STRACH Z KRIMINALITY A DISTRES

sTRACH Z KRIMINALITY A DISTRESx)

fear of crime and distress

Zdeňka Pechačová,

Joseph Hraba, Frederick O. Lorenz, Wan-Ning Bao

Adresa autorů:

Česká zemědělská univerzita, Praha

Iowa State University, Ames

Anotace:

Ve Spojených státech, při výzkumu problematiky obětí trestné činnosti, bylo zjištěno, že oběti prožívají stres. Je to tomu tak také v České republice? Zkoumali jsme proces, ve kterém viktimizace narušuje spokojenost lidí s tím, že jsme tento model doplnili o strach z kriminality a ochranou vůči zločinu a vyhýbání se zločinu. Soubor byl tvořen 703 rodinami ve druhém roce

tříletého výzkumu (1994-1996). Výsledkem viktimizace byl distres. Zkušenosti obětí trestné činnosti měly vliv na regulaci distresu. U žen bylo zjištěno, že strach z kriminality se ve zkoumaném procesu nachází mezi viktimizací a distresem, který se zvětšuje. U mužů je to ochrana a vyhýbání se zločinu, které se nacházejí mezi napadením a distresem. Ochrana vůči zločinu redukuje depresi, zatímco vyhýbání se ji zvyšuje zároveň s anxietou. Účinky viktimizace mají na distres přímé a nepřímé vlivy a liší se podle pohlaví. Strach žen se jeví jako sekundární stres, který zvyšuje jejich distres (Pearlin, 1989). Průměrné skóre strachu z kriminality bylo dvakrát vyšší u žen než u mužů.

Summary:

The study compares research reports about criminal, victimization as a stressful experience between United States and Czech Republic. We examine the process by which criminal victimization affects Czech well-being by adding stress appraisal (perceive risk and fear of crime), behavioral adjustments (protection and avoidance), as well as controls to our models. The sample is 703 families in the second wave of a three-year (1994-1996) panel study. Criminal victimization resulted in distress net of controls. For women, appraisal intervened between their victimization and distress by increasing the latter. For men, the behavioral adjustment intervened between victimization and distress. Protection reduced their depression while avoidance increased it and their anxiety. The effects of criminal victimization on distress are direct and indirect and vary by gander. Interpretations of results rest on the meaning of fear of crime, protection and avoidance for Czech man and women.

Klíčová slova:

viktimizace, strach z kriminality, ochrana proti kriminalitě, vyhýbání se zločinu

Key words:

criminal victimization, fear of crime, protection against crime, avoidance of crime

Kriminální viktimizace a distres: Výzkum souvislosti kriminologie a stresu-distresu

Kriminologové se dlouho zabývali nejenom viktimizací, ale také strachem lidí z kriminality, jejich ochranou proti zločinu a vyhýbání se zločinu. Výzkumní pracovníci zabývající se problematikou stresu-distresu mají stejný dlouhotrvající zájem nejenom o vztah mezi stresem a distresem, ale také o faktory, které působí na tento vztah. Je možné, že strach z kriminality, zrovna tak jako ochrana a vyhýbání se zločinu, ovlivňují vztah mezi stresem obětí trestné činnosti a symptomy distresu? Tato otázka spojuje zájmy obou tradičních výzkumů. Rozšiřuje výzkum kriminologů z jiného hlediska, zejména o strach z kriminality, ochranu a vyhýbání se zločinu jako mediátorů mezi stresem obětí trestné činnosti a symptomy distresu.

Strach z kriminality je pociťován jako obava až hrůza z toho, že budu napaden, což je kriminology odlišováno od pocitu ohrožení trestnou činností. Podle amerických pramenů je strach z kriminality více asociován s tělesným napadením než s majetkovou trestnou činností

Specifickým zájmem našeho zkoumání je role, kterou může hrát strach z kriminality mezi stresem obětí trestné činnosti a následným distresem.

