PROJEVY MODERNITY VE VLASTNICTVÍ PŮDY

The aspects of modernity in landownership

Helena Hudečková, Michal Lošťák

Adresa autorů:

katedra humanitních věd, PEF, ČZU Praha, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6

Anotace:

Jedním z typických rysů moderní společnosti je separace prostoru a lokality. Místo, kde se něco děje (lokalita) není totožné s celým prostorem, v němž existujeme. Lokalita tak není totožná s prostorem lidských aktivit, jak tomu bylo v tradiční společnosti, ale stala se pouze malou částí celého globálního prostoru. Tak může být dění v konkrétních lokalitách ovlivňováno událostmi, jevy či procesy odehrávajícími se až tisíce kilometrů daleko. Pro tuto skutečnost se vžil pojem globalizace. Tento článek hodlá ukázat, jak se znak modernity, který svého vrcholu dosáhl právě s rozmachem globalizace - separace prostoru a lokality a jejich znovuspojování v nových formách - projevuje v případě vlastnictví půdy. Půdou, která je vždy lokálně zakotvena, nelze, na rozdíl od globálního kapitálu a investicí, pohybovat. Není-li mobilní půda, jsou mobilní její vlastníci, kteří často žijí v prostoru mnoho kilometrů od lokality, kde mají své pozemky. Tak se o lokalitách rozhoduje v prostoru, který značně přesahuje hranice, v nichž existují konkrétní pozemky (ať již jde o rozhodování vlastníků žijících mimo lokality, kde vlastní půdu, nebo o rozhodování zákonodárců o zákonech týkajících se půdy). Článek přibližuje na konkrétních výsledcích sociologického výzkumu postoje a jednání vlastníků půdy, kteří jsou v prostoru odděleném od místa, kde se nacházejí jejich pozemky. Zároveň je v něm naznačena problematika spojená s rozhodováním o půdě zákonodárci, kteří rovněž nepatří do mikrosvěta vlastníků půdy v konkrétních lokalitách, ale žijí mimo něj v národním prostoru. Článek přibližuje možné typy vlastníků včetně jejich jednání vyplývajícího z různé míry zakořeněnosti do lokality, a to i s úvahami o možných dopadech jejich jednání na budoucí podobu českého zemědělství a venkova.

Summary:

One of typical features of modern society is the separation of the space and the locality. The place of events (locality) is not any more identical with entire space where we exist in. The locality is not identical with the space of human activities as it was typical for traditional societies. The locality became only a small part of global space. Therefore the events in localities can be influenced by events taking place many miles away from the locality. A term globalization is used to characterize this situation. This paper aims to outline how the feature of modernity - the separation of space and locality and their rejoining in new forms - looks in the case of land ownership. Land which is always locally anchored cannot be, as compared to global capital and investments, moved from one place to another. If land is not mobile, its owners are. Often they live many kilometers from the locality where they own their fields. Therefore the decisions about the localities are done in the space which exceeds the borders in which concrete fields exist. Through concrete results of sociological research, the papers indicates the attitudes and behaviour of land owners who are separated in the space from the locality of their fields as compared to those who are living in the localities of their fields.

Klíčová slova:

Vlastníci půdy, modernita, prostor, lokalita, jednání nehospodařících vlastníků půdy

Key words:

