Razantní přibývání rezistence braničnatky pšeničné

Rezistence skvrnitosti listů pšenice způsobené houbou Septoria tritici vůči strobilurinům nebyla až do roku 2001 prokázána. V roce 2002, kdy došlo k extrémně vysokému výskytu napadení, nereagovalo na aplikaci strobilurinu v nejvíce napadených zemích (Irsku a Velké Británii) 20 % zkoumaných vzorků (izolátů). V témže roce ukázaly výzkumy v Německu ještě nízký podíl (0,8 %) rezistentních izolátů, a to především na západním pobřeží Šlesvicko-Holštýnska. Znepokojivé výsledky byly zaznamenány v roce 2003: v Irsku a Velké Británii se rezistence objevila u více než 30 % a v Německu u 6 % zkoumaných izolátů. Na některých pozemcích v SRN bylo zjištěno až 70 % rezistentních rostlin.

Rezistence se vyskytla zejména v pobřežních oblastech na západě, oblastech pěstování pšenice na východě Holštýnska a v severním Meklenbursku-Pomořansku. Šíření rezistentních populací se uskutečňuje v menší míře větrem. Spíše se rezistence vyskytuje velmi heterogenně na jednotlivých pozemcích. Na lokalitách, kde je strobilurin pravidelně v rámci fungicidních postřiků aplikován, je nutné počítat s výrazným šířením. Intenzita napadení – závisející na počasí během roku, rozsahu pěstování vysoce náchylných odrůd, počtu ošetření a využívání kurativního účinku strobilurinu – má zásadní vliv na šíření rezistentních populací. V suchých oblastech s kontinentálním klimatem by však podle názoru odborníků měla účinnost strobilurinu zůstat ještě několik let zachována.