Zvýšený strach ze zločinu může povýšit účinek viktimizace na distres, vystupující jako sekundární stresor (Pearlin, 1989). Ohodnocení stresu může být rovněž potlačeno účinkem primárního stresoru např. tím, že si řekneme, že zde není nic, čeho bychom se měli bát. Naším záměrem je testovat, zda strach z trestné činnosti v ČR nějakým způsobem intervenuje mezi viktimizací a symptomy distresu.

Mohou být ochrana a vyhýbání se zločinu zrovna tak jako strach ze zločinu mediátory mezi viktimizací a distresem (model aktivního jednání v obrázku 1)? Někteří badatelé ve svých studiích potvrdili uvedené. Obě proměnné, jak “sólová” tak kolektivní ochrana mohou redukovat účinky viktimizace na distres (Norris, Kaniasty, 1992). Jestliže je vyhýbání se zločinu útěkem, bohužel, nemůže zmírňovat u obětí trestné činnosti účinky na distres. Proulx a kol. (1995) zjistil, že strategie útěku po sexuálním napadení byla v pozitivní závislosti se symptomy distresu. Cílem naší studie je zkoumání otázky, zda jsou v ČR ochrana vůči zločinu a vyhýbání se mu, zrovna tak jako strach z kriminality, prostředníky mezi viktimizací a distresem.

Studie

V této studii jsou spojeny paralelní úvahy kriminologů a badatelů problematiky stresu-distresu. Model viktimizace a model strachu (model 2a) slučuje zájem badatelů v problematice stresu-distresu, kteří kladou důraz na ohodnocení stresu jako mediátora se zájmem kriminologů o strach z trestné činnosti. Model 2a spojuje důraz na zvládání chování (výzkum stres-distres) a zájem kriminologů o ochranu vůči zločinu a vyhýbání se mu. Sdružený model 3 zahrnuje účinky jak viktimizace tak strachu ze zločinu na distres, které jsou ovlivňovány ochranou a vyhýbáním se zločinu (obr. 1). Poslední model je fundamentální a jeho pojetí vychází z předpokladu, že emoce (strach z kriminality) a zvládání chování (ochrana a vyhýbání se) intervenují mezi viktimizací a její dopady (distres) na jedince.

Následně budeme testovat modely uvedené na obr. 1 tak, že budeme zkoumat, zda jsou následné modely vylepšením předchozích modelů a zda strach z kriminality a aktivní jednání ovlivňuje účinek zločinného napadení na distres.

Stanovili jsme si následující hypotézy:

Hypotéza 1: Viktimizace je v pozitivní závislosti s konstantami sítě symptomů distresu (model 1)

Hypotéza 2: Strach z kriminality ovlivňuje vztah mezi viktimizací a distresem (model 2a)

Hypotéza 3: Ochrana a vyhýbání se ovlivňují vztah mezi viktimizací a distresem (model 2b)

Hypotéza 4: Ochrana a vyhýbání se rovněž ovlivňují vztah mezi strachem z kriminality a distresem (model 3).

K testování těchto hypotéz odděleně pro muže a ženy byla použita regresní analýza. Po zkoumání, zda modely zobrazené na obr. 1 (H2-H4) zlepšují predikci deprese a anxiety, budeme charakterizovat sdružený model (model 3) podrobněji.

Obrázek 1: Modely účinku viktimizace, strachu z trestné činnosti, ochrana a vyhýbání se distresu

Model 1: Násilí a bolestModel 2a: Viktimimaze a strach

Metody

Soubor

Soubor byl v roce 1994 tvořen 740 rodinami a byl vybrán ve spolupráci s ČSÚ. V rozhovorech s respondenty koncem roku 1993 byly respondentům objasněny cíle výzkumu a rodiny byly požádány o spolupráci, kterou potvrdily svým podpisem. Náhodně bylo vybráno 774 rodin s přibližně stejným počtem respondentů z venkova (sídla pod 5000 obyvatel) a z měst. Analýza této studie vychází z odpovědí 679 žen a 552 mužů, kteří poskytli údaje ve druhém šetření v roce 1995. Analýzy byly provedeny odděleně pro muže a ženy.

