Petr Bartoš z Jihočeské univerzity: Zemědělství a vzdělávání jsou klíčové elementy společnosti

Na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích je možné už více než šedesát let studovat zemědělství a přidružené obory. Fakulta zemědělská a technologická Jihočeské univerzity zůstává pro část lidí ve skrytu velkých univerzit zaměřených na zemědělství – Mendelovy univerzity v Brně a České zemědělské univerzity v Praze. Nicméně věda a výzkum i výuka zemědělství na Jihočeské univerzitě má velkou úroveň. Od roku 2022 vede fakultu Petr Bartoš, pro kterého je velmi podstatné, aby výsledky na fakultě prováděného výzkumu byly přímo provázané se zemědělskou praxí.

Mohl byste popsat vaši fakultu?

Fakulta zemědělská a technologická Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích byla založena již v roce 1960 jako Provozně ekonomická fakulta. V roce 1991 se stala zakládající fakultou Jihočeské univerzity pod názvem Zemědělská fakulta. Roku 2022 se pak fakulta přejmenovala na Fakultu zemědělskou a technologickou a rozšířila tak spektrum oborů, kterým se ve své vědeckovýzkumné i pedagogické činnosti věnuje. Tímto krokem reagujeme na aktuální změny ve společnosti a chceme reflektovat to, že se klíčovou složkou zemědělství stávají moderní technologie.

Vnímáte změnu postoje studentů k vaší fakultě v souvislosti s přejmenováním?

Nový název fakulty vycházel především z našich aktivit v oblasti vědy a výzkumu, kde jsme se zaměřili na využití technologií nejen v zemědělství, a chtěli jsme to jasně deklarovat navenek. Nicméně i od studentů, kteří nestudují čistě zemědělské obory a kteří jsou zaměřeni spíše technologicky, jsme byli vyzýváni, abychom jejich zaměření v názvu fakulty nějakým způsobem reflektovali. Námi nabízené studijní obory jsou zaměřeny nejen zemědělsky (zootechnika či rostlinná produkce), ale i technologicky (biotechnologie či potravinářské technologie). U těchto oborů měl absolvent diplom ze Zemědělské fakulty, ale „technologické“ odborné zaměření jeho oboru se v názvu fakulty nikterak neodráželo. Řada studentů si nový název pochvaluje kvůli tomu, že nyní mají na diplomu technologie uvedené – napomáhá jim to na pracovním trhu. Díky změně názvu jsme zároveň rozšířili spektrum našich potenciálních uchazečů. Doposud byl zájem především ze strany absolventů středních zemědělských škol. Tím, že jsme otevřeli cestu i pro technologie, mají o naše obory zájem i studenti gymnázií, technicky zaměřených středních škol atd.

Jaké obory je tedy možné u vás studovat?

Studijní programy, které má fakulta akreditované, pokrývají prakticky všechny hlavní oblasti zemědělské výroby – Zootechnika, Zemědělství, Zemědělská technika a technologie, Agropodnikání, Agroekologie, Pozemkové úpravy a převody nemovitostí či Zemědělské biotechnologie. Nabízíme také studijní program realizovaný v angličtině, který má název Multifunctional Agriculture, kam se hlásí zejména studenti ze zahraničí. Studijní programy nabízíme ve všech stupních studia, tj. v bakalářském, navazujícím magisterském i doktorském. Studijní program Biologie a ochrana zájmových organismů již uchazečům nenabízíme, zájemci se mohou přihlásit do podobného studijního programu akreditovaného na Přírodovědecké fakultě JU, kde má své logické uplatnění.

Spolupracujete při výuce těchto oborů i s ostatními fakultami?

Ano, spolupráce s dalšími fakultami je pro nás samozřejmostí, a to jak z důvodu efektivity pedagogické činnosti, tak z důvodu využití odbornosti akademických pracovníků působících na dalších fakultách. Jako příklad mohu uvést blok studijních předmětů zaměřený na oblast ekonomických disciplín, který je garantován Ekonomickou fakultou, řadu studijních předmětů nám také zajišťuje Pedagogická fakulta JU. Naopak naše fakulta zastřešuje řadu odborných předmětů pro studijní programy akreditované na ostatních fakultách naší univerzity. Je to tedy vzájemná synergie vedoucí ke zkvalitnění vzdělávacího procesu.

Kolik lidí na vaší fakultě studuje?

