Slovinsko má cestu do unie ze všech nejlehčí

Slovinsko je jedním z nejžhavějších kandidátů na členství v Evropské unii. Vyplývá to z jeho silného ekonomického postavení, z orientace vývozu, který z 80 procent směřuje do zemí EU. Z výzkumu veřejného mínění Lublaňské univerzity loni na podzim vyplynulo, že pro vstup je 54 procent obyvatel, proti 27, zbytek není rozhodnut.

Země se dvěma milióny obyvatel, která je nezávislá teprve deset let, si chce udržet svoje národní specifika. "Dánové i třeba Nizozemci si v unii uchovávají svůj charakter, takže neexistuje žádné riziko, že by se slovinská identita vytratila," řekl v rozhovoru pro týdeník Central European Review Eric van der Linden, šéf delegace Evropské komise v Lublani.

Po získání nezávislosti v roce 1991 bylo Slovinsko uzavřenou ekonomikou, do níž neplynulo příliš mnoho zahraničních investic.

Když se nyní začalo jednat například o privatizaci jednoho z domácích klenotů, pivovaru Laško, rozpoutala se prudká debata o výprodeji majetku. "Mnozí členové parlamentu věří, že stát by neměl pouštět zahraniční investory do společností, které jsou pokládány za národní bohatství," napsal internetový týdeník Transitions o prodeji většiny akcií Laška belgickému koncernu Interbrew.

Vstup do unie je jedním z hlavních bodů programů všech stran, s výjimkou Slovinské národní strany, která má v dolní komoře parlamentu čtyři poslance z devadesáti. "Z hlediska dopadu na veřejnost je daleko významnější euroskepticismus části elit - hlavně ve společenských vědách," upozorňuje Ladislav Cabada, politolog ze Západočeské univerzity v Plzni. "Profilují se výrazně levicově a integraci do EU odmítají, protože se obávají tlaku nadnárodního kapitálu na národní politiku, což pokládají za hrozbu pro suverenitu a demokracii."

Hlavním slovinským euroskeptikem je ekonom a rektor Lublaňské univerzity Jože Mencinger. Unii vytýká, že nejdříve by se měla reformovat sama a Slovinsko by do ní mělo vstoupit až potom. "Členství v EU se ale nemůžeme vyhnout," připouští Mencinger.

Z vyjednávacích kapitol s EU zůstávají otevřené tři citlivé: regionální politika, zemědělská politika a rozpočet.

"Slovinsko udělalo v poslední době obrovský pokrok v soudnictví a v záležitostech vnitřní správy. Více úsilí by si zasloužila regionální politika," vytkl Slovincům Eric van der Linden. Slovinský hrubý národní produkt na hlavu je vyšší než 75 procent průměru unie, tudíž by země ztrácela nárok na podporu z regionálních fondů unie.

Jiný problém představuje zemědělství, které tvoří jen čtyři až pět procent HDP. Stát sice zemědělce již nyní dotuje, po vstupu do unie by se ale musel držet patnáctiprocentní hranice národních dotací a zároveň by dostával méně z Bruselu. Zemědělci by proto po vstupu měli méně než nyní.

Citlivý problém představují vztahy se sousedy - členy EU. S Itálií, kde žije početná slovinská menšina, se již většinu sporných bodů podařilo vyřešit.O poznání složitější jsou vztahy s Rakouskem, kde žije početná menšina v Korutansku, jehož hejtmanem je pravicový populista Jörg Haider. Ten prosazuje, aby Lublaň uznala existenci menšiny takzvaných Starorakušanů a aby Lublaň zrušila platnost poválečných dekretů revoluční komunistické vlády, které jsou podobné jako takzvané Benešovy dekrety v Česku. Haider i další rakouští politici také poukazují na jadernou elektrárnu Krško, která je podle jejich tvrzení nebezpečná tím, že stojí na seismicky aktivní půdě.

"Slovinsko od vstupu do EU mnoho neočekává, protože má například v porovnání s některými již členskými státy vyšší standard životní úrovně," říká Cabada. "Vstup by měl mít hlavně psychologický dopad - Slovinsko by se tím definitivně vyvázalo z Balkánu, od postjugoslávských republik."