Prase v dějinách VII

Agrární noviny (Agroweb) 1.3.1999

Prase v dejinách VII

Podle nejstarších historických pramenu byla prasata využívána napríklad ve starovekém Egypte. Stádo zvírat byla prehnáno pres pole, aby zašlapalo osivo do pudy naplavené z pravidelných nilských záplav. V nekterých kulturách byla upoutaná a vedená prasata údajne využívána k prenášení bremen. Mezi jiná sporadická, ale zvláštní využití patrí vychytávání hadu. Prase rádo žere nejruznejší cervy, larvy, ale i hady. Farmári v americkém Kansasu v léte vypouští prasata pred kravami na pastviny, kde se vyskytují hadi. Prasata jsou proti uštknutí znacne odolná. Tato skutecnost se vysvetluje mimo jiné tím, že jed je deponován a absorbován úcinne a rychle do tukové tkáne. Pro zpestrení programu dostihových závodu, napríklad chrtu, se nekdy používají prasata. Prasecí "dostihy" byly napríklad organizovány v roce 1985 v tehdejším Západním Berlíne. Z dvaceti závodících zvítezilo prase, které zabehlo 100 m za 11,1 sekundy. Nedávno se zase objevila v tisku zpráva, že na jedné australské farme v Novém Jižním Walesu dve volne pobíhající prasata zacala napodobovat ovcácké psy, kterí je prijali mezi sebe, a tak spolecne hlídají stádo 250 ovcí.

Jaký má prase cich?

Vetšinou se v literature uvádí, že prase má vynikající cich. Samozrejme citlivost nedosahuje úrovne vetšiny plemen psu. Divoké prase je obyvatel lesu a krovinatých náletu na jejich okrajích a je spíše nocní zvíre. Hlavní aktivitu pri hledání potravy má v noci, kdy nemá dostatecnou zrakovou orientaci, takže pri rytí a vyhledávání cervu, žížal, hmyzu, korenu, žaludu, bukvic, plžu, ale i mršin je odkázáno na cich. Tento smysl je pochopitelne u soucasných šlechtených plemen oslabený a podstatne redukovaný. Polynézané kvuli vyvinutému cichu prý používali puvodní primitivní prasata k hledání zapomenutých hrobu a pohrebišt. Nakolik je tato informace spolehlivá, je težké posoudit. Seriózní informace však máme o zvláštním využití prasnic k hledání lanýžu. Tato vreckatá houba z rodu Ascomycetes má podzemní hlízovité plodnice. V pude je zhruba v hloubce 5 až 30 cm. Lanýž má v prumeru nekolik centimetru, ale jsou exempláre dosahující hmotnosti 0,5 kg. Kulinársky je cenen cerno-výtrusý, nebo též zvaný pravý lanýž (Tuber melanosporum). Stejne tak je cenena i jeho bílá forma. U nás se nejméne dva druhy jiných lanýžu vyskytují jen v nejteplejších oblastech, a to predevším v dubových porostech. Zatím jsem však neslyšel o využívání houby z našich nalezišt a jsou-li vubec jedlé. Lanýž je francouzskými gurmány, ale i v mnoha jiných zemích, považován za mimorádnou lahudku. Cena jednoho kilogramu v luxusních restauracích je pro "sberatele" a dodavatele docela slušnou lukrativní cinností. Za jeden kilogram bílého lanýže se platí prepocteno na naši menu pres 50 000 Kc. Proto existují snahy jej zámerne pestovat v dubinách v nekterých cástech Francie, kde byl tradicne sbírán. Podle názoru clenky naší rodiny, která mela možnost houbu v cizine ochutnat, by se prý priklonila ke klasickému latinskému prísloví "de gustibus non est disputandum" ("proti gustu žádný dišputát"), a tak kvuli chuti a barve (cerná forma) prý lanýže v jídelnícku ráda postrádá... Tuto houbu dokážou vyhledat nekterá psí plemena (labrador, prípadne i ovcák a kokršpanel). Psi však musí být cviceni a vyhledávat se musí každý den. Lanýže se vyskytují napríklad v oblastech Périgord (jihovýchodní Francie) a Piemont (severní Itálie). Zde, ale i v jiných krajích Francie jsou lanýže tradicne vyhledávány v lesích ne psy, ale pomocí prasnic. Prasnice jsou na pach z lanýžu mimorádne citlivé a hledat stací jen jednou týdne. V lanýžích se tvorí chemické látky typu androstenonu a androstenolu. Z nich zejména 5-alfa-androstenon je shodná steroidní látka, která se podílí na vzniku kancího pachu. Kanci vylucují celkem tri homologní, steroidum podobné molekuly (dva alkoholy a jeden keton), které vylucují v potu, slinách a pohlavních sekretech, a navíc je ukládají také v tukové tkáni. Mezi ne patrí i zmínená molekula. Hledac lanýžu má prasnici na obojku nebo na jednoduchém postroji. Pokud je prasnice v ríji, je prý pri hledání k nezastavení a sberatel musí být na pozoru, aby prasnice po vyrytí lanýže nebyla rychlejší. Pro doplnení uvedme, že androstenony jsou produkovány také nekterými okolicnatými rostlinami (pastinák, celer). V celeru bylo namereno 5,6 ng v gramu korene, což je stejné množství jako v kancí krvi. Snad tato skutecnost dala vznik dalším podpurným argumentum k starším poverám o vlivu celeru na sexuální potenci a jeho úcinku jako afrodisiaka. V lanýžích je však koncentra- ce androstenonu desetinásobná (50 až 60 ng/g), takže lanýž je snadno rozpoznatelný pro prasnici i pod zemí. U prasat androstenony tedy pusobí jako jakési "pohlavní feromony" ale jaký je jejich biologický význam v rostlinách, zatím nevíme. Podobne jako u kancu, v moci mužu byly identifikovány všechny tri formy (alfa- a beta androstenol a již zmínený 5-alfa-androstenon). Androstenon je vylucován také v potu z podpažních žlaz. Jeho "feromonový" úcinek je však u cloveka nejasný a možná i pochybný. Vetšina žen androstenonový pach mužu považuje totiž za nepríjemný. Jedine ženy v menstruaci jej hodnotí jako neutrálne snesitelný. Ženy cítí tuto látku již pri koncentracích, které muži nevnímají. Pres 44 % mužu androstenon vubec nevnímá, zatímco necitlivých žen je méne než 8 %. V této souvislosti je treba potom dodat ponekud obtížne vysvetlitelný príklad z etnologie. V nekterých národech kolem stredozemního more existuje zvyk, kdy behem lidových tancu si zpocený tanecník dá na chvíli pod paži bavlnený kapesník a dává k nemu pricichnout partnerce, aby ji "stimuloval".

