PRÁVNÍ ÚPRAVA HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE V ČR A EU

24.09.1999 | Odborné konference

právní Úprava hospodářské soutěže v České republice a Evropské unii

The law adjustment of economic competition in Czech Republic and European Union

Jaroslav Homolka, Jiřina Homolková

Adresa autorů:

Doc. Ing. Jaroslav Homolka CSc., JUDr. Ing. Jiřina Homolková CSc.

Provozně ekonomická fakulta, ČZU Praha, 165 21 Praha 6 Suchdol

email: homolka@pef.czu.cz , homolkova@pef.czu.cz

Anotace:

Cílem příspěvku je provést srovnání právní úpravy hospodářské soutěže v ČR s komunitárním právem. Dodržování principů hospodářské soutěže je předpokladem kvalitního fungování tržní ekonomiky a korektních vzájemných vztahů mezi subjekty na trhu.

Poznatky uváděné v článku vyplývají z řešení institucionálního výzkumného záměru CEZ:J03/98:411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Summary:

The aim of this article in the comparison of legal adjustment of economic competition in the Czech Republic with European Community Law. Keeping of principles of economic competition is a presumption of qualitative function of market economy and fair relations among subject on a market

Pieces of knowledge mentioned in the article resultr from the solution of the institutional research intention CEZ:J03/98:411100013 “Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European structures - a presumption of permanent sustainable development”.

Klíčová slova:

Hospodářská soutěž, soutěžitel, dominantní postavení na trhu, kartelová dohoda, fúze podniků.

Key words:

Economic competition, enterprise, dominant position on the market, trust agreement, fusion enterprises

1. Úvod

Soutěživost je jedním ze základních principů vývoje v celé živé přírodě a prostupuje všechny lidské činnosti. Nemůže chybět ani v činnosti hospodářské, tj. výrobní a obchodní. Hospodářská soutěž je proto základem tržního hospodářství a znamená nezbytnost vytvoření předpokladů pro její rozvoj. Její právní regulace je jedním z nástrojů vládní hospodářské politiky při ovlivňování ekonomických aktivit fyzických a právnických osob.

Zjednodušeně lze říci, že jde o:

- soupeření o přízeň spotřebitelů mezi výrobci a poskytovateli služeb,

- soupeření o přízeň výrobců a dodavatelů mez odběrateli, příp. zákazníky,

- případné soupeření o přízeň státních orgánů, pokud udělují hospodářským subjektům ty či ony výhody a úlevy, i když nemají přímo formu státních zakázek.

Politika hospodářské soutěže je proto i jednou ze základních politik ES. V rámci zřizovacích smluv byla od počátku určujícím rysem vytváření společného trhu v rámci ES a dnes slouží dvěma základním cílům:

- ochraně spotřebitele a

- zajišťování zaměstnanosti a konkurenčního prostředí.

Hospodářská soutěž podporuje tyto konečné cíle, neboť nutí soutěžitele ke zvyšování efektivnosti produkce a ke zkvalitnění a snížení ceny nabízených produktů. Soutěžní pravidla vytvářejí prostředí pro konstruktivní soupeření, což zvyšuje užitek pro celou společnost.

Z pohledu ES nejde jen o jednotlivé soutěžitele, kteří mohou narušovat hospodářskou soutěž prostřednictvím jejího omezování kartelovými dohodami, zneužíváním dominantního nebo monopolního postavení na trhu, případně fúzemi a nekalou soutěží, ale i o vlády jednotlivých zemí, které mohou svým jednáním narušit hospodářskou soutěž. V tomto směru jde o případy, kdy mohou udělit výlučná práva a vytvářet monopoly, nebo udělit zvláštní práva, na základě kterých dochází k omezení nabídky zboží, služeb i informací. Dále mohou využít svých finančních možností k udělování státních podpor. Tyto státní aktivity nemusí mít vliv pouze na národní trh, ale působí i na mezinárodní obchod. Státní podpora je přípustná jen za předpokladu, že soutěžitele přiměje k určitým investicím nebo aktivitám, které přinesou další užitek společnosti.

