UPLATNĚNÍ ABSOLVENTŮ VŠ NA (SPOLEČNÉM) TRHU PRÁCE

The Assertion of University Graduates on the Single Labour Market

Ivana Leitmanová, Anna Čermáková, Martin Maršík

Adresa autorů:

Ing. Ivana Leitmanová, CSc. - Doc. RNDr. Anna Čermáková, CSc. - Ing. Martin Maršík

Katedra ekonomiky a katedra aplikované matematiky a informatiky, ZF JU,

Studentská 13, 370 05 České Budějovice

Anotace:

Vstupem ČR do EU by mělo dojít i k volnému pohybu osob, tedy i pracovních sil. Absolventi škol, jako "čerstvé" pracovní síly, však patří mezi exponované skupiny na trhu práce jak v ČR, tak v EU. I jejich uplatnění, mimo jiné, vyžaduje přezkoumání a uznání získané kvalifikace, resp. vzdělání. Východiskem pozitivního výsledku takového přezkoumání by měly být srovnatelné studijní plány. I přes srovnatelné studijní plány a situaci na trhu práce, absolventi nemusí uspět, neboť studium jim, podle jejich názorů, nenabízí to, co by dotvořilo jejich klíčovou kompetenci a tím zlepšilo vyhlídky na trhu práce.

Summary:

With the admission of Czech Republic into EU, one can expect a free movement of persons and therefore alo a free movement of a labour force. University graduates, as a "fresh" labour force, belong among the most exposed groups on both, Czech and EU labour market. The career on university graduates requires a revision and a recognition of obtained qualification, resp. education. The origin of a possible positive result of a revision will be, among others, the compatibility of a curiculla. But even through the compatible curiculla and the situation on the labour market, the graduates might not succed. The study itself, according to their own oppinion, does not offer anything, what would complete their key competence and consequently what would increase a chance of their success.

Klíčová slova:

Společný trh práce, absolvent, kvalifikace, terciární vzdělávání

Key words:

Single labour market, graduate, qualification, tertiary education

Úvod

Náplně jednotlivých profesí se nyní mění rychleji než v minulosti. Globalizační trendy na základě technického pokroku vedly a vedou ke vzniku velkých firem. Moderní technologie nabízejí nové vzdělávací možnosti, které jsou předmětem zájmu také malých a středních firem. Otázkou však zůstává, které poznatky jsou především žádoucí a kde je lze získat. A v neposlední řadě také to, jak vzdělávání hodnotí jednotlivci i firmy a kdo nese náklady s ním spojené?

Podle zprávy Human Resource Accounting z listopadu 1988 se posuzuje vědecká hodnota firmy, která se může zohledněním mimořádně důležitého faktoru - lidských zdrojů - podstatně změnit. Se stárnutním populace, a tedy i pracovní síly a její kvalifikace, se změní zásadně pohled firem a zaměstnavatelů na absolventy, neboť ti představují lidský kapitál splňující požadavky nových technologií a informačních systémů, bez dalších, resp. bez dodatečných nákladů.

Absolventi VŠ, resp. terciárního vzdělávání na trhu práce

Terciární vzdělávání je státem uznané vzdělávání, které navazuje na úplné střední nebo úplné střední odborné vzdělávání ukončené maturitou, které mohou uskutečňovat vysoké školy univerzitního i neuniverzitního typu, vyšší odborné školy, příp. střední školy a jiné vzdělávací instituce, které k tomu získají akreditaci.

Procento pracovních sil 25-64-letých s terciárním vzděláním, 1995

Pramen: Education at a Glance - Analysis. OECD Statistics, 1997

Pokud jde o terciární úroveň vzdělávání, hlavní cíle vzdělávání stanovují, že v roce 2005 by měla na této úrovni studovat polovina příslušného populačního ročníku, dnes je to asi jedna třetina. Jedním z důvodů tohoto nárůstu je zvyšující se náročnost mnoha kvalifikací a profesí. Všechna opatření v rámci vzdělávací politiky by, kromě jiného, vedla k prodloužení průměrné délky vzdělávání ze současných 14,7 let na 16,7 let.

