PUDNÍ FOND VE SVĚTLE ŘIDITELNOSTI

18.09.1998 | Odborné konference

PU DNÍ FOND VE SVĚTLE ŘIDITELNOSTI

AGRICULTURAL SOIL THROUGH THE PRISM OF CONTROLLABILITY

Petr Lebeda

Adresa autora:

Západočeská univerzita, Fakulta ekonomická v Chebu

Anotace:

Příspěvek se zabývá kategorií řiditelnosti. Rozumíme jí zpúsobilost objektu k efektivnímu řízení až samořízení. Na příkladu půdního fondu, coby řízeného objektu, a jeho aktuálního stavu, je možné posoudit řadu manažerských souvislostí. Naznačeny jsou některé prvky manažerské diagnózy, prevence i prognózy. Mají svoji cenu i v souvislosti s naší integrací do EU.

Summary:

The contribution deals with a category of controllability which we understand as object capability to effective managing even selfmanaging. It is possible to appreciate many managerial connexions on the example of agricultural soil as the controlled object and its actual state. There are suggested some elements of managerial diagnosis, prevention and prognosis. They are worth in connexion with our integration to EU.

Klíčová slova:

Řiditelnost, manažerská hodnota objektu, manažerská diagnóza, prevence a prognóza,

Keywords:

Controllability, Managerial value of object, Managerial diagnosis, prevention, prognosis

MOTTO:

“Do doby než budeme mít úrodnost půdního fondu pod kontrolou, nebude žádný zemědělský management dostatečně efektivní”.

ÚVOD

Příspěvek je zaměřen na rozvedení některých aktuálních souvislostí mezi půdním fondem a řízením. Jeho smyslem je ukázat na užitečnost manažerské optiky orientované na řízený objekt a z toho plynoucí co možná komplexní a průběžné hodnocení jeho rolí. Objekt řízení zatím, až na vyjímky podniku či jeho organizačních jednotek, zůstává stranou cílené pozornosti manažerské teorie i praxe. Přitom v zemědělské výrobě právě půda (a v živočišné výrobě stáj) jsou prvotními objekty zájmu manažerské veřejnosti.

Použita k tomu bude dosud nepříliš známá kategorie ř i d i t e l n o s t i. Pod jejím zorným úhlem totiž je půdní fond nejen nejvýznamnějším výrobním prostředkem zemědělské výroby (je na něm závislá i výroba živočišná), ale hlavně také nezastupitelným prostředkem či nástrojem jejího řízení. Je tomu tak proto, že v případě půdního fondu jde z manažerského hlediska primárně o to, poskytnout pěstované plodině komfort řízeného prostředí po celou dobu jejího růstu.

Důležitým argumentem je zde skutečnost, že progresivní provozní řízení má dnes, a hlavně do budoucna, především věcný, materiálový základ a složka personální je stále více a stále častěji už jen jeho doplňkem. Proto o tom, nakolik bude řízení efektivní, rozhodují neustále výrazněji kvality objektu a jeho prostředí. Navíc je optimalizace tohoto druhu spojena s mnohými multiplikačními efekty (v případě půdního fondu je to souvislost nejen třeba s nižšími náklady a vyššími výnosy, ale talé s jakostnějšími produkty, šetrností vůči podzemní vodě nebo okolní krajině, “sousedům” za našimi hranicemi apod.).

Dokladují to m.j. přesvědčivě podniky, které prošly úspěšně (protože po promyšlené přípravě, strukturální přeměně a nejednou i za velkých obětí, vč. finančních) “zeštíhlovací kůrou”. Ty nejsou teď dobré jen proto, že dokázaly snížit stavy svých pracovníků, ale především a hlavně proto, že je dnes už nepotřebují, že se i napříště již obejdou bez nich. Přistoupily na progresivní manažerskou filozofii, která usiluje ne o to, řídit jen více a lépe, ale neřídit pokud možno vůbec. Jak poznatky z ostatních odvětví v těchto případech ukazují, šlo o cílenou přestavbu podniků na nižší potřebu řízení. Cesta vedla přes osvojování si vysoce produktivních technologií, technologií spolehlivých a zejména potom materiálově, energeticky a pracovně maximálně úsporných. Dopracovaly se takových vlastností objektů, které umožnily prostřednictvím nových struktur spolehlivě minimalizovat veškerou práci, včetně té řídící. Podniky se tak staly snáze řiditelnými. Je třeba podtrhnout, že řiditelnost zde není samoúčelem, ale ekvivalentem spolehlivosti a efektivnosti výroby. Takový stav pak provozu umož|ňuje obejít se napříště bez fenomenu zatím všudypřítomné berličky, zvané management.