O studium na naší fakultě je setrvalý zájem a počet studentů se v posledních letech příliš nemění. Je dán zejména počtem absolventů středních škol zemědělského zaměření, který v jihočeském regionu také zůstává řadu let konstantní. Případný růst počtu studentů je z velké části podmíněn eventuálním růstem počtu absolventů středních zemědělských škol. Nicméně v poslední době jsme zaznamenali zvýšený zájem od uchazečů, kteří nestudovali na střední škole zemědělského zaměření, jedná se i o absolventy gymnázií. Přičítáme to právě přejmenování fakulty v roce 2022. A abych odpověděl na vaši otázku, tak počet zapsaných studentů se pohybuje mezi 950 a 1100.

Jaký je profil vašich absolventů? Kde všude nacházejí uplatnění?

Naši absolventi naleznou uplatnění primárně v zemědělské výrobě, ale samozřejmě nejenom tam. Například studijní program Pozemkové úpravy a převody nemovitostí profiluje uchazeče do státní správy. Nebo absolventi programu Zemědělská technika a technologie směřují do firem zabývajících se výrobou a distribucí zemědělské techniky, kde mají na starosti například servis či prodej. Řada absolventů také pracuje v podnicích orientovaných na oblast techniky a technologií, jako je například společnost BOSCH, ENGEL atp.

V Česku se zemědělství studuje také na dvou velkých univerzitách – ČZU v Praze a MENDELU v Brně. Co vás od nich odlišuje jako poměrně malou fakultu, která je součástí regionální univerzity?

Fakulta zemědělská a technologická JU je v porovnání se zmíněnými univerzitami skutečně pouze jednou fakultou. To však neznamená, že by nabídka studijních programů byla pro naše studenty méně kvalitní či méně atraktivní. Jihočeskou univerzitu totiž tvoří dohromady osm fakult, které na vysokém stupni odbornosti pokrývají řadu souvisejících oblastí. To nám umožňuje formovat studenta komplexně a skutečně do hloubky. Již jsem zmínil například spolupráci s Fakultou ekonomickou, naprosto logická je spolupráce s Fakultou přírodovědeckou či Fakultou rybářství a ochrany vod JU. Velkým benefitem je také možnost spolupracovat s Akademií věd České republiky, konkrétně s Biologickým centrem, které je prakticky součástí kampusu univerzity.

Velkou přidanou hodnotu pak vnímám v tom, že naše fakulta se nachází v jižních Čechách, tradičním zemědělském regionu. Její působení na jihu Čech je z tohoto pohledu naprosto klíčové, protože přímo vychováváme lidi, kteří působí v zemědělství v našem regionu. Ostatně tento pohled potvrzuje i více než šedesátileté působení fakulty zde na jihu Čech.

Proč by tedy studenti měli studovat právě u vás, a ne na ČZU či MENDELU?

Rozhodnutí každého z uchazečů, kde studovat, vychází samozřejmě z jeho preferencí. Pro někoho se může jevit jako zajímavá možnost studovat ve velkém městě – v Praze či v Brně. Jiný uchazeč pak upřednostní spíše kontakt s rodinou, klidnější rodinnou atmosféru na JU či nižší náklady spojené se studiem u nás na fakultě. Jen upřesním, že studium je u nás samozřejmě zdarma, ale finančními náklady myslím související výdaje - ubytování, doprava atp.

Pokusím se ale na vaši otázku odpovědět jako patriot Jihočech a vyjdu při tom z mé zkušenosti. Ta je taková, že pokud někdo odejde z jihočeského regionu na studia do Prahy či Brna, tak se velmi těžko vrací. Možnosti uplatnění i mzdové ohodnocení v těchto velkých městech jsou logicky větší než u nás v jižních Čechách. Ne každý tomuto lákadlu po ukončení studia odolá a řada absolventů pak působí v Praze či Brně – často mimo oblast zemědělství. To je pro zemědělsky orientovaný region, kterým jižní Čechy jsou, určitá ztráta. Tím, že studenti zůstanou v kontaktu se svojí rodinou i s podniky v okolí, je vysoká šance, že v jižních Čechách setrvají a budou v zemědělství pracovat.

Dnes je pro studium na vysoké škole důležitá mezinárodní spolupráce. Co v této oblasti nabízíte studentům vy?

