Rybáři do unie nechtějí. Bojíme se o práci, říkají

Rybáři do unie nechtějí. Bojíme se o práci, říkají

Většina Poláků dlouho váhala, zda jít k referendu o Evropské unii, rybáři a jejich ženy v městečku Kuťnica na pobřeží Baltu však měli jasno: do unie nechtějí. Jakmile skončila ranní mše, proud lidí směřoval z kostela do místní školy, kam před chvilkou z kostelních lavic doběhla i část volební komise. Kašubové, svérázná menšina na poloostrově Hel, který jako kosa vybíhá do Gdaňské zátoky, jsou stále zvyklí chodit ke každým volbám. V Kuťnici v sobotu hlasovala více než čtvrtina voličů a předseda místní volební komise si je jistý, že tady referendum určitě překoná práh platnosti. Skóre mezi stoupenci a odpůrci vstupu tady však může vypadat úplně jinak než v celé zemi. "Je přece třeba postarat se o budoucnost naší země," diví se otázce devatenáctiletá blondýnka Beata, která se chystá po prázdninách na studia. Ale na rozdíl od většiny svých vrstevníků naladěných "proevropsky" vzápětí dodává: "Volím 'ne', protože kdybychom do unie vstoupili, vše by se tu zhroutilo." Stovky místních rybářů prožívají těžké časy. Polská oceánská flotila - plující konzervárny, které lovily a hned zpracovávaly ryby po světových mořích - už zkrachovala, protože nedokázala držet krok s lépe vybavenou konkurencí a přísnějšími předpisy. Rybáři na baltském pobřeží ještě přežívají, ale perspektivy jsou čím dál horší. Pryč jsou "zlaté časy", kdy i za socialismu byli rybáři svými pány, bez starostí s odbytem, protože veškerý úlovek vždy vykoupila polostátní družstva. Teď však tresce hrozí vyhynutí, a tak ji chrání tříměsíční zákaz lovu. Až Polsko vstoupí do unie, doba hájení se prodlouží na šest měsíců. "Z unie nebude nic dobrého, náš rybolov zahyne. Připlují cizí lodě a vše vyloví, vyženou nás z moře. Jeden diktát, z Východu, jsme už zažili, teď přijde nový ze Západu, který stojí jen o náš trh, o nic jiného," obává se postarší muž, nesoucí nejběžnější místní příjmení Budzisz. Po čtyřech desetiletích dřiny na rybářských člunech pobírá penzi 600 zlotých (přibližně 4200 Kč), což je na místní poměry docela hodně, soukromí rybáři obvykle dostávají důchod mezi čtyřmi až pěti stovkami zlotých. "Ať raději vše zůstane tak, jak bylo dosud," prohlašuje. Soused, třicátník se shodným příjmením, si stěžuje, že právě přišel o práci, protože šéf pověsil rybaření na hřebík. "Pracoval jsem už i v Holandsku a ve Skotsku, ale tam všechno funguje jinak. Chytají alespoň 20 druhů ryb, u nás jen tresku, šproty a sledě. Klidně můžou rok zůstat doma, protože mají vyděláno, ale tady v Polsku musíme na moře vyplouvat pořád, abychom přežili. A ryby od nás kupují za nižší ceny."