Land owners, modernity, space, locality, behaviour of non-farming land owners

Úvod - zemědělství, prostor a lokalita

Zemědělství, které ve svém historickém vývoji prošlo řadou podob, je dnes utvářeno charakteristickým rysem modernity, tak jak jej uvádí Giddens (1998), a to separací prostoru a lokality a jejich znovuspojováním v nových formách. Zemědělství je však “geneticky” (tradičně) spjato s určitou lokalitou chápanou jako místo dění, protože je možno jej provozovat pouze tam, kde jsou pro tuto aktivitu podmínky (jedná se především o půdu, i když dnes je již známa řada případů zemědělských výrob provozovaných bez půdy - např. živočišná produkce továrního typu). Půdu jako nezbytnou podmínku řady zemědělských aktivit nelze z lokalit vyvázat a přemístit, jako ostatní kapitál, do jiné lokality v prostoru. U společností založených na sběračství, pastevectví či tradiční podobě zemědělství, souzní, jak dokazují antropologové (např. Lévi-Strauss 1996:206) i historici (např. Gurevič 1978), prostor a lokalita. Zjednodušeně řečeno, prostor pro tradičního zemědělce končil tam, kde končila lokalita (jeho pozemky), za jejíž hranice nevycházel (popř. vycházel velice omezeně). Tato zakletost rolníka v prostoru totožném s lokalitou své půdy je přítomna i v Bláhově (1925:126) ideál typu rolníka, který je charakteristický svou zemitostí: “Z této selské zemitosti, jež sedláka připoutává k půdě, jak tomu není v žádném jiném povolání, jež tak výrazně určuje jeho tělesný habitus, způsob jeho bydlení i povahu jeho práce, ale jež ho na druhé straně činí soběstačným, v jistém technickém a pracovním smyslu individualistou, vyrůstá všechen ostatní poměr sedlákův k člověku a světu. Je jí podmíněn jeho život duševní i mravní i jeho vztahy společenské”.

Jsou-li konkrétní zemědělské aktivity stále ještě vázány na určité lokality, a to na místa, kde se nachází zemědělská půda, potom vlastníci půdy jsou v moderní společnosti často vyvazováni z lokalit, kde mají své pozemky. Vzestup modernity tak separuje v případě zemědělství (a nejen v něm) prostor od lokality, a to “tím, že podporuje vztahy mezi ,nepřítomnými druhými, kteří jsou místně vzdáleni od situací bezprostřední interakce, ... místa dění jsou zcela prostoupena a formována sociálními vlivy, které jsou od nich značně vzdáleny” (Giddens 1998:25). Ono vyvazování vlastníků z lokalit se děje díky Polanyim (1967: 130-131) popsané komoditizaci člověka (ve formě pracovní síly) a přírody (ve formě trhu s půdou). Celý tento proces vede k nové podobě celé společnosti (mluví se o globalizaci) a samozřejmě se odráží i na podobě konkrétních lokalit.

Metodický přístup

Následující řádky budou vycházet z údajů z konkrétního výzkumu prováděného v rámci OSI/HESP No. 1208/1997: Institutional Change in Czech Agriculture: The Behaviour of Non-Farming Landowners. Jejich cílem bude ukázat některé z podob modernity v oblasti vlastnictví půdy, a to konkrétně separaci lokality a prostoru v moderní společnosti, a jejich znovuspojování, kdy místa dění - tj. konkrétní lokality s pozemky - jsou ovlivňovány aktéry působícími v prostoru mnoho kilometrů od těchto oblastí. Tohoto cíle se autoři článku pokusí dosáhnout sledováním některých aspektů chování nehospodařících vlastníků půdy, kteří nežijí v lokalitách, kde vlastní své pozemky (představitelé modernity) a srovnáním jejich chování s chováním vlastníků, kteří žijí v místě, kde vlastní své pozemky (lidé, u nichž lze očekávat vzhledem k prostorovému spojení se svými pozemky určité znaky tradicionality či rurality, jak ji ukázal na svém ideál typu rolníka již zmíněný Bláha). Tím se článek pokusí ukázat, zda existuje rozdíl mezi chováním vlastníků žijících v místě, kde mají své pozemky (hypoteticky o nich předpokládáme, že jsou víc zatíženi ruralitou) a vlastníků žijících vzdáleně od svých pozemků (předpokládáme, že jsou představiteli modernity díky své separaci v prostoru od lokality).

