Vyhořelé palivo prý není problém

Britští vědci oznámili, že jaderný odpad nebude v budoucnu znamenat problém, pokud se Británie rozhodne vybudovat jaderné elektrárny nové generace. Veřejnost od jaderné energie odrazují zejména obavy z jaderného odpadu. Jednak by mohl být zneužit teroristy, ale také po nás zůstane jako obtížné dědictví pro následující generace, napsala agentura Reuters.

"Po technické stránce jsme schopni zvládnout všechen odpad z jaderných elektráren," řekl agentuře Reuters Graham Fairhall, hlavní technolog z Nexiasolutions, výzkumného oddělení British Nuclear Group. "Nové reaktory budou produkovat pouhých 10 procent objemu odpadu starých reaktorů typu Magnox," dodal.

Britskou vládu, která s postupným zavíráním starých jaderných elektráren čelí nedostatku elektrické energie, čeká velmi těžké rozhodnutí – jak zajistit elektřinu pro příští generace. Zároveň musí dostát mezinárodním závazkům ohledně snížení objemu emisí oxidu uhličitého ze spalovaní fosilních paliv, píše Reuters. Premiér Tony Blair a ministr energetiky Malcolm Wicks dali jasně najevo, že mezi varianty musí patřit i jaderná energie, ačkoli jsou si vědomi, že veřejnost může být proti. Vědci a technici ze Sellafieldu, nejstarší jaderné elektrárny na světě otevřené v roce 1956, jsou si jisti, že problém s jaderným odpadem vyřešili. "Zbývá už jen otázka, zda odpad využívat, nebo skladovat," řekl Graham Fairhall.

Komplex likvidující jaderné palivo má rozlohu 283 hektarů a zaměstnává 11 000 lidí, uvádí Reuters. Neodstraňuje se zde pouze palivo z 11 britských reaktorů, ale také například z Japonska. Palivové články jsou nejprve ponořeny na šest měsíců do čisté vody. Poté je z nich sejmut vnější plášť, který se skladuje v sudech zalitých betonem. Vnitřní uranové jádro se obnovuje. Přepracování paliva na plutonium a uran zanechává vysoce radioaktivní kal, který se nechává ve dvoufázovém procesu odpařit, čímž vznikne prášek. Poté se za teploty 1 100 °C smíchá s roztaveným sklem a nalije do velkých nerezových uren, které jsou chlazeny, zapečetěny a umístěny do tlustostěnných nádob pro konečné uložení. Celý proces je zcela mechanizován. Obsluha strojů stojí za metr tlustým olověným sklem.

Tlustostěnné nádoby s vyhořelým palivem jsou zatím uloženy v obrovském skladišti a čekají, až padne rozhodnutí, kde bude konečné úložiště jaderného odpadu. "Tento odpad je stále vysoce radioaktivní, není v něm však žádný štěpný materiál a po zalití do skla se už nedá na nic použít," řekl Fairhall. Podle něj zůstává jediná otázka - zda vysoce radioaktivní odpad někde skladovat tak, aby jej bylo možno třeba za několik tisíc let znovu využít, nebo jej pohřbít navždy.