTLINNOU VÝROBOU 1999

Thought of Crop Production 1999

Doc. Jan Vašák, CSc.

Prof. Vladimír Švachula, DrSc.

Doc. Josef Pulkrábek, CSc.

Katedra rostlinné výroby ČZU v Praze

Souhrn

Zemědělství ČR vykazuje po 10 letech transformace výrazně nižší výkonnost. Jako řešení je navrženo výrazné zvýšení výnosů uplatněním nových technologií a vstupů do výroby. Nesnižovat objem výroby, ani orné půdy a zachovat intenzivní rostlinnou výrobu i v marginálních oblastech, a to výběrem vhodných plodin - ozimé žito, ozimá řepka, oves. Na ostatním územní se ze sortimentu plodin orientovat na ozimou pšenici, jarní ječmen, ozimou řepku, hořčici a mák, kde má ČR konkurenční přednosti.

Summary

Agriculture production in CR furnishes proof of significantly lower efficiency after 10 years of transformation. As a method of solution a significant increase in crop yields has been proposed, by means of new technologies and production inputs.

Not to lower the production capacity, arable land and to preserve an intensive crop production even in marginal areas by the selection of suitable crops such as: winter rye, winter rape, oats.

On the rest of the land - to be orientated at winter wheat, spring barley, winter rape, mustard and poppy where CR is able to compete preferentially.

agriculture, crop production, Czech Republic

Úvod

Dopad deseti let od změny politickoekonomického systému tehdejšího Československa a celé soustavy plánovaného hospodářství ve střední a východní Evropě včetně SSSR je v oblasti zemědělství mimořádný. Dále uvedeme jen několik významných okolností, které naši transformaci charakterizují.

· Pokles výkonů - výnosů a tím snížení objemu výroby (tab. 1, graf 1).

Tento pokles činí v roce 1999 na průměr 1987-89 asi 13,2%. To znamená nižší výrobu o 2 mil. tun obilních jednotek. Na 1 hektar zemědělské půdy to znamená ztrátu 467 kg obilí. Při světové ceně 103 USD/t pšenice fob Gulf (OIL World 1999) a kurzu 1 USD = 34,971 Kč (Hosp. noviny 1999) to je ztráta 1633 Kč/ha, za ČR asi 6,99 miliard Kč ročně, tedy cca 70 miliard za období transformace. V tomtéž období EU ale výrobu zvyšovala: výnos obilovin 1989-1991 byl 4,23 t/ha, v r. 1998 5,04 t/ha (FAO 1998). Nevyužití výnosového pokroku dle EU o 19 % za 10 let, způsobilo další ztrátu ve výši asi 679 kg obilí (obilních jednotek) na 1 ha zemědělské půdy, tedy v sumě 1146 kg/ha, tj. 17,67 mld. Kč ročně za ČR a 176,7 mld. Kč za desetiletí.

· Pokles možnosti zhodnotit rostlinnou výrobu v živočišné produkci.

·

Stavy skotu 1989-1999 se snížily dle údajů MZe (1999)o 1,82 mil kusů (o 53%), stavy prasat asi o 14%, tj. o cca 640 tis.kusů. Pouze produkce drůbežího masa se udržuje na úrovni roku 1989 a činí cca 200 tis.tun ročně. Živočišná výroba výrazně zhodnocuje rostlinnou produkci.

· Značný pokles výroby ve zpracovatelském průmyslu a snížení objemu obchodu se zemědělskými produkty.

· Výrazný růst záporného salda agrárního obchodu (graf 2).

Záporná obchodní bilance se zemědělskými produkty roste absolutně i relativně. Dosahuje již 20-21 mld. Kč ročně, to je asi 2 tis. Kč na každého obyvatele ČR, které spotřebujeme navíc proti výrobě. Stále výrazněji a to 25 % (1998) a 27% (1999) se zemědělství podílí na celkově záporné bilanci zahraničního obchodu.

To není v porovnání s jinými státy včetně EU nijak dramatické, ale alarmující je soustavný růst záporné bilance a zrychlující se předstih přírůstku dovozů před nárůstem vývozů.

