Společná pastva na Veliké Planině

Letos na jaře pomalu končí jeden z mezinárodních projektů, do něhož byla ASZ ČR zapojena více než dva roky. Tématem projektu COFARM, na němž spolupracovaly partnerské organizace ze šesti evropských zemí, byla spolupráce mezi sedláky a zemědělskými podniky. Výsledkem je internetová vzdělávací platforma a několik desítek případových studií. S těmi nejzajímavějšími z nich vás průběžně seznámíme v seriálu článků.

Prvním, který jsme vybrali, je slovinská spolupráce, která v České republice nemá a ani nemůže mít obdobu - Velika Planina ve slovinských Kamnických Alpách je náhorní plošina v 1 666 m n. m., kde na 500 hektarech společně hospodaří 64 sedláků a 387 drobných vlastníků půdy. Sedláci pocházejí ze 13 vesnic v údolí a každý rok na začátku června se vydají se svými zvířaty na horskou pastvinu, kde stráví zhruba tři měsíce. Podobné pastevecké komunity fungovaly donedávna v podstatě ve všech alpských zemích, kde se ale časem spolupráce zefektivnila a stala se z ní klasická společná pastva, kde se o zvířata stará jen několik členů spolku nebo dokonce pouze placení pracovníci. Na Veliké Planině však zatím stále zůstává starý systém a léto na pastvině tráví se zvířaty asi třicet lidí.

Díky tomu, že stáda jsou různých chovatelů, je zde velká rozmanitost zvířat - mezi více než třemi sty kusy skotu převládají mléčné krávy různých plemen včetně tradičního místního plemene cika a stále častěji je to i masný skot, kterého v poslední době přibývá hlavně díky tomu, že Slovinci se v důsledku hospodářské krize vrátili k práci na farmách. Mimo skot jsou zde ale v menším množství i ovce, které zde dříve převládaly, a také koně. Kravské i ovčí mléko se přímo na místě zpracovává a výrobky se pak prodávají turistům ať už ke konzumaci, tak stále častěji také jako suvenýr - to v případě tradičního sýru Trnič.

Celý horský masiv býval ve středověku majetkem šlechty, právo na její pastvu pak získali sedláci za dobrou službu. Díky dědičnému právu a přechodu vždy i na několik nástupců se právo na pastvu rozrostlo v polovině 18. století na cca 170 sedláků, kteří měli přesně určeno, kolik kusů zvířat sem mohou na léto přivést. Dnes už nejsou pravidla tolik přísná, sedlák může na pastvinu dát zvířat více, ale za každý kus navíc musí zaplatit do společné pokladny. Podmínkou, kterou naopak přinesla moderní doba, je samozřejmě nutnost dodržet limity zatížení podle evropské i národní legislativy. Právo pastvy nelze nijak koupit nebo pronajmout, vždy je vázáno na zbytek majetku. Společně s ním má ale každý sedlák právo také na kácení určeného množství dřeva, které se pak používá na stavbu salaší a opravu plotů.

Komunita, která je vedená starostou, každoročně pořádá společné práce na pastvinách – čištění cest, opravy plotů, hnojení pastvin, opravy napajedel… Každý z členů musí odpracovat určitý počet hodin podle počtu zvířat, jež zde má, pokud nesplní limit, musí zbytek hodin vyplatit. Pastevecká komunita Velika Planina je z velké části financována právě těmito členskými příspěvky, menší část peněz pak získává od obcí. Problémem je, že komunita nemůže ve Slovinsku žádat například peníze z Programu rozvoje venkova, což je jedním z jejích hlavních požadavků podobných uskupení pro příští období Společné zemědělské politiky.

Dalším z problémů, jimž musí pastevci čelit, jsou samozřejmě komplikované vztahy mezi jednotlivými členy, komunikace s ochránci přírody, památkáři či myslivci. Zatím se ale velmi dobře daří komunitu udržet živou, a to i díky vyvážené spolupráci s turistickým průmyslem, který se ve slovinských Alpách prudce rozvíjí a každoročně sem přivádí stále více turistů.

Z případových studií k projektu COFARM zpracovala Veronika Jenikovská