Nádorovitost brukvovitých rostlin

Nastává čas rozhodování o nové výsadbě na našich zahrádkách, a právě už zde musíme počítat s ohrožením chorobou brukvovitých rostlin, například zelí, květáku, kedluben, ředkviček, tuřínu, vodnice aj. Původcem nádorového onemocnění je houba, která způsobuje hypertrofie pletiv. Na kořenech se potom vytvářejí nádory různého tvaru a velikosti, které jsou z počátku kompaktní, na průřezu šedožluté. Později hnědnou a za přispění bakterií se rozpadají. Nezaměňovat ovšem za hálky způsobené larvami krytonosce zelného zde jsou larvičky nebo dutinky po jejich žíru.

Napadené rostliny špatně rostou, zaostávají ve vývoji a konzumní část se buď netvoří nebo je jen malá a nekvalitní. Rozpadem nádoru dochází k uvolnění vytrvalých spor do půdy, kde jsou 3 7 let životaschopné a jsou zdrojem nové infekce. Skutečně účinná ochrana je značně problematická. Používáme jen zdravou sadbu, proto pozor na pařeniště, kde se sadba vyrábí. Střídáme ji na pozemku po 3 letech a u náchylných odrůd za 5 7 let.

Je nevhodné zařazovat brukvovité zeleniny na plochy zamokřené, s nízkým pH, lehké a málo humózní. Dále je třeba zabránit roznášení infikované půdy, kompostu a jiných substrátů, třeba obuví, závlahovou a dešťovou vodou. Zásadně nepoužíváme brukvovité plodiny řepku a hořčici k zelenému hnojení. Důkladně likvidujeme všechny brukvovité plevele. Na zamořených pozemcích nepěstujeme málo tolerantní brukvovité druhy, jako je květák a hlávkové zelí.

Na menší plochy je možné aplikovat přípravek Basamid granulát dle návodu. Relativně dobrý účinek vykazuje dusíkaté vápno aplikované dva týdny před výsadbou /resp. 3 týdny před výsevem/ v dávce 0,8 1 kg na 10 čtvereční s okamžitým zapravením do půdy. K ozdravení zamořených půd lze použít tzv. lapacích rostlin, ředkev olejnou a rostliny, které inaktivují trvalé spory v půdě, jako je máta.