Přílišná koncentrace produkce je rizikem pro krajinu i spotřebitele

Přestože má koncentrovaná průmyslová zemědělská produkce v naší zemi stále hodně zastánců a její podpora byla ještě donedávna základní filozofií tuzemské dotační politiky, generuje reálná praxe stále častěji rizika s takovým přístupem spojená. Aktuálním příkladem je likvidace tři čtvrtě milionu slepic v největším českém chovu nosnic v Brodu nad Tichou na Tachovsku, který byl zasažen ptačí chřipkou, a jehož podíl na domácí produkci vajec činí zhruba 15 procent.

Takto zásadní podíl poklesu produkce se logicky musí projevit jak v poklesu nabídky, tak ale také ve zvýšení cen vajec pro konečného spotřebitele, zvláště za situace, kdy stejná nemoc zasáhla i řadu dalších chovů drůbeže v zahraničí, a propad produkce tak není možné operativně plnohodnotně nahradit. K tak problematické situaci by ale nemuselo dojít, pokud by ČR cíleně podporovala ve větší míře než dosud menší a střední zemědělce a celkovou diverzifikaci (nejen) chovů hospodářských zvířat tak, aby se rizika nečekaných výpadků produkce koncentrovaných chovů minimalizovala. Posledních několik desetiletí však byly systematicky dotacemi podporovány pouze velkochovy. Na příkladech v okolních státech můžeme pozorovat, že základní cestou je doplňovat produkci co nejširším počtem malochovů, které hrají, právě zejména v krizových situacích, roli rozložení rizik, a plní tak důležitou stabilizační roli v živočišné výrobě. Je totiž zcela zřejmé, že nákazy hospodářských zvířat téměř jistě nikdy nepostihnou všechny plošně rozprostřené malochovy, a navíc výpadek jednoho, ale ani několika takových chovů trh ani spotřebitele nepocítí. To také zároveň znamená stabilizaci cen a rovněž posílení potravinové bezpečnosti a soběstačnosti, neboť propad domácí produkce není třeba nahrazovat v takových případech dovozy. 

Na nutnost podpory menších a středních zemědělců, například na rodinných farmách, z uvedených důvodů poukazuje Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) dlouhodobě a opakovaně, a stávající kauza farmy na Tachovsku jí v tom dává za pravdu. Určitý podíl velkochovů má jistě svůj smysl a samozřejmě odpovídá ekonomické realitě. Není ale vhodné, aby podmínky dotací dělaly z těchto chovů jediné řešení pro zemědělskou praxi.

Posílení principu diverzifikace chovů hospodářských zvířat je navíc nejen v zájmu spotřebitele, ale také krajiny, neboť koncentrované chovy představují řadu environmentálních rizik včetně přepravní náročnosti a také tvorby emisí. Na to už také reaguje Společná zemědělská politika EU stanovením povinnosti emise v zemědělství snižovat, což mimo jiné představuje riziko i pro koncentrované chovy jako takové.  I proto je podle názoru ASZ ČR žádoucí co nejdříve změnit strukturu zemědělské produkce i přepracování podmínek evropských i národních dotačních podpor v ČR tak, aby se naše zemědělství s co nejmenší újmou vyrovnalo s požadavky EU, a bylo to hlavně ku prospěchu tuzemských spotřebitelů.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR