O zdraví lidí bohužel nejde

SLOUPEK

Středověk neskončil, středověk trvá - zřejmě tak by bylo možné nejlépe vystihnout podstatu nové vlny manipulace veřejným míněním, týkající se takzvané škodlivosti potravin z geneticky modifikovaných organismů (GMO). Atak na neinformovanou veřejnost je logický - parlament totiž právě projednává novelu zákona o potravinách, jejíž součástí je označování geneticky upravených potravin. Pokud se "zachráncům" lidského zdraví podaří do tohoto zákona prosadit povinnost označovat vše, co se ve výrobním procesu GMO, třeba jen vzdáleně, dotklo, budou takové výrobky při postoji našich občanů vizuálně degradovány a jejich šance na trhu významně poklesnou.

Tuzemský spotřebitel, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, se totiž potravin vyrobených z GMO bojí. Není divu, když je po několik let, a je třeba to nazvat pravým jménem, cíleně manipulován a zastrašován lobbistickými skupinami v čele s aktivisty Greenpeace, kteří mu neustále předkládají teoretické katastrofické vize o negativním účinku genových technologií na lidský organismus. A to přesto, že na světě dnes existuje několik tisíc nových hybridů GMO, které jednak běžně konzumujeme, aniž bychom to věděli, ale zejména, u kterých se dosud žádná z katastrofických vizí neprojevila. Málokdo také tuší, že uvedení GMO na trh předchází velmi náročný proces zkoušek, který je svou hloubkou a četností pokusů nesrovnatelný s tím, když je na trh uváděn hybrid vyšlechtěný standardními metodami. Prostě to, co dnes spotřebitel u nás, ale i například v Evropské unii ví, je téměř pravým opakem toho, jak to ve skutečnosti je. Vůbec největším paradoxem ale nejspíš je, že takto účelově je veřejnost zmanipulována právě těmi, kteří účelovou manipulaci s genovým materiálem (neboť tak je metoda genetického inženýrství veřejnosti předkládána) sami odsuzují.

Je docela ilustrativní, že v diskusi o GMO, a tedy i v diskusi o jejich označování v rámci zmíněného zákona o potravinách, nemá dostatečný prostor hlas odborníků. Ti jsou například v EU zastoupeni v nejrůznějších komisích zhruba deseti procenty, zbytek jsou lidé "hájící zájmy občanů". Skutečná pravda je však taková, že odsuzování GMO a jejich degradace v očích laiků je vedeno zejména zájmy výrobců nejrůznějších chemických prostředků a také mezinárodním agrárním obchodem. Řada nových, takzvaných transgenních rostlin je totiž odolná vůči různým škůdcům, takže je není třeba proti nim chránit chemickými prostředky - a výrobky chemických firem tohoto typu ztrácejí svůj smysl. Generální odpor EU vůči GMO zase pramení z toho, že nové odrůdy plodin na bázi GMO mají lepší kvalitativní znaky, větší výnosy, trvanlivost, a představují tedy ohrožení evropského trhu, neboť většina GMO organismů byla do praxe uvedena v USA a Kanadě. Kdyby si spotřebitel na zámořské produkty zvykl (a nebylo by to tak těžké, jsou totiž většinou také levnější), měla by EU ještě větší starosti se svými zemědělskými přebytky než dosud. Obranou je tedy strašení spotřebitele neodůvodněnými riziky konzumace potravin, při jejichž výrobě bylo použito GMO. Smutné je, že se v této věci angažují občanská a zájmová sdružení, jejichž základní role na celém světě je, myslím, poněkud jiná.

Ještě smutnější je, že ve zmiňované novele zákona o potravinách jsou daleko důležitější věci, které jsou skutečně v zájmu spotřebitele a ke kterým vůle k novelizaci není. Jde především o zpřesnění kompetencí státních orgánů, vykonávajících dozor nad kvalitou potravin, například živočišného původu. Zákonodárci totiž nechtějí na současném stavu nic měnit, ačkoli tři roky praxe ukázaly, že tento stav nevyhovuje. Znamená to například, že reakce dozorových orgánů při ohrožení trhu bude i nadále pomalá, zato však budeme mít na potravinách nálepky o použití GMO, které nikomu neškodí. Moc pěkné, jestli to takhle parlament přijme.

PETR HAVEL, publicista