POLITIKA JAKOSTI V PROCESU TRANSFORMACE PODNIKATELSKÝCH SUBJEKTŮ AGROKOMPLEXU

The quality policy in the process of transformation of the entrepreneurial subjects in Agribusiness

Josef František Palán

Adresa autora:

katedra řízení, Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita

165 21 Praha 6 - Suchdol

tel.: 42 2 2438 2255, fax: 42 2 2092 2259

E-mail : palan@pef.czu.cz

Anotace:

Politika jakosti představuje způsob uplatňování managementu jakosti v organizaci, vč. virtuálního podniku. Úspěšná implementace politiky jakosti podnikatelskými subjekty Agrokomplexu předpokládá promyšlenou výstavbu “systémů zaručené jakosti” pro zajištění stále širší nabídky jakostních a zdravotně nezávadných potravin vyprodukovaných s ohledem k čistotě životního prostředí. Výsledky prvé etapy výzkumu (Palán - Tomšík - Rosochatecká - Řezbová - Šařecová, 1998) dokumentují nutnost tvořivé aplikace mezinárodních norem ISO 9000, nebo ISO 14000 vhodně doplněných kontrolními systémy na bázi HACCP. Programový záměr České vlády vytvořit mezinárodně uznávaný “systém národní jakosti” je také nutnou a nezbytnou podmínkou trvale udržitelného rozvoje českého zemědělsko-potravinářského sektoru, vč. jeho hladkého začlenění do Evropské Unie.

Summary:

The policy of quality represents the way in which quality management is applied to the organisation, including virtual enterprise. The successful implementation of the quality policy by the entrepreneurial subjects in Agribusiness supposes the well-thought-out development of “quality assurance systems” for continued assurance and a wider offer of quality and safety in food, which would be produced with respect to the environmental issues. The results of the first part of the research study (Palán - Tomšík - Rosochatecká - Řezbová - Šařecová, 1998) evidently proved the necessity for creative application of the international standards ISO 9000, or ISO 14000, which would be suitably completed by the control systems on the basis of HACCP. The programme goal of the Czech government to establish a “national quality system”, which would be internationally recognised is also the necessary and inevitable condition for Czech food and agricultural industrys sustained development, in order to smooth the process of joining the EU.

Klíčová slova:

politika jakosti, management jakosti, environmentální management, virtuální podnik, Agrokomplex, jakostní a zdravotně nezávadné potraviny, systém zaručené jakosti, ISO 9000, ISO 14000, HACCP, systém národní jakosti, podniková efektivnost

Key words:

quality policy, quality mangement, environmental mangement, virtual enterprise, Agribusiness, quality and safe food, quality assurance system, ISO 9000, ISO 14000, HACCP, national quality system, firm effectiveness

Úvod

Komplexní chápání jakosti zůstává odbornou veřejností a podnikatelskými subjekty Agrokomplexu nedoceněno. Potvrzují to i předběžné výsledky našeho výzkumu ( Palán - Rosochatecká - Tomšík - Šařecová, 1998 ). Jakost je většinou vztahována pouze na výrobek. Položme si nyní otázku, proč tomu tak je? Již sama skutečnost, že se někteří domácí výrobci potravin rozhodli absolvovat proces evaluace kvality nabízených produktů “Sdružením pro cenu České republiky za jakost” svědčí o rostoucím povědomí významu takové certifikace z hlediska jejich zákazníků a spotřebitelů.

Co vlastně dnešní spotřebitel chce, co ho vlastně motivuje k nákupu určitých potravin, jak to všechno souvisí s jeho životním stylem etc. jsou otázky, které si musí klást všichni prodejci. J. F. Taylor (1996) uvádí v této souvislosti některé důležité charakteristiky dnešních spotřebitelů i.e. výrazné individuální rozdíly v požadavcích a potřebách, lepší informovanost a větší zájem o otázky výživy, zdraví a zdravotní nezávadnosti potravin, větší povědomí souvislostí mezi životním prostředím, zdravím zvířat a estetickými otázkami, rostoucí požadavky na pohodlnou přípravu jídel v pracovním týdnu versus složitější a bohatší rodinné jídlo o víkendech.

Zvýšená citlivost spotřebitelů na jakost a zdravotní nezávadnost potravin má svůj původ v událostech posledních let e.g. salmonela u drůbeže a vajec, pravděpodobné propojení BSE (akronym Bovine Spongiform Encephalopathy) u skotu s novou variantou CJD (akronym Cruetzfeldt Jacob Disease) u lidí. Nemluvě o jedovatých potravinách e.g. pro USA se odhad pohybuje kolem sedmi miliónů případů za rok, které mají na svědomí sedm tisíc úmrtí ( FSIS, 1997).

Spotřebitelé tedy logicky vyžadují větší “průhlednost celého potravinářsko-dodavatelského řetězce”, dále s tím související možnost “rozeznatelnosti původu potraviny” a vytvoření “záruky” pro dodávku jakostních a zdravotně nezávadných potravin.