Proměnné

Viktimizace. Respondenti byli v roce 1995 tázáni, zda byli za posledních dvanáct měsíců: 1) okradeni, těžce napadeni nebo přepadeni, 2) zda přímo proti nim někdo použil násilí (1=ano, 0=ne). Součet těchto dvou položek vytvořil jednoduchý index tělesného napadení oběti. Průměrná hodnota pro ženy je 0.07 a pro muže 0.09. 6 % žen a více než 8 % mužů uvedlo jeden typ napadení.

Strach z kriminality. Míra strachu byla zjišťována dvěma položkami. Respondenti byli dotázáni: 1) je v okolí vašeho domova místo, kam byste se báli jít v noci sami? (1=ano, 0=ne), 2) ve srovnání s dřívějškem, cítíte se na ulicích velmi nejistě, méně nejistě, nebo téměř stejně jako dříve?

Ochrana. První hodnocení aktivního jednání - ochranné jednání respondentů jsme získali z odpovědí na dvě otázky v roce 1995. 1) instalovali jste bezpečnostní systém ve vašem domě (bytě)? a2) instalovali jste zabezpečovací systém (alarm) ve svém autě? (1=ano, 0=ne).

Vyhýbání se. Chování respondentů, spočívající ve vyhýbání se napadení či jiné trestné činnosti bylo zjišťováno třemi otázkami. Byl strach z kriminality příčinou toho, že jste: 1) omezil místa nebo čas nákupů?, 2) omezil místa nebo dobu vašeho zaměstnání?, 3) vyloučil místa, kterými chodíte sami? (1=ano). Těmito položkami jsme specifikovali strach z kriminality, abychom vyloučili možnost, že jsou respondenti omezováni ve svých aktivitách z jiných důvodů jako je například fyzická neschopnost.

Deprese. Tato proměnná je tvořena deseti upravenými položkami Derogatisova dotazníku SCL-90 (1983). Depresivní symptomy byly zjišťovány otázkami: ztráta zájmu o sex, nízká úroveň energie, myšlenky na sebevraždu, náchylnost k pláči, pocit osamělosti a skleslosti, beznaděj a pocit bezcennosti.

Anxieta. Druhou proměnnou distresu tvoří jedenáct upravených položek rovněž z Derogatisova SCL-90. Byly zjišťovány následné symptomy anxiety: pocit vnitřního chvění; třes; být znepokojen (dělat si starosti); pocity napětí, nesoustředění; bázlivost; bušení srdce; pocit, že se přihodí něco zlého; děsivé myšlenky.

Věk. Věk respondentů je uváděn v letech. Průměrný věk žen je 42 let, v rozpětí od 20 do 85 let. Průměrný věk mužů je 44 let, s rozpětím od 21 do 81 roku.

Vzdělání. Vzdělání respondentů bylo hodnoceno úrovní nejvyššího ukončeného vzdělání od základního (1), učňovského (2), střední školy (3), gymnázia (4), vysoké školy (5) až po dosažení vědecké hodnosti CSc., DrSc. (6). Průměrná úroveň vzdělání je 3.1 u žen a 2.9 u mužů.

Manželský stav. Kódy pro určení stavu byly následující: (1) svobodný, rozvedený, ovdovělý, (2) ženatý, vdaná, příp. druh, družka. 76,8 % mužů bylo ženatých a vdaných žen bylo 77 %.

Místo bydliště. Místa bydliště byla určena podle počtu obyvatel do šesti kategorií: (1) pod 1000 obyvatel, (2) 1000-2000, (3) 2001-5000, (4) 5001-20000, (5) 20001-100000, (6) přes 100000. přibližně polovina respondentů žije na venkově (pod 5000 obyvatel) a polovina ve městech. Průměrné skóre pro muže je 3.4, pro ženy 3.5.

