PODMÍNĚNOST VNÍMÁNÍ SOCIÁLNÍ REALITY PŘI SOCIOLOGICKÉM VÝZKUMU

19.08.1998 | Odborné konference

Podmíněnost vnímání sociální reality při sociologickém výzkumu.

The conditioned perception of the social reality during the sociological research

Jana Šindlářová

Adresa autora:

Ústav humanitních věd, Mendelova zemědělská a lesnická fakulta v Brně

Anotace:

Příspěvek se zaměřuje na rozdíly ve vnímání a interpretaci sociální reality v závislosti na osobě pozorovatele a jeho sociálním a skupinovém zařazení. Článek se zabývá problematikou "cizince" a pozitivními i negativními stránkami jeho vnímání odlišné kultury. Na konkretním příkladu jsou uvedeny výhody a slabé stránky sociologického výzkumu, prováděného technikou zúčastněného pozorování.

Summary:

The article is concerned with different ways in perception and interpretation of social reality in connection with social and group incorporation of research observer. The positive and negative aspects of being "stranger" and understanding the other culture are discussed.Strenghts and weaknesses of participant observation in sociological research are demonstrated as well.

Klíčová slova:

Sociologický výzkum, kvalitativní výzkum, zúčastněné pozorování, zkreslení výzkumu pozorovatelem, cizinec a kultura

Key words:

Sociological research, qualitative research, participant observation, bias, outsider-stranger and culture

Tento příspěvek vychází z konkretního případu spolupráce s americkou antropoložkou, která v České republice získávala materiál pro svou doktorandskou práci.Používala metod práce, se kterými se setkáváme také v sociologickém výzkumu a zaměřila se z hlediska kulturní antropologie na téma výzkumu "nových farmářů", kterým byla půda vrácena při restitucích .Obě jsme dospěly k názoru, že zkoumaná problematika má tematicky i metodicky mnoho společného pro antropologii i sociologii.

Metodika výzkumu C. Vanderkar byla založena na dlouhodobém pobytu a intenzivním studiu změn, které přinesla transformace zemědělství u nás, prostřednictvím výzkumu jedné moravské vesnice. Základní výzkumnou technikou bylo zúčastněné pozorování, hloubkové rozhovory a studium dokumentů, takže celý výzkum byl pojat kvalitativně.Monografické a kvalitativní pojetí celé problematiky vyplývá i z faktu, že hlavní etapa sběru empirického materiálu zahrnovala roční pobyt ve zkoumané obci a že jí předcházely dva další kratší pobyty v ČR (celkem zde C. Vanderkar strávila přibližně 17 měsíců, během nichž se připravovala na výzkum a získávala základní data). Velmi podstatné pro úspěch celého výzkumu bylo zvládnutí jazyka: kromě absolvovaných intenzivních kurzů přispěl hlavně pobyt a denní kontakt s českým jazykovým prostředím k tomu, že v současné době je výzkumnice schopna bez problémů provádět tak obtížnou techniku výzkumu, jako jsou hloubkové rozhovory. Domnívám se, že získání takového stupně znalosti češtiny cizím výzkumníkem je spíše čestnou výjimkou.V dalším textu si všimnu některých otázek, spojených s prováděním výzkumů podobného typu.

Zúčastněné pozorování je jednou z technik sociologického výzkumu a jedním z typů pozorování ( můžeme jmenovat pozorování nezúčastněné, pozorování přímé a nepřímé, rozlišit pozorování utajené a zjevné). Je jednou z méně používaných technik v našem prostředí pro svou časovou náročnost i pro náročnost na schopnosti výzkumníka. Naopak je jmenováno jako častá metoda výzkumu v zahraničních publikacích a jako jedna ze základních metod kulturní antropologie. Setkáme se také s pojetím zúčastněného pozorování ztotožněného s pojmem "fieldwork", terénní výzkum, např. u Giddense (1993). Přímé pozorování aktivity členů určité sociální skupiny také bývá označeno jako "etnografie" (Joseph, 1990). "Etnografie jsou studie, ve kterých výzkumník pozoruje lidi v obvyklých podmínkách, obvykle po značné časové období" (Calhoun-Light-Keller,1994). Tento termín je tedy v současné době definován odlišně od tradičního českého "národopisu" minulých let.