Respektování systémového přístupu ke zkoumání problematiky jakosti podnikatelských subjektů Agrokomplexu dále vyžaduje seznámit se s obecným modelem potravinářsko-dodavatelského řetězce, resp. s jeho očekávanou variantou. Je to důležité z toho důvodu, že potravinářsko-dodavatelské řetězce zahrnují interakce všech účastníků, které mohou různým způsobem ovlivňovat jakost a zdravotní nezávadnost finálního produktu dodaného spotřebiteli. Jednotlivé řetězce se navíc výrazně odlišují v závislosti na jednotlivých komoditách e.g. čerstvé zemědělské plodiny, obiloviny, mléko maso etc.

Model dodavatelského řetězce viz obr. 1 je typický pro potravinářsko-dodavatelské řetězce velkých supermarketů. Jednotlivé skupiny prvovýrobců zemědělských produktů jsou přímo napojeny na příslušné zpracovatele, kteří dodávají své produkty do virtuálního velkoskladu. Odtud je zboží s minimální časovou prodlevou expedováno do jednotlivých supermarketů. Pojem “virtuální velkosklad” vyjadřuje skutečnost, že se zde zboží skladuje velmi omezenou dobu, i.e. dobu potřebnou pro výběr a překlad vybraného sortimentu zboží na palety jednotlivých supermarketů. Základním předpokladem efektivního fungování celého dodavatelského řetězce je úplná integrace jeho jednotlivých členů v rámci systému elektronického obchodování (akronym EC - Electronic Commerce). Výše uvedený model představuje vlastně koncept virtuálního podniku, který dočasně spojuje nezávislé společnosti prostřednictvím informační technologie do pavoučí sítě k zajištění efektivní spolupráce (sdílení dovedností, nákladů) a přístupu na jiné trhy.

Systém zaručené jakosti

Na základě analýzy výše uvedeného si nyní položme následující otázku a pokusme se na ni odpovědět: Jak zaručit, že spotřebitel obdrží za této situace jakostní a zdravotně nezávadné potraviny? Podívejme se nejdříve, jak se s tímto problémem vyrovnávají v Anglii. Zde panuje od období krize s BSE obecná skepse ve schopnost vlády zajistit dostatečnou ochranu spotřebitele z hlediska zdravotní nezávadnosti potravin. Tradičně nesou odpovědnost na svých bedrech ministerstvo zemědělství, rybolovu a potravin a ministerstvo zdravotnictví. Pomoci řešit zásadně celou situaci by mělo zřízení “Vládní agentury pro potraviny” přímo propojené s ministerstvem zdravotnictví. Role navrhované agentury je však zatím nejasná a je předmětem rozsáhlé diskuse. Pravděpodobně by se měla pokusit o optimalizaci existujících a navrhovaných schémat záruk, harmonizovat veřejné a privátní řídící a kontrolní systémy podél celého potravinového řetězce a zajistit mezinárodní uznání vládní regulace a systému záruk jakosti a zdravotní nezávadnosti potravin.

Jako reakce na přijatý zákon o zdravotní nezávadnosti potravin (Food Safety Act, 1990), který explicitně deklaruje, že všichni aktéři zúčastnění při výrobě, zpracování, distribuci a prodeji potravin jsou povinni ev. prokazovat “náležitou péči” pro zajištění zdravotně nezávadných potravin, začala celá řada organizací vyvíjet a realizovat projekty “systémů zaručené jakosti”, které v mnoha případech překročily legislativně a prováděcími vyhláškami stanovené požadavky. Výše uvedené projekty “systémů zaručené jakosti” byly často založeny na aplikaci mezinárodních norem řady ISO 9000, nebo HACCP a vztahovaly se především na jednotlivé podnikatelské subjekty. Obecně je pociťována silná potřeba integrace “systémů zaručené jakosti” podél celých potravinářsko-dodavatelských řetězců. Do centra pozornosti se také dostává zemědělská prvovýroba , kde lze pozorovat rychlý vývoj “systémů zaručené jakosti zemědělské produkce” inicializovaný NFU (akronym National Farmers Union) a silnými distribučními a prodejními společnostmi.

Pro nás je důležité si uvědomit, že jak v Anglii, Holandsku, ale také v EU vůbec je silně pociťována potřeba vytvořit mezinárodně uznávaný “systém zaručené jakosti” pro celý potravinářsko-dodavatelský řetězec, který zmíněným zemím zajistí bezproblémový přístup na globální trhy. Konečným cílem je pestrá nabídka jakostních a zdravotně nezávadných potravin vyprodukovaných s ohledem k čistotě životního prostředí.

Pokusme se nyní o definici souboru záměrů, jejichž naplnění by měl návrh a implementace “systému zaručené jakosti” zajistit:

1. Prevenci nebezpečí narušení zdravotní nezávadnosti prostřednictvím identifikace kritických kontrolních a tím i ochranných bodů v průběhu výroby, zpracování, skladování, přepravy, distribuce a celého technologického procesu zpracování potravin a manipulace s nimi. Jde tedy o návrh a implementaci systému HACCP.

