Proč máme rádi staročeské

Výrobky s přívlastkem staro jsou (nejen) v ČR oblíbené. Na trhu jsou staročeské medoviny, perníky, koření, sýry, brambůrky a mnoho jiných podobně pojmenovaných produktů. Proč je moderní vedle starého často vnímáno jako méněcenné? Netáhnou „moderní“ potraviny, ale výrobky staročeské či selské kuchyně, která má pohledem současné vědy k optimálnímu složení lidské výživy často velice daleko.

Na střeše rodinného domku mám krytinu z tašek Bratři Fišerové – Letky. Nestárnou, neloupou se, neteče skrz ně, přestože jsou staré asi 90 let. Nevím, jestli prodej výrobků bratří Fišerů provázela stejná reklama, jaká provází prodej současných střešních krytin, na které výrobci nabízejí záruku několik málo desítek let, ale rozhodně nemají, vyjádřeno novodobými termíny, šidítka a kazítka. Reklamou byla kvalita vyjádřená trvanlivostí, která nakonec výrobce přežila. Možná právě v tom je zdroj nostalgie po všech výrobcích i potravinách s atributem staro-, které se v představách nemalé části populace staly zárukou věcí poctivě vyrobených.

Dnes je cílem vyrobit levně s šidítky a brzy mít příležitost prodat nový neopravitelný produkt s omezenou životností, což usnadní kazítka. Druhý zmíněný nešvar úplně neplatí pro potravinářskou výrobu, v níž je cílem dosažení dlouhé trvanlivosti potravin. Porovnáme-li tradiční metody konzervace uzením, vysokým obsahem soli (někdy i cukrů) se současným používáním nízkých kontrolovaných dávek prověřených konzervantů – neoblíbených éček – a uchováním v chladu, vychází zdravotní rizika „moderní“ formy konzervace mnohem příznivěji.  Cílem potravinářské výroby je v první řadě zdravotní nezávadnost, kvalita se stává v podmínkách dravého trhu plného šidítek stále více synonymem pro autentický (pravý) poctivý či nefalšovaný výrobek.

Med poctivě vyrábí naše včely. Není to prostá směs přesyceného roztoku jednoduchých cukrů a prolinu, jehož obsah včely zvýšily, aby mohly získat rychle využitelnou energii. Med obsahuje mnoho dalších biologicky aktivních složek. Když by byl nekvalitní, ze špatných surovin a s nedokončeným procesem zrání, a proto netrvanlivý, stálo by to včelstvo v přírodě život. Šidítka a kazítka v úlu nemají místo. To ovšem neznamená, že nemohou být spojena s následnou vědomou i nevědomou činností zpracovatelů a obchodníků s včelími produkty. Jak ukazují analýzy trhu v ČR, EU i celosvětově, je míra falšování medu alarmující. Takový produkt nedosahuje účinku, který od medu zvláště v tomto čase nastupující chřipkové epidemie očekáváme.

V mlékárně Tatra v Hlinsku jsem si všiml tento týden nápisu: "Jak se mléko dělá z trávy? Recept znají jenom krávy." My včelaři můžeme dodat: A jak se med dělá z květů? Z včelích plástů jenom je tu!

Dříve používané názvy včelí med nebo pravý včelí med jsou legislativně nesprávné a nesmí se používat. Med stejně jako máslo nemůže být jiný než pravý. Doufám proto, že v novodobé záplavě produktu označovaného odborníky již nikoli jako falšovaný (adulterated), ale rovnou falešný med (fake honey), nebudou muset spotřebitelé hledat záruku pravosti v medu staročeském.

RNDr. Václav Švamberk

předseda Spolku pro rozvoj včelařství MÁJA