I když výzkum probíhal v několika fázích, pro potřeby tohoto článku budou využity pouze dvě z nich. První, která nebude v centru pozornosti tohoto článku a bude pouze využita jako podpůrná součást pro některá tvrzení a závěry, byla zaměřena na dokumentaci obecných “pravidel hry” (institucí), v nichž probíhá jednání nehospodařících vlastníků půdy. V této souvislosti se především jednalo o postižení formálních institucí, jež utvářejí určitá pravidla regulující chování vlastníků půdy. Na tuto práci navazovala druhá etapa výzkumu, a to terénní šetření kvalitativního charakteru spočívajícího ve více než čtrnáctidenních pobytech ve třech lokalitách, které označujeme Filipov, Rodákov a Lhota. Během nich jsme vedli nestandardizované rozhovory s představiteli zemědělských podniků i s vybranými vlastníky půdy a studovali lokální dokumenty. V této fázi výzkumu jsme mohli detailněji postihnout především neformalizované instituce, které jednak regulují jednání v konkrétních lokalitách nehospodařících vlastníků půdy, a jednak jsou v těchto lokalitách utvářeny. Tato část výzkumu byla následně prodloužena dotazníkovým šetření mezi nehospodařícími vlastníky půdy, jejichž pozemky se nacházejí ve zmíněných lokalitách. Výsledky z druhé a především třetí části budou tvořit hlavní náplň tohoto článku.

Ve sledovaných obcích byly sledovány následující zemědělské podniky, kterým pronajímaly své pozemky následující počty vlastníků (ty sloužily k určení velikosti dotazovaného vzorku), od nichž jsme obdrželi následující procenta navrácených dotazníků:

Lhota:zemědělské družstvo (831 ha, 163 drobní vlastníci půdy), působící až od dubna 1993. Hospodařilo v nejhorších přírodních podmínkách ze všech sledovaných (v nadmořské výšce kolem 600 m). Po dvou letech činnosti se začalo potýkat s vážnými ekonomickými problémy, neplatilo nájemné a koncem roku 1998 ukončilo činnost. Hospodaření převzala velká akciová společnost se sídlem cca 50 km vzdáleným, operující na cca 13 tis. ha půdy a mající rozsáhlé nezemědělské aktivity. Cena nájemného stanovená družstvem - 50 Kč za 1 ha pole, 20 Kč za 1 ha louky.

Ze 162 rozeslaných dotazníků jsme získali zpět 65 (návratnost 40,2%).

Rodákov:zemědělské družstvo (2732 ha, 1098 drobných vlastníků půdy) působící od konce roku 1992. Hospodaří v relativně průměrných přírodních podmínkách (v nadmořské výšce cca 350-400 m). Po čtyřech letech činnosti začíná tvořit zisk, zvyšuje cenu nájemného a jeho perspektivním záměrem je dosáhnout až 5 tis. ha obhospodařované půdy. Stanovená výše nájemného se zvyšovala ze 150 na 250 Kč s perspektivou dalšího zvýšení.

Z 549 rozeslaných dotazníků jsme získali zpět 137 (návratnost 23,9%). Z nich jsme vzhledem k neúplnosti vyřadili 6, proto konečný zpracovávaný soubor představoval 131 respondent.

Filipov: (a) zemědělské družstvo (1487 ha, 479 drobných vlastníků půdy) působící od konce roku 1992. Hospodaří v relativně nejlepších přírodních podmínkách z námi sledovaných subjektů (v nadmořské výšce cca 260 m). Po dvou letech činnosti se ekonomická situace družstva stabilizovala, v jeho záměrech je další zvyšování ceny nájemného za půdu. Od roku 1995 odkupuje od vlastníků majetkové podíly na bázi smlouvy. Družstevní formu nepovažuje za perspektivní z hlediska podnikání. Je si vědomo skutečnosti, že kdo získá státní půdu jejím odkupem, stane se v tomto kraji silným konkurentem.

Z 240 rozeslaných dotazníků jsme získali zpět 70 (návratnost 29,1%). Z nich jsme vzhledem k neúplnosti vyřadili 5, proto konečný zpracovávaný soubor představuje 65 respondentů.

