Stát prodá 500 tisíc hektarů půdy, spory se však vedou o tom, ko

Právo 18.8.1998

Stát prodá 500 tisíc hektaru pudy, spory se však vedou o tom, komu

Již od roku 1994 se táhne spor o to, jak právne upravit možnost prodeje státní pudy a koho pripustit k možnosti si ji koupit. Z celkových 881 tisíc hektaru pudy ve vlastnictví státu se totiž pocítá s prodejem pul miliónu hektaru. Státní puda je nyní vetšinou v nájmu. Zemanuv kabinet chce Snemovne predložit další návrh rešení tohoto problému.

Ministerstvo zemedelství chtelo prodej pudy upravit v rámci platného zákona o privatizaci. A to v tom smyslu, že by se do platného zákona vložila slova, že Pozemkový fond (PF) má právo pudu prodávat. Parlament však rozhodl, že prodej pudy musí být upraven zvláštním zákonem. Do konce svého funkcního období však nedokázal návrh pripravit ani projednat.

Pro druhou vládu Václava Klause proto Ministerstvo zemedelství v roce 1996 vypracovalo návrh zákona o prodeji státní pudy. Pravilo se v nem, že pudu je možné prodat jen ceským fyzickým osobám, nebo právnickým osobám (akciové spolecnosti. s. r. o., družstva) složené z ceských fyzických osob. PF mel mít predkupní právo - ustanovení melo zabránit, aby se puda nedala zcizit a využívat k jiným než zemedelským úcelum. Obcím, které mají zpracovány územní plány, mela být zarucena státní puda na výstavbu bytu ci na verejne prospešné stavby, a to bezúplatným prevodem. To by výrazne zlevnilo a podporilo bytovou výstavbu.

Cena pudy se mela pohybovat podle v té dobe platné vyhlášky o zemedelské pude se splátkovým kalendárem na tricet let. Návrh zákona i cena pudy byly pro zemedelce, jak soudí predseda výkonného výboru Pozemkového fondu Josef Miškovský, velmi výhodná.

Ustanovení zákona o možnosti prodeje pudy jen ceským fyzickým osobám ci právnickým osobám z ceských fyzických osob melo pomoci rešit jeden problém.

Po privatizaci zhruba 350 státních statku a dalších státních zemedelských podniku z nich vzniklo na 6600 privatizovatelných jednotek, na než si zájemci podali privatizacní projekty, další privatizacní projekty vypracoval sám Pozemkový fond.

Zemedelští podnikatelé si je koupili, zaplatili v hotovosti 10 % ceny, na zbytek mají s PF sjednaný až dvacetiletý splátkový kalendár. Jak ríká Josef Miškovský, tyto privatizované jednotky ovšem podnikatelé získali bez pudy, protože státní puda se neprodávala, pouze pronajímala. I když to není nikde zapsáno, slibovalo se nabyvatelum tohoto majetku, že si pozdeji tuto pudu, kterou potrebují, mohou dodatecne zakoupit.

Pri projednávání tohoto zákona však ve vláde návrh doznal zmeny. Vláda predložený návrh pozmenila v tom smyslu, že by se puda prodala jen ceským fyzickým osobám nebo fyzickým osobám, clenum právnických osob. Zdánlive stejná formulace, prevedená do srozumitelného jazyka, však v sobe skrývá podstatnou zmenu. Predseda družstva, jednatel akciové spolecnosti podnikající v zemedelství, by si pudu musel koupit na své jméno. Pak by ji patrne musel prevést na ostatní akcionáre, aby pudu mohla získat akciová spolecnost pusobící v zemedelství.

Pokud by se de facto puda prodávala jen fyzickým osobám, mohlo by ale dojít k tomu, že ti, kdož si koupili zarízení, budovy a k nemu museli prevzít dluhy bývalých státních statku, ale i trvale se obracející zásoby (napr. nepotrebné náhradní díly), které težce splácejí, by podle dikce zákona nemuseli pudu, na které pracovali a meli ji v pronájmu, získat. Mohl by si ji koupit nekdo jiný - nejdríve fyzická osoba ze stejného katastru, následne kdokoli jiný. Právnickým osobám by pak zustal jen nemovitý a dluhy zatížený majetek, se kterým by se bez pudy nedalo podnikat.

Návrh prodat pudu jen fyzickým osobám však má i svou argumentaci. Napríklad když pudu získá akciová spolecnost, mohou akcie pres noc zmenit majitele - a tedy i právo ke koupené pude. Spolecnost s rucením omezeným snadno zaplatí své rucení ve výši sto tisíc a zmizí. Zemedelské družstvo muže zkrachovat. Ve všech prípadech by se puda mohla stát predmetem spekulací, což zákon nehodlal umožnit.

Jirí Vavron