Zúčastněné pozorování má jako všechny ostatní metody a techniky výzkumu své přednosti a své meze. Do značné míry záleží na osobě pozorovatele a na konkretním tématu, zda utajenost nebo zjevnost jeho role přinese hlavně výhody nebo hlavně omezení v možnosti získat odpovídající informace. Obecně se soudí, že utajené pozorování nepřináší zkreslení výsledků, způsobená tím, že zkoumaná skupina o výzkumu ví (efekt morčete- např. Disman,1993,str.132). Je tedy považováno za věrnější obraz reality a postojů lidí, nenarušuje je prováděním výzkumu.Tyto výhody platí, ale bez větších rizik pouze u utajeného pozorování nezúčastněného. Tento typ (příkladem je třeba nenápadný pozorovatel chování lidí ve frontách v obchodě nebo na úřadech) však nemá v některých případech schopnost pozorovat dostatečně detailně a hlavně porozumět pozorovanému- nemá možnost získat další informace např. dotazováním.

Utajené zúčastněné pozorování kromě informačního bohatství, bezprostřednosti a nezkreslenosti však sebou nese i řadu problémů jak technických, odborných (jako je dostatečná kompetence výzkumníka pro sehrání věrohodné role "člena" skupiny, nebo možnosti pravidelného záznamu výsledků pozorování, konfliktnosti některých předstíraných rolí apod.), tak hlavně etických: oklamání členů skupiny, možnost prozrazení skutečného účelu pobytu ve skupině, předčasné ukončení výzkumu v takovém případě, případné nebezpečí pro výzkumníka po prozrazení jeho role, etické dilema při publikování výsledků výzkumu a možnosti narušení anonymity pozorovaných skupin atd.

Proti zjevnému zúčastněnému pozorování zdánlivě mluví právě nejsilněji narušení přirozeného klimatu zkoumané skupiny přítomností výzkumníka.Hrozí tedy zkreslení informací, případně jejich odmítnutí vůbec. Výzkumník musí nejen být přítomen ve skupině,"ale musí jejím členům vysvětlit a ospravedlnit svou přítomnost. Musí získat důvěru a spolupráci komunity nebo skupiny a udržet ji určitou dobu, má-li dosáhnout hodnotných výsledků. Může to znamenat, že žije v podmínkách, kterým je těžké se přizpůsobit, zvláště pokud studuje kultury velmi odlišné od jeho vlastní (Giddens,1993, str. 685)

Navázání kontaktu při zjevném zúčastněném pozorování a jeho rozvíjení po delší časový úsek je stěžejní otázkou pro úspěch výzkumu. Caroline Vanderkar říká: "..vesničané byli velice milí a několik z nich mne nyní bere jako člena rodiny nebo blízkého přítele.Bylo však poněkud obtížné ustavit můj status svobodné cizí ženy v malé vesnici. Svoboda, kterou jsem zvyklá mít v USA, zde není přijatelná...Moji hostitelé vypadali ustaraní, když jsem šla večer ven sama, a často zůstali vzhůru až do doby, než jsem se vrátila .Nebyla jsem také připravena na zvědavost, která obklopovala mou přítomnost. Lidé věděli velice dobře, s kým jsem mluvila, co dělám a kam jdu.Mít soukromí na vesnici je často obtížné.

Ačkoliv osobnější povaha interakcí může obsahovat některé nepříjemné situace a nedorozumění, odráží také těsnost mých vztahů s mnoha vesničany a mnoho lidí je nyní ve výzkumných rozhovorech i v normální konverzaci se mnou otevřenejší a odhalují osobnější informace a názory." (Vanderkar,C. 1998,str.3-4 rkp.) Faktor času je velmi limitující:roční pobyt je už natolik dlouhodobý, že může eliminovat pociťování pozorovatele jako cizorodého prvku . Kromě základních informátorů- respondentů , se kterými se zúčastnila běžných i slavnostních událostí,navázala C. Vanderkar během svého pobytu kontakt s polovinou vesnice( ta má kolem 500 obyvatel).Při tomto zúčastněném pozorování byla role výzkumníka zjevná, neutajená a vzhledem k délce výzkumu byla výzkumnice během této doby obecně přijata a ochota ke spolupráci byla značně vysoká.

Shrneme-li hlavní výhody zúčastněného pozorování, je jednou z hlavních předností informace "z první ruky", do detailu a do hloubky. Skupinové chování je zachyceno v delším časovém období než např. u dotazníků a rozhovorů.Výzkumník není "spoután" pouze ověřováním již dané hypotézy, ale během výzkumu se mohou objevit zcela nečekané souvislosti, které si žádají vysvětlení- je tedy technika zúčastněného pozorování značně pružná. Navíc v některých případech je jedinou technikou, která je použitelná (není např. naděje, že by členové skupiny byli ochotni vyplnit dotazník nebo poskytnout standardizovaný rozhovor).

(Browne,K.,1992,str.416)

Na druhé straně jde o velmi časově a finančně nákladný způsob výzkumu, neumožňující zobecňovat poznatky z menších skupin v té míře, jako některé jiné výzkumné techniky. Již bylo řečeno, že může dojít ke změně skupinového chování jen pouhou přítomností výzkumníka. Navíc klíčovým problémem je nejen získání důvěry skupiny, ale také možnost, že výzkumník se natolik sžije se zkoumanou skupinou, že ztratí odstup a objektivitu a dojde ke zkreslení výsledků pozorování, k nadměrné identifikaci se skupinou (bias).(Disman,1993) V plné míře zde záleží na schopnostech výzkumníka, jak se začlení do skupiny nebo komunity,ale také jen na něm záleží, jaké jsou výsledky výzkumu. Nikdo další nemůže jeho zkoumání zopakovat a ověřit, nikdo další nemusí mít stejná měřítka na to, co z pozorovaných skutečností je třeba považovat za významné a co nestojí za pozornost. Proto se dočteme, že jako součást kvalitativního výzkumu může mít tato technika vysokou validitu , ale nízkou reliabilitu- je slabá standardizace (Disman,1993,str.287).

Subjektivnost závěrů, ale i výběru respondentů je v kvantitativním výzkumu jednou z velkých chyb při provádění výzkumu. U kvalitativního výzkumu se v podstatě předpokládá, že i pouhé poznámky o pozorování jsou "kontaminovány" výzkumníkovým subjektivním pojetím zkoumaného problému. Výzkumník zde ovšem tvoří s respondentem rovnocenné partnerství při vytváření obrazu reality, respondent není pasivním objektem zkoumání.Úkolem výzkumu není podat reprezentativní poznatky, není tedy na místě nezobecnitelnost vytýkat a označovat proto výzkum za "nevědecký". Jedná se o odlišné paradigma sociální reality. Je ovšem vhodné pro určitá témata, pro jiná nikoliv.

C. Vanderkar dává "diskurzy generalizací" do protikladu k "diskurzům každodenního života" a říká, že "vyhnout se zobecňování umožní zahrnout aktuální životní okolnosti individua...abych získala širší obraz českého venkovského života, byla bych obětovala hloubku a úplnost informace, kterou mohu získat" v jedné podrobně studované vesnici...."Vztahy a důvěra, které jsem získala ve vesnické komunitě, jsou tím silnější, čím déle jsem ve vesnici a účastním se vesnických událostí." (Vanderkar,C.,1998,rkp.)

"Moje pozorování jsou vždy zkreslena (bias), protože vznikají z mého pohledu na svět...musím také počítat se zkreslením (biases) ve výběru mých informátorů...Farmáři, kteří mi pomáhali v mém výzkumu, nemohou reprezentovat soukromé rodinné farmáře v České republice a byli vybráni z logistických důvodů."(Vanderkar, 1998,rkp.)