(b) Statek, a. s. (2803 ha, 403 drobní vlastníci, velký vlastník Pozemkový fond ) působící od konce roku 1992. Hospodaří ve stejných přírodních podmínkách a také jeho ekonomická situace je obdobná družstvu. Nájemné je placeno ve stejné výši jako v družstvu. Problémem je hospodaření na státní půdě a nedostatečný kapitál pro její nákup za tržní cenu. Majoritním vlastníkem je společnost se sídlem v moravské metropoli, mající další významné podíly zejména v podnicích zemědělských služeb (hlavně zásobování a nákup).

Z 189 rozeslaných dotazníků jsme získali zpět 61 (návratnost 32,3%). Z nich jsme vzhledem k neúplnosti vyřadili 4, proto konečný zpracovávaný soubor představuje 57 respondentů.

Družstvo i společnost (statek a.s.) platí cca 1000 Kč za hektar půdy.

Projevy modernity v konkrétních zjištěních

Jsou-li pozemky lokalizovány v konkrétních lokalitách, potom jejich vlastníci v nich nemusí být nutně přítomni. Před námi se tak objevují minimálně dvě skupiny vlastníků definované na základě prostorových charakteristik blízkosti a vzdálenosti ke svým pozemků. O porovnání chování místních a vzdálených vlastníků, které je určeno nejen prostorovou, ale i sociální separací od vlastněných pozemků, se nyní v krátkosti pokusíme. Začneme porovnáním odpovědí na vybrané motivy vlastnění půdy, tak jak jsou uvedené v tabulce č. 1. Na těchto údajích se pokusíme dokázat, že prostorová separace se může projevovat i v separaci sociální (tj. například v odlišných postojích k různým důvodům vlastnictví půdy), i když sociální separace není nutně funkcí a následkem separace prostorové, jak ukážeme později.

tabulka 1

Jak je vidět, vzdálení vlastníci jsou celkově méně ovlivněni důvody, proč vlastní své pozemky. Určitou výjimku představuje motiv vlastnictví spojený se vzpomínkami na místa, kde se jejich pozemky nacházejí. Lze tedy usuzovat, že vzdálení vlastníci jsou i více sociálně separováni od svých pozemků, považujeme-li vlastnické vztahy vyrůstající ze sepětí s majetkem za vztahy sociální. Způsob, jak se vzdálení vlastníci snaží překonat tuto separaci prostoru a lokality, lze spatřovat v emotivních důvodech vlastnictví půdy (např. vzpomínky). U místních jsou motivy vlastnictví půdy více spojeny se “zemitostními” (rurálními) důvody majícími své kořeny v lokalitě. “Zemitostní” důvody se u místních projevují v motivu vlastnění půdy spojeném se snahou udržet ji v rodině, což je typické pro tradičnější lokálně zakořeněné společnosti; v motivu spojeném s chápáním půdy jako dobrého zdroje příjmu v současnosti, což poukazuje na existenciální sepjetí vlastníků v lokalitách s jejich pozemky a na to, co Bláha nazval zhospodářštěním citu; a v motivu spojeném s vazbou s hospodařením, což výrazně potvrzuje vyšší stupeň zakořeněných v místě, kde mají své pozemky.

Je-li u místních výraznější zemitost, a tedy silnější zakořeněnost a spojitost s lokalitou, kde se pozemky nacházejí, potom u vzdálených je přece jenom patrnější snaha překročit lokalitu, kde nyní žijí a překonat prostorovou separaci s cílem buď mít i přes vzdálenost nějaké pouto s lokalitou (důvod vlastnění půdy vzhledem ke vzpomínkám na místa, kde se pozemky nacházejí) nebo jakákoliv pouta přerušit (nižší míra ovlivnění různými faktory vlastnictví půdy než u místních).