Graf 2: Saldo agrárního obchodu a jeho podíl na saldu zahraničního obchodu (%)

· Horší se poměr cen vstupů a výstupů.

Za 10 let narostly ceny vstupů asi o 250%, spotřebitelské ceny o 254% ale farmářské ceny jen o 47%. Farmářské ceny dokonce klesají. Například v září 1999 byl zaznamenán dle ČSÚ pokles cen obilovin o 21,6% (u potravinářské pšenice se platí o 760 Kč/t méně), u řepky o 23% (-1663 Kč/t), zemědělské produkty celkem o 14,4 %, z toho rostlinné o 18,6 %. Tento pokles byl sice i v zahraničí, ale zde je kompenzován dotačním systémem. Hlavní problém je ale v tom, že všechny naše hlavní komodity až na brambory, prodáváme za nižší než světovou či evropskou cenu.

· Není liberální, ale ani regulovaný trh, chybí proexportní opatření, výše dotací značně zaostává za EU i ČSR.

Trh s agrárními produkty je mimo vliv zemědělství, neboť nákup a skladování je stejně jako zpracovatelský průmysl a obchod od prvovýroby zcela odtržen. Chybí majetkové propojení a trvalá principiální vazba složek potravinové a obchodní vertikály. Trh byl až do listopadu 1999 u všech hlavních komodit (obiloviny, olejniny) podvázán institutem neautomatických vývozních licencí. Ty byly cílem nákupních lobby zpracovatelů a umožňovaly udržovat nízké nákupní ceny od prvovýroby. Potravinářské výrobky ale cenově rostly a omezil je až vstup nadnárodních obchodních sítí. Vůbec se nevytvořil institut tržních řádů, jako možnost usměrňování vazeb mezi atomizovanou sférou prvovýroby a monopolních nákupců. Tyto ztráty nebyly prvovýrobě kompenzovány. Ekvivalent produkčních subvencí činil v roce 1989 51% a nyní jen 11%, když v EU je 42%.

· Rozpadla se struktura státních statků a došlo k orientaci na okamžitý zisk.

Parcelace státních statků výrazně poškodila zemědělství v tzv. marginálních a pohraničních oblastech. Zvláště byla devastována živočišná výroba. Tam, kde se zemědělství udrželo, orientuje se na jednoduchou rostlinnou výrobu s minimálním počtem pracovníků. To nezakládá stabilitu zemědělské soustavy, neboť jí chybí diverzita a živočišná výroba. Naopak družstva a jim podobné s.r.o., a.s., obchodní společnosti apod. jsou nuceny vzhledem k majetkové provázanosti pracovníků na podnik udržovat i málo efektivní výroby.

· Klesla výše vstupů do výroby.

Například dávky N, P2O5, K2O klesly z 233,7 kg (1989) na 81,1 kg na 1 ha zemědělské půdy v roce 1998. Počet pracovníků v zemědělství se snížil z asi 533 tis. na současných odhadovaných 189 tis. Výrazně se snížila obměna osiva z dříve téměř 100% na asi polovinu. Zhoršila se ochrana proti škodlivým činitelům, zvláště chorobám. Značně se rozšířily bezorebné způsoby zpracování půdy. Když ty v roce 1989 byly u řepky na asi 3% výměry, uplatňují se nyní už na cca 50% plochy osevů olejky.

· Prosazují se diletantské názory.

Uvádí se vysoký stupeň zornění, aniž by tento skutečný fakt byl nějak zhodnocen. Lze doložit, že za posledních 100 let neměly České země tak nízké % zornění jako dosud. Jsou země (např. Dánsko) s podstatně vyšším zorněním. Rozsah zornění je totiž obvykle spojen s celou zemědělskou soustavou a ta zase odpovídá přírodním podmínkám. Soustava je pro každou oblast originální a vyvíjí se v závislosti na změnách genetického potenciálu rostlin, jejich nového užití a také dle ekonomických podmínek. Dalším velmi problémovým názorem je snaha dále snížit rozměr zemědělství a orientovat se na environmentální funkce. Na agroturistiku. To ovšem znamená dále zvýšit objem dovozů, investovat do údržby krajiny cca 3 tis. Kč/ha a vyrovnat se s úbytkem produkce z tohoto hektaru ve výši asi 14 tis. Kč. Navíc se zvýší nezaměstnanost se všemi doprovodnými negativními vlivy.