2. Materiál a metody

Budování tržní ekonomiky a jí odpovídající právní úpravy v ČR je často spojováno s právními úpravami předválečnými. U práva na ochranu hospodářské soutěže tomu tak není, třebaže ČSR měla zákon o kartelech a soukromých monopolech č.141/1933 Sb.1 V tehdejším pojetí bylo přípustné sjednávání kartelových dohod, současná evropská koncepce však tyto dohody zakazuje. I když v direktivním systému hospodaření některé otázky soutěžního práva byly upraveny hospodářským zákoníkem, byly prakticky nepoužitelné.

Současné české zákonodárství na ochranu hospodářské soutěže má dvě části a to:

- právo na ochranu proti nedovolenému omezování hospodářské soutěže upravené samostatným zákonem č. 63/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a

- právo na ochranu proti soutěži nekalé, které je obsaženo v části I. obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Obě části jsou zastřešeny úvodními ustanoveními o hospodářské soutěži, upravené v hlavě V. Obchodního zákoníku. Tato ustanovení upravují právo na účast v hospodářské soutěži a jeho podmínky, působnost předpisů soutěžního práva ve vztahu k zahraničí a rozsah jimi poskytované ochrany. Obsahově vychází právní úprava z evropského práva, především práva německého a práva Evropských společenství. K této právní úpravě je nutné přiřadit i zákon o zadávání veřejných zakázek č. 199/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

Trestní sankci stíhající nekalou soutěž obsahuje trestní zákoník. Se soutěžním právem je úzce spojen i zákon na ochranu spotřebitele č. 634/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a z. č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Soutěžního práva se dotýká i zákon č. 526/1992 Sb. o cenách úpravou o způsobu sjednávání cen, kdy prodávající nesmí zneužít svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu, která zahrnuje neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk. Totéž platí pro postavení kupujícího, který nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu výrazně nedosahující oprávněných nákladů. Kritéria pro postup kontrolních orgánů upravuje §16 odst. 2 cit. zákona.

Soutěžní právo Evropských společenství obsahuje smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli z roku 1951 v čl. 60 - 67 a dále Římská smlouva z roku 1957 o založení Evropského hospodářského společenství v čl. 36, 85 až 90. Na tuto právní úpravu primární navazuje sekundární právní úprava řadou nařízení,zejména nařízení rady č. 4064/89 o kontrole spojování podniků a nařízení Rady č. 17/62 k aplikaci článků 85 a 86 Smlouvy o ES. Článek 85 upravuje zákaz kartelových dohod a výjimky z tohoto zákazu. Pojem kartelových dohod zahrnuje ujednání učiněná písemně i ústně i jednání zcela neformální, ale i takové případy, kdy nelze o nějakém předchozím ujednání hovořit, ale soutěžitelé jednají shodně s úmyslem omezit soutěž. Zvlášť za závažné porušení soutěžních pravidel se považují dohody omezující paralelní obchod mezi členskými státy. Kartelové dohody jsou protiprávní a tedy neplatné a pokud je při kontrole Komisí ES na základě stížnosti zákazníka nebo konkurenta taková dohoda prokázána, má Komise pravomoc ukládat vysoké pokuty až do výše 10 % celkového obratu dané konkrétní skupiny soutěžitelů. Toto právo jako právo supranacionální ovlivnilo i ztvárnění národních právních úprav.

3. Rozbor stávajícího stavu

Národní program pro přípravu na členství v Evropské unii v rámci harmonizace českého právního řádu v oblasti hospodářské soutěže a veřejné podpory konstatuje, že:

- současný zákon o ochraně hospodářské soutěže lze považovat za převážně slučitelný s právem ES,

- institucionálně je ochrana hospodářské soutěže monitorována Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, který je ústředním orgánem státní správy a jeho činnost má především kontrolní a sankční charakter,

- pro veřejnou podporu platí v zásadě stejné principy, jaké řídí tuto oblast v EU.