Závěrem si všimneme otázky specifiky vnímání sociální reality určité kultury cizincem (stranger, outsider). Tuto otázku sledovala řada autorů a souvisí do značné míry s teorií kulturního relativismu a se srovnávacími výzkumy různých kultur. S problematikou "cizince" se musí vyrovnávat člověk, který se má zařadit do kultury, která mu není vlastní (Schutz,1962). Disman nazývá sociologa "profesionálním cizincem" (Disman, 1993,str. 326).Je zřejmé, že "cizí" kultura nemusí znamenat pouze kulturu jazykově odlišnou.

Zvláštním případem je však sociolog/antropolog/jiný výzkumník sociálního světa , zkoumající kulturu i jazykově a historicky odlišnou, avšak nikoliv tzv. primitivní, ne-Západní, exotickou, jak tomu bylo např. v dnes již historických výzkumech kulturní antropologie.

V obecném povědomí je rozšířena představa, že je nereálné, aby výzkumník neznalý jazyka a důvěrně nesblížený se všemi souvislostmi dané kultury, mohl dospět k relevantním informacím. Tuto představu je možno považovat za diskutabilní. V období transformace našeho zemědělství se skutečně objevily hlavně zpočátku některé studie zahraničních odborníků, které svědčily o nepochopení některých specifických rysů, o měření reality schematickými stereotypy a celkově o příliš rychlých, mnohdy předčasných závěrech (výstižným komentářem byl "pohled z rychlíku"). Přispělo to k určité míře nedůvěry a podceňování zahraničních studií našich podmínek obecně.

Jako podnět k úvaze poslouží citace C. Vanderkar z její studie o moravské vesnici, jejíž anonymitu důsledně zachovává:"Jako zahraniční výzkumník jsem čelila dvěma kritickým problémům, které ovlivňují kvalitu mého výzkumu. Za prvé při studiu, které podstatně závisí na osobní interakci a konverzaci (rozhovory a zúčastněné pozorování), je rozhodující jazyková dovednost. Zpočátku roku bylo rozmlouvání obtížnější a zažila jsem těžké chvíle při snaze pochopit celou konverzaci. V té době jsem silně spoléhala na magnetofon, který mi dovolil vracet se k nejasným částem interview. Během roku se mé jazykové dovednosti pronikavě zlepšily a nyní jsem schopna vést interview a bez obtíží číst českou literaturu.

Za druhé je pravda, že jako cizinci mi nejsou blízké mnohé aspekty české kultury a rituály venkovské Moravy. Nicméně jsem přesvědčena, že tato opravdová "ne-blízkost" je prospěšná pro můj výzkum. Čeští vědci samozřejmě znají historii a význam venkovských zvyků.Ale ve srovnání s domácími výzkumníky si já mohu všimnout více detailů v rituálech a zvycích, které jsou pro Čechy obvyklé nebo společné (třeba následnosti dějů během Vánoc,procedur při zabijačcč, tradice pomlázky o Velikonocích atd.) V tomto roce převážně žiji na vesnici, nestuduji komunitu zvenku.Jako člen komunity jsem kromě jiného navštěvovala kostel, učila ve škole, zúčastnila se zemědělských činností,...navštívila svatbu přátel, pomáhala při zabijačce,...byla na slavnostech ve vesnicjké hospodě. Jsem kromě toho přesvědčena , že jsou lidé ochotnější mi poskytnout detailnější vysvětlení venkovských tradic možná právě proto, že jsem cizinec." (Vanderkar,1998, rkp.)

Závěr: Příspěvek se zabývá technikou zúčastněného výzkumu, která je v naší sociologii dosud nepříliš frekventovaná pro svou časovou i technickou náročnost. Zvláště zúčastněné pozorování pro své malé zkreslení vlivem výzkumníka na sledované skupiny nabývá na významu v souvislosti s posílením role kvalitativního výzkumu. Tím větší je význam osoby výzkumníka a jeho pojetí výzkumu.Zkoumání odlišné kultury pohledem "cizince" v doslovném i přeneseném významu slova může představovat zajímavou alternativu a doplnění tradičních postupů o jiný pohled.