”Pozitiva” vývoje

Podařilo se alespoň zčásti napravit některé majetkové křivdy. Zemědělci si mohli vybrat formu a uskupení v kterém budou hospodařit. Je možnost svobodného podnikání, výběru struktury výroby. To ukazuje tab. 2. V souvislosti s poklesem živočišné výroby se snížila plocha výkonných pícnin. Naopak narostla výměra technologicky jednoduchých obilovin a dobře prodejných olejnin. Zlepšil se vztah k práci a podniku. Vzrostla produktivita práce. Konkurence stimuluje osobní iniciativu a motivuje ke zlepšení produkce. Výroba se pružně mění.

Těch pozitiv je jistě více. Mají ale i své odvrácené stránky. Rodový majetek byl prodán pod cenou či prohospodařen. Nedodržují se principy zemědělství, například osevní postupy a vazba rostlinné a živočišné výroby. Rozpadly se velké celky a různá kooperační uskupení. Odtrhlo se skladování a obchod od prvovýroby. Stavovské organizace zemědělců jsou slabé a nemají autoritu. Solidarita mezi podniky a zemědělci je malá.

Cesty k řešení

1. Nesnižovat rozměr výroby.

Jde hlavně o možnost vyrábět i ve vyšších polohách, na půdách s nižší přirozenou úrodností. Je řada plodin (tab. 3), které ve vyšších polohách dávají vyšší či srovnatelné výnosy ve vztahu k nížinám. Již z kombinace řepka ozimá, žito ozimé, oves jarní se dá sestavit výkonný osevní postup i pro nejvyšší polohy. Vyžaduje to však odbyt na žito a oves.

2. Orientovat se na vysokou intenzitu výroby.

K zisku mohou vést dvě cesty. Buď snižovat náklady na hektar a tím i na jednotku produkce, nebo zvyšovat výnosy při relativně menším nárůstu vstupů a tak snižovat náklady na tunu produkce. Cesta snižování nákladů na hektar sice byla hlavní po roce 1989, ale prosperitu nepřinesla. To proto, že výše konstantních nákladů je relativně stálá. To jsou náklady na přípravu půdy a setí, sklizeň, daně a poplatky, odpisy, režii podniku a jeho bazální chod. Tato cesta přitom pomíjí vědeckotechnický pokrok. Ten zajišťuje, že investice do vstupů, do nových technologií je nejlepším zhodnocením kapitálu. Proto je velmi potřebné orientovat se na vysokou úroveň vstupů. Ty reprezentují stroje na kvalitní přípravu půdy a osev, výkonná osiva , hnojiva včetně mikroelementů, pesticidy na ochranu proti škodlivým činitelům, regulátory a stimulátory, výkonná sklizňová technika s minimalizací ztrát, kvalitní posklizňové ošetření. Tyto vstupy je však nutné sladit do uceleného technologického celku - do pěstitelského systému. Platí návaznost vstupů. To například znamená, že pokud po intenzivní dusíkaté výživě nenásleduje vysoce účinná ochrana proti chorobám, ale i škůdcům, bude výkonnost systému nižší než při standardní agrotechnice. Současné technologie zatím nedokáží účinně využívat regulátory a stimulátory. V tab. 4 uvádíme příklad 4 reálně existujících způsobů pěstování řepky Přes neukončenost technologie Systému výroby řepky intenzifikace (SVŘi) platí, že vysoce intenzivní technologie jsou nejvíce ziskové. Naopak klasické předválečné technologie by dnes ekonomicky zcela propadly. Podobné výsledky jako u řepky uvádí pro pšenici Ing. J. Novák, CSc. (viz tento sborník). Přes růst vstupů, hlavně agrochemikálií a služeb s růstem výnosů, byla nejvyšší rentabilita u nejvyššího výnosu pšenice a zároveň zde byly dosaženy nejnižší náklady na tunu zrna.

