Projekt REWARD - polská venkovská multifunkčnost

Úspěšnou podnikatelku na venkově, tentokrát z Polska, bychom vám rádi představili v rámci mezinárodního projektu REWARD věnovaného ženám, jejich sociálnímu začlenění a zvýšení jejich zaměstnatelnosti prostřednictvím podnikatelských aktivit, týkajících se kulturního dědictví či poskytování nových služeb ve venkovských oblastech. Asociace soukromého zemědělství ČR spolu s dalšími partnerskými zeměmi zpracovává případové studie jako příklady dobré praxe rozvoje diverzifikace činností realizovaných na farmách. Ukázkovým příkladem je právě polská farma „Wiśniowy Gaj“.

„Wiśniowy Gaj“ neboli Višňový háj se nachází v oblasti Beskydského pohoří Wyspowy v provincii Malopolska. Tato farma s dvousetletou tradicí je obklopena malebnou venkovskou krajinou, loukami, poli, lesy, ovocnými sady a původními druhy stromů.

Po převzetí farmy od své matky začala současná majitelka Irena Szewczyk postupně omezovat živočišnou výrobu a pěstování plodin, které na farmě dříve dominovaly. Její další rozvoj totiž viděla v tradičním sadařství a jiných činnostech souvisejících s přírodním dědictvím krajiny. Její rozhodnutí bylo vedeno touhou udržovat a rozvíjet farmu a také získat vyšší příjem, než bylo možné pouze z klasické zemědělské produkce. Ačkoliv začátky nebyly jednoduché, farmářka věří, že „stojí za to z klasických zemědělských činností přejít k rozvoji dalších aktivit.“ S budováním farmy a rozvojem těchto multifunkčních činností začala v roce 2001 a dala do nich celé své srdce. V současné době je téměř celá plocha zemědělské půdy osázena ovocnými stromy: švestkami, třešněmi a jabloněmi. Vybrat si jako hlavní činnost farmy produkci a prodej regionálních švestek „Suska sechlońska“ a dalšího sušeného ovoce, bylo možné díky předválečné tradici produkce sušených švestek v této oblasti. Celý proces sušení švestek je založen na jedinečných dovednostech místních producentů a musí probíhat ve specifické oblasti v tradičních dřevěných sušárnách. Švestky jsou registrovány pod Chráněným zeměpisným označením (CHZO) v rámci režimu jakosti EU.

Díky tradici farmy, jejímu charakteru, produkci regionálního produktu, ale i ochraně přírodního dědictví může farmářka také poskytovat služby v agroturistice či vzdělávací činnosti. Farma nabízí didaktické aktivity pro skupiny dětí a mládeže v oblasti tradičního sadařství, produkce potravin, ekologie, přírody a zvířat. Patří do Polské sítě národních vzdělávacích farem, díky čemuž je dobře propagována. Za účelem zachování historických metod hospodaření byl na farmě vytvořen malý skanzen, v němž jsou umístěna stará zařízení na zpracování zrní. Součástí farmy je dále tzv. „veselá stodola“ sloužící jako altán s grilem a barem, která pojme až osmdesát lidí a dětské a sportovní hřiště. Na farmě je také mnoho zvířat: kozy, králíci, morčata, kuřata, kachny a poníci, do budoucna je v plánu chov jelenů. Na základě potenciálu přírodního dědictví rozvinula farma turistické a rekreační aktivity, nabízí ubytování (agroturistika) a navíc organizuje další aktivity, jako jsou například výlety do hor či organizace dětských táborů. Všechny zdroje příjmu jsou navázány na tyto různorodé aktivity a do fungování farmy jsou zapojeni skoro všichni členové rodiny.

Téměř celý svůj život Irena spolupracuje s různými venkovskými ženskými sdruženími a jedno takové sdružení plánuje založit ve své vesnici. Myslí si totiž, že „multifunkční aktivity dávají ženám velkou nezávislost.“ Na začátku lidé v okolí nevěřili, že žena, zejména v této oblasti, by mohla rozvíjet takový druh podnikání. V současné době je ale majitelka vzorem pro mladé lidi, kteří přicházejí na farmu a mohou vidět, že i u provozování farmy se lze vydat jiným směrem. Podnikatelka věří, že „zahájení multifunkčních aktivit je jedinou cestou pro slušný život ženy na venkově.” Důležitými rysy osobnosti jsou ale odvaha a schopnost riskovat. Přestože Irena lituje, že nebyla rozhodnější a v minulosti neuskutečnila některé nápady, které by dnes měly šanci na úspěch, věří, že její přesvědčení jí umožnilo učinit obtížné rozhodnutí omezující zemědělskou činnost ve prospěch zahájení multifunkčních činností vytvářejících vyšší příjem. V minulosti byla farma povinností, zatímco současnou farmu považuje majitelka za svůj velký úspěch a dává pocit finanční jistoty celé rodině. Životní potřeba a touha zachovat farmu a její rodinu je dle farmářky také hlavním důvodem jejího úspěchu. Myslí si, že kdyby žila ve městě, takového úspěchu nedosáhne. Dalšími vlastnostmi, které mohou být pro tuto činnost důležité, je tvořivost, komunikační a organizační dovednosti a také osobní schopnosti týkající se nalezení možností, jak bavit hosty, umění vést vzdělávací kurzy, připravit zábavu a turistické výlety. Žádoucí je estetický přístup a schopnost využít stávající potenciál kulturního dědictví.

Dále je farma členem sdružení Malopolska Fruit Trail a Asociace producentů ovoce a zeleniny, jež pomohlo získat větší zisky z prodeje. Provozování současných činností založených na potenciálu kulturního dědictví umožnilo udržet farmu a vytvořilo příležitost pokračovat v jejím provozu pro budoucí generace. Farmářka připouští, že je těžké najít cestu a začínat nové věci, ale přesto si myslí, že stojí za to to udělat. „Měli bychom život vzít do vlastních rukou,“ tvrdí úspěšná žena.

Podstatnou roli při rozvoji a budoucím provozování multifunkčních činností má podle ní i přístup k půjčkám, jiným zdrojům financování a znalostem, které jsou nyní mnohem dostupnější. Podle jejího názoru je ale nejdůležitější správně navrhnout multifunkční činnosti tak, aby do sebe nezasahovaly. Období zemědělských prací, jako je například sklizeň, by se nemělo shodovat s hlavní turistickou sezónou, protože pak by nastala potřeba něco upřednostnit a jinou aktivitu vypustit. Také je důležité mít odpovídající způsobilost a podrobné znalosti týkající se podnikání. Pokud ale nastanou problémy související s fungováním podnikání, lze vždy využít pomoc od zkušených odborníků (marketingového specialisty, právníka, turistického průvodce apod). Absolvování školení poskytovaných externími zemědělskými poradenskými středisky jsou podle Ireny velmi užitečná a podporující.

Z případových studií k projektu REWARD zpracovala Martina Snášelová