Příspěvky z Ekosociálního fóra Rakouska 14.2.2000

Některé z příspěvkůpřednesených na zimním zasedání “Ekosociálního fóra” Rakouska dne 14. 2. 2000

OBSAH

Předmluva *

1. Fischler, Fr.: “POZICE EU V NOVÉM KOLE JEDNÁNÍ WTO” *

2. Isermeyer, F.: “KONKURENCESCHOPNOST V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ”- *

3. Klasz, W.: “ROZVOJ VENKOVA - NOVÉ ŠANCE A RIZIKA” *

4. Karmasin, H.: “TRH JAKO REGULAČNÍ SYSTÉM” *

5. Stoler, A. (zástupce generálního ředitele WTO): Z VÝSLEDKů JEDNÁNÍ v SEATTLU *

Předmluva

Ve svém projevu při příležitosti zimního zasedání Ekosociálního fóra oznámil Fr. Fischler, komisař EU pro zemědělství, rozvoj venkova a rybářství, připravenost EU v příštích jednáních WTO dále sledovat konstruktivní linii a dovést rozhovory k rychlému závěru. Poučením ze Seattlu je, že i ve WTO musí vládnout plná transparentnost a že světový obchod už není výlučnou doménou průmyslových zemí. “Musíme rozvojové země zapojit těsněji do rozhodovacích procesů WTO a domnívám se, že návrh EU, umožnit bezcelný dovoz prakticky všech výrobků nejméně rozvinutých zemí, představuje smysluplný způsob, jak tento proces rozhýbat”, prohlásil komisař.

Poukázal rovněž na to, že EU není ochotna obětovat své mnohofunkční a trvale udržitelné zemědělství liberalizačnímu kolu. “Nejde jen o výrobu potravin. Klíčovou roli sehrává stále více i ochrana krajiny, zachování venkova, podpora sociálně ekonomického rozvoje a zajištění možností zaměstnání. Jde o služby v zájmu občanů. Je tedy jen správné, že veřejnost tyto služby také příslušně honoruje”, prohlásil F. Fischler.

Zvlášť ožehavá je v této souvislosti otázka zdravotní nezávadnosti potravin. “Podle evropských zkušeností by nesporně plným právem narazilo na velké nepochopení a prudkou kritiku, kdyby vznikl dojem, že je WTO zneužívána jako nástroj k tomu, aby se na evropský trhu prosazovaly výrobky, o jejichž spolehlivosti jsou na naší straně vážné pochybnosti. Vyžadujeme proto jasně definovaný princip prevence.”

V oblasti zrušení vývozních subvencí nachází Fischler určitý prostor pro příští jednání, ovšem za jedné podmínky: “Budeme dávat velmi dobrý pozor na to, aby byly vzaty do úvahy všechny formy vývozních subvencí, od vývozních úvěrů a vývozních garancí až po státní nebo soukromé monopoly zahraničního obchodu”. Poukázal rovněž na to, že se začíná v agrární politice USA rýsovat obrat. “Při vší liberalizační rétorice poskytly Spojené státy v posledních dvou letech navíc důchodové výpomoci ve výši 15 mld. USD. Také se dnes hodně mluví o nutnosti podpořit zemědělce a jejich rodiny, zachovat zemědělství a podporovat rozvoj venkova. A právě to je ona Spojenými státy tak horlivě kritizovaná “mnohofunkčnost”, uzavřelFr. Fischler.

I když doslovný překlad stanoviska komisaře EU k novému kolu jednání WTO je nejdůležitějším sdělením tohoto čísla “Bulletinu VÚZE”, chtěli bychom upozornit i na některá další vystoupení, přednesená na tomto prestižním zasedání “Ekosociálního fóra”.

V informaci F. Isermeyera (SRN - Institut für Betriebswirtschaft, Agrarstruktur und ländliche Räume) jsou shrnuty některé poznatky z projektu IFCN zabývajícího se mezinárodním porovnáním konkurenceschopnosti za vybrané komodity. Ve velmi úsporné formě byli účastníci zasedání seznámeni s náklady na produkci pšenice a cukrové řepy, ale podobná srovnání existují i za další produkty (např. mléko).

Stejně tak významné je sdělení sekčního šéfa W. Klasze, pracovníka Spolkového ministerstva zemědělství a lesnictví (Vídeň), seznamující účastníky zasedání s výsledky Rakouska při harmonizaci stávající legislativy s novým Nařízením Rady č. 1257/99/EEC. Stručný popis postupu přípravy rakouského “Programu rozvoje venkova” je vysoce aktuální i v souvislosti s přípravou návrhu postupu harmonizace nařízení vlády ČR k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství (NV č. 344/1999 Sb.) s výše citovaným NR. Nepřehlédnutelné je úsilí rakouské strany podpořit masivně rozvoj venkova z finančních zdrojů EU (viz graf 1).

Nekonvenční informace poskytla pracovnice Institutu motivačního výzkumu při vídeňské univerzitě H. Karmasinová k aplikaci marketingových principů při volbě nejefektivnější strategie nabídky potravin.

Velmi stručně je shrnuto vystoupení zástupce generálního ředitele WTO A. Stolera k výsledkům jednání v Seattlu (USA).

Ing. Tomáš Doucha, CSc.

ředitel VÚZE

1. Fischler, Fr.: “POZICE EU V NOVÉM KOLE JEDNÁNÍ WTO”

Dámy a pánové,

dříve než přejdu k vlastnímu tematu své přednášky, chtěl bych Vám něco říci k jiné mezinárodní otázce, která se nás všech v Rakousku a Evropě v současné době dotýká mnohem víc než WTO. Je to nová Spolková vláda a reakce v zahraničí.

Nikdo nemusel být prorokem, aby předvídal, že by účast Haiderovy FPÖ ve vládě vyvolala u našich evropských přátel problémy. Teď se s tím musíme vypořádat. Existuje tato vláda, existuje preambule, s níž Evropa souhlasí a která jasně odmítá jakoukoliv formu rasismu, nepřátelství vůči cizincům nebo netolerance. Je to první krok k přijetí na mezinárodní úrovni. Po něm musí následovat přesvědčivé činy.