Jmění (majetek). Jmění respondentů bylo zjišťováno otázkou na netto jmění v korunách zaokrouhleně na celé tisíce. Obnos byl uváděn v devíti kategoriích: (1) 0-49000, (2) 50000-99000, (3) 100000-199000, (4) 200000-299000, (5) 300000-399000, (6) 400000-499000, (7) 500000-999000, (8) 1-2 miliony, (9) více než 2 miliony korun. Průměrná kategorie jmění respondentů byla 6,7 u žen a 6,9 u mužů. Věk. vzdělání, manželský stav, bydliště a majetek jsou konstantními proměnnými.

Výsledky a diskuse

Výzkumy ve Spojených státech potvrdily, že viktimizace může vyústit v symptomy distresu. Rozpracovali jsme vztah mezi stresem z viktimizace a symptomy distresu, s tím, že jsme zahrnuli strach z kriminality, ochranu a vyhýbání se zločinu. Tento model spojuje zřetele kriminologie a výzkumu stresu a distresu. Výchozí hypotézou, pro testování uvedených modelů, byl předpokládaný vztah mezi viktimizací a symptomy distresu. Zjistili jsme, že je viktimizace mužů ve vztahu s depresí a anxietou, u žen anxieta s ostatními proměnnými uvedenými v modelu.

Poté jsme zkoumali proces, při kterém se může objevit efekt vnesených proměnných do modelu, a to strachu z kriminality a aktivního jednání. Strach ze zločinu ovlivňuje vztah mezi viktimizací žen a jejich depresí. Přímé a nepřímé účinky viktimizace přes strach ze zločinu na anxietu žen byly signifikantní. Strach ze zločinu u mužů nebyl v relaci s jejich symptomy distresu, ačkoliv byl ve vztahu s jejich viktimizací. Dále jsme zjistili, že proměnné ochrana a vyhýbání se intervenují mezi viktimizací u mužů a jejich distresem. Ochrana intervenuje mezi viktimizací mužů a jejich depresí a její pozdější redukcí. Vyhýbavé chování aktuálně zvětšuje distres mužů, zrovna tak jako anxietu i depresi. Ochrana a vyhýbání se nebyly ve vztahu s distresem žen, ačkoliv viktimizace byla ve vztahu s jejich chováním, které zahrnovalo ochranu i vyhýbání se kriminalitě.

Konečně jsme také předpokládali, že jsou ochrana a vyhýbání se mediátory účinku strachu z kriminality na symptomy distresu. Ochrana ovlivňuje efekt strachu na depresi mužů s tím, že ji redukuje. Vyhýbání se je mediátorem vztahu mezi strachem ze zločinu a distresem - tzn. stoupající deprese a anxieta u mužů.

Ani ochrana ani vyhýbání se neměly signifikantní účinek na depresi a anxietu u žen, ačkoli obě byly ve vztahu s jejich strachem z kriminality.

Průměrné skóre strachu z kriminality bylo dvakrát vyšší u žen než u mužů. Vysoká úroveň jejich pocitu nám může pomoci při případné předpokládané existenci strachu z kriminality jako sekundárního stresu u žen, ale ne u mužů. Důvody toho, že vztah mezi viktimizací žen zrovna tak jako strachem ze zločinu a distresem nebyly ovlivněny odpovídajícím chováním, spočívající v našem měření ochrany. Je možné, že měření osobní a majetkové bezpečnosti mají malý význam pro druh kriminality, kterou se ženy cítí ohroženy. Většinou se jedná o pocit ohrožení, zejména osobní napadení nebo znásilnění.