Pokud student projeví zájem o výjezd, tak oddělení zahraničních vztahů pro něj cíleně připraví možnosti financování daného výjezdu. Máme různé finanční zdroje, ať už se jedná o klasický Erasmus, nebo sítě CEEPUS a další. Zde se snažíme šít vše studentům na míru a maximálně jim pomoci.

Na mezinárodní rozměr studijního programu pamatujeme i ve studijních plánech. Například ve studijním programu Zemědělská technika a technologie máme kreditově ohodnocené předměty, které motivují studenty k mezinárodní spolupráci či k vycestování na zahraniční pracoviště. Pokud student například vycestuje na měsíc, tak za absolvování zahraniční stáže dostane sedm kreditů, což je zajímavý bonus. Týdenní výjezd je ohodnocen třemi kredity. Studenty se snažíme k výjezdům motivovat, protože jim to přináší cenné zkušenosti. U doktorských studentů jsou pobyty většinou delší a na kvalitních pracovištích. Vždy se snažíme studenty v této snaze maximálně podpořit.

Jaká část studentů vyjíždí do zahraničí?

V doktorských studijních programech jsou zahraniční výjezdy samozřejmostí. V bakalářských a navazujících magisterských studijních programech je to pak cca kolem deseti procent. Důvody menšího zájmu ze strany studentů nejsou podle mého názoru tolik finanční, jako spíše nižší motivace a nedostatek jejich času. Studenti chodí přes rok do školy, velmi často jsou z rodinných farem a s tím je spojená potřeba doma pomáhat.

Zmínil jste to, že u vás studuje hodně lidí z rodinných hospodářství. Vnímáte u vašich studentů rozdíl v přístupu ke studiu u lidí z rodinných farem oproti lidem, kteří se se zemědělstvím setkávají až na škole?

Motivace studentů je rozmanitá. Když jsem například na naši fakultu nastoupil, překvapilo mě, že někteří studenti si ji ke studiu zvolili z toho důvodu, že zde studovali jejich rodiče či dokonce prarodiče. Velice mě tato „tradice“ oslovila a jako děkan fakulty bych byl samozřejmě rád, pokud by si naši fakultu ke svému studiu vybrali i jejich děti. Zároveň velká část našich studentů má zázemí v rodinném podnikání v zemědělství a chce studium využít k tomu, aby ho více rozvinuli.

Vnímáte, že i vás jako vyučující a vědce inspirují příklady z praxe studentů?

Ano, studium je hodně postavené na dialogu a na seminářích, kde si studenti prezentují své postupy, které mají často vyzkoušené na farmách svých rodin. Je to přínosné pro všechny – pro studenty i akademické pracovníky.

Na Fakultě agrobiologie a potravinových zdrojů České zemědělské univerzity existuje od roku 2020 studijní program Faremní hospodaření, který je zaměřen na přípravu samostatných soukromých zemědělců. Uvažujete o vytvoření podobného programu i u vás na FZT JU?

U nás bude tomuto oboru nejlépe odpovídat studijní program Agropodnikání. Studenti se mohou profilovat právě v rámci námi nabízených volitelných předmětů nebo mohou využít přednášek odborníků z praxe. Častým přednášejícím je například Jiří Šonka, který provozuje Farmu u lesa.

Jaké konkrétní výzkumné projekty jsou řešeny na farmách a podnicích zde v jižních Čechách?

Ve spolupráci s místními podniky a farmami průběžně definujeme celou řadu výzkumných témat. Podnik či farma nás upozorní na nějaký problém, se kterým se potýká. Ten se nám zpravidla podaří uchopit jako výzkumné téma, s nímž se snažíme pomoci. Pokud se jedná o komplexnější téma, vytvoříme výzkumný projekt a připravíme projektovou žádost na financování výzkumu. Případná dotace pak pokrývá náklady nejen na straně Jihočeské univerzity, ale i na straně partnera, což je pro něho zajímavým benefitem.

Zároveň se do rozběhnutých projektů snažíme získat relevantní data z provozů, které do našeho výzkumu vstupují například subdodávkami. Výzkum je tak vždy spojen s praxí a není to jen „akademické hraní.“ Například právě Farma u lesa (vedená Jiřím Šonkou, členem ASZ Tábor, pozn. red.) nám poskytuje prostor na získání obrazových datových souborů při trénování neuronových sítí pro rozpoznávání kuřat. Díky tomu je možné kuřata vážit, aniž bychom na ně museli sáhnout, dále můžeme například automatizovaně posuzovat zdravotní stav zvířat. To jsou systémy, které na fakultě vyvíjíme ve spolupráci s firmou AGROSOFT Tábor, s.r.o. a následně je ve spolupráci s podnikem Farma u lesa testujeme v provozu.