3. Změnit strukturu plodin.

Ohromný pokles stavů skotu se odrazil ve snížení výroby krmiv, kukuřice, jetele, vojtěšky, na orné půdě. Výběr plodin je nutné přizpůsobit této skutečnosti a zároveň zvážit, kde máme konkurenční výhodu ve vztahu k evropským zemím, nebo k zámořským dovozům a vývozům.

Obiloviny - pro výnos jsou vynikající podmínky na západě Evropy, pro kvalitu i výnos stepi východní a střední Evropy, pro kvalitu jih Evropy. Podmínky ČR jsou pro obilí průměrné. To je ale dobré hodnocení, neboť země EU vyrábí velmi málo obilí a ostatní konkurence nemá stabilizované zemědělství.

Okopaniny - cukrovku je možné z objektivních důvodů (tlak třtiny a izoglukózy z kukuřice) udržet jen za cenu dotací, které budou chybět jinde, nebo za cenu velmi výrazných cel a vysokých spotřebitelských cen pro obyvatelstvo. Brambory mohou mít velmi dobrou perspektivu, neboť se u nich dá poměrně snadno zvýšit výnosová úroveň a naše podmínky jsou pro pěstování brambor vhodné. Je však omezený trh.

Olejniny - mají pro transformaci mimořádný význam, Ten je dán dobrými výrobními a přírodními podmínkami a více než 50% nesoběstačností EU v olejninách. To platí hlavně pro řepku. Hořčice bílá na semeno pro zelené hnojení bude mít význam dotud, dokud se budou v EU meziplodiny vysévat. Mák má zcela specifické postavení pro export semen i makoviny. Je nutné udržet značný rozsah jeho ploch a podstatně zlepšit výnosnost, včetně kvality semen i makoviny.

Luskoviny - nemají konkurenční schopnost k zemím s vhodnějším klimatem (Francie a další)

Chmel, slad - přes potíže, kterým prochází, zůstávají perspektivní. Je ale nutné razantně zvýšit výnosy a tím snížit náklady.

Trávy na semeno - velmi pravděpodobně jde o konkurenceschopnou výrobu, pokud se ale zlepší naše semenářství.

Len na vlákno - má prostor, pokud z něj bude vyráběn luxusní a velmi kvalitní sortiment textilních výrobků. V konkurenci s levnou produkcí z bavlny jinak nemůže obstát.

4. Další podmínky a možnosti.

Řadu nových poznatků přináší Společnost pro moderní zemědělství - TOKO Luhačovice. Jde o možnost využití slámy, kterou neuplatňuji v živočišné výrobě, ale i odpadů z rostlinné a živočišné výroby pro energetické účely. Je mimořádně potřebné spojit prvovýrobu, nákup, skladování, obchod, potravinářství a případně i obchod do celků - do kombinátů. Značný význam mohou mít vzniklá obchodní uskupení, jako je AGROFERT, AGROPOL. V sortimentu plodin doporučujeme se orientovat jen na 3 - 4 hlavní plodiny z výběru: pšenice ozimá a jarní ječmen, ozimá řepka, hořčice, mák. Tyto plodiny i co nejvíce zhodnocovat v tuzemském potravinářském průmyslu.

literatura:

ČSÚ 1999: Indexy cen zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a spotřebitelských cen potravinářského zboží za září 1999. Český stat. úřad Praha, kód publikace 0710-99.

FAO 1998: FAO Quarterly Bulletin of Statistics, Vol. 11, 1998.

Hospodářské noviny 1999, č. 225 z 18.11.1999.

MZe 1995: Komoditní situační a výhledové zprávy České republiky. ISBN 80-7084-127-3.

MZe 1998: Situační a výhledová zpráva. Drůbež a vejce. Mze ČR, červen 1998.

MZe 1998: Situační a výhledová zpráva. Hovězí maso, vepřové maso. Mze ČR, červen 1998.

MZe 1999: Situační a výhledová zpráva. Mléko. Mze ČR, květen 1999.

OIL World 1999: Vol. 42, No. 44, p. 394.

Kontaktní adresa:

Doc. Jan Vašák, CSc. -

Česká zemědělská univerzita,

165 21 Praha, 6 - Suchdol

E-mail: vasak@af.czu.cz