Obchod s obilím jen pro nejlepší

07.01.1999 | Hospodářské noviny

HN 7.1.1999

Bezvadná solventnost a bankovní zázemí se považuje za samozrejmost

* V souvislosti s budoucím clenstvím CR v Evropské unii musí dojít k rade zmen v mnoha sektorech národního hospodárství.

Jednou z oblastí, která je v EU nejvíce regulovaná, a tedy i z hlediska našeho zapojení nejsložitejší, je práve zemedelství. Jenom spolecná zemedelská legislativa v Evropské unii predstavuje desetitisíce textových stran a skutecnost, že tento sektor pohltí 50 % rozpoctových prostredku EU, hovorí za vše. Bohužel každá regulace má jak své pozitivní, tak i své stinné stránky. Záleží jenom na tom, kdo v jaké pozici je a jak svého postavení dokáže využít. Podívejme se nyní na to, jakým prekážkám musí v unii celit obchodní firma, zabývající se nákupem a prodejem obilí do tretích zemí (mimo EU). Legislativa EU stanovuje, že každý vývoz obilovin musí být predmetem udelení vývozní licence. Aby ale obchodník tuto licenci dostal, musí se zúcastnit výberového rízení - tendru, který je pravidelne oznamován v oficiálním vestníku EU. Jsou v podstate dva typy tendru, a to tendr na vývoz z intervencních zásob obilovin a tendr na vývoz z volného trhu. První aktivitou obchodníka je (samozrejme po dokonalém zmonitorování trhu) zaslat vývozní nabídku na kteroukoli, zpravidla intervencní agenturu v clenské zemi. Znamená to, že napríklad ve Finsku se muže hlásit obchodník pro vývoz obilovin z Recka. V prípade vývozu z intervencních zásob musí být udáno, jaké množství je schopen obchodník vyvézt, jakou minimální cenu muže za produkci nabídnout, a je uvedeno místo, kde zboží opustí území EU. Dopravní náklady do tohoto místa jsou hrazeny z prostredku fondu EU. V prípade vývozu s exportní refundací (forma exportní subvence) udává obchodník její požadovanou výši a množství obilovin, které je schopen s touto subvencí vyvézt. Tyto nabídky musí být písemne (faxem) doruceny intervencní agenture každý ctvrtek do 10.00 hod. Zástupce intervencní agentury poté nabídky seradí a do 11.30 hod. zašle faxem do Bruselu. Prvotním predpokladem pro úspešnou úcast v tomto rízení je složení kauce ve výši 12 ECU/t obilí (asi 430 Kc) pro vývoz z volného trhu a 6 ECU/t (216 Kc) pro vývoz z intervencních zásob. Tím je zajišteno, že v prípade úspechu obchodník skutecne dodrží své závazky, respektive pri jejich nesplnení mu samozrejme hrozí propadnutí kauce. Ta se neskládá v hotovosti, ale formou bankovní záruky. Z toho vyplývá, že do takového obchodu se muže pustit jen dostatecne financne silný obchodník s dobrými bankovními zárukami a plnou solventností. V Bruselu na svém pravidelném ctvrtecním odpoledním zasedání Rídící výbor pro obiloviny seradí došlé nabídky a na základe situace na trhu rozhodne o nejvyšší hodnote exportní refundace, která je pro daný týden akceptovatelná, ci o výši minimální ceny a množství, které je možné uvolnit z intervencních zásob. V tabulce c. 1 jsou napríklad uvedena rozhodnutí tohoto výboru ze zasedání dne 12. 11. 1998 pro vývoz intervencních zásob jecmene ze Švédska. Výbor rozhodl neudelit vývozní licence pod cenu 80 dolaru/t, obe nabídky byly tedy odmítnuty. Obdobne vypadá postup pri vývozu s exportní subvencí. Tabulka c. 2 udává nabídky z téhož dne 12. 11. 1998, kdy výbor rozhodl, že maximální poskytnutá subvence bude do 26 ECU/tunu. Z toho vyplývá, že úspešní byli pouze tri první žadatelé. Zástupci jednotlivých zemí po každém ctvrtecním jednání informují jednotlivé uchazece o tom, zda v tendru uspeli ci nikoli. V prípade neúspechu (požadavek na subvenci byl príliš vysoký ci nabízená cena príliš nízká) je možné se pokusit o "štestí" príští týden. V prípade, že nabídka byla akceptována, je povinností obchodníka požádat do dvou dnu o udelení vývozní licence na daný objem obilovin.

V licenci je uvedena nejen doba platnosti (zpravidla pet mesícu), behem níž musí k exportu dojít, ale také množství obilí a požadovaná exportní subvence. Obchodník však v licenci neuvádí, do které zeme hodlá obilí vyvážet. K tomu, aby byla licence udelena, je opet vyžadováno složení kauce, tentokrát ve výši 20 ECU/t (asi 720 Kc). V prípade vývozu intervencních zásob musí být kauce zajištena již do dvou dnu po oznámení o úspešné úcasti ve výberovém rízení. Opet je toto urcitá forma pojistky proti prípadnému zneužití licence (spekulace) ci nesplnení podmínek v ní uvedených. Nositel licence tedy musí velice dobre znát situaci na trhu a dopredu se umet (pokud možno) správne rozhodovat, nebot již okamžikem vstupu do tendru na sebe bere potenciální závazek splnení obchodních podmínek.

I když se vetšina vývozu obilovin uskutecnuje pres zmínený systém tendru, platí odlišná vývozní procedura u exportu obilovin do nekterých zemí (Švýcarsko, Norsko, Madarsko, Slovinsko atd.) a v nekterých prípadech i do ostatních tretích zemí, kde se stanovuje tzv. pevná subvence. Na tento export obilovin je stanovena výše subvence dopredu a není nutné se hlásit do tendru. V praxi obchodník predloží nabídku množství intervencní agenture a uvede, že požaduje pevnou subvenci. Intervencní agentura oznámí nabídku Bruselu, a pokud neobdrží negativní zprávu behem trí následujících dnu, je toto považováno za souhlas s vývozem a vývozce muže zažádat o vývozní licenci. Je treba ale zduraznit, že výše této subvence je zpravidla nižší než subvence, kterou je možné obdržet na základe výberového rízení. Bežne se tohoto systému ale používá také u zpracovaných výrobku z obilovin, napríklad mouky ci sladu, kde se žádné výberové rízení na vývoz nevypisuje. V prípade dovozu obilovin jsou i tyto predmetem dovozní licence vydané príslušnou intervencní agenturou. Trh EU je navíc chránen dovozním clem, které je stanoveno komisí pro šest referencních kategorií obilovin (pšenice tvrdá, kukurice, ostatní krmné obiloviny a tri kategorie pšenice - vysoké, strední a nízké kvality). Rozhodující pro zarazení obiloviny do príslušné kategorie jsou stanovené kvalitativní parametry. Výše dovozního cla je stanovena pro jednotlivé kategorie na základe ceny referencních kategorií odrud obilovin na amerických trzích a dopravních nákladu do prístavu EU. Dovozní clo je stanovováno komisí pravidelne a upravováno ve ctrnáctidenních intervalech.

V prípade vývozu obilovin do tretích zemí je praxe v EU taková, že do obchodu s obilím se zapojuje jen okolo 15 velkých firem takových jmen jako Cargill, Sofflet, Recorer, Sigma, Glencore apod., nejcasteji operujících z francouzského trhu. Jejich existenci, dobrým obchodním kontaktum a nízkým nákladum se vytvárí velmi silná konkurence na evropském trhu, protože prakticky jen ten, kdo dokáže nabídnout nejlepší cenu ci požadovat nejnižší exportní subvenci, muže být pri vývozu úspešný. Bezvadná solventnost a bezproblémové bankovní zázemí je považováno za samozrejmost. Je potreba si uvedomit, že v rámci spolecného trhu EU neexistují žádné hranice a žádná ochrana. Proto i mezinárodní obchod je urcen jen tem nejschopnejším a nejsilnejším. O tom, jak by na tomto trhu mohli v budoucnu obstát i naši obchodníci, lze v soucasné dobe pouze spekulovat. Snad jen na záver jednu zkušenost ze Švédska, které je nejcerstvejším clenem Evropské unie a má produkci základních obilovin srovnatelnou s produkcí naší republiky. Mezinárodním obchodem s obilím se zabývají pouze dve domácí firmy, ale jejich úspešná úcast ve výberovém rízení Bruselu je považována za zcela výjimecnou, což mnohé napoví.

Pavel Povolný, Ministerstvo zemedelství CR, Odbor evropské integrace