Nabízí se termín m a n a ž e r s k á k v a l i t a o b j e k t u , coby označení, pro účinné, nicméně snadné řízení a předvídatelné chování řízeného objektu, který potom klade na jeho vedoucí přiměřené fyzické a psychické nároky. Nepochybně bude časem patřit mezi životní hodnoty budoucího věku. Tyto kvality lze charakterizovat kvantifikací právě těch vlastností, které umožňují řiditelnost toho kterého objektu, a tedy jeho způsobilost k efektivnímu řízení. Manažerské kvality objektu mají svoji praktickou cenu, např. pro začínající pracovníky (absolventy) , při změně zaměstnánní apod.

Nutně to vždy neznamená jen ideální stav. Přinejmenším lze však s ním spojovat reálnou d o s a ž i t e l n o s t takového stavu. V opačném případě je nevyhnutelné objekt do stavu řiditelnosti nejdříve přivést. Obvykle je to však spojeno s vícenáklady, víceprácemi a také efekt není vždy bezprostřední, neboť s ohledem na povahu objektu a jeho primárních pochodů, je třeba počítat s větší nebo menší časovou prodlevou. Některé objekty nejenže nejsou (efektivně) řiditelné, ale ani dodatečně je už do stavu řiditelnosti nelze žádnými známými či přípustnými kroky dostat. Jsou totiž zpravidla již (nejčastěji věcně, fyzicky) za p r á h e m ř i d i t e l n o s t i.

V případě půdního fondu jsou možnou ilustrací, vedle jiných vlastností patřících do kategorie řiditelnosti, i údaje o výsledcích agrochemických rozborů půd. Je užitečné např. vědět že, za jinak stejných podmínek, je třeba na orné půdě (v závislosti na půdním druhu) potřebná zásoba:

- u fosforu 95 - 130 mg/kg

- u draslíku 150 - 400 mg/kg

- u hořčíku 120 - 310 mg/ kg

- půdní reakce 5,6 - 6,5 pH

- hodnota K/Mg 3,2 apod.

Svá prahová kriteria, jak známo, mají i další chemické, fyzikální a biologické vlastnosti, které se sledují v pedologii, ochrané rostlin apod.

Dnešní téma - půda - je tedy dobrým příkladem, jak si zmíněné i další souvislosti přiblížit. Dá rovněž vyniknout významné a dosud vesměs opomíjené skutečnosti a totiž, že předvojem managementu jsou nejen příslušné znalosti, a tedy vzdělání, ale také jejich institucionalizace, tedy agrochemici, šlechtitelé, pěstitelé, krajináři či meteorologové, stejně jako konstruktéři, projektanti nebo výrobci technologií. Vynechat však nelze ani státní správu a politiky. Pokazí -li oni něco už na začátku na společném “stroji”, potom pád onoho pověstného “domina” provozní management bez následků už nezastaví.

ORIENTAČNĚ O ŘIDITELNOSTI

Řiditelnost je v obecné poloze kategorií zabývající se vlastnostmi, které má objekt našeho zájmu mít, aby byl způsobilý k řízení, resp. k (co možná přirozenému) samořízení. U jejího zrodu (definovaném dosud jen na lineárních systémech) byl v 60 letech v USA R.E. KALMAN. V interpretaci prof. HRUŠÁKA (z naší Fakulty aplikovaných věd) jde řiditelnosti především o to, za jakých okolností (a zda vůbec) může být daný systém převeden z libovolného počátečního stavu do stavu konečného, v konečném čase a pomocí nějakého přípustného řešení. Stěžejní je zde otázka dosažitelnosti takového stavu. Současně je zdůrazňována z toho vyplývající skutečnost, kterou si vesměs neuvědomujeme, a totiž, že řiditelnost není vždy samozřejmostí, že zcela objektivně, a bohužel běžně, existují i podniky (a i jiné objekty našeho zájmu), které jsou neřidilelné, či častěji, jen omezeně, resp. neefektivně řiditelné.

Ukázalo se nám, že řiditelnost v provozním managementu má 2 praktické formy:

1) o b j e k t o v o u (ŘO), zabývající se způsobilostí sledovaného objektu a jeho částí. Zde je klíčovým momentem jeho schopnost r e a g o v a t na žádoucí vstupy. Limitujícími faktory jsou zde hlavně a především p ř í r o d n í z á k o n i t o s t i a ty nejsou dosažitelné mocí ani žádnými jinými jejími deriváty. Rozhodující úlohu tady hrají primární (bazální) pochody, které patří k podstatě probíhajících procesů. V případě půdního fondu potom hlavně primární pochody fyzikální, chemické a biologické povahy.

