Vliv aplikace amonného dusíku na půdu a rostliny

Hnojení dusíkem se zaměřuje především na výši a kvalitu výnosu pěstovaných plodin. Neméně důležité je však přihlížet i k vlivu dusíku na životní prostředí. Jde zejména o jeho vymývání v důsledku hnojení a nebezpečí zatížení podzemních vod. Je proto nutné využívat při aplikaci této živiny veškerých možností, které omezují, popř. zabraňují vymývání dusíku. Patří k nim mimo jiné také využívání stabilizátorů dusíku (inhibitorů nitrifikace), perspektivní se ukazuje i aplikace dusíku v amonné formě.

Příjem dusíku kořeny se uskutečňuje zčásti pasivně, zčásti aktivně, a to výměnou iontů OH- a HCO3-, popř. H+ za ionty NO3-, popř. NH4+ . Zatímco iont NH4+ je sorpčně vázán na půdní komplex, nitráty jsou velmi pohyblivé, osmoticky účinné a jejich transport se v rostlině uskutečňuje xylémem do listů, kde jsou redukovány a přeměněny na proteiny. Iont NH4+ se naproti tomu již v kořenech zabudovává do uhlíkového skeletu při tvorbě aminokyselin a amidů a posléze se transportuje do rostliny a využívá mj. při tvorbě proteinů.

Tyto pochody pak odpovídají opticky viditelné reakci rostlin na různé formy dusíku. Vysoká nabídka nitrátového dusíku v půdě vede k jeho vysokému příjmu rostlinou. Přijatý dusík je pak transportován do listů a zde se za vysoké potřeby energie opět redukuje. Tento pochod vede k intenzivnější tvorbě chlorofylu, která se projevuje výrazným zeleným zbarvením porostu. Jinak probíhá tento proces při výživě rostlin na bázi dusíku v amonné formě. Redukce amonného dusíku není v tomto případě nutná; dodatečná tvorba chlorofylu, která je potřebná po aplikaci nitrátů, neprobíhá, takže se neprojeví ani výraznější zelené zbarvení rostlin. Energetická náročnost při tvorbě proteinů je tedy při výživě rostlin na bázi amonného dusíku nižší než při hnojení nitrátovým dusíkem. Zvláště za stresových podmínek (např. nedostatek světla v časném jaru) se projeví takováto přednost velmi intenzivně.

Výživa rostlin na bázi amonného dusíku podporuje podstatně intenzivnější tvorbu postranních kořenů a vede ke snížení hodnoty pH v rhizosféře, aniž by podstatně ovlivňovala pH půdy. V důsledku tohoto procesu se zlepšuje schopnost jak příjmu vody, tak živin rostlinou. Navíc se i další živiny, např. fosfor a stopové prvky (např. mangan) mobilizují a stávají dostupné pro rostliny.

Výsledky polních pokusů ukázaly, že důsledkem sorpční vazby amonného dusíku v půdě byl, vzhledem k nižším ztrátám, vyšší obsah rostlinám dostupného Nmin (amonný dusík). Nižší podíl nitrátového dusíku v půdě při výživě na bázi amonného dusíku, popř. použití stabilizátoru N vede vzhledem k přednostnímu příjmu amonného dusíku rostlinami k nízkému obsahu nitrátů v listech. Vyšší obsah veškerého dusíku v rostlině (měřeno ve fázi sloupkování) při výživě rostlin na bázi amonného dusíku ukazuje, že tuto formu dusíku přijímají rostliny stejně, ne-li lépe než formu nitrátovou. Rostliny přitom mohou být prostřednictvím této formy zásobeny dusíkem lépe a především rovnoměrněji.

Neue Landwirtschaft, 11, 2000, č. 10, s. 56-57 (DK)