PŘEDPOKLADY ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ČESKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ

Prerequisites for the improvement of the competitiveness of the Czech agriculture

Tomáš Doucha

Adresa autora:

Ing. Tomáš Doucha, CSc., VÚZE Praha

Souhrn:

Příspěvek je zaměřen na schopnost rozvoje či přežití (trvalou udržitelnost) současné struktury zemědělství ČR jako jednoho z aspektů konkurenceschopnosti. Je proveden výčet faktorů, které v dosavadním reformním období působily na vývoj struktury zemědělství a zemědělských podniků a na jejich ekonomickou výkonnost. S využitím Souhrnného zemědělského účtu a analytických poznatků z výběrových šetření VÚZE v síti testovacích podniků je dokumentována současná nepříznivá ekonomická výkonnost a situace sektoru zemědělství a zemědělských podniků. U zhruba 70 % podniků existuje aktuální riziko jejich likvidace. Dále jsou vymezeny předpoklady zlepšení této situace v rámci obecných opatření státu, opatření zemědělské politiky a opatření v samotných zemědělských podnicích.

Summary:

The paper is focused at economic sustainability of the present structure of Czech agriculture as one of the aspects of competitiveness. The paper starts with a list of factors which have influenced the structure of agriculture and farms and their economic performance during the reform period. Using the Economic Account for Agriculture, and analyses based on the data from surveys of the Research Institute of Agricultural Economics, the present poor economic performance and situation in agriculture and the farm sector are thus documented. About 70 % of farms are threatened with liquidation. Further, the paper defines prerequisites and assumptions of the improvement of economic performance of farms in the framework of general measures of the state, measures of agricultural policy and measures on the farm level.

Klíčová slova:

zemědělství, zemědělské podniky, konkurenceschopnost, ekonomika, trvalá udržitelnost, zemědělská politika

Key words:

agriculture, farms, competitiveness, economics, sustainability, agricultural policy

Úvod

Konkurenceschopnost jako jeden z nejdůležitějších projevů ekonomické výkonnosti sektoru, určitého typu či konkrétního podniku, nebo měřená na úrovni jednotlivých komodit, je výslednicí vnějších podmínek, které ovlivňovaly vývoj zemědělství v dosavadním reformním období, a reakce podnikatelských subjektů na tyto podmínky. Struktura subjektů (aktérů) je přitom v českém zemědělství velmi složitá, zahrnující vlastníky a manažéry podniků, vlastníky půdy a jiného zemědělského majetku, pracovníky ad.

Měření a srovnávání ekonomické výkonnosti zemědělství a zemědělských podniků se již dlouhodobě věnuje VÚZE. Kromě statistických údajů a údajů z oficiálních zahraničních zdrojů (EUROSTAT, OECD) jsou významným zdrojem dat pro tyto účely výsledky výběrových šetření v síti testovacích podniků, výběrových šetření vlastních nákladů jednotlivých komodit a také výsledky speciálních výběrových šetření (lidské zdroje, chování manažérů ap.). Ekonomická výkonnost je měřena a srovnávána na úrovni celého sektoru zemědělské prvovýroby (Souhrnný zemědělský účet), na úrovni zemědělských podniků (statistické metody, metody Data Envelope Analysis, Total Factor Productivity) a na komoditní úrovni (Policy Analysis Matrix a další metody). Výzkum je zajišťován v rámci domácích i zahraničních projektů (EU, FAO) či v rámci dvoustranné mezinárodní spolupráce (např. s INRA Montpellier).

Pro účely tohoto příspěvku je konkurenceschopnost chápána ve dvou rovinách:

· jako schopnost určité komodity pronikat na mezinárodní trhy, resp. hájit své pozice na domácím trhu; v tomto pojetí je nezbytné rozlišovat nákladově cenové a necenové faktory konkurenceschopnosti;

· v širším pojetí jako schopnost jednotlivých zemědělských podniků či určitých typů těchto podniků v daných ekonomických podmínkách “přežívat”, resp. obsazovat prostor na trhu na úkor jiných zemědělských podniků či typů těchto podniků.

Metodickými otázkami konkurenceschopnosti, především ve vztahu k jejímu prvnímu pojetí, se zabývají jiné příspěvky (K. Frohberg, IAMO Halle, T. Ratinger, VÚZE). Tento příspěvek se zaměřuje na druhou rovinu konkurenceschopnosti, tj. na schopnost současných zemědělských podniků ČR “přežívat”, na jejich možnosti “trvale udržitelného rozvoje”.