Co dalšího zkoumáte ve spolupráci s farmami?

Zajímavá je například aplikace umělé inteligence u dojnic v chovech skotu. Zde jdeme cestou využití obrazových dat k tomu, abychom identifikovali jednotlivá zvířata a abychom mohli zootechnikům poskytnout informace o chování zvířat během dne. V současnosti totiž zootechnik projde stáj několikrát za den, vidí, jak se zvířata chovají. Ale kamery tam mohou být instalovány 24 hodin denně a díky neuronovým sítím mohou vyhodnocovat chování zvířat a dávat včas vědět, že se něco děje a že je třeba na případné negativní změny v chování zvířat nějakým způsobem reagovat.  

Jak byste si přál, aby do budoucna vypadala spolupráce mezi vámi a soukromými zemědělci?

Mojí vizí je fakulta, která bude co nejvíc spolupracovat s podniky v regionu. Chci, aby to bylo podobné jako jinde v Evropě. To znamená, že by fakulta a ideálně univerzita byla centrem, kde se propojují zájmy středních škol, zejména jejich absolventů, podniků, veřejných institucí, společnosti a zároveň je univerzita pojítkem na mezinárodní instituce a podniky. Zároveň si přeji, aby fakulta více pomáhala zemědělcům řešit jejich problémy. Jihočeská univerzita má kvalitní výzkumné kapacity pro realizaci výzkumných projektů a má co nabídnout. Stejně tak můžeme zemědělcům nabídnout různá měření s využitím našich přístrojů. Také tímto směrem by se mohla spolupráce dále rozvíjet. Třetí rovinou jsou sdílené kontakty. Evropské univerzity například propojují zemědělce s dalšími odbornými pracovišti, které mohou zemědělcům pomoci řešit jejich odborné problémy.

Co děláte na fakultě proto, aby váš výzkum i vaše výuka neustále držely krok s měnícími se zemědělskými technologiemi?

Snažíme se být fakultou zaměřenou na aplikovaný výzkum a experimentální vývoj. Abychom byli schopni obstát v konkurenci ostatních i nezemědělských vysokých škol, tak musíme mít kvalitní výzkum, který reflektuje aktuální trendy. Ten je možné realizovat v rámci standardní činnosti akademických pracovníků, kdy jsou výsledkem nové poznatky prezentované zpravidla formou článků v mezinárodních časopisech.

Další rovina naší činnosti je aplikační. Podle mého názoru je významnější. Řešíme konkrétní problémy praxe, vyvíjíme konkrétní technologie. Zároveň díky těmto aplikačně zaměřeným projektům mají studenti možnost řešit daná témata v rámci svých kvalifikačních prací, což zkvalitní jejich vzdělávání – výzkum je potřeba propojit s výukou a naopak. V současné době se také snažíme více intenzivně spolupracovat se zahraničím. Máme připravené projekty ve spolupráci s partnery v Německu, Rakousku, Polsku. S dalšími špičkovými univerzitami připravujeme velké projekty v rámci programu Horizont. Výzkum na fakultě je tak opravdu aktuální a veškeré získané poznatky se pak nutně promítají do vzdělávacího procesu i do spolupráce s partnery.

Asi poslední rok je v médiích hodně diskutované téma umělé inteligence. Dochází z vašich zkušeností už v současnosti k využívání umělé inteligence v zemědělství? A jak očekáváte, že umělá inteligence ovlivní do budoucnosti zemědělskou výrobu?

Správně jste řekl, že v médiích je umělá inteligence téma asi (pouze) jeden rok. Ale právě konkrétní aplikace, které jsou zmiňovány v médiích a jež naši společnost zcela logicky tak fascinují, vznikly na základě intenzivního výzkumu rozsáhlých týmů. Ty realizovaly náročný výzkum po řadu let, než bylo těchto výsledků dosaženo. Je to právě výzkum na univerzitách a na specializovaných pracovištích velkých korporátů, který umožňuje predikovat vývoj v budoucích letech – jaké systémy budou využívány, jakým způsobem a třeba také s jakými společenskými dopady. To jsou všechno otázky, na které se snaží akademici ve své vědeckovýzkumné činnosti odpovědět.

