Realizace zemědělské politiky jednoduše a rozumně? Příkladem je Polsko!

V dubnu roku 2015 jsme zveřejnili velmi zajímavý článek o zkušenostech členů ASZ Krnovska a Opavska z cesty do Polska. Jejich kolegové se s nimi podělili o řadu užitečných informací, z nichž je patrné, že aplikace Společné zemědělské politiky je možná se zcela odlišným přístupem, než je tomu u nás. Text rozebírá mimo jiné polský model omezení plateb největším subjektům, o němž se znovu začalo mluvit také u nás a nepochybně bude jedním z nejvýbušnějších témat již zahájeného vyjednávání pozic ke Společné zemědělské politice po roce 2020. Napadlo nás proto nyní článek v této souvislosti oprášit a znovu připomenout.

Polsko od r. 2015: Nad 300 ha bez přímých plateb

V posledním únorovém týdnu jsme s kolegy z ASZ Krnovsko-Opavsko a dalších regionů podnikli návštěvu u našich polských kolegů. Navštívili jsme několik soukromých farem a jednu obchodní společnost. Kromě našeho polského kolegy nám byla po celou dobu průvodkyní i pracovnice Slezského centra zemědělského poradenství (Śląski Ośrodek DORADZTWA Rolniczego – SODR), která nám vysvětlila základní strukturu zemědělské politiky v Polsku a popsala, čím se zabývá její centrum, což bylo pro nás první z mnoha překvapení.

SODR je státní instituce, která má pobočky v každém polském regionu, a na oblast o velikosti našeho okresu připadá osm zaměstnanců. Tito pracovníci bezplatně školí zemědělce a pomáhají jim s orientací v zemědělské politice, Cross Compliance, LPISu, integrované produkci, pořádají pro ně školení na odbornou způsobilost, vydávají měsíční časopis s aktuálními informacemi, zdarma za ně zpracují jednotnou žádost atd. Zjednodušeně řečeno mají za úkol polským rolníkům pomoci vyčerpat co nejvíce peněz. V Česku to někdy vypadá, že hlavním cílem SZIFu je spíše pravý opak.

Je zde vidět, že stát se snaží zemědělce na svou zodpovědnost provádět celou byrokracií s jejich podnikáním spojenou a pomoci jim v čerpání finančních prostředků. I když jsme všichni zastánci co nejmenšího státu, tak efektivita privátního poradenství v ČR je hodně sporná. Obrovská část prostředků na straně zemědělců i státu je spotřebována samotnou administrací žádostí nebo kontrolami poradenství a o tom, kdo má z poradenství nakonec větší profit - jestli poradce nebo příjemce, bychom mohli také polemizovat.

Našimi dalšími průvodci byli manželé Kretkovi z Krzanovic, kteří obdělávají 80 ha půdy, chovají 90 dojnic a s užitkovostí kolem 11 tisíc l mléka vyhrávají kontrolu užitkovosti v jejich regionu. Zaujali nás mimo jiné systémem pronájmu kompletní mléčnice (i s montáží) za 300 zlotých měsíčně od odběratele mléka. Pro zajímavost: V navštívené oblasti vypověděla mlékárna 25 % smlouvy státnímu zemědělskému podniku s produkcí 40 tisíc l mléka denně proto, aby neměl jeden velký dodavatel vůči mlékárně nebezpečně velkou tržní sílu a také aby nemuseli zrušit odběr od velkého množství menších farem, které by připravili o obživu.  Tento obchodní krok je v úplném protikladu s jednáním českých mlékáren.

Manželé Kretkovi s rodiči mají farmu v obci o 2000 obyvatelích, kde hospodaří ještě 30 dalších rolníků (20 z nich produkuje mléko), tzn., že konkurence je obrovská a ceny půdy se pohybují kolem 500 tis. Kč/ha. Faktem je, že bonita je zde velice vysoká, srovnatelná s cenou v ČR okolo 14,20 Kč/m2. Daň z nemovitostí jak jí známe v ČR, se v Polsku z orné půdy neplatí.

S bonitou půdy v Polsku souvisí i platba daně z příjmu (podatek rolny), jejíž platba je zde zcela jednoduchá dle vzorce:

Počet hektarů x koeficient dle úrodnosti půdy (0-2) x cena 2,5 q žita (dle statistického úřadu).

