Pronásledovaná, třebas užitečná

Zima pomalu končí. Ve vzduchu už je to tajemné, nepostižitelné, to jarní. Nad lesem se objevuje silueta středně velkého dravce. Velká, široká křídla spolu s krátkým rýdovákem nasvědčují, že jde spíše o "plachtaře" než o "stíhače". Není pochyb, nad hlavou máme káně lesní. Pomalu, skoro se dá říci těžkopádně, mává křídly a zvolna nabírá výšku. A pak se objevuje druhá taková silueta. Je slyšet jakoby kvílivé "Hijéééé" a oba partneři se mění málem v tečky, jak stálým kroužením stoupají do výše. Vtom najednou jeden z nich střemhlav padá, oblouk a znovu nabírá výšku. A znovu to vše opakuje, Pak totéž provádí druhý. Jsme svědky káního pozdravu jaru, jejich milostnému ceremoniálu, vrcholícího intimním aktem v blízkosti hnízda. Poblíž kroužícího páru se objevuje další kání silueta a krouží spolu s nimi. Člověku se mimoděk vnucuje představa o manželském trojúhelníku, ale skutečná příčina je prozaičtější: jde jen o souseda, který si přišel s našimi manžely objasnit odkud až pokud je to čí.

Spolu s poštolkou patří káně lesní mezi naše nejběžnější dravce. Její dřívější název - myšilov - vyjadřoval výstižně hlavní součást jejího jídelníčku. Z devadesáti procent jej tvoří drobní hlodavci - myši, hraboši. Kvůli nim dlouze krouží na obloze, třepotá se na místě, vykračuje zvolna po zemi, nebo trpělivě čeká na kopce sena či na větvi stromu. Větší početnost kání na jednom místě, například v zimních měsících na strništi, svědčí o tom, že tato místa jsou hojně obydlená hraboši. Bohužel, právě takováto kání soustředění často slouží jako důkaz o jejich přemnožení. Jen v době nouze nebo krmení mladých může zaútočit i na mláďata některých ptáků. Ale i tak jde spíše o výjimečnou záležitost. Fotografoval jsem například kání hnízdo v bezprostřední blízkosti bažantnice. I přes tu snadnou dostupnost neopatrných bažantích kuřat, dávaly káně přednost hrabošům. A jak vypaseným! Čert ví, kam je létaly lovit, protože nikde kolem takový hraboší ráj nebyl.

Káně také velmi ráda vyhledává mršiny. Spousta auty zabitých zvířat je tedy tou příčinou, proč se kolem silnic káně tak často vyskytují. Může být pozorována na mrtvém zajíci či bažantím kohoutovi. Ale to neznamená, že je ulovila. To bychom pak mohli tvrdit, že loví i srnce, psy, ovce nebo koně, protože na jejich mršinách byly káně pozorovány rovněž nebo zbytky z těchto zvířat byly nalezeny v káních žaludcích. Vezme za vděk i hmyzem, žábou či hadem. Lovecké vybavení káně - krátká široká křídla, široký ocas, nepříliš mohutný zobák, krátké pařáty na krátkých silných stojácích - ji ani lovit větší kořist neumožňují. Přesto se ale najde stále dost lidí, kteří jsou o její škodlivosti přesvědčeni. Svědčí o tom každoroční vysoký počet žádostí o výjimku a povolení k odstřelu kání.

Na rozdíl od poštolky se tedy káně velké oblibě u lidí netěší. Domnívám se (a nebudu určitě sám), že je to škoda. Pro ilustraci pár čísel k zamyšlení. Jedna káně zahubí ročně kolem 2000 hrabošů. Vezmeme-li v úvahu jejich obrovskou populační dynamiku a škody, které napáchají, pak lze stanovit hodnotu jedné káně v zemědělsky obhospodařované krajině na víc jak sto tisíc korun. Tam, kde si prospěšnost káně pro zemědělskou výrobu uvědomili, vycházejí jí vstříc tím, že stavějí na vhodných místech tzv. berličky, nebo chrání hnízdní stromy a remízky. U nás se často hovoří o přemnožení kání. Tak opět pár čísel. Podle posledních výzkumů a sčítání je hustota kání populace u nás v průměru 15 párů na 100 km2. V Porýní v Německu je to 29 párů a v Dánsku dokonce 39 párů. Přitom ji za přemnoženou nepovažují, naopak velice pečlivě ji chrání. A nejen ji. V Holandsku kupříkladu jsou vypláceny odměny tomu, kdo nechá na svém pozemku vyhnízdit jestřába.

U nás počet střelených kání převyšuje jejich roční přírůstek. "Naštěstí" se střílí hlavně v zimě a předjaří, takže jsou to káně ze severských populací, které u nás zimují. Naše jsou v té době jižněji, tudíž množství našich kání zůstává přibližně stejné. Severští sousedé, kteří si káně pečlivě chrání, z nás proto velkou radost nemají.

Káně je pták robustní až zavalité postavy. Její zbarvení je velmi proměnlivé v různých akordech tmavo a světle hnědé. Někteří jedinci jsou úplně tmaví, jiní zcela světlí a mohou to být i sourozenci. Kání let je pomalý, vznášivý. Ráda krouží bez jediného hnutí křídel. Vyhlíží si tak nejen kořist, ale označuje i svůj revír. Kroužení bývá zvukově doplněno o kvílivě znějící "Hijééééé".

Své hnízdo si staví kání pár zpravidla v přeslenu větví stromu, blízko u kmene a je mu po řadu let věrný. Sem snáší samice po svatebních letech v dubnu 1 až 6 namodralých šedě a rudohnědě skvrnitých vajec, na nichž 33 až 35 dní sedí. Zahřívání obstarává především ona. Samec ji střídá jen zřídka a na krátkou dobu. Počet vajec a posléze vyvedených mláďat závisí na počtu hrabošů. Množství predátorů (tvorů živících se jinými) je odvislé od množství kořisti, nikoliv naopak. U kání jako regulační mechanismus funguje tzv. "hormonální stimulace" - v době populačního nárůstu hrabošů je v jejich krvi více pohlavních hormonů, které způsobují u kání větší snůšky. Naopak, je-li hrabošů nedostatek, mají káně mládě jedno nebo nezahnízdí vůbec nebo mezi sourozenci dochází k tomu, že silnější mládě zabije slabší. Celkově podléhá nová kání populace dosti vysoké mortalitě. První rok přežije sotva jedna třetina mláďat. Po vyvedení jsou mláďata ještě další skoro tři měsíce rodiči krmena a učena dovednostem života.

Když byli v českých zemích vyhubení orli, sokoli, luňáci a silně prořídly stavy jestřábů, zůstala káně jako poslední hojnější z větších dravců a podobně jako kdysi koza bývala krávou chudých, je i ona nyní "orlem" v naší industriální zchudlé přírodě. Tělesnou mohutností, majestátním kroužením a letovou siluetou orly silně připomíná. Doufejme, že je jinak ve smutném osudu nebude následovat a nestane se na obloze stejnou vzácností.

Josef Ptáček