Uvedu konkrétní příklad. Na naší fakultě jsme první projekty zaměřené na využití umělé inteligence v zemědělství řešili již v roce 2016. To znamená, že už před sedmi lety jsme měli rozpracované první koncepty umělé inteligence, které se teprve nyní začínají objevovat v reálných provozech. Společnost v té době o takových možnostech měla jen minimální povědomí, ale univerzity již na vývoji intenzivně pracovaly, byly cca desetiletí napřed.

Rozšíření těchto technologií možná napomáhá také snížení ceny výpočetní techniky. Je to tak?

To, že se o umělé inteligenci začíná mluvit v médiích, je dáno tím, že tyto výzkumné aktivity realizované v době před šesti, sedmi lety, začínají pronikat do uživatelské sféry a začíná to být téma pro každého. Pochopitelně je to propojené s dalším dozráváním technologií do stavu, kdy mohou být implementovány do praxe v masovém měřítku. V důsledku toho klesá i cena daných technologií. Ostatně příklad k tomu máme – dnes téměř každý z nás má chytrý mobil – miniaturní počítač, který je schopný realizovat celou řadu věcí, v nedávnu naprosto nemyslitelných a navíc za rozumnou cenu. Pro uplatnění umělé inteligence v zemědělské praxi je důležité, aby byla levná a zároveň hardwarový výkon strojů byl takový, aby dokázal dané úkoly spočítat.

V čem tedy konkrétně umělá inteligence pomáhá či by mohla pomáhat zemědělcům?

Umělá inteligence je postavená na efektivním zpracovávání velkého množství dat. Právě oblast zemědělství je pro umělou inteligenci optimální aplikační doménou. Zemědělství v současné době produkuje ohromné množství dat ze senzorů, které jsou instalovány ve strojích, ve stájích atp. Pokud by je člověk měl interpretovat sám, tak toho není schopen dostatečně rychle a s dostatečnou přesností. V takovém množství dat by se ztratil a nevytěžil by plně jejich informační hodnotu.

Ale právě umělá inteligence, respektive neuronové sítě, které trénujeme na těchto datech, je schopná zemědělci předpřipravit vyhodnocení dat, udělat z nich konkrétní závěry a dát mu doporučení, na jejichž základě se může dál rozhodnout. Do budoucna se dá předpokládat, že umělá inteligence bude moci částečně převzít řízení farmy. Zemědělec nebude muset určitou aktivitu vůbec vykonávat, provede se automaticky. Budou to zcela nové technologie založené na „fyzikálně-kybernetických systémech.“

Můžete nám tyto „fyzikálně-kybernetické systémy“ nějak přiblížit?

Velmi zjednodušeně řečeno, tyto systémy napodobují činnost člověka. Člověk vidí předměty pomocí očí, mozek tento vjem zpracuje a vyšle pokyn do rukou, že si mohou objekt například osahat. Ve fyzikálně-kybernetickém systému je to podobné. Roli očí plní například kamerový systém, neuronová síť (tj. software) je paralela mozku. Tento „umělý mozek“ rozhodne a signálem se toto rozhodnutí pošle do rukou – tím může být v těchto systémech například robotická ruka. Pomocí takového softwaru tedy může v reálném provozu vzniknout příkaz, např. „zavři dveře,“ „stáhni plachty,“ „jdi posekat“ atd., a to na základě komplexních vstupních dat. Pokud bude síť dostatečně vytrénovaná, tak bude schopná všechny tyto činnosti vykonávat sama. Například bude schopná chovateli vytvářet a udržovat optimální podmínky ve stáji.

Neobáváte se, že fyzikálně-kybernetická síť by se mohla vyvinout do takové podoby, že by byla schopnější než lidi a lidskou činnost nahradila i tam, kde ji nahrazovat nechceme?

Jsem přesvědčený o tom, že se tyto systémy budou velice rychle vyvíjet a v budoucnosti budou aktivity vykonávat téměř k nerozeznání od lidí. Hodně se v této souvislosti nyní diskutuje otázka, jestli bychom měli vývoj v této oblasti nějak regulovat. Já osobně nejsem zastáncem velkých regulací, protože na světě je řada nedemokratických režimů, které na vývoji umělé inteligence intenzivně pracují a zcela určitě ji naplno využijí především v jiných oblastech, než je zemědělství. Vývoj v těchto zemích bude vždy pokračovat dopředu bez ohledu na naše přání či restrikce.

