VYTRVALOST A PRODUKČNÍ SCHOPNOST PÍCNÍCH ODRŮD TRAV V PODHORSKÝCH OBLASTECH

Vytrvalost a produkční schopnost pícních odrůd trav v podhorských oblastech

Ing. Josef FIALA, CSc.

Ing. Běla SPOUSTOVÁ

Daniel ŠULC

ÚZPI PRAHA, VSTE LIBEREC

Úvod

Travní porost je funkcí stanoviště - jeho odrazem, změnu porostu chápeme jako funkci času a exploatace - jeho využívání. V posledních letech nám tuto teorii prakticky dokazují rozsáhlé porosty (cca 400 tis. ha) lemující pohraničí v horách a podhorách. Pícninářsky nevyužívané porosty mění floristický obraz ve prospěch nežádoucích druhů, vlhkost půdy, únik nitrátů, vododržnost a její využití a protierozní schopnost. U porostů, které se ani „neošetřují“ je potom sukcese daleko výraznější. Jde jednak o porosty na pozemcích méně úrodných, svažitých, hůře dostupných, zamokřených ap., a jednak o porosty v oblastech kde není krmení potřeba - není tam skot ani lidi.

Na druhé straně však není možné dosáhnout rentability výroby mléka respekt. masa bez určité intenzity pěstování pícnin, tedy i travních porostů. Pokud se tedy travní porosty budou využívat, pak víceméně extenzívně jako pastviny pro masné typy, nebo intenzívně jako pastviny pro dojnice a v lepších podmínkách jako louky na výrobu píce. Na těchto plochách bude třeba využít odzkoušených druhů a odrůd v určitých směsích. Obnova, respekt. přísev, je náročná technologie nejen odborně, ale i finančně, proto nás musí zajímat výnos, kvalita, ale i vytrvalost vysetých druhů.

Vytrvalost

Je vlastnost rodová, potom druhová a nejméně ji ovlivňuje odrůda, agroekologické podmínky a způsob využití. Vycházíme z jedenáctileté časové řady let 1987 - 1997 sledování monokultur, které pak byly využity ve směsích od r. 1992 do r. 1997 - tedy zatím šestileté výsledky. Jedná se o trojsečné využití s dávkami P 30 kg, K 80 kg/ha, pouze dávky N byly rozdílné - u monokultur 250 kg/ha ve třech dávkách a u směsek s jetelovinami 150 kg ve třech dávkách. Vytrvalost jako měřitelný znak je velice relativní, přesto definujeme v tomto praktickém případě, vytrvalost v počtech užitkových let se zastoupením vyseté odrůdy 50 a více procent projektivní dominance. Konečný rok je dán průměrem posledních tří let nejméně 50%, do kterého se tento konečný rok ještě použije.

V tomto smyslu pojatá vytrvalost je dle druhů vysetých v monokultuře velmi rozdílná. Nejvytrvalejšími druhy (zatím 11 let) jsou srha laločnatá, ovsík vyvýšený a kostřava červená. Tedy trávy volně trsnaté a výběžkaté. Odrůdové rozdíly jsou 1-2 leté. Vytrvalostí 9-10 let v monokultuře dosáhly lipnice luční, kostřava rákosovitá a rodový hybrid Hykor, opět trávy výběžkaté, ale i volně trsnaté. Psineček výběžkatý a trojštět žlutavý se udržel v porostu 8 let, a pak už následují pouze trávy volně trsnaté: jílek vytrvalý 7 let, bojínek a kostřava luční 5 let.

Nemůžeme potvrdit názor, že jak se chová odrůda v monokultuře, tak se chová ve směsi. Tak např. i přes devítiletou vytrvalost Hykoru v monokultuře je ve směsi s jetelem lučním 4 - 5 ti letý. Ostatně žádný z rodových hybridů neměl v této směsi po 4 - 5 ti letech zastoupení nad 50 %. Ostatní směsky s více komponenty udržují po 6 ti letech zastoupení vysetých druhů nad 50 %. Vyjímkou je směska s vyšším podílem bojínku a kostřavy luční. Definitivní závěr však ukáží až další roky.

Produkční schopnost

Dlouhodobý průběh celkových výnosů sušiny je v závislosti na ročníku u všech monokultur obdobný. Také výnosový trend u všech druhů mírně klesá. Nehledě na ročníkové výkyvy dosahují nejvyšších průměrných výnosů za 11 let sledování právě nejvytrvalejší druhy tj. ovsík vyvýšený, srha laločnatá, rodový hybrid Hykor. Pouze nízká kostřava červená, ač vytrvalá, dosahuje výnosů pochopitelně nižších. V průměrných hodnotách výnosů nejsou druhové rozdíly velké, protože na místo méně vytrvalých trav - kostřava luční, bojínek luční a jílek vytrvalý nastupují cca ze 30 - 70 % pýr plazivý, 15 - 30 % lipnice luční (nativní) a psineček tenký z 10 - 30 %.

Počítáme-li průměrný výnos sušiny pouze ze zjištěné doby vytrvalosti, pak nejvýnosnější jsou: ovsík vyvýšený, bojínek luční a rodový hybrid Hykor na úrovni 9,5 t. ha-1. Středních výnosů kolem 8,5 t. ha-1 dosahují: srha laločnatá, kostřava luční a nejméně výnosové v podmínkách podhůří Jizerských hor jsou: jílek vytrvalý, trojštět žlutavý, psineček výběžkatý a kostřava červená: výnosy kolem 7,5 t ha-1.

Směsky složeny z těchto odrůd a jetelovin, dosahují vyšších výnosů než monokultury cca o 24 % a vyšší výnos než původní trvalý travní porost téhož stanoviště o 18 %. Za zmínku rovněž stojí, že jednoduché směsi, tj. rodový hybrid + jetel luční, mají nižší výnos o 8 % než složité, respekt. směsky z více komponentů. Z nich potom mají nejvyšší výnos směsky s vyšším podílem ovsíku vyvýšeného.

Závěr

V podhorských podmínkách se na stanovištích s lepšími půdními podmínkami budou využívat jetelotravní směsky k obnově drnu, nebo zatravnění orné půdy a jednotlivé druhy, respekt. rovněž směsky k přísevu do drnu. Ekonomika hospodaření spolu sekologií (protierozní opatření, zlepšování druhového složení) nás nutí na vzdálenějších lokalitách s nižší intenzitou obhospodařování zakládat porosty s delší vytrvalostí nejlépe metodou přísevu do drnu. A konečně v blízkosti stájí intenzívní krátkodobější jetelotravní směsky, event. střídavě s polařením.

Ze zkušeností a poznatků dlouhodobého sledování jetelotravních směsek navrhujeme k využití v podhorských oblastech následující směsky viz. tabulky.