Naproti tomu, osobní ochrana a ochrana domova pomocí instalace bezpečnostních zařízení u mužů byla ve vztahu s depresí ale ne s jejich anxietou. Jednou z interpretací může být domněnka, že kontaktní viktimizace byla spouštěcím účinkem, který vede muže k akci proti majetkové kriminalitě, a tyto akce redukovaly jejich depresi, když ne anxietu. Přece jenom se mohla viktimizace vyskytnout navzdory měřením ochrany, která snad vysvětlují pokračování jejich anxiety. Zatímco ochrana redukovala depresi mužů, vyhýbání se kriminalitě bylo v pozitivním vztahu jak s depresí tak s anxietou. Zdá se, že muži, kteří využívají taktiky vyhýbání se zvětšují svůj distres. Dodatečné omezování osobní svobody, zahrnující vyhýbání se, se jeví u mužů jako sekundární stres a jako strach z kriminality u žen. Sekundární stres může být způsoben specifickými druhy vyhýbání se, např. změna pracovní doby nebo přerušení každodenních a žádoucích aktivit. Vyhýbání se kriminalitě u žen nebylo v signifikantním vztahu k distresu. U amerických žen se stalo vyhýbání se ohrožení trestnou činností součástí jejich životního stylu (Karmen, 1984). Možná, že je vyhýbání se zločinu u českých žen také rutinní záležitostí a také jedním aspektem, který je příčinou nízkého distresu. Vyhýbání se zločinu u žen nebylo v tak silném vztahu s viktimizací, jako tomu bylo u mužů. Mezi viktimizací u mužů a jejich vyhýbavým chováním byl velmi silný přímý vztah; vyhýbání se trestné činnosti bylo způsobeno viktimizací. Další možností je skutečnost, že muži jsou distresováni právě chováním využívajícím taktik vyhýbání se kriminalitě, na rozdíl od žen, a jejich distres může být způsoben něčím jiným než zločinem. Tato interpretace zpochybňuje, nicméně, vysokou asociaci zjištěnou mezi viktimizací, strachem z kriminality a vyhýbáním se kriminalitě u mužů.

Není jisté, zda se všechny články příčinného řetězce, zahrnuté v našich modelech skutečně vyskytují v předpokládané posloupnosti. Strach z kriminality u respondentů, zrovna tak, jako jejich odpovídající chování, mohlo spíše předcházet než následovat jejich viktimizaci. Např. lidé, kteří žijí v oblastech s vyšší kriminalitou (velká města) mohou být ve větší míře obeznámeni se zločinností v jejich okolí a dělat odpovídající opatření proti napadení či vloupání. Tato skutečnost byla v naší studii brána v úvahu - respondenti byli rozděleni podle bydliště. Bezpochybně jsme nalezli vzorec, který odlišuje oběti trestné činnosti od ne-obětí a muže od žen. Za prvé: oběti mnohem častěji uváděly symptomy distresu. Rovněž častěji měly strach z kriminality což zvyšovalo anxietu a depresi u žen. Oběti také častěji používaly ochranu proti kriminalitě a vyhýbání se zločinu ve svém chování. Ochrana redukovala depresi mužů, i když ne anxietu, ale vyhýbání se kriminalitě zvětšovalo jejich depresi a anxietu.

Literatura:

Derogatis, L.R.: SCL-90-R: Administration, Scoring and Procedures Manual II, 2nd Edition. Psychometric Research, Towson, MD, 1983.

Karmen, A.: Crime Victims. Wadsworth, Inc., Belmont, CA, 1984,

Norris, F.H., Kaniasty, K.: Psychological distress following criminal victimization in the general population: Cross-sectional. longitudinal, and prospective analyses. Journal of Clinical Psychology, 62, 1, 1994, 111-123.

Pearlin, L.I.: The sociological study of stress. Journal of health and Social Behavior, 30, 1989, 241-256.

Proulx, J., Koverola, C., Fedorowicz, A., Kral, M.: Coping strategies as predictors of distress in survivors of single and multiple sexual victimization and nonvictimized controls. Journal of Applied Social Psychology, 25, 16, 1995, 1464-1483.