ZALOŽENÍ A VEDENÍ MNOŽITELSKÝCH POROSTŮ OBILNIN

Cropping technology of cereals for seed multiplication

Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc.

Katedra rostlinné výroby, ČZU v Praze

Abstract

Seed production are exacting growing process, where some growing methods and qualitative signs are determined. This work places special emphasis on the main principles of growing methods, especially optimum organization of stand, fertilization and stand treating during the vegetation period. The necessity of determined intensity of growing, especially in the level of fertilization, weed, disease and pest control for the ensuring of demanded seed quality is confirmed, too.

cereals, seed multiplication, cropping technology

Množení obilnin je jeden z pěstitelských systémů sledující zcela přesně definovaný užitkový směr. Přitom je to jeden z mála systémů kontrolovaných a v mnoha směrech určených předpisy a normami (Certifikace osiva státním nezávislou institucí). Z agronomického hlediska je množení považováno nejen za tržní směr, ale za prestižní agronomickou činnost, založenou na výběru množitelů a na kvalifikaci managementu zemědělského podniku. Přitom nutno připomenout, že osivo je produkt používaný ve vlastním odvětví a většinou se řadí k nejlevnějším intenzifikačním faktorům. Jeho použití je minimálně dvojí, jednak jako osivo, používané každoročně, a též jako merkantil (Heyland, 1989).

Kvalita osiva je předpokladem pro plné využití výnosového potenciálu pěstovaných odrůd a produkčního potenciálu pěstitelských podmínek. Kromě toho zabezpečuje též výnosovou stabilitu. Záruku kvality však dává jen certifikované osivo a proto s ohledem na velký podíl používaného nekontrolovaného osiva v Č R bych připomněl čtyřleté výsledky z Bavorska. Výnos ozimé pšenice při použití certifikovaného osiva činil 5,69 t na ha z prvního přesevu 5,41 tuny a z dalších přesevů již jen 4,78 tuny z hektaru!

Podmínky pro úspěšné semenářství obilnin jsou vázány na určité oblasti, většinou úrodnější půdy řepařské a obilnářské výrobní oblasti a vybrané lokality kukuřičné a bramborářské oblasti. Rozhodující jsou však klimatické podmínky, teplotně a srážkově příznivé pro tvorbu obilek. Vliv provenience na jakost osiva je závislý na aktuálním průběhu počasí v daném roce a místě množení a proto nebývá tento vliv jednoznačný. Zejména to bývá v letech obecně příznivých pro tvorbu obilek, a v takových případech se vliv provenience průkazně neprojevuje. Dále však uvidíme, že existuje vztah obsahu bílkovin ke kvalitě osiva a zde je již zcela zřejmá závislost na místě pěstování a průběhu počasí. Obecně tedy považujeme rajonizaci semenářství za předpoklad k větší jistotě produkce kvalitního osiva.

Za další významnou podmínku pro založení množitelských porostů se považuje volba předplodiny. Pro vyšší stupně množení (předstupně základního osiva) by neměla být předplodinou obilnina a pro produkci certifikovaného osiva by neměla být předplodinou obilnina stejného druhu. Celou partii je třeba však množit po jedné předplodině. Při volbě předplodiny posuzujeme zaplevelení, kterému je třeba se vyvarovat. Již Kvěch zjistil, že u množitelských porostů po zlepšujících předplodinách bylo zaplevelení o 25 - 50 % nižší, než po obilní předplodině. Množit by měl opravdu jen ten, kdo může řešit regulaci plevelů. Výskyt příměsí plevelů pak znamená náročné čistění, zejména při výskytu ovsa hluchého. Podcenění regulace zaplevelení může znamenat neuznání porostu, ale spíše neuznání ve vzorku osiva. Nelze se spoléhat na posklizňovou úpravu. Při silném zaplevelení i několikeré čistění některé příměsi neodstraní. Osivo se dělá na poli, ne na čisticích stanicích. Při usilovném několikerém čistění dochází k poškození obilek, snížení biologické hodnoty osiva a k následnému snížení i výnosu, jak jsme prokázali též pokusně. Viz. Tab. 1

Tab. 1: Vliv několikerého čistění osiva na následný výnos

Založení porostu

Množitelské porosty se zakládají včasnějším výsevem (u ozimů i jaří) a s výsevkem na spodní hranici doporučeného množství pro odrůdu a pěstitelské podmínky.

Včasné, (spíše předčasné) setí u ozimů umožní dobré a vyrovnané odnožení a zejména zakořenění.. To se příznivě projevuje na přezimování dále pak i na překonání období sucha, zejména po vymetání a v období tvorby obilek.

Se včasným setím souvisí i nižší výsevek, který je předpokladem dosažení výhodnějších podmínek pro formování množitelského porostu a dobrou jakost osiva. Mohou k tomu přispět i širší řádky např. 150 mm. Dosáhneme tak vyrovnanější odnožování a vyšší produktivitu klasu, menší náchylnost k poléhání a omezení výskytu listových a klasových chorob. U ozimů tento způsob založení porostu však někdy vyžaduje již podzimní ošetření proti plevelům, a při teplejším podzimu též ošetření i proti chorobám. Pro všechny množitelské porosty je výhodné založit kolejové meziřádky pro šetrný vstup aplikační techniky do porostu.