Předem je nutno zdůraznit, že současný stav českého zemědělství, tak jak se vyvinul z počátečních podmínek roku 1989 v průběhu dosavadního reformního období, není “trvale udržitelný”. Konkurenceschopnost současného českého zemědělství, měřená skutečnou či potenciální (predikovanou) “vzdáleností” jeho výkonnosti ve vztahu k podmínkám světového trhu, resp. ve vztahu k podmínkám jednotného vnitřního trhu EU, je až na výjimky stále nedostatečná. Velký počet zemědělských podniků je existenčně ohrožen. Podstatné zvýšení konkurenceschopnosti agrárního sektoru ČR je jedním z nezbytných předpokladů vstupu do EU.

S využitím výsledků výzkumných projektů VÚZE (domácích i se zahraniční spoluprácí) je cílem příspěvku poukázat na některé základní aspekty “trvalé neudržitelnosti” současné struktury českého zemědělství a pokusit se formulovat hlavní předpoklady zlepšení této situace.

1. Současná ekonomická situace zemědělských podniků jako dědictví vnějších podmínek jejich vývoje v reformním období

Na ekonomickou výkonnost zemědělských podniků, včetně schopnosti jejich přežití a konkurenceschopnosti, měly v dosavadním reformním období vliv zejména tyto faktory (zvýrazněny jsou ty faktory, které pravděpodobně nejvíce ekonomickou výkonnost podniků ovlivnily):

a. Trvale působící faktory: kvalita půdy a klima ČR, geografická pozice republiky, rozsah chráněných oblastí přírody, vod a krajiny.

b. Výchozí podmínky (1989): předreformní dluhy vůči státu, zastaralé velkovýrobní technologie, monopolní pozice velkýchfarem na venkově, fragmentované vlastnictví půdy, pracovní specializace, sociální role velkých zemědělských podniků na venkově, pasivní chování zemědělské populace, nerozvinutý trh byty.

c. Podmínky reformního období: vlastnická transformace (restituce, transformace, privatizace bez půdy), zemědělská politika (úvěrová politika, regulace trhu - způsoby, “levnost” politiky, nízká úroveň ochrany, nestabilita politiky), makroekonomické prostředí (pomalejší restrukturalizace ostatních sektorů, slabý institucionální rámec společnosti, pozemková daň, půda jako neobchodovatelné zboží, liberalizace cen a zrušení subvencí spotřebitelů, deregulace cen, reálné příjmy domácností, identifikace půdy a pozemkové úpravy).

d. Nové faktory (po roce 1996): pokles světových cen, pokles výkonnosti národního hospodářství - růst nezaměstnanosti, zemědělský zákon 1997 a nová opatření zemědělské politiky (mimoprodukční funkce), přírodní katastrofy (sucho, záplavy, hraboši).

Výčet hlavních faktorů, které ovlivňovaly vývoj struktury farem a jejich ekonomickou výkonnost přímo či prostřednictvím tržního prostředí, je souhrnně představen v tab. 1. V tab. 1 je rovněž učiněn pokus o kvalitativní vyhodnocení vztahů mezi faktory, podmínkami trhu a ekonomickou výkonností zemědělských podniků v rozdělení na družstva, společnosti, menší individuální farmy (do cca 50 ha) a větší individuální farmy (nad 50 ha).

1. Projevy trvalé neudržitelnosti současného zemědělství ČR a jeho nižší konkurenceschopnosti

Datové zdroje, které má VÚZE k dispozici, byly využity k řadě výpočtů podle různých metodik, včetně výpočtů v rámci mezinárodních projektů. Na základě dosavadních výsledků lze se pokusit o zobecnění nejzávažnějších projevů trvalé neudržitelnosti současné struktury českého zemědělství.

Z výpočtů Souhrnného zemědělského účtu (SZÚ) vyplývá, že ekonomika sektoru zemědělské prvovýroby se po roce 1996 výrazně zhoršuje a že čistá přidaná hodnota neumožňuje vytvářet přebytky pro rozvoj podniků. Ve srovnání s vyspělými zeměmi je hlavní příčinou mimořádně vysoký podíl mezispotřeby na konečné produkci (nižší efektivnost využití vstupů), relativně vysoké náklady práce (přičemž zvyšující se objem hmotného investičního majetku není doprovázen odpovídajícím úbytkem lidské práce - odraz přeinvestovanosti a zároveň přezaměstnanosti u řady podniků) a celkově nižší rozsah výrobních podpor.