2. Snížení zdravotního rizika spotřebitele v důsledku systematické aplikace systému HACCP podél celého potravinářsko-dodavatelského řetězce, vč. zabudování konceptu “environmentálního managementu” do systému řízení virtuálního podniku.

3. Zvýšení důvěry konečného spotřebitele pružnější a rychlejší reakcí na jeho přání a požadavky, vč. změn legislativních faktorů. Schopnost řešit racionálně a rychle výjimečné havarijní situace. Implementovat koncept “nepřetržitého zlepšování do organizační kultury virtuálního podniku. Certifikace “systému zaručené jakosti” mezinárodně uznávaným certifikačním orgánem.

Výše uvedený soubor nekvantifikovaných cílů “systémů zaručené jakosti”, lze zajistit vývojem a konkrétním naplněním níže uvedených modelů s ohledem na specifika potravinářsko-dodavatelských řetězců. Rozpracování dále uvedených modelů pro jednotlivé komodity, umožní specifikovat politiku jakosti pro konkrétní organizace, ev. virtuální podnik jako celek. Autor v této souvislosti uvádí dva modely:

A. Univerzální model na bázi řady mezinárodních norem ISO 9000. Model umožňuje promyšlenou výstavbu systémů jakosti různé složitosti v závislosti na požadované certifikaci. Otevřená architektura modelu umožňuje i začlenění standardů “environmentálního managementu”. V procesní části je třeba model doplnit systémem HACCP.

Návrh a implementace modelu na základě norem ISO 9000 představuje ve své podstatě návrh a implementaci “programu změny organizace”. Jeho výrazným rysem je radikální změna organizační kultury podniku s důrazem na realizaci “konceptu trvalého zlepšování”. Úspěšná implementace modelu umožňuje dokončit transformaci infrastrukturní a hodnotové vrstvy, která je podmínkou dalšího zvyšování podnikové efektivity (Palán, 1998). Touto cestou jdou přední světové podniky, vč. potravinářsko-dodavatelských řetězců e.g. Alpuro Group (telecí maso) - celý řetězec byl certifikován podle ISO 9002.

B. Univerzální model vyjádřený řadou mezinárodních norem ISO 14000 tzv. Standard environmentálního managementu. R. Baines a W. Davies (1997) preferují tento generický model jako základ pro výstavbu “systémů zaručené jakosti” pro potravinářsko-dodavatelské řetězce.

Mezi hlavními důvody pro jeho volbu uvádí schopnost modelu EMS ( akronym Environmental Management Standard ) účinně oslovit zúčastněné strany (zákazníky, dodavatele, regionální komunitu, řídící orgány etc.), minimalizovat přímé a nepřímé dopady činnosti organizace na životní prostředí zajištěním souladu s legislativními normami, systémem prevence znečistění a realizací konceptu nepřetržitého zlepšování. Vlastní výrobní a zpracovatelské procesy je třeba doplnit systémem HACCP. Také celkové realizační náklady budou ve srovnání s ad. A pravděpodobně nižší.

Závěr

Programové prohlášení nové české vlády obsahuje v kapitole týkající se hospodářské politiky i záměr “vytvořit systém národní jakosti”. Výstavba takového systému pro oblast Agrokomplexu předpokládá koordinaci vědeckovýzkumných aktivit výzkumných ústavů a univerzit, vč. dotčených státních organizací i.e. České zemědělské a potravinářské inspekce, Státní veterinární správy ČR, Ministerstva zdravotnictví ČR, České obchodní inspekce, Stání rostlinolékařské správy a v neposlední řadě i České společnosti pro jakost a Sdružení pro cenu České republiky za jakost. Vytvoření mezinárodně uznávaného “systému zaručené jakosti” pro jednotlivé komodity i.e. čerstvé zemědělské plodiny, obilí, mléko, maso a zajištění jeho implementace majoritou podnikatelských subjektů Agrokomplexu, vč. institucionálního zajištění je nutnou a nezbytnou podmínkou trvale udržitelného rozvoje českého zemědělsko-potravinářského sektoru, vč. jeho hladkého začlenění do Evropské Unie.

Literatura

Červenka, J.: Jakost a zpeněžování zemědělských produktů pro bakalářské studium. ČZU, Praha 1998, str. 39.

FSIS [1997]: Food Safety & Inspection Service / Current Initiatives. USDA Information Service. United States department of Agriculture. Washington.

Palán, J. F. - Rosochatecká, E. - Tomšík, K. - Řezbová, H. - Šařecová, P.: Projekt: Výzkum připravenosti výrobních a nevýrobních organizací Agrokomplexu k organizační změně. Výzkumná zpráva pro grantovou agenturu České zemědělské univerzity v Praze, č. vnitřního grantu 104 / 10 / 21197 / 0. ČZU, Praha 1998.

Palán, J. F.: Zlepšování konkurenční pozice podniku v Agrokomplexu. In: Sborník z konference “Firma a konkurenční prostředí” PEF MZLU v Brně, Brno 1998.

Taylor, J. F.: Influences Shaping the International Food Chain. In: Davies, W. P.: Land and Food and People: Challenges for Future Food Supply, Agricultural Development and Environment. Eye Press, pp62-81.