Sledování nezaměstnanosti absolventů vysokoškoláků v ČR ukazuje, že dosahovaný meziroční nárůst u nich patří k nejnižším ze všech absolventů a pokles nezaměstnaných od září do dubna následujícího roku je nejvyšší. Přesto však dochází k nárůstu podílu těch, kteří jsou ještě v dubnu v evidenci na úřadech práce, neboť v dubnu 1995 dosáhl tento podíl 31,2%, v dubnu 1996 35,8%, v dubnu 1997 43,9%, v dubnu 1998 46,5% a v dubnu 1999 dokonce 56,1%. Celková neúspěšnost absolventů VŠ (tj. podíl nezaměstnaných absolventů, kteří v souhrnu neodpracovali ještě dva roky na absolventech celkem) dosahovala v roce 1996 1,5%, v roce 1999 4,8%, nová neúspěšnost (tj. podíl absolventů, kteří ještě vůbec nepracovali a těmi absolventy, kteří ukončili své vzdělání v předchozím školním roce) měla dynamičtější trend - z 1,9% v roce 1996 se zvýšila na 6,6% v roce 1999 a také se zvyšuje podíl dlouhodobě nezaměstnaných absolventů VŠ - z asi 30% v roce 1998 na 45% v roce 1999. Další vývoj bude ovlivněn zvyšováním počtu vzdělávajících se na terciární úrovni. V roce 1998 jich vstoupilo na trh práce 28 tisíc, v letošním roce by to mělo být asi 34 tisíc.

Srovnání podílů studentů a podílů absolventů jednotlivých oborů studia umožní částečnou predikci vývoje absolventů jednotlivých oborů, když pouze u společenských věd - především u ekonomie a částečně u zdravotnictví a zemědělství a lesnictví, podíl absolventů na absolventech celkem převýšil, resp. byl stejný, jako podíl studentů těchto oborů na studentech celkem.

MŠMT se v oblasti vysokoškolského vzdělávání chce zaměřit na zvýšení počtu studentů v bakalářských studijních programech, neboť kapacita magisterských studijních programů se jeí dostatečná. V některých oblastech již nyní, ale v blízké budoucnosti obecně lze očekávat saturaci poptávky po ekonomech, právnících a lékařích.

Největším handicapem absolventů obecně je nedostatek pracovních zkušeností, které se stávají stěžejním kritériem zaměstnavatelů při obsazování pracovních míst. Firmy se pokoušejí proto spíše "přetáhnout" pracovníky, kteří již mají zkušenosti, příp. také úspěchy.

Podle průzkumů prováděných sporadicky mezi zaměstnavateli, jsou za nejdůležitější vlastnosti považovány: smysl pro kvalitu, pro službu klientům, odborný základ, hospodárnost, přičemž nejobtížněji se hledají pracovníci se smyslem pro hospodárnost, s hlubokými a úzkými profesionálními znalostmi a se schopností vést. Školy by se proto, podle zaměstnavatelů, měly orientovat na smysl pro kvalitu, na ochotu učit se, na ústní projev, na schopnost rozhodovat se a na iniciativu.

Dostavuje se však neúspěch absolventů na trhu práce pouze jejich "přičiněním"? Ne vždy totiž existuje písemně zpracovaná náplnň práce pro každou profesi, ne vždy se věnuje pozornost řádnému předání funkce, ne vždy se dodržuje a respektuje průběh adaptačního procesu, spíše výjimečně dochází k tzv. zdvojenému obsazování pracovního místa, ne vždy je nastíněna pracovní perspektíva ve firmě a také v oblasti motivace a stimulace jsou značné rezervy.

Systémový přístup k řešení situace absolventů na trhu práce

Nyní již na uplatnění absolventů na trhu práce reagují národní plány zaměstnanosti nejen členských zemí EU, ale i ČR, kde konkrétně v oblasti:

· podpory zaměstnatelnosti, jde o usnadnění přechodu absolventů škol do praxe, neboť studenti a také jejich rodiče se obtížně orientují v potřebě profesí požadovaných trhem práce, přičemž jejich rozhodování se opírá především o síť existujících škol v okrese, resp. regionu.

V zemích EU je proto podniková praxe, která má mladým, skutečně nebo potenciálně

nezaměstnaným, ulehčit začleňování do trhu práce speciálním opatřením na podporu zaměstnávání mladistvých, resp. absolventů. Podniková praxe je absolvována na základě smlouvy o praxi, která nabízí mladým nezaměstnaným možnost prakticky se zapracovat v soukromé firmě v normální pracovní době, čímž by se měl zjednodušit přechod mezi absolvovaným vzděláním a začleněním se do pracovního života. Smlouva o praxi se nabízí evidovaným, nanejvýš třicetiletým nezaměstnaným. Zaměstnavatel platí praktikantovi výdělek ve výši 85% minimální sociální mzdy nevyučeného pracovníka. Fond zaměstnanosti, který je dotován zvýšenou daní solidarity zaměstnavateli, fyzickými osobami a komunami a je financován z výdajů na opatření na podporu zaměstnanosti, převezme podíl zaměstnavatelů na sociální výdaje (přibližně 15% hrubých příjmů) a vrátí zaměstnavatelům 25 procentní podíl mzdy praktikanta. Smlouva o praxi může být uzavřena na dobu od 26 do 52 týdnů.