Přes prudké zahraniční reakce by k jednomu nemělo dojít: Nesmíme se postavit trucovitě do kouta a cítit se uraženi “zlou” EU. Na místě je “My jsme my” v kladném smyslu slova. “My” jsme země nakloněná Evropě, “my” jsme tolerantní země a neexistuje důvod, proč bychom se měli cítit dotčeni obavami jiných členských zemí EU. Musíme brát obavy v zahraničí vážně stejně jako musí zahraničí vzít na vědomí, že Rakousko se nestalo ze dne na den záštitou netolerance nebo fašismu. Jsme stabilní demokracií, vědomou si svých závazků k lidským právům, solidaritě a toleranci. Kdokoli, kdo to nebere na vědomí, sám sebe diskvalifikuje. Můžeme to říci zahraničí s plným sebevědomím.

A nyní k vlastnímu tématu, jemuž se mám na tomto zimním zasedání věnovat: “Pozice EU v novém kole jednání WTO”.

Jedno je jasné: EU musí mít na fungujícím světovém obchodním řádu velký zájem. Je největší světovou obchodní mocností, nejdůležitějším agrárním dovozcem a druhým největším vývozcem.

Přední ekonomové jsou přesvědčeni, že další odbourávání mezinárodních obchodních překážek přinese velké hospodářské výhody. Podle stupně rušení obchodních omezení se odhaduje pro EU přírůstek hrubého domácího produktu o 0,3 až 0,7 %, což by mohlo ve svém důsledku velmi pozitivně ovlivnit zaměstnanost.

Již těchto několik málo argumentů dokazuje, jak důležitá jsou pro nás, Evropany, jasná pravidla poctivého světového obchodu, jejichž dodržování ovšem musí být přísně kontrolováno.

Jedině nové kolo jednání nabízí šanci diskutovat kromě témat, která již byla dohodnuta v Marrakéši, i nová témata jako jsou:

· větší zprůhlednění reformy WTO,

· zvýšená pozornost otázkám ochrany životního prostředí a sociálním otázkám,

· rozumný koncept spolupráce s rozvojovými zeměmi.

Tyto cíle utrpěly v Seattlu jasnou porážku. Proto bych chtěl nejdříve objasnit situací tak, jak se nám jeví dnes, po Seattlu, potom seznámím zúčastněné s postavením EU při nyní se rozbíhajících jednáních WTO a posléze bych navrhoval diskusi k těmto otázkám.

Seattle a poučení, která z něho vyvozujeme

Všichni víte, jak “jednání v Seattlu” dopadla. Na jedné straně se nepodařilo odstartovat globální kolo obchodních jednání, na druhé straně se domnívám, že jsme, pokud jde o zemědělství, světu ukázali, že zemědělství není příčinou, proč konference ministrů ztroskotala. My, Evropané, si můžeme připsat k dobru, že jsme byli naprosto konstruktivní. Kdyby byla ostatní odvětví prokázala stejný pokrok, jaký jsme docílili my v zemědělství, bylo by možná došlo k dohodě.

Jaké závěry bychom tedy měli ze Seattlu vyvodit?

1. Rozhodnutí přijatá v pravou chvíli nabývají potřebného důrazu a prostoru pro jednání na mezinárodní úrovni. I když možná zpočátku vyvolají, podobně jako Agenda 2000, ostrou kritiku. Naše síla v Seattlu vyplynula právě ze skutečnosti, že jsme po berlínských usneseních dokázali být ofenzívní,hovořit společnou řečía zastávat jasnou a svébytnou pozici.

2. Příští jednání WTO se nesmí omezovat pouze na rušení cel a obchodních bariér. Nezahrneme-li do pravidel WTO taková témata jako jsou základní sociální práva, standardy životního prostředí a zdravotní standardy, kulturní rozmanitost nebo kvalita života, bude se stále více občanů obracet k WTO zády. Evropský model rozvoje zemědělství dává právě na tyto otázky naší společnosti věrohodnou odpověď a nabízí tak perspektivu, která je mnohem víc orientována na budoucnost než požadavky plné liberalizace agrárního obchodu, přednášené na druhé straně Atlantiku.

3. Na začátku 21. století už není světový obchod výhradní doménou průmyslových zemí. WTO již má 135 členů, z nichž jsou tři čtvrtiny rozvojové země, méně vyspělé země nebo země nacházející se na přechodu od centrální ekonomiky k tržní. Tyto země musíme těsněji zapojit do rozhodovacích procesů a domnívám se, že návrh EU, umožnit bezcelný dovozprakticky všech výrobků nejméně vyspělých zemí představuje způsob, jak tento proces smysluplně nastartovat.

4. Stejně jako ve všech ostatních oblastech veřejného života musí i ve WTO převážit transparentnost. Jedině tak může počítat s tím, že bude akceptována. Legitimita rozhodování musí být jasně patrná a rozhodovací proces snadno realizovatelný. Z tohoto důvodu bylo pro mne při přípravě na Seattle velmi důležité, zajistit intenzívní výměnu názorů se zemědělci, spotřebiteli a organizacemi pro ochranu životního prostředí, s potravinářským průmyslem a agrárním obchodem i s mnoha dalšími zájmovými skupinami.

Jak teď dál?

Jsme teď tam, kam nás dovedla v Marakéši podepsaná dohoda WTO o zemědělství. Na bázi článku 20 zahájíme v tomto roce jednání o zemědělství.

Dne 7. února zasedala v Ženevě všeobecná rada WTO. Vzala na vědomí, že budou - v souladu s Marakéšskou dohodou - zahájena jednání týkající se agrárního sektoru a služeb. Agrární jednání má řídit zemědělský výbor WTO. O předsedovi a jeho zástupci má být rozhodnuto co nejdříve. První setkání zemědělského výboru bylo naplánováno na 20. březen.

Jaká je naše strategie a jaké cíle sledujeme?

Nikdo nemůže vážně pochybovat o tom, že zemědělcům a zemědělství připadá celá řada rolí, k nimž je třeba v zemědělské politice a politice rozvoje venkova přihlížet. Nejde jen o výrobu široké palety potravin vysoké kvality a zdravotní nezávadnosti při odpovídající potravinové bezpečnosti. Stále výrazněji sehrává klíčovou roli i ochrana krajiny, zachování venkova, podporování sociálně ekonomického rozvoje a vytváření pracovních příležitostí. Jde o služby v zájmu občanů - služby, které veřejnost právem očekává a požaduje. Je tedy jen správné, že veřejnost tyto služby i přiměřeně honoruje tak, jak to předpokládá Evropská unie v rámci Společné zemědělské politiky (SZP).