Vedoucí pracovníci či manažerští konzultanti zde mohou rovněž ocenit další prostor i nové příležitosti, kterých se jim touto cestou dostává (svého naplnění zde dochází např. princip ekvifinality).

Vzpomeneme 3 takové, v managementu zatím ne zcela tradiční možnosti, které objektová řiditelnost nabízí :

a) lze od ni odvodit základ pro d i a g n ó z u poruch v řízení daného objektu

b) je východiskem pro stanovení manažerské p r e v e n c e

c) pomáhá při p ř e d p o v ě d í ch důležitých pro vývoj budoucího řízení

Úvahy tohoto druhu se zdají být vždy třístupňové:

aa) analýza primárních pochodů

bb) odvození dopadů do pracovních procesů

cc) stanovení změn v oblasti řídící práce (kvalitativních i kvantitativních)

V této souvislosti je potřebné podotknout, že logickou podmínkou je v takovém případě spolupráce s příslušným specialistou a tedy i týmová práce.

Lze předpokládat, že v budoucnu se tento druh spolupráce stane pravidlem a nikoliv takovou formalitou jako dosud.

2) jde o formu s y s t é m o v é řiditelnosti (ŘS), která se zabývá způsobilostí příslušnéhoho řídícího systému (podnikového, regionálního, výrobkového apod.). Ten potom (spolu s již zmíněným objektem) zahrnuje subsystémy:

a) cílů

b) objektu

c) prostředí

d) řídícího subjektu

Zde je klíčovým požadavkem vstupy p o s k y t n u t. V tomto případě jsou určujícím prvkem f i n a n č n í z d r o j e. Rozhodují o místě, způsobu i čase, v nichž budou potřebné vstupy poskytnuty.

Důvodem k takovému celostnímu pojetí je mimo jiné především fakt, že ani ten největší objekt si k efektivnímu řízení sám nevystačí, neboť je i on závislý na svém prostředí. Také platí, že v zájmu efektivního řízení daného systému je nezbytné rozložit rovnoměrně (samo)řídící úlohy i mezi jeho jednotlivé složky či subsystémy apod.

Nastat mohou potom 4 varianty:

1) dobrý ŘO - dobrý ŘS

2) dobrý ŘO - špatný ŘS

3) špatný ŘO - dobrý ŘS

4) špatný ŘO - špatný ŘS

(Ukazuje se, že u půdy je aktuální právě varianta poslední)

FAKTA O PU DNÍM FONDU

V jakém stavu jsou (na př. u výživy rostlin) vlastnosti důležité pro řízení primárních pochodů probíhajících v půdě.

Z posledních srovnání, která publikoval např. MEZULIÁNIK (1997), je u nás patrný přicházející kolaps půdní úrodnosti. Spotřeba průmyslových hnojiv se pohybovala na úrovni 30% roku 1989, u vápenatých hnojiv je to ještě svízelnější - necelých 10%. Dostáváme se tak na úroveň spotřeby č.ž. 82 kg/ha z.p., zatímco třeba Rakousko má spotřebu 191 kg, SRN 259 kg (to už spolu s bývalou NDR), Francie 278kg, Holandsko dokonce 530kg/ha. I Maďarsko má větší spotřebu než my, o více než 50% - 129 kg/ha. Přitom minimální odhad (bez dávek potřebnách k dosycení deficitního sorbčního komplexu !) je u nás do roku 2000 135 kg č.ž./ha z.p.

Úplnnější a přesnější by bylo porovnání zásob živin v půdě. Podle loňských výsledků Kontroly úrodnosti půdy (KÚP), t.j. výsledků 1. poloviny posledního cyklu, je prokazatelná podvýživa již u fosforu a drasla. Podíl půd s nízkým a velmi nízkým obsahem těchto živin je na orné půdě již 25,8 %, resp. 11,9 %. Podstatně závažnější je situace u speciálních plodin. Např. u fosforu je deficitních 48,7 % vinic, 41,8 % intenzivních sadů a 41,5 % chmelnic.

S problémem úrodnosti bezprostředně souvisí i pokles stavů v živočišné výrobě. Současná intenzita 0,46 DJ/ha potom znamená přesně 50% krytí potřeby organických látek v půdě (RICHTER 1997).

Srovnatelné údaje se zeměmi EU k dispozici nejsou. Podle dostupných informací je tomu tak proto, že zde dosud k metodicky jednotným a plošným analýzám dosud nedošly.

Živiny jsou ale jen jedním ze subsystémů. Není zde prostor alespoň pro podobné, elementární charakteristiky zbývajících subsystémů, tedy fyzikálního a biologického, není čas zabývat se determinanty přírodního a společenského prostředí. Nemáme tak možnost snášet argumenty o stavu a důsledcích zamokření (vyplývající m.j. ze současného stavu stavu melioračních zařízení, jeho koster, hlavníků, propustí apod. a třeba i závlah), ale též o stavu krajiny, a proto také o erozích, povodních, sesuvech půdy nebo skalních masivů atd. Stejně tak nelze rozvádět fakta o nárůstech až kalamitách plevelů, škůdců a nemocí rostlin.

Nicméně i tak je zřejmé, že pro půdní fond u nás je charakteristická dlouhá řada diskrepancí. Jsou prvotní příčinou toho, že zemědělské podniky nemají tyto pochody pod kontrolou. Jinými slovy, že půdní fond není v současné době efektivně řiditelný. Ani snížený přísun živin např. se k rostlinám nedostane, protože je blokován v nerozpustných sloučeninách, a ani takto snížená produkce není konečná, protože je krácena pleveli, chorobami a škůdci. Promítá se to proto nejen ve výnosové nedostatečnosti a nestabilitě i vysoké nákladovosti, ale také v enormní spotřebě práce, včetně té řídící a její fyzické a pychické náročnosti. Mohli bychom zde, zcela oprávněně, mluvit o “negativní” synergii řiditelnosti. Ta má potom za následek taková dosud nevídaná rozhodovací dilemata, jako zda vůbec stojí za to sklízet pleveli zamořený a i jinak zdevastovaný pozemek či nikoliv (a často už se skutečně také nesklízí), ba dokonce, zda jej napříště ještě obdělávat nebo již ne.

Předcházet takovým situacím, jak je zřejmé, nelze akčním či operativním zásahem. Prevence je tak vždy součástí systému, resp. jeho manažerského životního cyklu (LEBEDA 1998).

POKUS O MANAŽERSKOU PROGNÓZU

Z předchozích závěrů lze potom usuzovat, že:

1) obnova půdní úrodnosti není reálná jen z pozice manažerů podniků prvovýroby, ale jedná se již o úlohu celospolečenskou. Je tomu tak proto, že řešení prostřednictvím koncových fází (které stejně z finančních důvodů neumíme zajistit), a na kterých přesto stále stavíme (hnojiva, herbicidy atp.), lze do budoucna považovat za nepostačující a překonané.

2) Nezbytný je i v případě záchrany úrodnosti půdního fondu systémový přístup. Začíná definováním smyslu a cílů zemědělské výroby (vč. např. profilu výroby, coby východiska pro obnovení osevních postupů) a pokračující přes samotný půdní fond k portfoliu relevantního prostředí a posléze i k úkolům státní správy.

3) Z povahy pochodů, které v půdě probíhají je zřejmé, že i tak nastolení půdní úrodnosti bude dlouhodobá záležitost, která přesáhne i v ideálním případě horizont 10 let. Nelze ji, z povahy věci, příliš urychlit (zato opožděnou reakcí či chybnými zásahy je možné ji ještě výrazněji oddálit).

4) Vklady do půdy, a tedy do její řiditelnosti neklesnou, ale naopak porostou (půjde-li vše dobře). Místo nákladů budeme spíše hovořit o investicích. Dlouhodobě se proto bude situace odrážet i v cenách a naší omezené konkurenceschopnosti.

5) Po tuto dobu bude i nadále pokračovat výnosová variabilita a hlavně pracovní improvizace. Počty vedoucích (a určitě i bez ohledu na řídící rozpětí) se proto nezmění, stejně jako jejich fyzické a psychické vypětí. Ve sféře služeb lze očekávat potřebu nárůstu vedoucích i specialistů.

VNĚJŠÍ SOUVISLOSTI

Za popsaných okolností budeme při nezměněném přístupu požadavky kladené na nás Evropskou unií jen obtížně naplňovat. Bezpečně to bude platit pro první léta integrace. Svědčí o tom mimo jakoukoliv pochybnost i závěry a požadavky z posledního zasedání Evropské rady, konaného v polovině června t.r. v Cardifu. Priority Rakouska definované v souvislosti s převzetím předsednické funkce zřetelně a jednoznačně akcentují jako reformní cíl také konkurenceschopnou a multifunkční zemědělskou výrobu. Půdní fond, který neohrožuje své okolí a je zároveň stabilní, a vůči svému prostředí relativně nazávislý, a současně produktivní, je zde základem. Snad z toho plynoucí poznání, že v organizovaném, byť otevřeném světě, už neexistuje rádoby dílčí, nacioální problém (ani u zemědělců), protože společné vždy přerůstá do roviny mezinárodně politické, bude pro nás mít (i přes všechny obtíže) přece jen užitečné dopady. Ty nejcennější bude třeba spojovat s nezbytnými finančními zdroji. Je to příležitost z rodu těch, které nelze nevyužít.