Výše uvedená doporučení můžeme doložit studiem tvorby výnosových prvků, zejména tvorbou odnoží.

Sledovali jsme tvorbu odnoží při vyšších výsevcích (500 - 600 klíčivých obilek na 1 m2), a prokázali jsme jejich nevýhodnost pro množitelské porosty. U sedmi odrůd ozimé pšenice ve dvouletém pokusu jsme

hodnotili zastoupení stébel v porostu, podíl hlavního stébla a jednotlivých odnoží na výnosu, a hmotnost 1000 zrn u jednotlivých stébel. Graf 1, 2 a 3.

Graf 1:

Graf 2: Hmotnost 1000 semen Graf 3: Počet zrn v klase

Zjistili jsme rozhodující podíl hlavního stébla v porostu - 71,8 %, a jeho podíl na výnosu - 83,8 % a málo významný podíl 1.a 2. odnože. U množitelských porostů je třeba vytvořit podmínky pro synchronní, vyrovnané odnožování a to jako první opatření může zajistit nižší výsevek. U současných odrůd ozimé pšenice se pro množitelské porosty pohybuje výsevek do 400 klíčivých obilek na 1 m2 a podle podmínek může být snížen na 350, což je u některých odrůd (Alka, Boka, Contra, a Alana) doporučeno i pro merkantilní porosty.

U jarního ječmene, kde je výnos tvořen z poloviny hlavním stéblem a z poloviny odnožemi, má nižší výsevek rozhodující význam. U jarních ječmenů je však odnožování vyrovnané a produktivita odnoží (počet obilek a hmotnost 1000 zrn) nezaostává příliš za hlavním stéblem. Tak je předpoklad získat i dobrý podíl předního zrna a tím i výtěžnosti osiva.

Pro množitelské porosty je další podmínkou vyrovnaná výživa založená na dobré zásobě živin. To již bývá v dnešní situaci problémem u mnohých zemědělských podniků , kde se projevuje deficit některých živin, jejichž nedostatek může hrát roli v kvalitě sklizeného osiva (nedostatek P, Ca) Baier již v roce 1982 uváděl pro kvalitní osivo optimální obsah jednotlivých prvků. Sledovali jsme v posledních letech u nových odrůd rovněž obsah základních prvků v zrnu u ekologického a intenzívního pěstování po dva roky a výsledky uvádí tabulka 2.

Tab. 2: Obsah jednotlivých prvků v obilkách současných odrůd při různých systémech pěstování

Pramen: L. Stehno 1998, doktorandská dis. práce KRV AF ČZU Praha

Z výše uvedených hodnot je zřejmý vliv intenzívního pěstování na obsah živin v obilce pro semenářské účely.

Zvláštní význam pak má hnojení dusíkem, kterým hlavně regulujeme výnosotvorný proces a kvalitu osiva. Množitelský porost by neměl být obecně nadměrně hnojen dusíkem a zvláště ne ve vegetativním období.

Dusík v prvé polovině vegetace působí nadměrné odnožování a jejich následnou redukci. V přehuštěném porostu se sníží potenciální produktivita klasu, hmotnost obilek a tím výtěžnost osiva. Přitom se zvýší disposice k poléhání a napadení listovými chorobami. Vhodnější je těžiště dusíkatého hnojení převést do generativního období v silnější produkční dávce na konci odnožování a na začátku sloupkování, nebo pozdním přihnojením. Při hnojení regeneračním se u množitelských porostů ozimých obilnin osvědčilo použití kombinace hnojiv NP např. amofos.

Ze stejné obavy před přehuštěním se u množitelských porostů nedoporučuje používat regulátorů např. Retacelu na zahuštění porostů (jen při defektních porostech, po špatném přezimování). Aplikace regulátorů je vhodnější pro dosažení vyrovnaného odnožování a zejména pro zabránění polehnutí, kterou děláme později, tj. na začátku sloupkování.

Při vedení množitelského pokusu je základním opatřením regulace zaplevelení. Předpoklady jeho omezení se vytvářejí již výběrem předplodiny. Dále je nutné sledovat vlastní plevelné spektrum a určit vhodný herbicid. Velmi důrazná musí být opatření proti karanténním plevelům nebo obtížně odstranitelným z osiva, na které se vztahují předpisy a normy. Kontrola plevelů u množitelských porostů je podmínkou uznání porostu, a s ohledem na cenu osiva se vyplatí.

Stejně tak tomu je i u ochrany porostu, kde se zdravotní stav zabezpečuje obecně uplatňovaným mořením osiva. Další opatření v ochraně (integrované ochraně) se řídí aktuální situací výskytu patogenů, ale riziko neuznání porostu a nedosažení požadovaných parametrů kvality osiva nedovoluje vynechání aplikace fungicidů k potlačení listových a klasových chorob a insekticidů pro potlačení výskytu škůdců. Jde v zásadě především o ochranu asimilačního aparátu horní části rostliny a klasu, která je rozhodujícím zdrojem asimilátů tvořících hmotnost obilky. Ochranou udržíme větší asimilační aparát po delší dobu aktivní funkce. Jde o tzv. “zelený efekt” fungicidů. To nejlépe dokazují výsledky z našich pokusů uvedené v tabulce 3, kde je významný výnosový rozdíl mezi variantami ošetřenou a neošetřenou.