Zákon o ochraně hospodářské soutěže (dále jen ZOHS) je zaměřen proti soutěžnímu chování, které ohrožuje samu podstatu hospodářské soutěže a to rovnost podmínek soutěžitelů a postihuje činnosti a jednání bez ohledu na to, zda byla učiněna v tuzemsku nebo v cizině, pokud mají účinky na tuzemském trhu.

Účastníky tohoto jednání jsou soutěžitelé, tj. fyzické a právnické osoby podnikatelé i nepodnikatelé, splňují-li podmínky stanovené zákonem, a sdružení podnikatelů. Tím se zákonodárce vyhnul pojmu podnik, který u nás není subjektem práva, ale jen objektem práva, a rozšířil působnost i na některé subjekty, které nejsou podnikateli tím, že nepoužil ani pojem podnikatel, zanikla potřeba extenzivního výkladu, neboť by zákon na všechna nedovolená jednání dopadnout měl. Pojmem podnik operuje většina právních předpisů evropských států i právo ES, ale používá se zde ve smyslu subjektu právních vztahů. Za nedovolené omezování soutěže považuje:

- dohody narušující hospodářskou soutěž,

- dohody o slučování (fúzi) podniků,

- zneužití monopolu a dominantního postavení na trhu.

Dohody narušující hospodářskou soutěž upravuje §3 ZOHS a jsou jimi veškeré dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí sdružení podnikatelů a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže na trhu zboží. Jsou zakázané a neplatné, pokud není zákonem stanoveno jinak nebo pokud Úřad pro hospodářskou soutěž nepovolil výjimku. Zakázané dohody jsou pak demonstrativně vyjmenovány.

Pojem dohody narušující hospodářskou soutěž zahrnuje dva typy jednání mezi soutěžiteli a to:

- horizontální dohody (kartelové), což jsou dohody mezi faktickými či potencionálními konkurenty, tj. soutěžiteli na stejném hospodářském stupni,

- vertikální dohody, což jsou dohody uzavírané mezi vzájemně si nekonkurujícími soutěžiteli, zpravidla v rámci distribuce zboží nebo služeb.

Současná podoba právní úpravy dohod narušujících hospodářskou soutěž je do značné míry ovlivněna druhou novelou zákona, která vnesla do systému původně založeném na soutěžním právu Německa prvky soutěžního práva ES a to za situace, kdy mezi oběma systémy existují rozdíly.2 Německé právo striktně rozlišuje mezi kartelovými a vertikálními omezeními soutěže a stanoví principiálně odlišný režim, když na omezení vertikální pohlíží mírněji a až na výjimky nejsou tyto dohody zakázány. Primární soutěžní právo ES nerozlišuje mezi těmito dvěma druhy dohod, ale umožňuje blokové výjimky. Naše právní úprava dnes je přísnější než úprava ES, neboť nedostatečně upravuje vertikální dohody a i když §6a umožnil Úřadu udělit obecnou výjimku pro určité druhy dohod, nebylo tohoto § využito.

Nově koncipovaná nařízení o blokových výjimkách v ES jsou již propracovaná a obsahují úpravu čtyř typů klauzulí:

- Zelený seznam - klauzule automaticky povolené,

- Bílý seznam - klauzule, které komise zpravidla nepovažuje za ohrožení nebo omezení soutěže (formalizovaný negativní atest),

- Černý seznam - klauzule zakázané,

- Šedý seznam - hraniční případy, kdy je oznamovací povinnost Komisi.

Je tedy třeba v této oblasti přizpůsobit naši právní úpravu právu EU. Její změna se předpokládá v návaznosti na probíhající diskusi o Zelené knize o vertikálních omezeních v soutěžní politice ES. V současné době se připravuje vyhláška o blokové výjimce pro dohody o franšíze.