V praxi se vyskytl problém, když zaměstnavatelé v několika oblastech vztáhli princip podnikové praxe na manuální činnosti. Proto je potřeba vykonat novou kampaň, která by měla být ve prospěch osob, které vykonávají sekretářské práce. A aby zaměstnavatelé získali silnější stimul pro účast mladých žen na podnikové praxi, zvýšila se státní účast na výdělcích praktikantů u mužů z 25 na 50% a u žen z 25 na 65%.

· podpory podnikání, jde o tvorbu podmínek pro rozvoj poradenství pro malé a střední

podniky a systému navazujícího odborného vzdělávání a také o způsoby a zdroje

financování, neboť řada podnikatelů se dostává do potíží jak z důvodů nedostatečných

znalostí, tak z nedostatku finančních prostředků

V zemích EU se uplatňuje opatření, které by umožnilo začít se samostatnou výdělečnou činností. Prostředky v rámci tohoto opatření by měly napomoct překonat překážky především ve fáze zakládání nového podniku. Získání těchto prostředků je podmíněno sice určitou dobu pobírání hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání, ale především předložením návrhu na samostatnou výdělečnou činnost, který je odborným grémiem (např. obchodní komora, úvěrová instituce, poradenská firma) hodnocen jako výhledový, s tím že žadatel investuje do této samostatné výdělečné činnosti minimálně 15 hodin týdně. Získané prostředky by nahradily dávky ve výši dříve poskytované podpory v nezaměstnanosti nebo pomoci v nezaměstnanosti, znamenaly by převzetí příspěvků na sociální zabezpečení a mohly by také znamenat zdůvodnění nároků na podporu v nezaměstnanosti v delším časovém horizontu. Rámcové podmínky pro toto opatření by zahrnovaly pečlivý výběr nezaměstnaných, kteří disponují dostatečnou kvalifikací k tomu, aby mohli založit nový podnik. Takováto kvalifikace je však vyšší než průměrná kvalifikační úroveň nezaměstnaných, což je šance právě pro absolventy VŠ.

· schopnosti podniků a zaměstnanců přizpůsobit se změnám, jde o zvýšení motivace zaměstnavatelů ke zvyšování kvalifikace vlastních zaměstnanců jako preventivní opatření ke zvýšení konkurenceschopnosti a následně zaměstnatelnosti, neboť vyspělá tržní ekonomika vyžaduje trvalé přizpůsobování, resp. zvyšování kvalifikace zaměstnanců v souladu s měnícími se potřebami trhu práce.

Většina zaměstnavatelů má v podmíkách transformující se ekonomiky malé možnosti i motivaci průběžně zvyšovat kvalifikaci svých pracovníků, často využívá pouze zděděnou pracovní sílu, nemá dostatečný časový a finanční prostor pro změnu jejich kvalifikace.

Společný trh práce

Volný pohyb osob v podmínkách společného trhu práce znamená, kromě jiného, že občan EU má právo pracovat ve všech zemích EU jako zaměstnanec, nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, obracet se na zprostředkovatelny práce a žít zde v penzi. Přitom je s ním zacházeno jako s tuzemcem. Některá práva, která vzniknou zaměstnanci na základě jeho pracoviště v EU, platí také pro manželského partnera a další rodinné příslušníky.

Pro obyvatele Unie ("Evropana") platí stejné předpoklady pro přijímání do zaměstnání jako pro tuzemce, občana daného státu EU. "Evropan" může reagovat na nabídku míst v celé EU, také ve veřejných službách. Určité oblasti, které souvisejí se státní svrchovaností a s realizací státních zájmů (branná moc, policie, soudy, finanční správa, zahraniční služba apod.), však mohou být vyhrazeny pouze státním příslušníkům dané země. Tím jsou pro "Evropany" otevřená nejen místa v privátním sektoru, ale také většina míst ve zdravotnictví, školství, dopravě, zásobování energií a plynem, spojích a poštách, rozhlase apod. V těchto ekonomických činnostech mají státní příslušníci kterékoli země EU, bez ohledu na svoji státní příslušnost, stejný přístup k zaměstnání.