Výsledky SZÚ korespondují se srovnávacími analýzami výsledků českého a francouzského zemědělství na základě údajů ze sítě testovacích podniků (ČR), resp. FADN (Francie). Toto srovnání pro rok 1997 je představeno v tab. 2.

Základní rozdíly mezi českým a francouzským zemědělstvím jsou patrné: v ČR se jedná o nižší úroveň produktivity faktorů, zhruba poloviční přidaná hodnota daná vysokou mírou mezispotřeby, podstatně vyšší pracovní náklady (i když ve Francii - FADN není zahrnuta práce rodinných příslušníků na farmách), nižší úroveň odpisového zatížení a úhrad za užití půdy a podstatně nižší výrobní podpory. Tyto relace je třeba mít na zřeteli, kdykoliv např. při srovnávání jednotkových nákladů na určitou komoditu hovoříme o současných komparativních výhodách ČR. Ty by však vstupem do EU měly být z větší části eliminovány, což by mohlo znamenat konkurenční ohrožení českých farem farmami zemí EU.

Z údajů výběrových šetření v síti testovacích podniků VÚZE za roky 1996 - 1998 vyplývá, že:

· zhruba polovina podniků je dlouhodobě ztrátových; tyto podniky snižují vstupy do výroby a evidentně zanedbávají péči o půdu a další hmotný majetek;

· podniky, zejména podniky právnických osob, jsou značně zadluženy (předluženy) třemi generacemi dluhů (předreformní, transformační a nové - přes 60 mld. úvěrů prostřednictvím PGRLF). Většina podniků nevytváří dostatečné zdroje na splácení svých závazků.

· převládající nízká likvidita, vysoká zadluženost a nízká výnosnost kapitálu se promítá do nestabilní finanční situace většiny podniků; u zhruba 70 % podniků existuje aktuální riziko jejich bankrotu.

Tab. 2 - Porovnání ekonomiky farem v ČR a ve Francii (1997)

1 FRF = 5,42 Kč

Zdroj: Síť testovacích podniků VÚZE, FADN

Zpracoval: J. Novák (VÚZE), F. Simone (INRA Montpellier)

Z výsledků mezinárodních výzkumných projektů vyplývají některé další zajímavé poznatky (i když je nutno připomenout, že vypovídací schopnost výsledků je snížena využitím dat často jen z jednoho roku šetření), např.:

· celková produktivita faktorů se zlepšuje s rostoucí velikostí podniků; výhody z velikosti se však mění na nevýhody z velikosti od hranice velikosti zhruba 2000 - 2500 ha;

· pouze menší část podniků se přibližuje hranici optimálního využití zdrojů v daných ekonomických podmínkách a většina podniků je této hranici vzdálena; tento jev je příznačný pro více tranzitivních zemí, je však velice nepodobný situaci ve vyspělých zemích (svědčí o tom, že v zemědělství ČR nadále existují bariéry “výstupu z trhu”, resp. o “žití z podstaty” nebo o využívání jiných, neoficiálních zdrojů k přežití;

· více konkurenceschopné ve vztahu k podmínkám světového trhu jsou zpravidla komodity, které jsou méně náročné na kvalitu lidské práce a technologií (obiloviny, olejniny) a naopak (okopaniny, chov skotu).

Souhrnně lze s určitou opatrností konstatovat, že na ekonomiku zemědělských podniků mají v současnosti rozhodující vliv dva faktory: velikost podniku a způsob vzniku podniku. Ze způsobu vzniku podniku vyplývá nejen úroveň a charakter zadluženosti, ale i “manévrovací” prostor managementu v restrukturalizaci podniků, projevující se v rozdílech mezi podniky s přizpůsobováním kapitálu “odspoda nahoru” a “odshora dolu”. Větší podniky jsou zpravidla podniky právnických osob (družstva, akciové společnosti), které vlivem dalších protichůdně působících faktorů (větší zaměstnanost, větší fixní náklady ad.) výhody velikosti plně nerealizují.