Součástí venkova je venkovské obyvatelstvo. Neexistuje na světě jediná země, která by nebyla konfrontovaná s imigrací do měst a emigrací z venkova; v tom se od ostatních nelišíme. Musíme si ovšem být vědomi toho, že máme v Evropě hustěji osídlené oblasti než většina jiných průmyslových zemí a a že chceme tyto struktury osídlení zachovat i nadále.

Zemědělství spolu s dodavatelskými a odběratelskými sektory zde sehrává stěžejní roli. Zemědělství je páteří našich venkovských oblastí, a to jak z hlediska ekonomických činností tak i venkovského obyvatelstva.

Jsem si velmi dobře vědom, že v mnoha oblastech EU nedokáže zemědělství samo o sobě poskytovat uspokojivé ekonomické a sociální jistoty.

To je také důvodem, proč se EU stále víc zaměřuje na rozvoj možností zaměstnání i mimo vlastní práci na farmě. Jsme si totiž velmi dobře vědomi toho, že urbanizace a opouštění venkovských oblastí je spojeno se sociálními problémy, vyvolává sociální, ekonomické a ekologické náklady.

Naše města zřejmě ignorují náklady urbanizace, přirozeně na vlastní nebezpečí (v dlouhodobější perspektivě vyšší výdaje domácností, oslabený sociálně ekonomický vztah). V diskusi o ekonomických argumentech proti podporám do zemědělství zřejmě nikdo neuvažuje náklady, které s sebou přináší nevyužitá infrastruktura venkovských regionů při současně narůstajících investičních nákladech v městech, které si vynucuje zvýšený přesun obyvatelstva do měst.

Náklady, s nimiž EU počítá v rámci SZP na to, aby čelila právě tomuto problému emigrace z venkova, jsou podle mého mínění při 0,5 % hrubého domácího produktu víc než opodstatněné a navíc poměrně nízké.

V obchodních jednáních se budeme opírat o tuto filozofii, o náš “Evropský model rozvoje venkova”. Významnou roli v těchto obchodních jednáních sehrají tři tematické okruhy:

· pokles vnitřních podpor,

· usnadnění přístupu na trh, tedy otázka dovozů,

· snížení vývozních subvencí.

Vnitřní podpory

Marrakéšská smlouva rozděluje vnitřní opatření jednotlivých zemí podle jejich účinků zkreslujících obchod do tří velkých kategorií. Jsou to ony pověstné skříňky. Kategorie s účinky jednoznačně ovlivňujícími obchod je označována jako jantarová skříňka. Pro EU do ní spadají především cenové podpory v rámci platných tržních řádů; na tuto kategorii se vztahuje povinnost jejich postupného rušení. Opatření v obou dalších kategoriích, modré skříňce a zelené skříňce, jsou Marakéšskou smlouvou vyňata z povinnosti krácení.

Pokud jde o zelenou skříňku, zatím nikdo vynětí z krácení vážně nezpochybnil, i když je jistě na místě vzít jednotlivá opatření ještě jednou důkladněji pod lupu a upřesnit jejich definice.

V případě modré skříňky je celá záležitost složitější. Do této kategorie spadají přímé platby, které byly zavedeny v roce 1992 na vyrovnání ztrát v důsledku schváleného snížení cen. Tehdy měli i Američané ještě důchodové výpomoci, které jednoznačně spadají do této kategorie a zřízení této modré skříňky bylo důležitým předpokladem uzavření Uruguayského kola. Agenda 2000 navazuje na tehdy zahájenou strategii přechodu od cenových subvencí k přímým platbám, to znamená, že Agenda 2000 modrou skříňku rozšiřuje. Pro Evropu je tedy modrá skříňka stěžejním předpokladem snížení cenových podpor a tím postupného odklonu od opatření, která výrazněji zkreslují obchod.

Pro EU bude tedy jedním z ústředních bodů jednání, aby všechny tři kategorie zůstaly v rámci vnitřních podpor zachovány, jsme však ochotni učinit vstřícný krok od forem vnitřních podpor, které výrazněji deformují soutěž, k větší transparentnosti a menším deformacím.

Přístup na trh

Zde zatím prokázala EU zásadní připravenost k jednání o dalším odbourávání celných sazeb, pokud se tím otevřou nové možnosti odbytu i vývozům z EU.

Subvencování vývozu

Bude-li se při dalším kole WTO jednat o subvencování vývozu, budeme si dávat dobrý pozor na to, aby se se všemi formami subvencování vývozu nakládalo stejně. Považujeme za zásadní, aby byla konečně zavedena i pravidla pro uplatnění vývozních úvěrů a úvěrových garancí, o čemž se vlastně uvažovalo již v Marrakešské smlouvě. Kromě toho se má společná kázeň vztahovat i na skryté formy subvencování vývozu např. formou státních nebo soukromých monopolů zahraničního obchodu, které existují v mnoha členských zemích WTO. Jsme připraveni využít prostor, který jsme získali svými reformami, ke snižování vývozních subvencí. Nejde nám však pouze o tato klasická obchodní témata. Jde nám rovněž o “non-trade concerns”, tedy o otázku mnohofunkčnosti evropského zemědělství, o standardy zdravotní nezávadnosti a kvality potravin, o normy ochrany životního prostředí a zvířat a všechny další požadavky, které klade evropská společnost na zemědělství. Vcelku nám jde o zabezpečení evropského agrárního modelu, který se právě v těchto bodech odlišuje od jiných modelů a jiných postupů agrární politiky.