V tabulce 3 uvádíme některá kritéria vlastností a znaků obilek pěti odrůd ozimé pšenice ze čtyřletého sledování tří pěstitelských systémů - ekologického, kde nebylo použito hnojiv ani pesticidů, dále systému, kde bylo hnojeno NPK v průměru pokusných let 100 kg N.ha-1, 60 kg P205.ha-1 a 60 kg K20.ha-1 a kdy bylo osivo mořeno a použit jen herbicid (var. neošetřená). U ošetřené varianty bylo kromě hnojení a herbicidu použito ještě ošetření fungicidem, insekticidem a regulátorem růstu.

Vliv ročníku na všechny ukazatele byl nejsilnější. V průměrných údajích u pěti odrůd za čtyři pokusné roky byly pak u obou hnojených a ošetřených pěstitelských systémů nejvyšší všechny hodnoty, které mají vztah ke kvalitě osiva, proti variantě nehnojené a bez použití moření, pesticidů a regulátorů růstu (CCC) - tzv. ekologické.

Podstatně byla nižší hmotnost 1000 zrn a o málo byl nižší podíl předního zrna (nad sítem 2,5 mm). I když velikost obilek není sama o sobě důležitá, ale v kombinaci s vyšším obsahem bílkovin jsou těžší a s větším podílem klíčku. To je již semenářsky cennější. Jinak HTZ odpovídá odrůdě. Malé rozdíly v podílu předního zrna jsou dány standardní posklizňovou úpravou vzorků.

Za pozoruhodný prvek z hlediska semenářského lze považovat tvrdost obilek a tím určitou odolnost k poškození obilek při výmlatu a posklizňovém ošetření a dokonce i při setí. Odolnost obilky k poškození omezí možný průnik mořidla do obilek. Rozdíly nacházíme mezi odrůdami i mezi pěstitelskými systémy. S vyšší intenzitou pěstování se tvrdost obilek zvýšila.

K dalším nepřímým kritériím kvality osiva patří obsah bílkovin. Ocenili jsme jej v souvislosti s velikostí obilek. Pokusy Raubera (1989) prokazují průkaznou závislost rychlosti vzcházení na obsahu bílkovin v obilce. Vyšší obsah bílkovin však bez dusíkatého hnojení, resp. vyrovnaného hnojení NPK nedosáhneme, což je opět zřejmé z tabulky 3.

Dovedení množitelského porostu ke zdárné produkci osiva záleží i na době sklizně a šetrné sklizni. Množitelské porosty obilnin se sklízí ke konci žluté zralosti a na začátku plné zralosti. Důkazem je zasychání nejhořejších kolének, což znamená ukončený převod asimilátů. Předčasná i opožděná sklizeň se negativně projevuje na jakosti osiva (nevyzrálost, přezrálost, ztráty výdrolem, sklon k porůstání, ztráta hmotnosti, výskyt patogenů ).

Šetrnost výmlatu se zajišťuje seřízením sklízecí mlátičky (otáčky, vstupní a výstupní mezera, seřízení čistidel ). Stejnou šetrnost musíme uplatnit při posklizňové manipulaci, transportu a úpravě osiva. Vždy nutno dbát na čistotu, aby nedošlo ke smíchání a vzniku příměsí. Pokud jej skladujeme, pak s důkladnou kontrolou skladovacího režimu, protože osivo je velmi citlivé na extremní podmínky skladování.

Literatura

Heyland, K.U.: Wie die Saat, so die Ernte. DLG Mitteilung 16, 1989, 828-832

Houba, M.: Semenářské minimum, část 1 - 12. Úroda 1994, č. 1 - 12

Petr, J.: Předpoklady pro úspěšnou množitelskou agrotechniku obilnin. VTR v zemědělství, 10, č. 1-2, str. 30 - 48, VŠZ Praha, 1981

Petr, J.: Zákonitosti tvorby výnosu u množitelských porostů. Sborník z konference “Aktuální otázky semenářství zrnin”, Mladá Boleslav, DT ČSVTS Plzeň, 1984

Rauber, R.: Ein Grosses Korn reicht nicht immer. DLG Mitteilung 16, 1989 :832 - 834

Tab. 3: Vliv různého systému pěstování pšenice na některé ukazatele, které mají vztah k semenářské hodnotě osiva

(průměr let 1994 - 97)

Vysvětlivky:

EKO - v ekologickém systému pěstování bez hnojiv a pesticidů

NEOŠ. - hnojení NPK, moření osiva a herbicid

OŠETŘ. - hnojení NPK, moření osiva, herbicid, fungicid, insekticid, regulátor růstu (CCC)