1. Předpoklady zvyšování konkurenceschopnosti - trvalé udržitelnosti zemědělských podniků ČR

Hledání předpokladů zvyšování konkurenceschopnosti - trvalé udržitelnsoti zemědělských podniků ČR se neobejde bez návratu k podmínkám, za kterých se v dosavadním reformním období vyvíjela podnikatelská struktura českého zemědělství a ekonomika farem. Jde m.j. o proces identifikace hlavních bariér, které brání přirozenému a rychlejšímu přizpůsobování českých farem daným (byť v porovnání se zeměmi EU podstatně tvrdším) podmínkám. Na tomto základu lze formulovat předpoklady, které musí zajistit stát obecně, předpoklady, které by měl stát zajistit v rámci zemědělské politiky, a dále předpoklady, které by měly realizovat samotné zemědělské podniky.

Obecné předpoklady z pozice státu jsou zřejmé: jedná se v prvé řadě o rozvoj institucionálního rámce, včetně vymahatelnosti práva a smluv. Naplnění této závažné úlohy státu je příspěvkem ke zlepšení v současnosti extrémně slabé pozice zemědělců na trhu. Stát by také měl dbát na důsledné uplatnění zákona o ochraně hospodářské soutěže.

Množina opatření státu v rámci zemědělské politiky ke zlepšení konkurenceschopnosti zemědělských podniků je velmi široká. Obecně lze konstatovat, že to jsou taková opatření (či ne-opatření), která umožní odstranění bariér na trzích a jinde, které brání restrukturalizaci zemědělství, resp. která umožní rychlejší modernizaci podniků. Jde zejména o:

· větší stabilitu politiky;

· podstatně obezřetnější pokračování podpory modernizace podniků (PGRLF). Vážným rozhodovacím problémem se však stává rozhodování o oddlužení či neoddlužení podniků od starých dluhů. Generální oddlužení (ke kterému již ale dochází - viz např. změny transformačního zákona v roce 1999 či odkládání a bonifikace splátek návratných finančních výpomocí z let 1992 - 1993) skrývá minimálně dvě rizika: zpomalení restrukturalizace a riziko “morálního hazardu”;

· odstranění bariér na trhu půdy a tím snižování transakčních nákladů žádoucí restrukturalizace podniků a dokončení privatizace státní půdy;

· podporu vytváření nových (nezemědělských) pracovních příležitostí na venkově a tím snížení “morálních bariér” manažérů zemědělských podniků pro další uvolňování pracovníků ze zemědělství.

· podporu marketingového organizování výrobců.

· zvyšování podpor s podstatně větší orientací na úhrady jasně definovaných a skutečných environmentálních činností a služeb zemědělství, než na přímé podpory podnikům a do trhu.

· orientování zahraničně obchodních nástrojů více na vyrovnávání podmínek vzájemného obchodu (např. s EU na základě “dvounulové” varianty), než na přímé a všeobecné zvyšování ochrany trhu.

· trvalou podporu výzkumu, poradenství a vzdělávání.

Na úrovni podnikatelských subjektů je nutno:

· vyvarovat se přeinvestování a přezaměstnanosti;

· zvýšit úroveň sebeorganizování, zejména.zakládáním odbytových organizací výrobců, při přísném dodržování statutu těchto organizací;

· přizpůsobit právní formu výrobnímu zaměření, resp. výrobní zaměření zvolené právní formě.

Závěr

České zemědělství se v současnosti nachází ve složité a nedobré ekonomické situaci. Je to důsledek vývojových podmínek dosavadního reformního období. Více než polovina zemědělských podniků je dlouhodoběji ztrátových a asi 70 % zemědělských podniků je bezprostředně existenčně ohroženo. Zvyšování schopnosti přežití jako jednoho z aspektů konkurenceschopnosti je podmíněno opatřeními ze strany státu i zemědělských podniků, která by v prvé řadě měla odstranit či alespoň zmírnit veškeré bariéry, které brání přirozené a rychlejší restrukturalizaci českého zemědělství.

Literatura:

Mathijs, E., Doucha, T., Dries, L., Swinnen, J., F., M.: Production efficiency and organization of Czech agriculture. Journal of Agricultural Sciences, 1999.

Novák, J.: Srovnání výsledků českého a francouzského zemědělství. Pracovní dokument VÚZE. Praha, 1999.

Ratinger, T. et al: The Competitiveness of the Czech Agro-Food Sector in the Context of EU Accession. Dokumenty projektu FAO TCP/CEH/8821. Praha, 1999.

Sarris, A., Doucha, T., Mathijs, E.: Agricultural restructuring in central and eastern Europe. European Review of Agricultural Economics, Volume 26, No. 3, August 1999.

Zprávy o stavu českého zemědělství 1996 - 1998. MZe, VÚZE, Praha, 1997 - 1999.