Řekněme si na rovinu, že klíčové využití těchto systémů je ve vojenském průmyslu, kde finanční, morální či jiné limity příliš neexistují. Stát, který bude mít tyto systémy využívající umělou inteligenci k dispozici, bude mít převahu. Podobně jako měly a mají převahu státy s jadernými zbraněmi. Od padesátých let minulého století, kdy byly tyto zbraně vyvinuty, je rozhodující, kdo jaderné zbraně má a kdo nemá. Možnost jaderného odstrašení byla jedním z důvodů, proč je mít.

U neuronových sítí to bude podobné, protože jejich potenciál je opravdu obrovský. V přímém přenosu to můžeme vidět například ve válce na Ukrajině, kdy se válčí pomocí dronů. Ty jsou v současnosti naváděny zpravidla za pomoci živých lidí, ale do budoucna budou existovat systémy, kdy v obraze z kamerového systému bude neuronová síť identifikovat člověka a podle naprogramovaných instrukcí provede zásah zcela automaticky bez potřeby pokynu člověka. Bránit se takovému systému bude dost složité. Ostatně příznivci sci-fi dobře znají filmy o Terminátorovi, které tuto budoucnost velmi dobře popisují. Je neuvěřitelné, jak se tvůrcům podařilo odhadnout vývoj – pokud se nemýlím, tak Terminátor vyšel již v roce 1984.

Ačkoliv je tato vize opravdu smutná, tak věřím, že lidská moudrost bude silnější než stroj a že k této apokalypse nedojde. Musíme být ale ve vývoji těchto systémů napřed před nedemokratickými režimy, restrikce tomu příliš nepomohou. A pak je tu samozřejmě otázka etiky výzkumu, do které ale zabíhat nebudu, je to velice komplexní téma. Ne všechno, co můžeme udělat, udělat smíme.

Dnes se zemědělci potýkají s obrovským nárůstem byrokracie. Myslíte si, že i s řešením byrokratické zátěže může pomoct umělá inteligence?

Microsoft a řada dalších firem nabízí asistenty, kteří dokáží velmi dobře napsat dopis, upravit text tak, aby byl dobře čitelný. Člověk tedy naformuluje základní teze dopisu a umělá inteligence jej následně přepíše. Toto je věc, která lidem může výrazně pomoci. Ale u byrokracie výraznější pomoc ze strany umělé inteligence neočekávám. Byrokracii si generujeme my lidé a my si musíme říct, co skutečně potřebujeme papírovat a co ne. A určitě by pomohla digitalizace – myslím tím opravdová digitalizace, nikoli to, že data zadáme do počítače a následně je opět vytiskneme na papír.

Pojďme trochu dál od možná abstraktního, ale důležitého tématu umělé inteligence k vaší samotné činnosti děkana. Jaká je náplň práce děkana fakulty se zhruba tisícem studentů?

Náplň práce děkana je velice pestrá a má řadu rovin. Jednak je to otázka personální. Musím s týmem spolupracovníků zajistit, abychom měli dostatek kvalifikovaných lidí, díky kterým získáme akreditace ke studijním programům. Samozřejmostí je zajištění kvalitní pedagogické činnosti. Další rovina je věda a výzkum. Je třeba, aby naše fakulta měla výzkumné projekty realizované ve spolupráci s podniky i se zahraničím. Výzkum, do kterého jsou aktivně vtaženi doktorandi i akademičtí pracovníci. Je potřeba rozvíjet spolupráci s partnery v ČR i v zahraničí, jak jsem již zmiňoval. A mým hlavním úkolem je strategický management, kdy musím jasně a srozumitelně definovat cíle, jak rozvíjet fakultu do budoucna, s jakými prostředky atp. a tyto cíle komunikovat adekvátním způsobem našim zaměstnancům. Další aktivity konkrétně jmenovat nebudu. Ale z uvedeného je zřejmé, že je to velmi široké pole činností, které musí děkan zastat.

Proč jste se rozhodl v roce 2020 kandidovat na děkana?