Pro evropskou pozici je výchozím bodem úvaha, že zemědělství musí v Evropě navíc k ryzí produkci zemědělských statků splňovat i další funkce. V Americe nebo v Austrálii může být snadno možné, že jsou zemědělská výroba, ochrana životního prostředí a krajinná péče realizovány prostorově odděleně, protože je na všechny činnosti k dispozici dostatečně velká plocha. V Evropě je ale konkurence, pokud jde o prostor, mnohem větší a ve většině případů se musí různé požadavky pospojovat na jedné ploše. K tomu nutno přičíst narůstající úkoly v oblasti ochrany životního prostředí a zvířat a požadavky na zdravotní nezávadnost a kvalitu potravin. Zemědělství tím vznikají vícenáklady, které mají negativní dopad na naši konkurenční pozici v rámci mezinárodního obchodu. Při jednáních jde tedy o to, prosadit za tyto zvýšené požadavky na zemědělské výrobce přiměřené vyrovnání. Musí se zajistit, aby mohlo zemědělství v Evropě i v budoucnosti splňovat očekávání společnosti, aniž by bylo v konkurenci výrazně znevýhodněno. Situace, v níž by to přehnaně úzce pojatá nebo úzkoprsá omezení WTO neumožňovala, by byla z evropského hlediska nefér a nepřijatelná. Zvlášť horké želízko představuje v této souvislosti otázka zdravotní nezávadnosti a kvality potravin. Po vážných krizích z posledních let zaujímají tato témata nejvyšší příčku zájmů, a to jak pokud jde o spotřebitele v Evropě, tak i politiky. Komise právě z těchto důvodů předložila svou Bílou knihu k zdravotní nezávadnosti potravin. Podle evropských zkušeností by nesporně plným právem narazilo na velké nepochopení a prudkou kritiku, kdyby vznikl dojem, že je WTO zneužívána jako nástroj k protlačování takových výrobků na evropský trh, o jejichž zdaravotní nezávadnosti máme vážné pochyby. Protože však v této oblasti často panují mnohé nejasnosti nebo pochybnost i v odborných kruzích, požadujeme jasně definovaný princip prevence. I k tomuto tématu jsme v Komisi nedávno schválili sdělení, které má usnadnit další diskusi.

Jiným bodem, který je pro EU mimořádně důležitý, je zlepšení ochrany výrobků, jejichž jakost je těsně spjata se zeměpisným původem. WTO sice uznává zeměpisné údaje a označení původu zvláštní dohodou o ochraně duševního vlastnictví, tzv. dohodou TRIPS, avšak disponibilní nástroje, jistoty, které jsou touto dohodou garantovány, nesahají podle našeho mínění dostatečně daleko. Právě kvalita je trumfem, který evropský průmysl výživy a zemědělství vynášejí na mezinárodních trzích.

Shrnutí

Evropská unie je den co den vystavena výtce, že je její zemědělství nadměrně dotované a chráněné; není to můj vlastní popis evropského zemědělství, ale popis jeho kritiků. Kritici však nikdy neberou na vědomí, že je EU světově největším dovozcem potravin a potravinářských surovin, že EU provedla v necelých 10 letech již dvě zásadní reformy a že EU plní v plném rozsahu závazky WTO. Ostatně shledávám jako mimořádně zajímavé, že mnoho kritik tohoto druhu slýcháme právě od amerických politiků. Právě tito politici totiž dokázali zvýšit v posledních dvou letech výdaje do zemědělství v USA o 15 bilionů USD (210 bil. ATS) a vyplácejí tak americkým zemědělcům ročně v přepočtu na farmu 11 000 USD (154 000 ATS), tedy dvojnásobek toho, co dostane zemědělec v EU; a to volební boj o prezidentský úřad teprve začal. Když jsem si přečetl komentáře amerických politiků o nutnosti podporovat farmáře a jejich rodiny, zachovat krajinu a stimulovat rozvoj venkova, měl jsem tisíc chutí napsat svému příteli D.Glickmanovi, ministru zemědělství USA, a sdělit mu: Právě toto všechno je “mnohofunkčnost” a blahopřát mu k politické orientaci zemědělství v USA v duchu filozofie Evropské unie a našeho “Evropského modelu rozvoje zemědělství”.

Agrární jednání a rozšíření EU

Při dalších jednáních WTO nutno přihlížet i k procesu rozšiřování. Podle mého soudu je pro EU a vstupní země mimořádně důležité, aby koordinovaly své úsilí a hovořily co možná společnou řečí.

Předpisy WTO o celních uniích počítají s tím, že v případech, kdy se zvýší následkem rozšíření EU o další státy vnější ochrana EU, musí rozšířená Unie poskytnout členům WTO, kteří jsou tím znevýhodněni, vyrovnání. Jestliže zde neskoordinujeme svůj postup, vzniká reálné nebezpečí, že budeme muset platit dvakrát - jednou při jednáních WTO a podruhé při jednáních po rozšíření.

Víme, že většina zemí připravujících se ke vstupu, má již dnes vnější ochranu, která je vcelku nižší než ochrana Společenství. Pokud by se tento rozdíl v důsledku příštích jednání výrazně zvětšil, byla by cena, kterou by musela rozšířená Unie zaplatit, tím vyšší.

Domnívám se tedy, že by EU a vstupní země neměly vytvářet žádné nové obchodní bariéry, ale naopak, že by měly dosud existující dál rušit. Podle logiky WTO by tato vzájemná obchodní omezení zmenšila společný prostor zbývající pro vnější ochranu. To je důvod, proč je další vývoj evropských dohod uzavřených se vstupními zeměmi tak důležitý.

Spolupráce mezi EU a vstupními zeměmi při přípravě multilaterálních obchodních jednání ve skutečnosti již začala. Před Seattlem byla uspořádána koordinační zasedání v Ženevě a Bruselu, v Bratislavě a ještě i v samotném Seattlu, mezi jednacími týmy EU a představiteli vstupních zemí došlo k různým kontaktům a tato kooperace seukázala být mimořádně užitečnou.

Závěr

1. Na příštích jednáních WTO je EU připravena sledovat dál svou konstruktivní linii a dovést rozhovory k rychlému závěru. Všem zúčastněným by však mělo být jasné, že nejsme ochotni obětovat Evropský model rozvoje zemědělství, to znamená konkurenceschopné, mnohofunkční a trvale udržitelné zemědělství.