V mnoha členských zemích EU je přístup k některým závislým profesím i svobodným povoláním vázán na získání určitého diplomu, titulu, jiného dokladu nebo kvalifikace. V těchto případech se může ukázat plné uznání vlastního vzdělání jako svízelné. To má svůj původ v tom, že vysvědčení a vzdělávací systémy jednotlivých zemí, vykazují značné rozdíly. Proto chce EU zavést Pravidla uznávání, která umožní uznání vysvědčení z jednotlivých členských zemí mezi sebou navzájem. Základní princip by byl jednoduchý: je-li "Evropan" pro určité povolání kvalifikovaný ve "své" zemi, může jej vykonávat i ve všech ostatních členských zemích EU. Pro většinu tzv. svobodných povolání vzniká na úrovni EU všeobecný systém uznávání kvalifikací. Chce-li "Evropan" vykonávat v zahraničí takovéto povolání (advokát, psychlog, učitel apod.), musí u příslušných úřadů země, ve které chce působit, požádat o uznání svého vysvědčení. Úřady mají čtyřměsíční lhůtu na posouzení takovéto žádosti. Zjistí-li podstatné rozdíly s ohledem na délku nebo obsah vzdělání navrhovatele, ve srovnání s přijímací zemí, mohou úřady požadovat doklad o profesionálních zkušenostech, účast na "přizpůsobovací" výuce, resp. kurzu, nebo složení zkoušky způsobilosti, přičemž všeobecně lze požadovat pouze tato dodatečná opatření.

Koncem minulého roku padlo také omezení možností "Evropanů", kteří absolvují teoretickou i praktickou část vzdělávání, získat kvalifikaci pro určitou profesi v různých zemích EU. Zavedení tzv. EURO-pasu, tj. druhu průkazu pro alternativní vzdělávání, umožní totiž bezproblémové uznávání částí vzdělávání, které byly absolvovány v jiných zemích EU. Euro-pas bude informací o zvoleném druhu vzdělávání studentů, učňů, resp. účastníků rekvalifikačních kurzů, a také o kvalifikaci, průkazu způsobilosti, titulu anebo vysvědčení, které chce daná osoba získat. Tím bude umožněno, aby se část profesionálního vzdělávání v jiné zemi, ve které chce kandidát absolvovat, stala součástí vzdělání ve vlastní zemi.

Evropský rozpočet na tuto akci vymezil pro období 1.leden 2000 - 31. prosinec 2004 částku 7,3 mil. ECU.

Změny vzdělávání a vzdělávací soustavy, kteréby měly také přispět k řešení absolventů na společném trhu práce, probíhají v kontextu celoživotního učení. To se realizuje nejen ve formalizovaném vzdělávacím systému, ale také na pracovišti, doma, v obci apod.

Neformálně získaná kvalifikace, tj. získaná mimo oficiálních vzdělávacích struktur, např. na pracovním místě nebo doma, získává stále větší význam. Umožňuje totiž posunout znalosti na novější stupeň, získat nové schopnosti, zlepšit pracovní schopnost anebo se opět účastnit formálních vzdělávacích akcí a opatření. Několik členských zemí zavedlo v minulosti systém hodnocení a uznávání neformálně získaných poznatků. Zatím totiž neexistuje obecně akceptovaný systém uznávání takovéto kvalifikaci, i když Evropská komise návrhy již předložila.

Závěr

Na zvýšení vzdělanostní úrovně, rozvoj dovedností a kompetencí, lze nahlížet jako na “startovací kapitál”, který ovlivní nejen míru ekonomické aktivity, ale také ekonomické výsledky firem i ekonomiky jako celku. Jak, to závisí také na tom, zda vzdělávací možnosti budou k dispozici po dobu celého produktivního života a bude-li k nim snadný přístup, a také na pozitivním postoji k zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti v školském systému. Připravenost vzdělávacích možností je důležitým faktorem pro tvorbu a udržení zaměstnanosti, a bude tím významnější, čím méně lidí bude přicházet na trh práce v důsledku demografického vývoje. Zlepšení kvalifikace je současně požadavkem rostoucího významu ve vztahu ke konkurenceschopnosti a produktivitě, přičemž rozhodující význam mají znalosti v oblasti informačních a komunikačních technologií.

Použitá literatura:

Arbeit: Europäischer Ausbildungspaß. Brusel, Eurofocus 40/98

Arbeiten in einem anderen Land der Europäischen Union. Luxembourg, Amt für amtliche Veröffentlichungen 1996

Education at a Glance - Analysis. OECD Statistics 1997

Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v ČR. Praha, MŠMT 1999

Leitmanová, I.: Trh práce EU a ČR: stav a vývoj. České Budějovice, Datapartner 1999

Národní plán zaměstnanosti (schválený vládou 5.5.1999)

Nezaměstnaní absolventi škol - duben 1999. Tisková informace MŠMT, Praha 1999

Šrein, Z.: Hospodářská politika Evropského společenství. Praha, VŠE 1998