Rýže geneticky obohacená o vitamin A míří do chudých zemí

Dvě velké biotechnologické firmy se vzdaly patentů na rýži, která může chránit chudé před řadou chorob včetně slepoty .

Když se Ingo Potrykus stal v roce 1980 profesorem švýcarského Federálního technologického institutu, nedalo mu spát pomyšlení na tři miliardy obyvatel Země, jejichž výživa závisí na rýži. Zejména ho trápil osud desetiny z nich; tito lidé trpí nedostatkem vitaminu A. V důsledku toho často oslepnou. Strádají přitom zejména děti. Rodina, v níž vyrůstají, je odkázána na rýži a kvůli chudobě si nemůže opatřit jinou potravu, která by sloužila jako zdroj zmíněného vitaminu. Potrykus vyrůstal ve válkou zničeném Německu a hlad mu jako dítěti rozhodně nebyl cizí. Jeho ideou bylo zavést do rýže takovou skupinu genů, která by vytvářela vitamin A v zrnech. S doktorem Peterem Beyerem, expertem na biologickou syntézu vitaminu A, zahájili příslušný projekt. Odborníci pod vedením obou vědců zavedli do genomu rýže několik genů, například geny z jistých bakterií a z narcisu. Na jaře 1999, kdy Ingo Potrykus oslavil své pětašedesátiny, se narodila geneticky modifikovaná "zlatá rýže" - rýže obsahující vitamin A nejen v zelených částech, ale i v endospermu semen, což je ona škrobnatá část, kterou jíme. Protože vitamin A má červenou barvu, je oloupaná rýže zlatožlutá. Odtud její pojmenování. Zdálo by se, že oba vědci dosáhli cíle: jejich rýže se zkříží s různými místními odrůdami a výslednou plodinu budou sít a sklízet na svých políčkách zemědělci v různých částech světa. Tak se odstraní hrůzné následky avitaminózy A. Ukázalo se však, že to zdaleka není tak jednoduché. Při vývoji zlaté rýže museli její autoři použít geny a postupy, které s velkými náklady vyvinuly a následně patentovaly jiné firmy. Praxe je taková, že jakmile se produkt získaný s pomocí patentované technologie začne používat komerčně, žádají firmy licenční poplatky. Tím by se kruh uzavřel: avitaminózu, která je důsledkem chudoby, nelze odstranit zlatou rýží, protože chudoba brání v jejím využití. Profesor Potrykus se však nevzdal. Začal jednat s majiteli patentů. Jistého kompromisu dosáhl s londýnskou firmou AstraZeneca PLC. Ta projevila ochotu vzdát se poplatků v těch případech, kdy by zlatá rýže byla užívána v chudých rozvojových zemích. Výměnou by firma získala právo prodávat zlatou rýži farmářům v bohatých státech. Zásadní zlom však nastal až letos počátkem srpna: hlavní držitel patentů na geny použité ve zlaté rýži - firma Monsanto - na zemědělské konferenci v Indii prohlásila, že se vzdává patentových práv spojených s geneticky modifikovanou zlatou rýží. Firma chce tímto rozhodnutím urychlit zavedení nového produktu. Profesor Potrykus doufá, že prohlášení Monsanta přiměje zbývající držitele patentů k podobnému kroku. Ale ani pak ještě není cesta pro zlatou rýži volná: rozvojové země budou muset pochopit, že nová plodina nepředstavuje riziko pro lidské zdraví ani pro životní prostředí.

Jaroslav Drobník, autor působí na Přírodovědecké fakultě UK