2. EU bude muset při jednáních ve WTO přihlížet k procesu rozšiřování. Jak EU v jejím současném složení tak vstupní země musí mít společný zájem na těsné spolupráci, aby byly výsledky jednání WTO pozitivní i pro rozšířenou Unii. Jsem přesvědčen o tom, že musíme vybudovat mosty k tomu, abychom podpořili a účinně hájili své cíle a Evropský model rozvoje zemědělství. Děláme to již s Japonskem, Švýcarskem, Koreou a Norskem. Musíme však do jednání zapojit ještě další země. EU podporuje rozvojové země ještě intenzivněji než např. USA, především v rámci smlouvy z Lomé. Musíme stavět na těchto vztazích a snažit se definovat společné zájmy a cíle. Dále se domnívám, že koncept mnohofunkčního zemědělství je účelný nejen pro průmyslové země, ale ještě mnohem víc pro rozvojové země s velmi početným venkovským obyvatelstvem, jako je např. Indie.

3. Konečně jsem přesvědčen, že můžeme být při těchto jednáních WTO úspěšní, získáme-li podporu všech zúčastněných - tedy zemědělců, potravinářského průmyslu, spotřebitelů a ochránců životního prostředí, ale i podporu rozhodujících politických činitelů na regionální a národní úrovni. Zvlášť by mne potěšilo, kdyby se nám podařilo přiblížit lidem uvnitř i vně Společenství naše představy o Evropském modelu rozvoje zemědělství a kdyby se podařilo docílit souhlas široké veřejnosti.

2. Isermeyer, F.: “KONKURENCESCHOPNOST V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ”-

“Pro zemědělství vyplývá jako ústřední výzva, že musí urychlit růst podniků nadpodnikovou spoluprací, zakládáním společenství podniků atd. Při tom nutno dbát jednak o lepší arondování ploch, jednak o vytváření takových činností, které by byly nositeli uspokojivých důchodů pro účastníky zemědělské výroby” prohlásil profesor F. Isermeyer z Braunschweigu v Německu při příležitosti zimního zasedání 2000 Ekosociálního fóra Rakousko na Ekonomické univerzitě ve Vídni.

Konkurenceschopnost rostlinné výroby v rámci EU

V každém členském státu EU existuje velká kvalitativní rozmanitost jednotlivých lokalit. Rozdílná vhodnost lokalit pro rostlinnou výrobu souvisí především s danými přírodními podmínkami a existující agrární strukturou. Odráží se ve výrazné diferenciaci pachtovného mezi různými regiony země. Na tomto pozadí by nebylo správné přisuzovat jednotlivým členským státům EU paušálně vysokou či méně vysokou konkurenceschopnost v rostlinné výrobě.

Konkurenceschopnost rostlinné výroby v celosvětovém srovnání

Úroveň výnosů typických evropských stanovišť rostlinné výroby je u pšenice a ječmene při 6,5 až 9,0 t·ha-1 podstatně vyšší než na všech významných zámořských lokalitách (2,0 až 3,0 t·ha-1). Rovněž přírůstky výnosů byly v EU v uplynulých desetiletích (absolutně i v %) vyšší než u typických obilnářských vývozních lokalit v zámoří. Jiný obraz ovšem vykazuje kukuřice na zrno, která se pěstuje v USA s relativně vysokými výnosy (cca 8,0 t·ha-1) a na tak velkých plochách, že USA zaujímají v tomto segmentu jednoznačně první místo.

Mezinárodní srovnávací analýzy nákladů dokládají, že dobře řízené velkopodniky v nových spolkových zemích Německa mohou dnes produkovat obiloviny s náklady kolem 200 DEM/t (úplné náklady; bez pachtovného). Nacházejí se tedy na stejné úrovni jako podniky v typicky pšeničných oblastech USA. Náklady výroby ve většině podniků starých spolkových zemí Německa jsou ovšem podstatně vyšší (řádově 300 DEM/t, zčásti ještě značně vyšší). Mimořádně nízké náklady výroby dociluje u pšenice Maďarsko (kolem 150 DEM/t), což souvisí především s velmi nízkými mzdovými náklady.

Pro lokality v Kanadě, Jižní Americe a Austrálii byly mezinárodní srovnávací analýzy v rámci IFCN zahájeny teprve nedávno; výsledky nejsou zatím k dispozici. První odhady poukazují na to, že se náklady výroby na uvedených stanovištích pohybují řádově kolem 150 DEM/t, jsou tedy značně nižší než náklady, jaké bychom mohli v současné době považovat za realizovatelné ve Střední Evropě.

U produkce cukru poukazují dosavadní dílčí výsledky v rámci projektu IFCN na to, že dobře strukturované podniky v Německu (při cca 280 DEM/t cukru) vykazují ve srovnání s podniky zpracovávajícími cukrovou třtinu v USA (cca 400 DEM/t) výrazně příznivější náklady, ve srovnání s podniky zpracovávajícími cukrovou řepu v USA (cca 250 DEM/t) a zvláště v Maďarsku (cca 200 DEM/t) jsou ovšem tyto náklady horší. Lze si to vysvětlit tím, že u cukrové řepy jsou mezi jmenovanými stanovišti mnohem menší rozdíly ve výnosech než je tomu u obilovin a následkem toho se výhodnější náklady docilované v USA a v Maďarsku na hektar projevují jaké výhodné i na metrický cent cukru. Protože zatím nebyly do srovnání zahrnuty důležité země produkující cukrovou třtinu (např. Brazílie, Thajsko, Karibik), nelze z uvedených výsledků zatím vyvodit v globálním měřítku žádné zásadní závěry o konkurenčních vztazích mezi cukrovou řepou a cukrovou třtinou.

Otevřené otázky a výzvy

Na základě těchto výsledků vzniká otázka, proč vykazují lokality USA v mezinárodním srovnání na straně nákladů většinou nevýhody, třebaže mají vysloveně příznivé přírodní předpoklady. Analýzy zatím provedené v rámci projektů IFCN poukazují na dvě hlavní příčiny: nepříznivé agrárně strukturální rámcové podmínky (příliš malé podniky, nevýhodné dělení půdy, špatná vnitřní dopravní poloha) a nepříznivé právní rámcové podmínky (např. energetické daně, náročné předpisy na zkoušení prostředků na ochranu rostlin, pro aplikaci hnojiv, vedlejší mzdové náklady).