Pokud se týká fúze podniků platný zákon o ochraně hospodářské soutěže vychází z předpokladu, že může dojít k narušení soutěže za předpokladu, jestliže spojením podniků přesáhne jejich podíl 30 % celkového obratu na daném relevantním trhu. Z tohoto ustanovení však v žádném případě nevyplývá, že překročení této hranice je narušením hospodářské soutěže. Řadu povinností upravuje i Obchodní zákoník v ustanoveních o obchodních společnostech.

Úřad zpracoval návrh novely zákona o ochraně hospodářské soutěže, která obsahuje kritéria, podle nichž by se určovalo, které případy spojování podniků podléhají jeho povolení. Vymezení minimálních hodnot umožní v souladu s praxí ES efektivnější kontrolu i u vertikálních a konglomerátních forem spojení podniků.3

Dominantní a monopolní postavení soutěžitelů upravuje §9 ZOHS. Dominantní postavení na trhu má soutěžitel, který dodávkami na relevantním trhu zajišťuje v období kalendářního roku nejméně 30 % dodávek shodného, porovnatelného nebo vzájemně zaměnitelného zboží. Monopolní postavení má ten, který není vystaven soutěži vůbec. Zákon nezakazuje monopolní ani dominantní postavení, ale jeho zneužití. 30 % hranice podílu na zásobování místního trhu a 5 % celostátního trhu představuje rovněž mez, která se vztahuje k dohodám narušujícím soutěž. Od této hranice se vztahuje zákaz i na dohody, které jsou jinak z obecného zákazu vyňaty. Jde o případy tzv. de minimis, které ke své účinnosti vyžadují však schválení úřadem.

V této souvislosti je třeba uvést i problematiku týkající se zemědělství. Ustanovení ES pro zavedení Společné zemědělské politiky v oblasti zemědělství a rybolovu a ustanovení, že soutěž na Společném trhu nebude narušována se mohou dostat do rozporu. Proto je způsob aplikace soutěžních ustanovení Smlouvy na oblast zemědělství upraven v nařízení Rady č. 26/62. Úřad pro hospodářskou soutěž ČR vychází z názoru, že podniky v oblasti zemědělské prvovýroby a v bezprostředně souvisejících oblastech, jako jsou zásobovací či odbytová družstva, mají povahu malých a středních podniků. Spolupráci těchto podniků soutěžní úprava podporuje, a to i když tato spolupráce obsahuje některé prvky narušující soutěž.3 Sdružování samo neodporuje dikci zákona, ale vyžaduje schválení Úřadu. Tam kde nelze uplatnit pravidlo de minimis, lze žádat o individuální výjimku. Individuální výjimky nebude možno udělit pouze v případech dohod mezi odbytovými organizacemi pěstitelů o prodejních cenách produkce nebo dohodám o rozdělení trhu.

Veřejná podpora je upravena Smlouvou o přidružení ČR k ES čl. 64 a prováděcími pravidly k tomuto článku o jejichž přijetí rozhodla Rada Přidružení v červnu 1998. Základním rozdílem proti praxi členských států je skutečnost, že ČR není povinna veřejnou podporu notifikovat předem. Věcná kriteria jsou již stejná. Monitorující institucí je Ministerstvo financí a je povinností všech ministrů předem s tímto ministerstvem konzultovat jakoukoliv veřejnou podporu.

4. Závěr

V současné době přikládají reformní státy pravidlům hospodářské soutěže větší význam vzhledem k blížícímu se členství v Unii a nutnosti aproximace právních norem EU. ČZU se tímto problémem zabývá a příspěvek je zpracován v rámci výzkumného úkolu č. CEZ: J03/98:411100013.

Za dobré lze považovat, že současný stav naší právní úpravy hospodářské soutěže je za převážně slučitelný s právem ES. Zákon o ochraně hospodářské soutěže č. 63/1991 Sb. v platném znění převzal ustanovení č. 85 a 86 Římské smlouvy o založení ES. Zbývá vyřešit problematiku tzv. blokových výjimek a některé další dílčí problémy. Hlavním problémem agrárního sektoru je vyřešit vztah tržních zemědělských řádů a hospodářské soutěže, kterému je třeba nadále věnovat pozornost.