Na druhou stranu ne vždy před námi vystupuje tak jasné spojení prostorové separace a sociální separace, jako tomu bylo v případě vlastnictví půdy. Kdybychom sledovali jiné typy sociálního chování nehospodařících vlastníků půdy, viděli bychom, že to jednání, které očekáváme u prostorově vzdálených vlastníků, se objevuje i u prostorově místních vlastníků. Případem takové ambivalence v jednání místních a vzdálených vlastníků může být otázka podílu na rozhodování o aktivitách podniku, na pozemcích, které mu vlastníci pronajímají (podrobněji o této otázce, včetně kvantitativních dat, viz Hudečková, H., Lošťák, M: Nájemci půdy a její vlastníci /Kdo se chová jako vlastník?/ v tomto sborníku v sekci IV - Právo).

Naše výsledky ukazují, že pro většinu vlastníků (minimálně 4/5), kteří nám odpověděli, je typické úplné přenesení rozhodovacích pravomocí pokud jde o nakládání s jejich majetkem ve smyslu jeho kultivace na nájemce. Vlastník je suverénem v rozhodování pouze při rozhodnutí o přenesení svých pravomocí na nájemce. Ostatní rozhodování přenechává tomu, kdo na jeho pozemcích hospodaří. V tomto transferu rozhodování lze spatřovat, i když ambivalentně, některé kontury modernizace, a to separaci prostoru a lokality, kdy dění v lokalitě bývá ovlivňováno záležitostmi od ní vzdálenými. Vlastníci sice neuvažují o intervencích do rozhodování o jejich majetku (tím jakoby mírnili modernitu ve smyslu zasahování v prostorově separovaném světě), ale zároveň jsou rádi, že někdo jiný (separovaný) se onoho rozhodování ujme (tím se zase zvyšuje modernita ve smyslu rostoucí separace od lokalit). Tak se lze domnívat, že u vlastnictví půdy jsou projevy modernity do značné míry ambivalentní, a to zřejmě vzhledem k zakořeněnosti půdy do lokality, což brání plnému projevení se všech stránek modernity.

Rozhodování o konkrétních záležitostech týkajících se nakládání s půdou je v rukou těch, kteří na ní přímo hospodaří. Do značné míry je tedy záležitostí místní a místních správců (nájemců) půdy. Slova o ambivalenci typické modernity při nakládání s půdou (spojené s omezenou suverenitou rozhodování a menším ovlivňováním lokalit i ze vzdáleného prostoru, avšak větší separací ve smyslu přenášení svých práv na jiné, prostorově oddělené subjekty) potvrzují i srovnání odpovědí místních a vzdálených vlastníků. U obou skupin se u všech výše zmíněných otázek spojených s rozhodováním o svých pozemcích objevuje podobná výše součtu těch, kteří se domnívají, že má plně rozhodovat nájemce a těch, kteří nedovedou danou otázku posoudit. Vzdálení vlastníci pouze vykazují vyšší úroveň nemožnosti posoudit tuto záležitost (a nižší představu o tom, že by měl plně rozhodovat nájemce), zatímco místní více tvrdí, že by měl plně rozhodovat nájemce a méně uvádějí, že danou otázku nemohou posoudit.

Větší míra spojená se snahou o ovlivňování nakládání s půdou je u vlastníků patrná u otázek zaměřených na používání chemikálií (zde dosahuje téměř jedné pětiny respondentů) a je velice nepatrně (statisticky nevýznamně) typičtější pro vzdálené vlastníky, podobně jako je statisticky nevýznamné větší zaměření místních vlastníků na otázky spojené se snahou nějak rozhodovat o záležitostech spojených s vlastním zemědělstvím (ve skupině asi 15% chtějících nějak rozhodovat o plodinách a způsobech obhospodařování půdy). Potvrzuje se zde tak určitá “zemitost” místních vlastníků, jejich větší spojitost ze zemědělstvím (a tedy i vyšší ruralita). Pro vzdálené vlastníky, kteří jsou výrazněji urbanizováni (16% z nich žije v sídlech nad 5000 obyvatel, zatímco u místních je to pouze 6% a tvoří je někteří respondenti ZD Lhota), je patrnější přesahování lokality (tedy modernita) větším zájmem ovlivňovat záležitosti spojené se životním prostředím. To nemůže být omezeno na lokalitu, ale je ovlivňováno událostmi i tisíce kilometrů vzdálených.