3. Klasz, W.: “ROZVOJ VENKOVA - NOVÉ ŠANCE A RIZIKA”

“Rakousko mělo nemalý podíl na vybudování druhého základního pilíře Společné zemědělské politiky EU. Rakousko předložilo jako první členský stát svůj Program rozvoje venkova, a to již 1. září 1999. Nešlo při tom o to, vyhrát závod, ale o to, co nejdříve zajistit spolehlivost plánování a vybudovat základy pro stimulační činnost v novém období”, prohlásil sekční šéf Dr. W.Klasz, pracovník Spolkového ministerstva zemědělství a lesnictví ve Vídni.

Rakousko dostalo z příslušné kapitoly rozpočtu EU nadproporční podíl prostředků, a to rovněž v září 1999. Jak známo, počítá se na rozvoj venkova v Rakousku s téměř 10 % prostředků ze zdrojů EU (přesně: 9,7 %); ročně to je něco přes 5,8 mld. ATS. Pro nejbližší období je na tento program z Bruselu k dispozici téměř 41 mld. ATS.

Rakousko má nejen ve svých konceptech a požadavcích na agrární politiku, ale v konkrétních podpůrných opatřeních v tomto sektoru již dlouhou tradici, sahající zčásti daleko zpět do doby před vstupem. Jde zde o:

· podporování způsobů hospodaření, které odpovídají principům trvalé udržitelnosti;

· podporování rolníků, kteří musí hospodařit v oblastech s nepříznivými produkčními podmínkami;

· obecnou podporu podnikových, nadpodnikových a mimopodnikových opatření na venkově.

Pro Rakousko neznamenal vstup do EU, jak se mnozí obávali, ústup nebo dokonce přerušení již nastoupené cesty směřující k rozvoji venkova, ale dokonce jsme mohli zmíněné podpory podstatně rozšířit. Tato okolnost je jasně patrná ze sloupcového grafu k rozpočtovým výdajům za období let 1995 až 1999, a to na základě srovnání průměrného objemu podpor za EU celkem s Rakouskem.

Graf 1 - Financování agrární politiky (roční průměr za období 1995-1999)

Graf velmi názorně dokládá, že v rámci stávající agrárně politické koncepce EU hrály podpory do rozvoje venkova zatím menší roli (13,4 % z celkového objemu agrárních podpor), na rozdíl od Rakouska, kde podpory do venkovského prostoru zaujímají 64,5% podíl na celkovém rozsahu podpor do rakouského zemědělství. Zvýšený důraz na politiku rozvoje venkova je patrný i z toho, že z celkového objemu rozpočtových prostředků přidělovaných EU Rakousku připadá 43% podíl na podpory venkova.

Téze pro další rozvoj

· 1.téze: Agrární politika bude v budoucnosti méně než dosud odvětvovou politikou a mnohem více územně definovanou politikou, avšak zemědělství zůstane nadále páteří rozvoje.

· 2.téze: Globalizace a regionalizace si neodporují a vzájemně se nevylučují.

· 3. téze: Rozdíly mezi regiony a v rámci regionů se dále prohloubí.

Evropa a WTO

Řídíme-li se Evropským modelem rozvoje zemědělství, musí být pravidla hry nastavena tak, aby trvale udržitelný rozvoj, plnění mnohofunkčních úkolů a celoplošné hospodaření nepředstavovalo nevýhodu. A tento model je třeba dlouhodobě zajistit. Ne proto, že by zemědělství chtělo, řečeno slovy ministra zemědělství W. Molterera, “opékat nějaký extravuřt”, ale protože je zemědělství ve správně chápaném zájmu klíčovým faktorem, chceme-li zabezpečit na celém světě trvale udržitelný rozvoj a nabídnout spotřebitelům potraviny vysoké kvality. Důležité je i sdělení, jež tlumočil zemědělský komisař EU F. Fischler na jednáních k WTO konaných 14. ledna 2000, že …”zásady Evropského modelu rozvoje zemědělství zatím nejsou k dispozici.”

Okolnost, má-li zemědělství na životní prostředí negativní nebo pozitivní vliv, je závislá na rámcových podmínkách, za nichž zemědělci hospodaří resp. hospodařit musí. Prostorem pro jednání je Agenda 2000 a Nařízení rady č. 1257/1999 týkající se podpory rozvoje venkova.

Těžiště nově zformovaného rakouského programu rozvoje venkova

Celý program rozvoje venkova zahrnuje cca 700 stran a shrnuje všechna opatření nabízená v rámci příslušného Nařízení Rady č. 1257/99. Takový program přirozeně nemohl být vypracován “ze dne na den”. Pracovalo se na něm od počátku roku 1999 v rámci celorakouského diskusního procesu, na němž se podílelo deset pracovních skupin. Samozřejmě byly zahrnuty agrární sekce všech zemských vlád, Agrární komory, Konference předsedů Agrárních komor a četní další sociální a ekonomičtí partneři.

Zmíněný diskusní proces mohl navázat na projekt “Agrární budoucnost Rakouska” resp. se o něj opírat, proces, který měl, a to opět v rámci celorakouské diskuse, navrhnout kroky a nezbytná opatření ve smyslu rozvoje rakouského venkova. Od legendárního zasedání v Corku na podzim 1996 bylo zcela jasné a potvrdila to i Agenda 2000, že podstatně na významu nabudou strukturální opatření, na rozdíl od podpor do trhu, které jsou v zásadě dány v rámci platných tržních řádů. Nutno zdůraznit, že navrhovaný program je v současné době projednáván s Komisí EU.

Následuje přehled nejdůležitějších zamýšlených opatření, navrhovaných změn resp. uvažovaných rozvojových trendů:

Opatření k ochraně životního prostředí na venkově (ÖPUL)

ÖPUL 2000 (vzhledem k nutným přípravným pracem se s jeho realizací počítá od roku 2001) je oproti ÖPUL 95/98 rozvíjen mj. následujícími směry:

· zvýšení objemu podpor o l mld. ATS (zdroje EU, spolkové a zemské prostředky),

· zvýšení horních limitů v rámci jednotlivých prémií;

· posílení vkladů určených jednotlivým podnikům;

· větší manévrovací prostor pro projekty;

· další rozvíjení elementárních podpor;

· rozšířené uplatnění integrovaných výrob.

