Pozemky státu se budou prodávat až dvacet let

31.01.2000 | Hospodářské noviny

HN (Agroweb) 31.1.2000

Prodej pul milionu hektaru pudy z celkových osmi set tisíc hektaru, kterou dosud drží stát, by mel významne prispet k rozhýbání trhu s pudou. Otázka je, jaký bude o pozemky státu zájem.

Debata o podobe zákona o prodeji státní zemedelské pudy byla evergreenem asi osm let. Až do lonského roku, kdy se Parlament konecne rozhodl, jak se stát svého vlastnictví zbaví. O zpusob prodeje pudy se prely dve skupiny potenciálních zájemcu. Soukromí zemedelci a subjekty právnických osob.

Soukromí farmári a zastánci vlastnického hospodarení na pude prosazovali prodej státních pozemku do rukou fyzických osob. Pokud by se stát takto rozhodl, umožnilo by jim to rozšírit svá vetšinou nevelká hospodárství. Predevším v první polovine devadesátých let pro to hovorily kladné ekonomické výsledky, kterých individuální zemedelci dosahovali. Na nákup pudy by tedy meli alespon cást hotových zdroju. Predpokladem ale také bylo, jak malým a rozdrobeným soukromníkum pomuže stát. Šlo hlavne o vytvorení standardního tržního prostredí. Klícové rovnež bylo, jak se stát vyrovná s minulostí a jak dalece tím vytvorí podmínky pro vznik dalších farem. Jde zejména o hladký prubeh transformace zemedelských družstev, která na majetku mnoha soucasných ci potenciálních farmáru sedela. Problém je v tom, že sedí dodnes. Stát navíc ani za deset let nenašel odvahu ke zmene dotacního systému a systému regulace trhu zemedelských komodit, které udržují pri živote mnoho neperspektivních podniku a poškozují tak podnikatele hospodarící efektivneji, predevším soukromníky.

Podniky vznikající premenou Jednotných zemedelských družstev byly i po vzniku soukromých rolníku dominantní silou, která obhospodaruje více než tri ctvrtiny zemedelské pudy. Podniky právnických osob prosazovaly, aby si pudu státu mohl koupit kdokoli, tedy i právnická osoba.

Zákon o prodeji pudy jako politikum

Z mnoha duvodu zvítezila varianta prodeje pouze fyzickým osobám. Jedním z hlavních motivu bylo nebezpecí, že dalšími závazky zatížené právnické osoby nebudou na splátky za pudu mít. Každopádne zustává faktem, že soucasný stav držby pudy v CR je trnem v oku Evropské unii. Ta považuje za nenormální, že ceští farmári s prumernou výmerou 36 hektaru hospodarí ze 70 procent na pronajaté pude a zemedelské spolecnosti s prumernou výmerou pres tisíc hektaru témer výhradne na nevlastní pude. Z celkových 4,3 milionu hektaru zemedelské pudy je ale státních 800 tisíc hektaru, z nichž k privatizaci bylo urceno jen 500 tisíc hektaru. Drtivou vetšinu pudy tedy neobhospodaruje její vlastník. Privatizace pudy mela být, spolu s ukoncením restitucí a transformací družstev, soucástí zmeny tohoto stavu. Managementy ZD ale tento proces pochopily jako rozbíjení družstev, nikoli jako prevzetí zodpovednosti fyzické osoby za nabyté pozemky. Z toho vyplývá, že puda, která po staletí byla vždy chápána nejen jako výrobní prostredek, ale také jako soucást státního území a bohatství, již takto chápána není.

Prodávající a kupující

Stát tedy bude prevádet své pozemky na fyzické osoby. Úrední cenu 5,02 koruny za metr ctverecní mají bezúrocne splácet po dobu triceti let. Pokud bude zájemcu více, má rozhodnout výše nabídky. Problémem je skutecnost, že stát ani presne neví, co vlastní. Evidence státního vlastnictví je velmi špatná. Ta vejde ve známost, jestliže je provedena komplexní pozemková úprava (KPÚ). Z více než 13 tisíc katastrálních území je provedena na sedmnácti a u 440 probíhá. Pozemkový fond navíc vydal tzv. metodické pokyny, ve kterých stojí, že s prodejem více než 25 procent pronajaté a obhospodarované pudy musí souhlasit soucasný nájemce, címž nabídku dále výrazne omezil. Vysloužil si tím kritiku, že se snaží zvrátit smysl zákona a prece jen zvýhodnit právnické osoby. Celý proces privatizace se odhaduje minimálne na dvacet let.

Otevírá se otázka, jaký zájem o státní pozemky fyzické osoby projeví, jestliže zákon zájemce omezuje na ty, kterí již minimálne deset hektaru pudy zemedelsky obhospodarují. Navíc ctyri petiny nabízeného státního majetku se nacházejí v pohranicních pro zemedelskou výrobu nepríliš výhodných oblastech. Zhruba sto tisíc hektaru, které pripadají na vnitrozemí, tedy pravdepodobne budou žádoucí pro již hospodarící subjekty. Na atraktivite zemedelsky nevýhodných lokalit ale puda nepochybne získá, až do CR priplynou prostredky z programu Sapard. V zemích EU platí, že puda, kterou obhospodaruje dotovaný rolník nebo je napr. soucástí farmy, která má kvótu na produkci mléka, má vyšší cenu než srovnatelne kvalitní puda bez této podpory.

Impuls pro mrtvý trh

Prodej pudy je ocekáván zejména jako impuls pro mrtvý trh s pudou. Nejvíce se nakupují pozemky do 0,25 hektaru, ale až s 90 % pravdepodobností, že pro nezemedelské úcely. Pro tržní zemedelské úcely se puda s výmerou nad 5 hektaru nakupuje nejméne, približne 1,6 procenta všech prodeju. Výsledkem je, že tržní cena pro zemedelské úcely je nižší než úrední cena, za kterou se bude prodávat státní puda. To je zpusobeno tím, že žádný podnikatel nehospodarí na zcela vlastním uceleném pozemku. V zemích EU ci napríklad USA se pro hospodarení casto prodávají celé farmy. Vliv privatizace pudy na trh s touto komoditou bude vzrustat s dobrým vývojem tohoto procesu. Pokud budou vážní zájemci o hospodárství na venkove a pokud vytvorí pádný duvod pro pridelení nabízených penez ze strukturálních fondu, získá trh konecne chybející financní prostredky. Dalším predpokladem ale také bude, zda a jak dlouhé prechodné období se CR podarí získat pro nákup nemovitostí, tedy i pudy, pro ceské obcany po vstupu zeme do EU. Ceny nemovitostí totiž po vstupu výrazne porostou.