Samosprávy můžou cenu žita regulovat v případě relativně vysokých cen nebo živelných pohrom. Sociální a zdravotní pojištění se platí paušálně a dle výměry obděláváné půdy. Celkem měsíčně rolníci platí 150 - 500 zl dle velikosti farmy (min. sazba do 50 ha, max. nad 300 ha). Tento daňový systém je zcela geniální v tom, že zemědělec si je schopen svou daňovou povinnost vypočítat za pár minut a ví, že vše, co si vydělá navíc, mu zůstává bez dalších odvodů. Tím pádem je ochoten pěstovat i na pracovní sílu náročnější plodiny, u nichž dosáhne většího zisku. U takového daňového systému nastupuje i vedlejší národohospodářský význam, neboť takto motivovaní zemědělci vytvářejí dostatek zdrojů pro potravinářský průmysl. Kontrola placení daní je naprosto jednoduchá a nenáročná na pracovní sílu. Škoda jen, že v našem daňovém systému se neinspirujeme v úspěšných zemích, ale v zemědělsky i průmyslově nevýznamném Chorvatsku!

Nám představený systém placení daní byl pro nás až neuvěřitelný. Rolníkům nepřináší nejistoty jako u nás v případě mimořádných příjmů, připsání SAPSu v poledne na Silvestra  apod. Mimo to - dotace v Polsku nejsou předmětem daně z příjmu, a to ani u obchodních společností! Jejich majitelé jsou tak údajně spokojeni s hospodářským výsledkem nula, což znamená min. daně a celé dotace mají jako čistý zisk.

Systém příjmu jednotných žádostí je podobný našemu, stejně jako velikost plateb. Základní platba od roku 2015 je 110 eur/ha, podmínkou je registrace subjektu (u nás tolik diskutované IČ) a min. 1 ha plochy. V Polsku samozřejmě zavedli platbu na první hektary ve výši 40 eur/ha a dostává se od 3. do 30. ha. Co se týče greeningu, ten jsme vyhodnotili jako velmi podobný tomu v ČR, jak do velikosti platby (74 eur/ha), tak i do možností plnění podmínek. Platí pro farmy nad 15 ha a týká se 5 % výměry. Největším překvapením však pro nás bylo zjištění, že od roku 2015 je maximální výše přímých plateb 150 tis. eur na podnik, což v praxi znamená, že co je nad 300 ha, na to už žádné přímé platby nejsou a nebudou! Žádná degresivita 5 % jen v LFA, o které se v ČR tak hlasitě diskutuje. Také příplatek na skot o stáří 6 - 24 měsíců ve výši 70 eur za kus platí do výše 30 kusů. I příplatek na dojené krávy starší 24 měsíců ve výši 70 eur za kus se poskytuje opět do výše 30 kusů. U obou příplatků na hovězí je omezení, že na každý kus lze tuto dotaci čerpat maximálně dvakrát za život. Polská zemědělská politika tímto dává jasně najevo, že farmy, které mají 300 a více ha, jsou již natolik velké a silné, že žádné další podpory nepotřebují. Ale tímto ještě omezení velkých podniků nekončí, jak se dočtete dále.

Naším dalším hostitelem byla rodina Musiolová, hospodařící na 150 ha a chovající 170 dojnic. Tato farma živí tři rodiny dvou bratrů a jejich rodičů. Společně vybudovali na poli celou novou farmu s kravínem, halou a kompletní posklizňovou linkou (v Polsku tyto stavby na orné půdě nepodléhají vyjmutí z půdního fondu). Při vyprávění jsme se zarazili u tvrzení, proč nemohou žádat o dotace z nového PRV. Chovají totiž nad 170 DJ, přičemž díky této velikosti chovu jsou natolik bodově znevýhodněni, že prakticky nemají šanci na dotace dosáhnout. Nejvíce bodově zvýhodněni v PRV jsou žadatelé s 40-60 DJ.  Farmy nad 300 ha nemohou o dotaci v PRV žádat vůbec. Navíc farmy se už dnes nemohou rozdělit na menší, protože jako referenční období je brán rok 2011. Celý systém PRV je nastaven na maximální výši dotace pro jednotlivá programová období. V praxi to vypadá tak, že farmář mohl mezi lety 2007-2013 na modernizaci podniku vyčerpat max. 300 000 zl (na základě bodového hodnocení projektů v jednotlivých kolech), v období 2015-2020 může čerpat buď na stavby a technologie pro chov prasat ve výši 900 000 zl, příp. 500 000 zl pro modernizaci jiných chovů anebo 200 000 zl na ostatní investice (př. stroje). Ovšem ten, kdo už čerpal plný limit v prvním programovém období, na stroje nyní čerpat nemůže. Systém dotačního stropu pro PRV mj. pomáhá tomu, aby se dostaly prostředky i na rolníky, kteří nejsou až tak dobří v psaní projektů, což ale neznamená, že nejsou dobrými hospodáři. Mladý začínající je v PRV podpořen 100 tis. zl, z nichž 80 % jde zálohově předem.