V roce 2020 končilo funkční období pana děkana profesora Šocha a vzhledem k ustanovením vysokoškolského zákona již nemohl znovu kandidovat. Kolegové napříč fakultou mě oslovili, jestli bych se do volby děkana přihlásil. Souhlasil jsem, protože jsem vnímal, že je potřeba fakultě nabídnout dosavadní zkušenosti – například (alespoň krátkodobé) zkušenosti z privátní sféry nebo třeba v oblasti technologií. Zároveň jsem chtěl fakultě nabídnout aktivity, které jsme měli s kolegy rozjeté na katedře techniky a kybernetiky a jež napomohly fakultu stmelit. Ve volbě jsem byl následně vybrán jako vhodný kandidát. Radost mi pak udělalo, když mne akademický senát fakulty koncem loňského roku jednomyslně zvolil i pro druhé funkční období a potvrdil tak, že s nastaveným směřováním fakulty plně souhlasí. Velice si vážím možnosti fakultu vést a spolupracovat na všem s kolegy.   

Máte ještě prostor se věnovat vlastní výuce a výzkumu?

Toho času je v současnosti opravdu velmi málo a výuce se proto příliš nevěnuji. Chybí mi to, protože učím rád. Vždyť i magisterské studium jsem absolvoval na Pedagogické fakultě v oboru učitelství a učit jsem chtěl již na základní škole. Ale důraz nyní kladu na vědeckou činnost a práci s doktorandy. Souvisí to s personálním rozvojem kolegů i financováním fakulty.

Jak jste se dostal k zemědělství?

Jak jsem zmínil, jsem absolventem Pedagogické fakulty JU, kde jsem působil na katedře aplikované fyziky a techniky deset let. V roce 2013 jsem se habilitoval na Českém vysokém učení technickém v Praze v oboru strojírenství. Tenkrát Katedra aplikované fyziky a techniky Pedagogické fakulty JU byla po personální stránce velice silná, takže nebylo potřeba moje zastoupení jako docenta v rámci akreditací. Naopak zde na Fakultě zemědělské a technologické JU měl bývalý děkan prof. Šoch velký problém s Katedrou mechanizace, kde byla necelá desítka lidí v předdůchodovém věku, zcela chyběl výzkum a hrozilo, že studijní program mechanizace zde na Zemědělské fakultě zanikne a nebude již na jihu Čech uskutečňován. Dostal jsem tehdy od děkana PF i FZT JU nabídku, abych jako člověk habilitovaný na Fakultě strojní ČVUT tento program pozvednul. Nabídku jsem přijal. A pak jsem měl štěstí na kolegy, kteří se rozhodli jít do toho se mnou společně. Nebudu je uvádět jmenovitě, protože je jich celá řada a na nikoho nechci zapomenout. V současnosti má naše katedra 25 členů. Všem jim za tu každodenní spolupráci opravdu děkuji.

Postupně jsme začali shánět grantové peníze, profilovat výzkum a inovovat studijní program, aby byl zajímavý pro uchazeče i studenty. Rozhodli jsme se propojit zemědělství s technikou a informačními technologiemi. To je pro mě hodně blízký obor, protože doktorát mám z počítačového modelování na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy.

Co vás na zemědělství nejvíc baví?

Zemědělství a vzdělávání považuji za klíčové elementy společnosti. Je potřeba mít vzdělanou společnost a zároveň se potřebujeme nasytit. I proto mi dává smysl práce na Pedagogické fakultě před rokem 2013 a na Fakultě zemědělské a technologické v současnosti.

Vím, že jste otcem pěti dětí. Jak se vám daří kombinovat náročnou práci děkana s rodinou?

Rodina je pro mě jednoznačná priorita a žádná funkce se jí nedokáže ani zdaleka vyrovnat. Pokud bych získal pocit, že rodina strádá, tak by to byl jasný signál s děkanováním skončit. Ale myslím, že žijeme standardní rodinný život. To, že se mi daří rodinu i funkci děkana zkombinovat, je samozřejmě z velké části zásluha mojí manželky Ladislavy. Mohu se na ni naprosto spolehnout a je ke mně opravdu neskutečně tolerantní. Dětem se navíc věnuje na sto procent a vím, že jsou spokojené. Rád bych jí za to na tomto místě poděkoval. Navíc vím, že je to pro ni určité sebezapření, protože je vystudovaná lékařka a tuto profesi by velice ráda vykonávala. S pěti dětmi to nicméně není možné. Velkou rodinu jsme původně neplánovali, rozhodli jsme se pro ni, až když přišly první děti a tohoto rozhodnutí nelitujeme.