Vyrovnávací platba pro znevýhodněné oblasti

Větší národní akční prostor daný NR č. 1257/1999 má být mj. využit následovně:

· zvýšení objemu podpor o 1 mld. ATS;

· znovuzavedení základní částky (tzv. “Sockelbetrag”);

· snížení vstupního prahu (tzv. “Einstiegsschwelle”);

· individuální stanovení ztížených podmínek jednotlivých podniků;

Podpory přizpůsobení a rozvoji venkovských oblastí (NR čl. 33, dříve 5b)

I u tohoto opatření jde především o využití národních specifik. Nabídka palety opatření, jak ji známe z dřívějšího opatření 5b, je nyní celoplošná. Tím je odstraněn nerovnoměrný přístup případných uchazečů k podporám a zjednodušuje se administrativa.

Podpory jednotlivým podnikovým investicím a prémie pro mladé začínající farmáře

V souvislosti s dalším rozvíjením těchto opatření třeba zdůraznit následující:

· dochází ke zvýšení pružnosti sektorových omezení (omezení vztahující se k trhu byla zrušena);

· horní limity pro přičítatelné úhrnné náklady byly zvýšeny ze 2,4 mil. ATS v přepočtu na podnik na 205 mil. ATS (pro jednotlivé speciální obory existují ještě vyšší horní limity);

· ruší se diskriminace podniků s vedlejší výdělečnou činností v zemědělství;

· zvýšení prémie pro začínající mladé farmáře.

Zkvalitnění zpracování a odbytu zemědělských výrobků

Toto opatření, běžně známé jako “sektorové podpory”, zaznamenalo mj. tyto úpravy:

· rozšíření o další sektory,kde mohou být podpory uplatněny;

· zrušení specificky sektorových výběrových kritérií (ale přísnější prokázání hospodárnosti a dodržování minimálních standardů ve vztahu k životnímu prostředí a k hygieně a ochraně zvířat);

· rozšíření pásma uplatnění podpor.

Opatření v lesnictví

Integrace podpůrných opatření v oblasti lesnictví do rozvoje venkova je jednou ze stěžejních inovací politiky EU v oblasti rozvoje venkovského prostoru. Předpokládají se tyto následující posuny:

· přístup k podporám pro všechna spolková území a pro všechny majitele lesů;

· zdůrazněna budou zalesňovací opatření;

· podpořeno bude zabezpečení a sanace chráněných lesů;

· rozvíjení opatření směřujících k posílení ekologického hospodaření;

· podpořena budou odbytová opatření a zařízení pro rolnická společenstva;

· opatření rozvíjející lesnické školství.

Odborná výchova

Tak zvané “měkké faktory” jako motivace, vzdělání, akceptance a připravenost k inovacím se stávají se stále větší naléhavostí zásadními faktory rozvoje venkova.

Rozhodující váha v rámci odborné výchovy bude spočívat na následujících opatřeních:

· kvalifikační programy /kvalifikační opatření;

· certifikační kurzy, odvětvově specializované kvalifikační programy (poradenství v pracovních kroužcích,) vzdělávací koncept “Rodinná farma 2000” (základní podniková analýza, vývoj podnikových strategií, ale i stimulace individuálních schopností a cílů);

· propojení nositelů vzdělání a vzdělávacího zařízení (zvláště v rámci projektu “Agrární budoucnost Rakouska”);

· další rozvoj informačních sítí (moderní techniky a media).

“Šaty na míru” se dají ušít jen v konkrétních členských zemích resp. regionech a k tomu poskytuje nové NR č. 1257/1999 k rozvoji venkova větší prostor než tomu bylo dosud. Tento prostor jsme využili při vypracování tohoto programu”, uzavřel sekční šéf Spolkového ministerstva zemědělství a lesního hospodářství Rakouska, W. Klasz.

4. Karmasin, H.: “TRH JAKO REGULAČNÍ SYSTÉM”

Dr. H. Karmasinová, pracovnice Institutu motivačního výzkumu, prohlásila na zimním zasedání 2000 Ekosociálního fora Rakousko: “V naší společnosti považujeme za nejefektivnější strategii nabízet a prodávat zboží podle marketingového principu. Neznamená to nic jiného, než že nevyrábíme to, co vyrábět můžeme a ani to, co by bylo z morálního hlediska správné, ale že vyrábíme zboží tak, aby odpovídalo potřebám a přáním konzumentů. Při tom považujeme trhy za velmi efektivní regulační systém”.

Na trhu nemůže nikdo nařizovat, může jedině přesvědčovat nebo “svádět”. Trhy v podstatě staví na myšlence, že maximalizace vlastního osobního prospěchu je naprosto přípustná. I když to neplatí vždy a všude, je třeba s tímto postojem počítat. Platí to i pro zemědělskou výrobu té které země.

Lidé přirozeně racionálně chápou, že je žádoucí podporovat a zachovat zemědělství vlastní země. Proces ale probíhá mnohem efektivněji, když mají svou zemědělskou výrobu rádi, cení si jí a považují ji z hlediska svého užitku za nenahraditelnou. Tyto výrobky musí však být dokonale přesně přizpůsobeny potřebám a přáním spotřebitelů (spotřebitelské poptávce).

Obtížná kontrola kvality

U potravin spotřebitelé přirozeně požadují, aby byly zdravotně nezávadné a vyznačovaly se vysokou kvalitou. Potíž spočívá v tom, že prakticky nemají k dispozici kritéria, aby mohli kvalitu a zdravotní nezávadnost potravin skutečně posoudit.

Při svém hodnocení kvality potravin se v tomto procesu opírají o několik skutečností: Pro kvalitu si stanoví celou řadu subjektivních kritérií (vzhled, pach, obal, určité konzistence), řídí se chutí, cenou a původem. Je však zřejmé, že pro každou kategorii výrobků existují jiná hodnotící kritéria.