Zajímavé bylo rovněž vyslechnout, jak funguje systém kontrol. Kontroly chodí ohlášeny pět dní předem a celkem mohou na farmě strávit maximálně osm dní ročně (platí pro všechny instituce vč. FÚ apod.). Pro tyto účely je vždy při příchodu zapsán do evidence kontroly datum a čas příchodů a následně i odchodů kontrolorů. Největší pravomoce má okresní veterinář. Registr zvířat, evidence krmiv, integrovaná produkce i ochrana rostlin, evidence hnojení a POR jsou podobné. Co se však v Polsku neřeší, je systém havarijních plánů, provozních řádů, ekologických újem a jiných českých byrokratických vymožeností.

Naši průvodci nám dále řekli, že v Polsku je 1353 tis. subjektů, které podaly jednotnou žádost o dotaci a z toho jen 800 podniků má více než 1000 ha. Jedním z takových podniků s výměrou 3000 ha je i společnost AGROMAX, kterou jsme rovněž navštívili. Chovají tam v nedávno dokončeném novém kravíně, dojírně a mléčnici přes 500 dojnic. Celá rekonstrukce proběhla zcela bez investičních dotací a podnik je velmi moderně vybaven ve všech směrech. Na přímý dotaz, zda se nebojí nového programového období, kde se budou muset téměř zcela obejít bez dotací, nám odpověděli, že se toho trochu obávají, ale že s jejich současnou vybaveností by to měli bez problému zvládnout...

Poslední zastávkou na naší cestě byla farma rodiny Jeremiášových v těsném sousedství česko-polské hranice, zabývající se pouze rostlinnou výrobou na 350 ha. Tato farma je opět vybavena špičkovou moderní technikou, kompletní posklizňovou linkou (sila na 1000 t, moderní sušička a čistička, mostní váha) a hlavně se před pěti lety rozhodli pro pěstování mrkve a petržele a jejich finální zpracování. K tomu slouží dvě nové haly s chlazením a kompletní technologie pro třídění, čištění a expedici (investice téměř milión eur, bez dotací). Prodávají hlavně do ČR.

 V rozhovoru s Jeremiášovými nás zaujala i skutečnost, že v každé cca třetí vesnici či městě se nachází zemědělská obchodní společnost různého založení. Jedná se buď o podniky jednotlivců nebo  různá sdružení samotných zemědělců v obchodní společnosti, někdy i se státní podporou. A potom si i malý rolník může vybrat, do kterého sila v průběhu žní odveze svou produkci.

Jsme si plně vědomi, že jsme navštívili ty větší a úspěšnější polské kolegy a rovněž, že struktura polského zemědělství stojí na menších hospodářstvích. Ale i přes tyto objektivní důvody pro nás největším překvapením zůstává nastavení státní zemědělské politiky, která sama zemědělce vede celým systémem, neprodukuje byrokracii nad rámec nařízený EU a hlavně - nestrachuje se o přežití velkých farem (myšleno nad 300 ha a 150 DJ). Dobře totiž ví,  že úspory a výhody z rozsahu tak velké výroby jsou již dostatečnou konkurenční výhodou. Myslíme si, že není potřeba prosazovat stejný model zemědělské a daňové politiky i u nás, ale v Polsku jsme jasně pochopili, co znamená skutečná podpora zemědělců a venkova. Na všech námi navštívených rodinných farmách se hospodařilo i za totality v původních výměrách 5 - 20 ha a je vidět, že i zde postupně dochází ke koncentraci výroby, kterou stát nemá zájem podporovat nad rozsah 300 ha.

I když to obecně známo není, polské zemědělství je jedno z nejkonkurenceschopnějších v rámci celé EU, a to i s handicapem nízké bonity v celorepublikovém měřítku. K tomuto stavu Polsku pomohlo maximální využití evropských podpor, efektivní daňový systém a obrovská produktivita vycházejí z rodinného způsobu hospodaření.

Ing. Richard Švidrnoch a Martin Tvarůžka, ASZ Krnovsko-Opavsko