Pro úplnost dodejme, že u cloveka sexuální feromony existují, ale behem evoluce jejich význam a výraznost byly oslabeny a soucasne jsou navíc zastreny denní hygienou, korenenou dietou, prípadne kosmetikou a alkoholem. Nejde však o látky typu androstenonu, ale pravdepodobne o peptidy produkované hlavním histokompatibilním komplexem. To bylo prokázáno jednoduchým pokusem na jedné univerzite ve Švýcarsku. Vedoucí výzkumného grantu požádal skupinu studentu-dobrovolníku, aby si nechali nekolik dnu na tele tricka. Nesmeli se sprchovat, milovat, pít alkohol, požívat léky a korenená jídla a používat deodoranty. Potom tricka vzal a nechal privonet skupine studentek. Slecny roztrídily tricka podle milé ci prijatelné vune, anebo s protivným pachem. Po odberu krve a izolaci lymfocytu byly u všech dobrovolníku urceny genotypy hlavního histokompatibilního komplexu (MHC). Bylo zjišteno to co, je známo už pres dvacet let u myší, že cichové vjemy jsou ovlivneny genetickou výbavou.. Pokud byl pach potu protivný, MHC geny techto páru byly identické nebo velmi podobné, cím byl pach potu príjemnejší, tím testovaní jedinci meli rozdílnejší genotypy MHC. Dá se ríci, že slecny se chovaly podobne jako samicky myší. Pokud se smíchají v jedné kleci samicky a samci s ruznými genotypy MHC, samicky preferují párení se samci, kterí mají odlišný MHC genotyp, kdežto samce se shodnými MHC genovými produkty odmítají. Nekterí badatelé proto vyslovili prijatelnou hypotézu, že v prírode tento mechanizmus brání príbuzenskému párení (inbreedingu, incestu) a takto neprímo uchování heterozygotnosti v MHC, který se úcastní regulace imunitních reakcí. Vetší genetická rozmanitost v MHC napomáhá snadnejšímu rozpoznání a likvidaci širokého spektra patogenu (virusu, baktérií) a naopak, jeho zúžená rozmanitost prináší nebezpecí snadného napadení, nerozpoznání patogenního cinitele a tudíž i neschopnost úcinne se bránit. U prasat podobný experiment nebyl realizován. Nicméne z vlastního pozorování spolu s kolegy, kterí se úcastnili na tvorbe inbrední linie prasat v Ústavu živocišné fyziologie a genetiky AV CR (pracovište Libechov) jsme zaznamenali pri vysokém stupni inbreedingu nechut nebo odmítání kancu párit se se sourozenci a rodicem, kdežto velmi ochotne se párili s prasnicemi jiných plemen. Wrightuv koeficient intenzity inbreedingu v této linii byl 0,82. Tato hodnota nebyla u prasat ve svete nikdy dosažena, pred casem však tato linie na následky inbrední deprese zanikla.

(Pokracování)

Vojtech Hruban, DrSc., CZU, Praha