Mnohem obtížnější je posuzování zdravotní nezávadnosti potravin. V současné době existuje mnoho různých obav z potravin, které mnohdy odrážejí i obecné obavy naší komplexní doby. “Co zde chceme”, pokračovala Dr. Karmasinová, “jsou nakonec věrohodné instituce, kterým lze důvěřovat, na jejichž poctivost se můžeme spolehnout. Velkou šanci tady mají regionální a místní výrobci, domácí, rakouskými instancemi kontrolované produkty, ale i značky.” Nelze však přehlédnout, že při konkrétním rozhodování o koupi, když jde o to, zaplatit určitá kvalitativní kritéria, se konzumenti často rozhodnou jinak. Souvisí to mimo jiné i s tím, že se výběr potravin řídí komplexním systémem rozhodování.

“Needs” a “Wants” (Potřeby a přání)

U potravin třeba rozlišovat mezi potravinami, které apelují na “needs” a těmi, které apelují na “wants” “Needs” jsou to, co potřebujeme, co musíme mít. U těchto výrobků jde o to, že jsou levné, jednoduché a snadno dostupné. Kvalitativní kritéria zde často hrají podřadnou roli. “Wants” jsou to, co bychom chtěli mít. Zde je možné očekávat mnohem vyšší přidanou hodnotu.

Kvalita znamená i to, že musí být osloven jeden z těchto motivů. U pokrmů existuje řada “Wants”:

· požitek

· péče a láska

· nacházení uznání

· vyjádření respektu a úcty

· prestiž

· litování se, utěšování se

· optimální výsledek s minimálními náklady

· sehrání úspěšné role/být znalcem

· péče o zdraví

· péče o krásu atd.

Hodnota potravin má dále tři dimenze:

· “prime value” - hodnota určovaná výživovými složkami potravin;

· “labor value” - hodnota určovaná zpracováním a především

· “symbolic value” - hodnota, kterou potravina představuje.

Tato poslední funkce je v zemědělské výrobě zvlášť důležitá. Potraviny, které byly vyrobeny ve vlastní zemi nebo v určitém regionu, potraviny, u nichž můžeme vysledovat, kdy, v kterém regionu nebo kým byly vyprodukovány, jsou či mohou být garantem zdravotní nezávadnosti, ale i čistoty a odpovědnosti, jsou výrazem domova, vlasti, důvěryhodnosti což je nesmírně závažná koncepce toho, co je žádoucí.

Kromě toho mají přirozeně apelovat na všechny tendence příznačné pro moderní potraviny:

· konvenienci (vhodnost), resp. konvenci,

· snadnou osvojitelnost

· servisní hodnotu

· snadnou dostupnost

· vysoké požitkové komponenty

· hodnoty prožitku.

Žádané jsou značky

Bylo by vlastně žádoucí, aby byly vyvinuty značky, které by vyřešily obtížný komunikační problém, s kterým se dnes setkáváme na všech trzích. Existuje přemíra výrobků a informací a nejdůležitější rezervou je pozornost konzumentů. Značky poskytují dále spolehlivost orientace, kterou dnes spotřebitelé požadují, může se jim podařit soustavně zakotvit v povědomí a představují mnohem více než jen vlastní prezentaci výrobku.

“Vývoj trhu a vůbec odbyt zemědělských výrobků se sotva dá realizovat prostřednictvím malých a navzájem izolovaných prodejců, vyžaduje naopak velké kooperační úsilí, jedině ve vzájemné spolupráci lze vytvářet moderní produkty a značky a zajistit jim příslušný servis. Vyžaduje to i kulturu důvěry, která bude vůbec požadavkem budoucnosti”, uzavřela H. Karmasinová.

5. Stoler, A. (zástupce generálního ředitele WTO): Z VÝSLEDKů JEDNÁNÍ v SEATTLU

Komentoval jednání v Seattlu, kde další přístup k jednání vychází z postoje amerického prezidenta B. Clintona, který uvedl, že globalizace není volba, ale realita, která existuje bez ohledu na naše přání. Jinak vyjádřeno, globalizace nemá volbu, ale je výrazem úzce propojeného světa. Máme možnost buď poslechnout hlas demonstrantů a potom nastane chaos nebo se snažit dát globalizaci určitá pravidla. Pokud nepůjdeme cestou WTO, potom se musí říci jak jinak, anarchii nelze připustit. Demonstranti sice považovali nezdar konference za úspěch, ale v tom se mýlí, neboť jít do nového millénia bez pravidel hry není úspěchem. Díky regulacím WTO např. v Indii vzrostl HDP o 6 %, v Africe o 4 %. Jde o to, aby globalizace probíhala řízeně, tj. byla mezinárodně regulována a právě nástrojem k jejímu řízení by se měla stát WTO.

Výhrady demonstrantů v Seattlu směřovaly k tomu, že WTO není demokratická instituce. Pan Stoler oponoval, že WTO není žádný světový policajt či globální vláda, která říká, co musí jednotlivé státy dělat. WTO ani nedisponuje zákonnými pravomocemi. Ve WTO bylo přítomno 120 ministrů, demokraticky zvolených představitelů jednotlivých států, kteří jednají na základě dohodnutých pravidel, která musí být respektována. Východiskem se nemůže stát, že by se svět uzavřel do regionálních bloků.

Jednání WTO se zaměřovalo na :

· další liberalizaci obchodu ve snaze snížit chudobu svých členů,

· kooperaci jednotlivých států pro zlepšování životního prostředí.

Významným krokem pro další pokrok v jednání bylo rozhodnutí pokračovat v jednání s cílem přijmout balík opatření pro nejchudší země.

Zemědělství sehrává významnou úlohu, neboť 30 % světového obchodu je se zemědělskými produkty a více než 50 % pracovních sil planety je ve spojitosti se zemědělstvím. Jeden z hlavních požadavků rozvojových zemí se týkal možnosti přístupu na vyspělé trhy. Je zapotřebí, aby světový trh byl založen nejen na konkurenceschopnosti, ale i na větší transparentnosti. Výsledkem musí být nediskriminující světové obchodní toky zboží, které musí umožňovat spotřebiteli nakoupit zdravotně nezávadné potraviny. Jednání WTO v Seattlu nebylo selháním, ale varovnou lekcí, že je nutno především společně jednat, aby nedošlo k ohrožení všeho toho, co se již podařilo vybudovat.

Přeložila: M. Kreysová

Odborná revize textu a doplňky do textu: Ing. J. Kraus, CSc.Ing. P. Jakobe, CSc.

VÚZE - Ekonomické bulletiny 6/2000