Závěr

Uvedená slova nás přivedla ke konstruování tří typů vlastníků, v nichž se s různou měrou odrážejí projevy modernity v sociálním jednání (tedy separace prostoru a lokality ne pouze prostorově, ale i sociálně).

Distanční vlastníci jsou představiteli modernity. Jsou typičtí získáním půdy dědictvím v období kolektivizovaného zemědělství. Nikdy nepracovali (nebo velmi krátce) v zemědělství a nemají k němu nyní žádné vazby. Slovo distanční odkazuje na fakt, že většina členů této skupiny žije daleko od místa, kde vlastní své pozemky. Toto označení však lze použít i pro ty, kteří žijí v lokalitě svých pozemků, ale jejich jednání je separuje od lokality a je podobné fyzicky vzdáleným vlastníkům. Absenci “zemitosti” v této skupině signalizuje chybějící jakýkoliv zájem o kultivaci a způsoby nakládání s vlastněnými pozemky včetně vlivu na rozhodování s nimi. Neexistence “zemitosti” v této skupině odkazuje na neochotu vzít na sebe alespoň nějaké starosti o pozemky. Tak se separují sociálně od svých majetků.

Vlastníci zakořenění v lokalitě jsou představiteli mizející tradicionality (rurality). Jedná se o bývalé soukromé zemědělce (a možná i začínající), z nichž většina bydlí v lokalitě nebo těsné blízkosti svých pozemků. I nyní hospodaří alespoň na malém kousku pole. Za vlastnictví často považují pouze ty pozemky, které obhospodařují bez ohledu na to, jakou výměru skutečně formálně vlastní. Vyznačují se silnými rysy zemitosti a nechtějí být (a nejsou) separováni od svých pozemků ani v jednání. Proto je kontrolují a nakládají s nimi (starají se o ně) prostřednictvím jejich kultivace. Rolník, neschopný se o svou půdu postarat, ztrácel v tradiční rurální společnosti svůj status. Tomu se snaží svým jednáním vyhnout.

Místní vlastníci přestavují skupinu mezi tradicí (ruralitou) a modernitou. Jsou částečně zemití, ale i separování. Žijí převážně v lokalitě svých pozemků a projevují, alespoň do určité míry, zájem o kultivaci a způsoby nakládání s jejich pozemky. Tím se blíží k “zakořeněným v lokalitě”. Slovo místní se může týkat i těch, kteří žiji prostorově separovaně od lokality svých pozemků, ale nechtějí být od nich odloučeni v případech rozhodování o svých pozemcích. Na rozdíl od “zakořeněných” však nejsou bytostnými zemědělci (nehospodaří ani na kousku půdy). Podobně jako “vzdálení” preferují, když jsou veškeré jejich pozemky obhospodařovány někým jiným než jimi samotnými.

Literatura

Bláha, I.A. 1925. Sociologie sedláka a dělníka (Příspěvek k sociologii společenských vrstev). Praha: Orbis.

Giddens, A. 1998. Důsledky modernity. Praha: SLON (anglicky: 1990, The Consequences of Modernity. Cambridge: Polity Press).

Gurevič, A. J. 1978. Kategorie středověké kultury. Praha:Mladá fronta (rusky 1972, Katěgorii sredněvekovoj kuľtury. Moskva: Iskusstvo).

Levi-Strauss, C. 1996. Myšlení přírodních národů. Dauphin. (francouzsky. 1966, La pensée sauvage. Paris: Plon).

Polanyi, K. 1967 (first publication 1944). The Great Transformation (the political and economic origins of our time). Boston: Beacon Press.