Pesticidy z polí příliš nemizí. Nikdo neví, co udělá jejich mix

Jedovaté postřiky 
z českých polí mizí jen velmi pomalu. Nařízení Evropské unie o nahrazování pesticidů jinými postupy sice začalo platit od loňského ledna, ale Česká republika měla už předtím několik let na to, jak užívání těchto chemických látek pro ošetření rostlin omezovat. Příliš se to nedaří.

Zpráva ministerstva životního prostředí pro rok 2013 sice uvádí, že spotřeba chemických přípravků klesla oproti předešlému roku o 3,5 procenta, ale vzápětí doplňuje, že se na tom podepsalo počasí. „Příčinou poklesu je zejména průběh počasí v roce 2013 charakterizovaný velmi studeným březnem, srážkově vydatným květnem a červnem 
a naopak suchými měsíci červencem a srpnem," uvádějí autoři zprávy.

To by však neměl být důvod k optimismu, protože předloni zemědělci stále častěji sahali po některých rizikových látkách. Například u pesticidů inspektoři zjistili v téměř 56 procentech vzorků nadměrné hodnoty DDT. To bylo o téměř 16 procent více než v roce 2012.

Že se omezování pesticidů v Česku příliš nedaří, si všiml třeba David Palán z Asociace pro bezpečné potraviny. 
„V době pětiletého přípravného období od roku 2009 do konce roku 2013, během nějž měla Česká republika převzít a naučit se aplikovat pravidla integrované ochrany rostlin, tedy i užívat přednostně biologické alternativy k chemickým přípravkům, došlo naopak k nárůstu užívání chemických přípravků proti plísňovým chorobám o 39 procent. To je důkaz naprosto skandálního selhání ministerstva zemědělství a jím zřízeného Ústředního kontrolního 
a zkušebního úřadu zemědělského," upozornil Palán.

Přednost nechemickým metodám

Od loňska tedy musejí farmáři používat místo chemického postřiku látky na přírodní bázi, jestliže jim to okolnosti dovolí. „Z předpisů vyplývá povinnost mimo jiné dát přednost biologickým, fyzikálním a jiným nechemickým metodám, pokud zajistí účinnou ochranu proti dotčeným škodlivým organismům," přiblížil ústavní právník Aleš Gerloch. Jestliže by farmář tyto zásady porušil, může dostat pokutu až 200 tisíc korun.

Zemědělci z toho často nadšení nejsou. Argumentují tím, že bez pesticidů to prostě nejde. Náhradní řešení bývají podle nich méně účinná a také dražší. Už dříve jim Evropská unie zakázala používat osiva kukuřice, která jsou namořena neonikotinoidy kvůli jejich dopadům na včely. Pěstitelé ale tvrdí, že za tyto látky není náhrada.

Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský vyvinul bodový systém, kterým chce zjišťovat, jestli farmáři nařízení EU opravdu dodržují. Jenže tento systém považuje David Palán za špatný a odporující evropským směrnicím. „Namísto povinného upřednostňování nechemických prostředků a metod před chemickými přípravky umožňuje zemědělcům získat potřebný počet bodů například prostřednictvím školení, využitím služeb rostlinolékařského poradce nebo koupí certifikovaného osiva," vysvětlil.

V Česku jsou jedny z nejlépe vybavených laboratoří pro kontrolu pesticidů. Experti ale dodávají, že metodika kontroly je nedostatečná. Látky se totiž kontrolují jednotlivě a nikdo neví, jak působí ve vzájemné kombinaci. „Že by někdo snědl vysoce kontaminovanou potravinu a okamžitě se mu udělalo špatně, u nás nejspíš nehrozí. Problém je ale v takzvaném koktejlovém efektu. Pokud bude jídlo obsahovat, řekněme, čtyři druhy pesticidů a žádný z nich nepřekročí maximální povolené množství, je právě vše v pořádku. Ovšem stále je předmětem výzkumů, co by mohla způsobit jejich současná kombinace," řekla Jana Hajšlová 
z pražské Vysoké školy chemicko-technologické.

• VILÉM JANOUŠ
• RICHARD MOUCHA

Autor: Redakce